Nobelova cena míru, EU a Hamás
Mír je druhou částí názvu těchto stránek, byť o válce se na nich píše nepoměrně častěji. Vnucuje to otázku typu: co bylo dřív, zda slepice, či vejce. Je válka přestávkou mezi dvěma mírovými obdobími, nebo je mír přestávkou mezi dvěma válkami? Zodpovězení této otázky je vcelku irelevantní, snad jen kromě toho, že může napovědět o smýšlení toho, kdo odpovídá.
Věrni hledání Kantovského ideálu přikládáme již dlouhou dobu význam ocenění s názvem Nobelova cena za mír. Jedná se o snahu ocenit ty, kteří mohou být příkladem ostatním především v tom, že pokud se budeme snažit, zmizí válka coby přestávka a zůstane pouze věčný mír. Působit pozitivním příkladem je v teorii mezinárodních vztahů jedním z významných témat a v této souvislosti se uvádí země typu Norsko a Kanada.
Tento přístup pozitivní inspirace (měkký přístup) není nepodobný takzvanému spillover efektu (tvrdý přístup), jehož dobrým příkladem je Evropská unie. Říká, že větší ekonomická závislost mezi jednotlivými zeměmi musí nevyhnutelně vést k větší integraci i v dalších oblastech a tedy k nižší pravděpodobnosti války. Ztráta způsobená konfliktem by totiž byla pro všechny vysoká, takže se racionálně rozhodnou ji neriskovat. S tím bych si dovolil ne zcela souhlasit větami Nialla Fergusona z jeho výborné knihy Válka světa. Dějiny věku nenávisti:
…V létě roku 1914 světová ekonomika vzkvétala tak, že nic nenasvědčovalo brzkému pádu. Mobilita zboží, kapitálu a pracovních sil dosáhla úrovně srovnatelné s dneškem; námořní trasy a telegraf nikdy předtím nezažily takový ruch, jako když se kapitál a přistěhovalci přesouvali na západ a suroviny a výrobky na východ. Válka ale tuto globalizaci utopila – a to doslova…
Když byla evropská ekonomika natolik provázaná a všem plynuly zisky z obchodu, nebylo přeci příliš racionální začínat 1. světovou válku, byť si všichni mysleli, že půjde o několikaměsíční dobrodružství? Letos dospěl Nobelův výbor k přesvědčení, že Nobelovou cenu za mír si zaslouží Evropská unie za
…over six decades contributed to the advancement of peace and reconciliation, democracy and human rights in Europe.
Rozhodně se neřadím mezi ty, kteří by odmítali Evropskou unii. A jistě, integrace k míru v Evropě přispívá. Nicméně udělování mírové ceny podobnému uskupení mi přijde přinejmenším legrační. Ostatně v tom Nobelův výbor má poměrně slušnou tradici. Jakoby do udělení ceny spíše projektoval svá přání, než realitu. Co může být lepší důkaz, než cena míru pro Baracka Obamu, Ala Gora a další a Jásira Arafata. A ještě směšnější je debata, která se rozhořela u nás, kvůli tomu, že nikdo nepojede do Oslo na přebírání ceny pro Evropskou unii. Skutečně není nutné být u všeho.
V této a ještě jedné souvislosti, o které se hned zmíním, bych připomněl motto Evropské unie: United in diversity (Jednotná v rozmanitosti). Znamená, že se spojujeme, abychom zvýšili obecné dobro a blaho a zároveň respektujeme všechny kultury, tradice a jazyky. Dodal bych k tomu ještě respekt k rozdílným názorům. Vzhledem ke své velikosti a zkušenostem bychom měli především dbát na ochranu menšinového názoru a ne tlačit na to, aby vše vypadalo stejně, a všichni jsme mluvili a mysleli stejně.
