Nobelova cena míru, EU a Hamás

Mír je druhou částí názvu těchto stránek, byť o válce se na nich píše nepoměrně častěji. Vnucuje to otázku typu: co bylo dřív, zda slepice, či vejce. Je válka přestávkou mezi dvěma mírovými obdobími, nebo je mír přestávkou mezi dvěma válkami? Zodpovězení této otázky je vcelku irelevantní, snad jen kromě toho, že může napovědět o smýšlení toho, kdo odpovídá.

Věrni hledání Kantovského ideálu přikládáme již dlouhou dobu význam ocenění s názvem Nobelova cena za mír. Jedná se o snahu ocenit ty, kteří mohou být příkladem ostatním především v tom, že pokud se budeme snažit, zmizí válka coby přestávka a zůstane pouze věčný mír. Působit pozitivním příkladem je v teorii mezinárodních vztahů jedním z významných témat a v této souvislosti se uvádí země typu Norsko a Kanada.

Tento přístup pozitivní inspirace (měkký přístup) není nepodobný takzvanému spillover efektu (tvrdý přístup), jehož dobrým příkladem je Evropská unie. Říká, že větší ekonomická závislost mezi jednotlivými zeměmi musí nevyhnutelně vést k větší integraci i v dalších oblastech a tedy k nižší pravděpodobnosti války. Ztráta způsobená konfliktem by totiž byla pro všechny vysoká, takže se racionálně rozhodnou ji neriskovat. S tím bych si dovolil ne zcela souhlasit větami Nialla Fergusona z jeho výborné knihy Válka světa. Dějiny věku nenávisti:

…V létě roku 1914 světová ekonomika vzkvétala tak, že nic nenasvědčovalo brzkému pádu. Mobilita zboží, kapitálu a pracovních sil dosáhla úrovně srovnatelné s dneškem; námořní trasy a telegraf nikdy předtím nezažily takový ruch, jako když se kapitál a přistěhovalci přesouvali na západ a suroviny a výrobky na východ. Válka ale tuto globalizaci utopila – a to doslova…

Když byla evropská ekonomika natolik provázaná a všem plynuly zisky z obchodu, nebylo přeci příliš racionální začínat 1. světovou válku, byť si všichni mysleli, že půjde o několikaměsíční dobrodružství? Letos dospěl Nobelův výbor k přesvědčení, že Nobelovou cenu za mír si zaslouží Evropská unie za

…over six decades contributed to the advancement of peace and reconciliation, democracy and human rights in Europe.

Rozhodně se neřadím mezi ty, kteří by odmítali Evropskou unii. A jistě, integrace k míru v Evropě přispívá. Nicméně udělování mírové ceny podobnému uskupení mi přijde přinejmenším legrační. Ostatně v tom Nobelův výbor má poměrně slušnou tradici. Jakoby do udělení ceny spíše projektoval svá přání, než realitu. Co může být lepší důkaz, než cena míru pro Baracka Obamu, Ala Gora a další a Jásira Arafata. A ještě směšnější je debata, která se rozhořela u nás, kvůli tomu, že nikdo nepojede do Oslo na přebírání ceny pro Evropskou unii. Skutečně není nutné být u všeho.

V této a ještě jedné souvislosti, o které se hned zmíním, bych připomněl motto Evropské unie: United in diversity (Jednotná v rozmanitosti). Znamená, že se spojujeme, abychom zvýšili obecné dobro a blaho a zároveň respektujeme všechny kultury, tradice a jazyky. Dodal bych k tomu ještě respekt k rozdílným názorům. Vzhledem ke své velikosti a zkušenostem bychom měli především dbát na ochranu menšinového názoru a ne tlačit na to, aby vše vypadalo stejně, a všichni jsme mluvili a mysleli stejně.

Ovšem ještě větší rozruch než to, že nikdo za Českou republiku nepojede na předávání Nobelovy ceny míru, vzbudilo hlasování v OSN o statusu Palestiny jako pozorovatelského státu. Česká republika byla jednou z devíti zemí, které hlasovaly proti. Dalšími byly Kanada, Izrael, Spojené státy, Panama a země, které tradičně hlasují proti, pokud tak hlasují USA: Maršalovy ostrovy, Palau, Nauru a Mikronésie. Poslanec ČSSD Lubomír Zaorálek to označil z české strany za nesrozumitelný krok.

Postoj ČR příliš nepomáhá srozumitelnosti našeho postoje v Evropě a ukazuje odtrženost české zahraniční politiky od evropského dění.

