Asi to na OWOP zcela nepatří, ale nedá mi to (a dopředu se omlouvám). Alespoň pár vět.
Včera byl 17. listopad. Byl jsem tehdy, v roce 1989 na vysoké škole a docela dobře si pamatuji onen den a další týdny shonu a všelijakých aktivit, které následovaly. Demonstrací jsem se přestal účastnit záhy, vždy mě děsil dav. A bylo jedno, zda to byl dav tady, v Praze, či třeba dav rabující mnoho let poté v jiné zemi. Jak zní onen bonmot, inteligence lidí v davu by se měla sčítat, ale ve skutečnosti se jaksi odečítá…
Letos proběhla řada demonstrací, zazněly tisíce slov, velká část z nich zbytečných a tupých. Jen na okraj, kopu těch hloupých dnes u Václava Moravce předvedl můj „oblíbenec“ (který nedávno v Hyde Parku holdoval za zrušení armády, aby mohl „ušetřené“ peníze „projíst“) odborářský boss Bohumír Dufek. On, podobně jako jeho spoluodboráři, komunisté a další protestují proti politice této vlády. To je naprosto v pořádku. To, co v pořádku není, je zpochybňování demokracie (kvůli politice vlády, se kterou nesouhlasí) a úvahy o její demontáži a nějaké znovumontáži, která má zachránit stát. Už jenom motto včerejší pomatené demonstrace „Demokracie vypadá jinak“ je zcela stupidní.
Co je demokracie? Chce to nejprve trochu teorie a pak přemýšlení (a možná i inteligence, promiňte). Demokracie je vláda lidu, v demokracii vládne většina, obvykle nepřímo prostřednictvím delegovaných zástupců. K demokracii patří nutnost ochrany menšiny (menšinového názoru), protože byť v danou chvíli není většinou, přesto může mít v té či oné otázce pravdu, což se může ukázat později. Demokracie je respekt k jinému názoru a vůle jej ochraňovat. K demokracii patří i směna moci – ten, kdo má moc, musí být připraven, vzdát se ji v určitém okamžiku a přenechat ji jiným. Vládnoucí má určitý čas na to, aby předvedl, jak vládne. Obvykle jsou to čtyři roky, což vzhledem k další součásti demokracie – schopnosti dosáhnout kompromisu – je čas akorát tak dlouhý.
Neznepokojují mě ani tak výsledky komunistů ve volbách a to, že spoluovládají jeden kraj za druhým (byť se mi to vůbec nelíbí). Když už nebyli zrušeni, což se mohlo stát pouze na samém počátku po roce 1989 (později již nikoli, potenciál vůle a pochopení veřejnosti byl totiž promrhán) zbývá pouze francouzská cesta – jejich zapojení do vládnutí a jejich „ušpinění“. Pokud komunisté se socialisty nezačnou demontovat základy demokracie, pak jsem si jist, že dříve či později odejdou. Dávám proto francouzské cestě šanci, byť komunisté u moci jsou urážkou všech, kteří se jim kdy postavili.
Znepokojují mě jiné věci. Třeba tolik rozšířená představa, že je potřeba neustále nových stran, aby se mi (ono děsivé a totalizující „JÁ“) žilo lépe. Věci veřejné, či Unie svobody jsou skvělým příkladem nesmyslnosti této cesty. Nebo, nelíbí-li se mi sociální politika nějaké vlády, vyrazím do boje s heslem: selhala demokracie, svrhněme vládu. To je největší nebezpečí. Neselhává totiž demokracie, selhávají lidé, selhává trpělivost, schopnost získat pro svůj názor většinu a smířit se s tím a podobně. Svržením vlády mimo řádný termín se demokracie neposiluje, právě naopak. Nezlepší se ani chod věcí veřejných, protože na jakoukoli změnu je potřeba čas.
Problém není v české demokracii. Ta není porouchaná, není formální, porouchané jsou naše představy o ní.
20 comments
20 Comments
Lojza
18. 11. 2012, 22:43Souhlasím s Vámi jen v jednom… Naše demokracie není porouchaná porouchané jsou naše(avšak-obávám se-i vaše) představy o ní.
Problémem vlády lidu totiž je v tomto případě lid samotný. Totiž zejména to, že nezanedbatelná část voličů nepřispívá ani trochu do systému (zejména daněmi, ale i jinak), přesto však prostřednictvím svých volených zástupců rozhoduje, jak se bude nakládat s prostředky těch, kteří do systému přispívají (včetně toho, kolik musí ti ostatní přispívat).
REPLYPegas
18. 11. 2012, 22:49Dovolil bych si nesouhlasit. V situaci, kdy soukolí je již tak „zamazané“, kdy kažký na každého něco ví a kdy korupce je veřejným tajemstvím, není podle mne jiné cesty než volit někoho nového. Doufat ve vnitřní sebereflexi stran aniž by je k tomu něco nutilo je podle mne chybné. Jediný způsob jak dát najevo, že tohle si už nenechám líbit je nevolit ty kteří za stav věcí mohou a to i za cenu, že nově příchozí nebudou o moc lepší. Teprve potom si politici možná časem uvědomí, že některé věci jim prostě neprojdou a to případně ani před světskou spravedlností. Volit střídavě stranu A a B ve stále stejném obsazení není podle mne správná cesta. Myslím, že i Věci veřejné mohly sehrát svoji kladnou v rozhýbání demokratického procesu a není jisté ,že model Věcí veřejných musí vždy platit pro jakoukoli novou stranu. Možná je můj pohled hodně naivní, ale už z principu nevolím a volit nebudu ty kteří navenek hlásají boj proti korupci a v pozadí dělají všechno proti tomu, aby se spravedlnost projevila.