Ovšem ještě větší rozruch než to, že nikdo za Českou republiku nepojede na předávání Nobelovy ceny míru, vzbudilo hlasování v OSN o statusu Palestiny jako pozorovatelského státu. Česká republika byla jednou z devíti zemí, které hlasovaly proti. Dalšími byly Kanada, Izrael, Spojené státy, Panama a země, které tradičně hlasují proti, pokud tak hlasují USA: Maršalovy ostrovy, Palau, Nauru a Mikronésie. Poslanec ČSSD Lubomír Zaorálek to označil z české strany za nesrozumitelný krok.
Postoj ČR příliš nepomáhá srozumitelnosti našeho postoje v Evropě a ukazuje odtrženost české zahraniční politiky od evropského dění.
Česká republika byla mimo jiné totiž jedinou členskou zemí Evropské unie, která hlasovala proti návrhu. Je toto hlasování výrazem odtrženosti od evropského dění, nebo právě hlasem, který vyzývá k rozumu a k opatrnosti? A to, že je v menšině by asi nemělo znamenat, že bude umlčen (jak by se to pak slučovalo s mottem EU a Nobelovou cenou za mír?).
Jednoduše řečeno, Evropská unie neměla obdržet Nobelovu cenu míru a je škoda, že ze všech členských zemí hlasovala v OSN proti palestinskému statusu pouze Česká republika. Toto hlasování totiž Blízký východ míru vůbec nepřiblížilo, ale naopak zvyšuje legitimitu například hnutí Hamás, které není ničím jiným než teroristickou organizací, mimo jiné i podle klasifikace Evropské unie.
Vynikající článek, vcelku reflektuje můj světonázor. Nad udělením Nobelovy ceny míru se ani nebudu pozastavovat, na rozdíl od ostatních cen, jež jsou udělovány ve Švédsku za přínos vědě, tato je udělována podle zcela politických kritérií nemající s realitou mnoho společného. Pro zajímavost doporučuji všem si vygooglovat složení komise pro tento rok a hned bude všem jasné odkud vítr fouká…
Co naopak za pozornost stojí, je český postoj ohledně izraelsko-palestinské otázky a s ní spojeného hlasování v OSN.
Lze se na něj dívat dvěma úhly pohledu:
a. Česká republika podpořila úsilí JEDINÉHO demokratického státu v regionu dotáhnout mírový proces do konce, aniž by ho to zničilo.
b. Česká republika se chovala s ohledem na svůj národní zájem a podpořila svého dlouhodobého spojence v regionu.
Podle toho, jestli jste proponent idealistické nebo realistické teorie mezinárodních vztahů, upřednostníte jednu z výše uvedených interpretací, nicméně obě jsou pravdivé.
Izrael je skutečně jediný stát v regionu, který se dlouhodobě řídí pravidly evropské demokracie. Nemusíme nutně souhlasit se všemi jeho kroky, ale všechny jeho kroky byly provedeny demokraticky zvolenou reprezentací sekulárního evropského typu.
Zároveň je to stát se kterým máme vzájemnou obchodní výměnu 911 milionů dolarů a z pohledu objemu vývozu zaujímá 5. místo mezi našimi mimoevropskými importními destinacemi.
S Izraelem nás od poloviny 90. let váže série vzájemných smluv, je to země se kterou máme bilaterální bezvízový styk. Ani netřeba zmiňovat zásadní roli, kterou sehrálo Československo při formování státu Izrael…
Mohli jsme se zachovat jako valná část Valného shromáždění a zdržet se hlasování? Jistě, ale zásadovým postojem jsme více získali než ztratili.
Skutečně mě pobavily nářky nejmenovaných evropských zemí nad tím, že Evropská unie nemluvila v této otázce jedním hlasem. Proč by měla? Mluvíme snad jedním hlasem v otázce zemědělské politiky? Nebo snad jaderné energie?