Česká republika byla mimo jiné totiž jedinou členskou zemí Evropské unie, která hlasovala proti návrhu. Je toto hlasování výrazem odtrženosti od evropského dění, nebo právě hlasem, který vyzývá k rozumu a k opatrnosti? A to, že je v menšině by asi nemělo znamenat, že bude umlčen (jak by se to pak slučovalo s mottem EU a Nobelovou cenou za mír?).

Jednoduše řečeno, Evropská unie neměla obdržet Nobelovu cenu míru a je škoda, že ze všech členských zemí hlasovala v OSN proti palestinskému statusu pouze Česká republika. Toto hlasování totiž Blízký východ míru vůbec nepřiblížilo, ale naopak zvyšuje legitimitu například hnutí Hamás, které není ničím jiným než teroristickou organizací, mimo jiné i podle klasifikace Evropské unie.

19 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

19 Comments

  • Profilový obrázek
    Ivo
    3. 12. 2012, 5:21

    Vynikající článek, vcelku reflektuje můj světonázor. Nad udělením Nobelovy ceny míru se ani nebudu pozastavovat, na rozdíl od ostatních cen, jež jsou udělovány ve Švédsku za přínos vědě, tato je udělována podle zcela politických kritérií nemající s realitou mnoho společného. Pro zajímavost doporučuji všem si vygooglovat složení komise pro tento rok a hned bude všem jasné odkud vítr fouká…

    Co naopak za pozornost stojí, je český postoj ohledně izraelsko-palestinské otázky a s ní spojeného hlasování v OSN.

    Lze se na něj dívat dvěma úhly pohledu:

    a. Česká republika podpořila úsilí JEDINÉHO demokratického státu v regionu dotáhnout mírový proces do konce, aniž by ho to zničilo.

    b. Česká republika se chovala s ohledem na svůj národní zájem a podpořila svého dlouhodobého spojence v regionu.

    Podle toho, jestli jste proponent idealistické nebo realistické teorie mezinárodních vztahů, upřednostníte jednu z výše uvedených interpretací, nicméně obě jsou pravdivé.

    Izrael je skutečně jediný stát v regionu, který se dlouhodobě řídí pravidly evropské demokracie. Nemusíme nutně souhlasit se všemi jeho kroky, ale všechny jeho kroky byly provedeny demokraticky zvolenou reprezentací sekulárního evropského typu.

    Zároveň je to stát se kterým máme vzájemnou obchodní výměnu 911 milionů dolarů a z pohledu objemu vývozu zaujímá 5. místo mezi našimi mimoevropskými importními destinacemi.

    S Izraelem nás od poloviny 90. let váže série vzájemných smluv, je to země se kterou máme bilaterální bezvízový styk. Ani netřeba zmiňovat zásadní roli, kterou sehrálo Československo při formování státu Izrael…

    Mohli jsme se zachovat jako valná část Valného shromáždění a zdržet se hlasování? Jistě, ale zásadovým postojem jsme více získali než ztratili.

    Skutečně mě pobavily nářky nejmenovaných evropských zemí nad tím, že Evropská unie nemluvila v této otázce jedním hlasem. Proč by měla? Mluvíme snad jedním hlasem v otázce zemědělské politiky? Nebo snad jaderné energie?

    Kdo nepochopil, že Evropská unie stojí na principu volně se měnících hlasovacích koalic, nepochopil o EU vůbec nic. Proč při otázce společné zemědělské politiky hlasujeme PROTI Francii a v otázce jaderné energie SPOLEČNE s Francií a nikomu to nepřijde, včetně samotné Francie, divné? Proč by zahraniční politika měla vypadat jinak? Pokud se někdo v jakékoliv otázce hlasitě ohání evropanstvím, zpravidla se snaží zakrýt svůj vlastní národní zájem, nic víc.

    Co Evropské unii nemůžu upřít je fakt, že stejné otázky by se ještě před 75 lety řešily přinejmenším řinčením zbraní a dnes se řeší u jednacího stolu. Pro Českou republiku je bytostným zájmem zůstat v EU, uvnitř jsme schopni prosadit více z našich národních zájmů než mimo ni.

    Je třeba ale mít neustále na paměti, že EU není společné hřiště ale kolbyště…

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Petr Švaňa
    3. 12. 2012, 10:38

    Co se EU týká jsem sice příznivcem,ale spíše jen ekonomické spolupráce a společného obranného konceptu. Některé věci a rozhodnutí mi přijdou už příliš proti národní suverenitě a zejména rozumu. Co se Palstny týká to je můj cup of tea. Fascinují mě zastánci Hamasu a podobných organizací dnes řídících autonomní Palestinu. Neuškodilo by jim, mít za humny nějaký podobný mírový koncept jako má Hamas nebo třeba Hizballáh. Jestli má něco smysl tak diplomatickou cestou vést náročná a podle mě také dlouhodobá jednání o uspořádání na Blízkém Východě. Pokud se prostě nedomluví Izrael, Palestina ale i ostatní země v regionu pak nemá žádné vnucené rozhodnutí šanci na úspěch, ať je míněno jakkoli dobře. Jak by asi reagovali někteří naši kritici Izraele, kdyby jim za dveřma vykřikovali sousedé, že jediným jejich cílem je úplné zničení státu a vyhlazení obyvatel? Ta naše předposranost a politika appeasmentu nás dovede do hodně temné díry (nazvat si to můžete jak chcete) ;-)