REPLYIvo
19. 11. 2012, 4:34Moc pěkný článek Františku, vcelku věrně vyjadřuje moje pocity.
Nesouhlasím s tebou ale v tom, že bychom měli dát šanci „francouzské cestě“.
Jsem teď za oceánem, a tak jsem jen s neskutečným údivem sledoval výsledky krajských voleb. Jen jsem se v duchu modlil, aby se mne nikdo ze spolužáků nezeptal na současnou politickou situaci v zemi, asi bych se hanbou propadl. Sám pro sebe jsem se snažil situaci přijít na kloub, nedokázal jsem to pochopit.
Velmi naivně jsem si tedy vygoogloval „proč volíme komunisty“ doufaje, že na mě vyskočí nějaká sociologická analýza. Jako první na mě však vyskočil článek z webu Rozhledy agrárního venkova „Proč volíme komunisty“ napsaný jistou Marií H. Ve čtyřech odstavcích, který článek čítá, paní Marie dokazuje neuvěřitelnou míru selektivní historické paměti.
http://agrarnivenkov2011.blogspot.com/2012/10/proc-volime-komunisty.html?showComment=1350511961582#c4109695859795677916
Zaměřil jsem se tedy alespoň na jeden naprosto nepravdivý argument, který bylo směšně jednoduché vyvrátit – to, že za komunistů bylo možné si za průměrný důchod koupit více než dnes. Vyškolený z debat na ONWAR jsem si stáhl data Českého statistického úřadu, které dokazují opak a jal se to paní Marii rozmluvit…
Ještě teď se musím smát své naivitě, argumentační pravidla na zpravodajských serverech narozdíl od ONWAR neplatí, jak jsem záhy zjistil. Jediné pravidlo které platí je „když se mi nějaký fakt nehodí do krámu, tak ho buď ignoruji, označím za nepravdivý anebo si prostě melu tu svou“.
Problém je v tom, že paní Marie je podle mne typickou voličkou komunistů v těchto volbách. Žádná racionální argumentace nebo činy vlády na ni neplatí, bo „za komunistů jsme se měli líp“. Respektive všichni stejně blbě. Jak říkala v žertu moje babička z Hané „lepší než si koupit novou kozu je když chcípne ta sousedovic“. Tahle hanácká lidová moudrost plně vyjadřuje naše současné trable s chápáním současné demokracie a kapitalismu.
Žádné „ušpinění“ komunistů nepomůže, stačí se podívat kdo se dostal za KSČM do druhého kola senátních voleb v Praze…
Můj druhý argument proti „francouzské cestě“ je částečně spojen s tím prvním, s problémem historické paměti. Nejenže francouzští voliči nemohli vzpomínat na žádné „Zlaté komunistické časy“, ale především měli úplně jiné personální složení. Podle mne je naprosto fundamentální rozdíl mezi francouzským salonním komunistou a agentem Falmerem… Jako krásnou sondu do toho, jak se KSČM vyrovnala s minulostí, doporučuji rozhovor se stínovým ministrem obrany za KSČM Alexandra Černého.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10252839638-hyde-park-ct24/212411058081017-hyde-park/
Závěrem – neobávám se návratu rudé totality, RVHP, ani Varšavské smlouvy. Ale nakrásně se Česká republika může právem dostat do mezinárodní izolace jako Slovensko za vlády V. Mečiara, i škody na domácí scéně můžou být nedozírné. I když ve stínu kádrových profilů některých současných vrcholných představitelů EU a toho co dělali v 60. letech, jsou moje obavy o mezinárodní izolaci možná liché…
REPLYcivil
19. 11. 2012, 11:53Za peníze lze dnes koupit demokracii,politické strany i politiky.Politické strany samy reformu zkorumpované demokracie nikdy neprovedou.Nelze spoléhat na mýtus lepších či horších politiků:ti horší jsou zkorumpovaní a bezohledně kradou,ti lepší jsou zkorumpovaní k pasivitě, toleranci zlodějen.Britský The Economist charakterizuje český politický systém jako “zahnívající stranokracii“.Vládnoucí elita rabuje veřejné zdroje:plných 67 procent z 343 miliard korun vydaných v letech 2006 až 2010 není uvedeno v oficiální databázi zakázek.
REPLYTak jako vše ostatní na světě,demokracie se vyvíjí a přizpůsobuje novým realitám 21.století,nelze ustrnout někde ve 30.letech minulého století.
Václav
19. 11. 2012, 12:04Zdravím!
REPLYNesouhlasím s autorem článku o tom, že není problém v české demokracii, ale v představách o ní. Zásadní problém je v tom, že tento systém o kterém se hovoří jako o demokracii je ovládnutý finančními a mafiánskými strukturami, které mají pod palcem vetšinu politických stran, medií a finančních institucí. Tímto způsobem jsou schopné prosadit cokoliv i kdyby to bylo proti zájmům občanů a státu! Viz poslední události v parlamentu. Prosadit tzv. reformní zákony proti vůli většiny obyvatel (až 80%), proti varování renomovaných ekonomů a také bez konzultací průřezově politickým spektrem hovoří jasně o tom, že jsou v tom ekonomické zájmy určitých kruhů. Dokud nebude nastavený systém, který dokáže eliminovat toto svinstvo a nebude odsouhlasený zákon o referendu (kterého se tak panicky bojí) můžeme hovořit pouze o tom, že žijeme v zemi, kde sice můžeme „nahlas“ vyjadřovat svůj názor, ale nic nám to není platné! A když ho začneš vyjadřovat moc nahlas, že o tom začnou lidé přemýšlet tak tě „klepnou přes prsty“ pomocí své finanční a ekonomicko-politické moci. Takto by standardní demokracie fungovat neměla, spíše se blížíme tomu, kdy budeme zřízení ve kterém žijeme nazívat oligarchií.