Kdo nepochopil, že Evropská unie stojí na principu volně se měnících hlasovacích koalic, nepochopil o EU vůbec nic. Proč při otázce společné zemědělské politiky hlasujeme PROTI Francii a v otázce jaderné energie SPOLEČNE s Francií a nikomu to nepřijde, včetně samotné Francie, divné? Proč by zahraniční politika měla vypadat jinak? Pokud se někdo v jakékoliv otázce hlasitě ohání evropanstvím, zpravidla se snaží zakrýt svůj vlastní národní zájem, nic víc.
Co Evropské unii nemůžu upřít je fakt, že stejné otázky by se ještě před 75 lety řešily přinejmenším řinčením zbraní a dnes se řeší u jednacího stolu. Pro Českou republiku je bytostným zájmem zůstat v EU, uvnitř jsme schopni prosadit více z našich národních zájmů než mimo ni.
Je třeba ale mít neustále na paměti, že EU není společné hřiště ale kolbyště…
Co se EU týká jsem sice příznivcem,ale spíše jen ekonomické spolupráce a společného obranného konceptu. Některé věci a rozhodnutí mi přijdou už příliš proti národní suverenitě a zejména rozumu. Co se Palstny týká to je můj cup of tea. Fascinují mě zastánci Hamasu a podobných organizací dnes řídících autonomní Palestinu. Neuškodilo by jim, mít za humny nějaký podobný mírový koncept jako má Hamas nebo třeba Hizballáh. Jestli má něco smysl tak diplomatickou cestou vést náročná a podle mě také dlouhodobá jednání o uspořádání na Blízkém Východě. Pokud se prostě nedomluví Izrael, Palestina ale i ostatní země v regionu pak nemá žádné vnucené rozhodnutí šanci na úspěch, ať je míněno jakkoli dobře. Jak by asi reagovali někteří naši kritici Izraele, kdyby jim za dveřma vykřikovali sousedé, že jediným jejich cílem je úplné zničení státu a vyhlazení obyvatel? Ta naše předposranost a politika appeasmentu nás dovede do hodně temné díry (nazvat si to můžete jak chcete) ;-)
K palestinsko-izraelskému tématu doporučuji velmi dobrý článek Průšvih v Pásmu Gazy:Konflikt bude pokračovat na webu Česká pozice.cz
Dovolím si vypíchnout pár faktů ze zmíněného článku:
,,..ekonomická příloha deníku Haaretz z 16.října v bezvýznamném článku o danových úlevách zveřejnila nejnovější demografické údaje,z nichž vyplývá,že z celkového počtu 12 milionů obyvatel Izraele,Západního břehu Jordánu a Gazy je 5,9 milionu Židů.Ti se tedy poprvé stali menšinou.“
,,…vzhledem k tomu,že na dovoz zboží ze sousedního Egypta nebo Jordánska se vztahují cla,kdežto na izraelské nikoli,pochází z Izraele 70 až 80 procent z necelých 4 miliard dolarů ročních dovozů na Západní břeh Jordánu.“
S názory pana Šulce nebo Iva, často souhlasím,nebo s nimi nejsem v zásadnějším rozporu. Ovšem k jejich názoru na EU a Nobelovu cenu míru se musím vyjádřit nesouhlasně. Co víc může být důvodem pro cenu míru než oněch 60 let bez války?!?! Podotýkám že Balkán neberu jako argument, neboť jeho země nebyly v EU a šlo v podstatě o občanskou válku. Za pány Obamou, Gorem a Arafatem nestojí nic, za EU (ESUO, ES) stojí 60 let míru. Můžeme sice namítnout, že bez EU by mír byl také, ale to je kdyby, tak by.. To, že v Evropě existovala, existuje EU (ESUO, ES) a zároveň tu byl 60 let mír je historický fakt, který počítám nikdo nevyvrátí :-) To, že se EU chová někdy nesmyslně byrokraticky nesmí zakrýt její (dnes už dávno skrytý) cíl nepřipustit další válku. A ESUO, které bylo na začátku, bylo právě takovým projektem. Nazvat udělení ceny EU legračním, mi tak přijde poměrně silné, konec konců jak píše Ivo, co by za takovou EU dali v meziválečném období. Každá kdo studoval EU, mezinárodní vztahy, ví (tuší) co to bylo neskutečnou diplomatickou práci, dosáhnout toho, čeho se dosáhlo. Nemluvě o pomoci EU postkomunistickým zemím (ano, vím, nedělali to jen z altruistických důvodů) No, ale my v Čechách, kde se nedohodnou pol. strany ani na reformě penzí řekneme, že je to trapné a legrační a jsme s názorem hotovi. Takže asi tak :-) Podotýkám, že nepíši z Bruselu ani nejsem EU zaměstnán :-)
Pokusím se vyjmenovat v pořadí faktory, které dle mého názoru předešly pokračování válek v Evropě po 2. světové válce:
1. Jaderný arzenál USA – dle období si dosaďte konkrétní zbraňové systémy.
2. NATO, americká přítomnost v Evropě a vnější hrozba.
3. Bezprecedentní překreslení hranic po 2. světové válce.
Teprve potom bych zmínil EU. Přivlastňování si hlavní zásluhy za mír v Evropě je klasické chlubení se cizím peřím. Pokud jeden z 3 výše zmíněných faktorů zmizí nebo bude citelně oslaben, tak se máme na co těšit a EU nám v tom nijak nepomůže.
Jestli tedy někdo měl dostat Nobelovu cenu míru tak to mělo být velitelství STRATCOM Spojených států amerických nebo NATO. Jenže udělit Nobelovu cenu za mír NATO je politicky neprůchodné. Nebo vy si dokážete představit samotnou existenci EU resp jejích předchůdců bez NATO, speciálně za Studené války? Já tedy ne.
Oba dva víme, že bezpečnostní rozměr EU byl, je a bude směšný ve srovnání s NATO i kdyby čert jezdil na bruslích do práce…
Dobrý den,
jsem toho názoru, že aby byl systém obrany životaschopný, musí za ním stát politická jednotnost a ekonomická síla. EU dokázala jednotlivé státy, válčící mezi sebou od nepaměti, integrovat (do určité míry) ekonomiky a politicky, což je pro bezpečnostní politiku podle mého názoru stejně klíčové jako počet a úroveň armádních jednotek. Tedy k názoru pana Iva:
1. Jaderný arzenál USA nezabránil mnoho jiný válkám, kde se sovětský svaz též angažoval (ne přímo)
2. Transatlantická vazba je pro bezpečnost Evropy samozřejmě klíčová, ale nezabránila by politickému oddělení některých evropských států, které by vedlo k jejich neutralitě a tím oslabení západní evrpy jako celku.
3. Vnější hrozba- urychlila integraci, to ano, a je velmi těžké hádat jakým tempem by probíhalo jednání nebýt této hrozby.
EU má to štěstí, že se může opírat o USA/NATO, ale to noc nemění na tom, že se zásadním způsobem zasadila o mír v Evropě. Su Ťij se také může opřít o podporu západu, což ale také neznamená, že si nobelovku nezaslouží a že by ji měli dostat ti, kdo vymysleli sankce proti Barmě…
Pokud bych měl hledat nějaké racio pro toto ocenění, tak bych ho našel pouze s notnou dávkou ironie v tom, že EU svojí faktickou absencí zahraniční politiky (potrvzenou před 3 lety jmenováním Mrs. Nobody do pozice HR dtto zahr. ministra) nevyvolala přímo žádný další konflikt, který by mohl vést k otevřené válce, a naopak v případě konfliktu na Balkáně udělala efektivně jedno velké NIC.
Pro vojensko-politickou situaci v Evropě jsou určující vzájemné vztahy (abecedně seřazeno) Francie, Německa, Ruska, Velké Británie a USA. EU, resp. její orgány, jsou v této hře jen jedním jevištěm, ale ne silným aktérem. Možná můžeme spolu s ostatními ještě chvíli předstírat, že věříme v silného „EU Straw Man“ pokud je to politicky výhodné, ale Bože chraň, abychom této iluzi také uvěřili.