    REPLY
  • Profilový obrázek
    civil
    3. 12. 2012, 21:30

    K palestinsko-izraelskému tématu doporučuji velmi dobrý článek Průšvih v Pásmu Gazy:Konflikt bude pokračovat na webu Česká pozice.cz
    Dovolím si vypíchnout pár faktů ze zmíněného článku:
    ,,..ekonomická příloha deníku Haaretz z 16.října v bezvýznamném článku o danových úlevách zveřejnila nejnovější demografické údaje,z nichž vyplývá,že z celkového počtu 12 milionů obyvatel Izraele,Západního břehu Jordánu a Gazy je 5,9 milionu Židů.Ti se tedy poprvé stali menšinou.“
    ,,…vzhledem k tomu,že na dovoz zboží ze sousedního Egypta nebo Jordánska se vztahují cla,kdežto na izraelské nikoli,pochází z Izraele 70 až 80 procent z necelých 4 miliard dolarů ročních dovozů na Západní břeh Jordánu.“

    REPLY
  • Profilový obrázek
    121BAT
    3. 12. 2012, 21:46

    S názory pana Šulce nebo Iva, často souhlasím,nebo s nimi nejsem v zásadnějším rozporu. Ovšem k jejich názoru na EU a Nobelovu cenu míru se musím vyjádřit nesouhlasně. Co víc může být důvodem pro cenu míru než oněch 60 let bez války?!?! Podotýkám že Balkán neberu jako argument, neboť jeho země nebyly v EU a šlo v podstatě o občanskou válku. Za pány Obamou, Gorem a Arafatem nestojí nic, za EU (ESUO, ES) stojí 60 let míru. Můžeme sice namítnout, že bez EU by mír byl také, ale to je kdyby, tak by.. To, že v Evropě existovala, existuje EU (ESUO, ES) a zároveň tu byl 60 let mír je historický fakt, který počítám nikdo nevyvrátí :-) To, že se EU chová někdy nesmyslně byrokraticky nesmí zakrýt její (dnes už dávno skrytý) cíl nepřipustit další válku. A ESUO, které bylo na začátku, bylo právě takovým projektem. Nazvat udělení ceny EU legračním, mi tak přijde poměrně silné, konec konců jak píše Ivo, co by za takovou EU dali v meziválečném období. Každá kdo studoval EU, mezinárodní vztahy, ví (tuší) co to bylo neskutečnou diplomatickou práci, dosáhnout toho, čeho se dosáhlo. Nemluvě o pomoci EU postkomunistickým zemím (ano, vím, nedělali to jen z altruistických důvodů) No, ale my v Čechách, kde se nedohodnou pol. strany ani na reformě penzí řekneme, že je to trapné a legrační a jsme s názorem hotovi. Takže asi tak :-) Podotýkám, že nepíši z Bruselu ani nejsem EU zaměstnán :-)

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Ivo
    4. 12. 2012, 5:58

    Pokusím se vyjmenovat v pořadí faktory, které dle mého názoru předešly pokračování válek v Evropě po 2. světové válce:

    1. Jaderný arzenál USA – dle období si dosaďte konkrétní zbraňové systémy.

    2. NATO, americká přítomnost v Evropě a vnější hrozba.

    3. Bezprecedentní překreslení hranic po 2. světové válce.

    Teprve potom bych zmínil EU. Přivlastňování si hlavní zásluhy za mír v Evropě je klasické chlubení se cizím peřím. Pokud jeden z 3 výše zmíněných faktorů zmizí nebo bude citelně oslaben, tak se máme na co těšit a EU nám v tom nijak nepomůže.

    Jestli tedy někdo měl dostat Nobelovu cenu míru tak to mělo být velitelství STRATCOM Spojených států amerických nebo NATO. Jenže udělit Nobelovu cenu za mír NATO je politicky neprůchodné. Nebo vy si dokážete představit samotnou existenci EU resp jejích předchůdců bez NATO, speciálně za Studené války? Já tedy ne.

    Oba dva víme, že bezpečnostní rozměr EU byl, je a bude směšný ve srovnání s NATO i kdyby čert jezdil na bruslích do práce…

    REPLY

Nejnovější komentáře