58. výroční zasedání Parlamentního shromáždění NATO (9.-12. listopadu 2012); Foto NATO

Výroční jednání Parlamentního shromáždění NATO v Praze v polovině listopadu nepřineslo do obecné rozpravy o bezpečnostních tématech nic nového. Jednání jak jeho výborů a komisí, tak i povídání nad kávou na chodbě mezi schůzemi doslovně ilustrovalo, čím se nyní aliance skutečně zabývá.

Přestože je Parlamentní shromáždění NATO po právu vnímáno jako politické těleso, ve skutečnosti jde o poradní orgán aliance, který neplní rozhodující roli v nejmocnějším vojenském uskupení světa. Jeho členy jsou zástupci parlamentů členských států, na každoroční jednání jsou však přizváni i parlamentní delegace států s partnerským statusem, takže je tradičně otevřené jednání parlamentářů různých politických zbarvení ještě okořeněno účastí zástupců například Ruské federace či Kyrgystánu.

Jelikož jsou účastníci jednání sesbíráni ze všech stran názorového spektra a nemívají exekutivní funkce ve vládách, je jednání otevřenější. Povětšinou zkušení politici se téměř nemusejí bát, že by tvrdší slovní výměna vedla k mezinárodnímu skandálu, jak by tomu bylo při jednání na vládní úrovni. Třídenní hovory o klíčových tématech se tak nesly v duchu poměrně vzrušených diskuzí. Přínosem několikadenních jednání je obvykle zapojení reprezentujících parlamentářů do bezpečnostních témat, kterým se v domácím prostředí většinou hluboce nevěnují a získání širšího obrázku, než je jen jejich volební obvod.

Pro diváka české politické scény by jistě bylo překvapení slyšet projev ministra obrany Alexandra Vondry, který angličtinou silně přesahující lingvistickou znalost průměrného českého politika popisoval situaci v evropských obranných rozpočtech. Od přítomných poslanců a senátorů převážně evropských zemí a USA se mu dostalo upřímného obdivu za práci při organizaci pražského summitu NATO v roce 2002, jež měl z logistického pohledu na starosti.

Podle vedoucího české delegace a stínového ministra obrany Jana Hamáčka

Parlamentní shromáždění NATO umožňuje poslancům jednotlivých členských států být více součástí aktuálních procesů, které v alianci probíhají, neboť jsou to poslanci, kdo pak například při hlasování o rozpočtu má výraznou možnost ovlivnit obrannou politiku nejen na národní, ale i na alianční úrovni.

Náčelník Generálního štábu Armády ČR generál Petr Pavel odprezentoval stav české armády, parlamentáři členských zemí se zajímali o renomé armády ve společnosti a o evergreen posledních let – škrty v rozpočtech. Setkání volených zástupců tak nebyly jen vyprávěnkami o světě vojáků, ani jednáním OBSE zablokovaným na smrtící nutnosti konsenzu na čemkoliv, nýbrž výtečnou ilustrací současného stavu uvnitř NATO.

Klíčovou otázkou následujících měsíců stále zůstává Sýrie a blokace jakéhokoliv postupu v Radě bezpečnosti OSN ze strany Ruska a Číny. Přímo spojeným problémem je hodnocení operace NATO v Libyi – evropští i američtí zástupci ji mají (alespoň veřejně) za úspěšnou intervenci ve prospěch míru, zatímco ruští zástupci za selhání mezinárodního práva a hrubý faul aliance při překroucení rezoluce vydané Radou bezpečnosti OSN. Jako folklór působilo hašteření ohledně jednotlivých formulací zejména ke spolupráci NATO- Rusko a k situaci v Gruzii, kde ruská delegace automaticky protestovala téměř proti jakékoliv zmínce.

Další rozruch vzbudili pozvaní experti, kteří rozčeřili vodu tradičních národnostních půtek. Kvůli pravidlům jednání je ovšem nemohu citovat přímo. Na druhou stranu, pozvaní odborníci ze struktur aliance či výzkumných institucí však poskytli širší a objektivnější obrázek, než zástupci národních parlamentů.

Finanční krize se poprvé v historii NATO dotýká i všech velkých armád. Téměř celá Evropa razantně snižuje své výdaje na obranu, pouze u Polska se očekává nárůst a u Německa udržení současné hladiny výdajů na armádu.

Ústředním tématem politických diskuzí se stala americká ochota přispívat na ochranu Evropy. Citované prohlášení bývalého amerického ministra obrany Gatese z roku 2011 o klesající americké motivaci platit Starému kontinentu bylo rozšířeno aktuálnější a naléhavější zprávou.

Americká Sněmovna reprezentantů totiž schválila (226 hlasy proti 196) závazek, aby se USA pečlivěji zaměřily na množství výdajů, které směřují do obranného rozpočtu, jelikož jen čtyři z osmadvaceti členů NATO utrácí ročně slíbená dvě procenta HDP na obranu (evropský podíl na rozpočtu NATO spadl od roku 2008 o celých 12 procent, z 314 na 275 miliard dolarů). Tento krok je interpretován jako zdvižený prst na Evropu, která zlenivěla a z různých důvodů odmítá vydávat dostatečné zdroje na své obranné rozpočty.

Aliance se snaží držet politiku tzv. Smart Defense, v jejímž rámci se snaží „udělat více s méně penězi“. Jak však poukázali experti, NATO spíše udělá „méně za méně peněz“, jelikož jednotlivé státy neškrtají koordinovaně a tudíž nedochází k chytré spolupráci a promyšlené synchronizaci. Jak bylo s nadsázkou poznamenáno, brzy se může státy, že všichni zrušíme vojáky a pak se budeme divit, že je mají jen Američané.