Udělování „Nobelovek“ také něco svým vlastním způsobem vypovídá o naší civilizaci: u ocenění v „hard sciences“ namísto donátorem původně zamýšlené podpory mladých vědců se přešlo k oceňování zasloužilých (bez ironie) vědců za bezpečně ověřené objevy. Cena za mír udělovaná Norským parlamentem se již před lety stala fraškou (epizoda „terorista mírotvorcem“ a jiné) a cena za literaturu (nic proti E. Jelinek nebo I.Kertesovi, ale kdo je opravdu četl?) je v lichém roce cenou pro nejlepšího politicky korektního a v sudém pro nejlepšího bezvýznamného žijícího autora.
Nechápu, proč se zde směšuje Hamás a Palestina.
Nevidím důvod, proč by někdo nemohl podporovat Palestinu či konkrétní hlasování v OSN… A zároveň odsuzovat Hamás, jako obyčejné teroristy, jež si kupříkladu kupují hlasy „charitou“ a využívají tak neexistenci pořádné sociální sítě…
Pochopil bych to v případě, kdy by to byla jasně dominantní strana, bez pořádné konkurence (jako např. Putinovo Jednotné Rusko), ale to taky neodpovídá realitě…
ad Ivo:
1. vzato z tohoto pohledu, by si cenu míru zasloužili jaderné zbraně obecně, pravděpodobně ony zabránili 3. světové válce
2. NATO, jistě ano, nicméně aby odvěcí rivalové (viz i Jakub) Německo a Francie spolupracovali, tak museli proběhnout integrační kroky (pravda pod US nátlakem a nastupující studenou válkou), v tomto případě to byla Západoevropská unie, a i to ESUO mělo svůj malý díl
3. překreslení hranic chápu naopak jako jeden z důvodů k válce, viz urovnání polsko – německých hranic až za ostpolitik..
Bohužel bezpečnostní rozměr EU směšný je, přes pokusy typu Battle Group, a to je bohužel smutné a v tomto EU (Evropa) má velký dluh vůči sama sobě. Skutečně není důstojné aby evropské problémy řešila zaoceánská země.
Částečně jste mě Ivo zviklal, :-), nicméně jako minimálně vážný kandidát na cenu míru si EU zaslouží být brána.
A ještě jedna věc: tohle fórum je skutečně unikátní, všude jinde, kde by člověk hájil EU, by se dočkal jen primitivních výkřiků postrádající jakékoli racionální argumenty..
Kladu si otázku, do jaké míry má na 60 let trvající mír v Evropě (resp. na většině jejího území) vliv poslední zde proběhnuvší válka. Vím, že ani hrůzy 1. světové neodradily od zopakování snad ještě horších jen dvacet let poté. Jenže 2. světová byla do značné míry pokračováním té první. Obdobnému scénáři se podařilo zabránit vcelku bezprecedentním přístupem k hlavnímu poraženému státu. Otázkou tedy je, zda takový Marshallův plán neudělal pro mír v Evropě víc než většina její politické reprezentace od 2. SV po dnešek.
Dalším důvodem, který by neměl být opomenut, je silný vnější nepřítel. Jen máloco stmelí rozhádané partaje v činžáku tak, jako „válka“ proti těm odnaproti ;-)
Hrozně by mě také zajímalo, co je dle pana Zaorálka nesrozumitelného či nepředvídatelného na našem postoji k otázce blízkovýchodního konfliktu. Izrael jako spojence deklaruje ČR již drahnou dobu. Nebylo až tak těžké odhadnout, jak se tedy náš stát při hlasování v OSN zachová. Rozhodně se nedalo očekávat, že by hlasoval pro. TO by naopak byl nesrozumitelný krok.
121BAT: Vámi zmiňovaná „vlastnost“ místní diskuse mě také nepřestává udivovat a mile překvapovat :-)
Ad 121 BAT)
1. Jako kandidáta nobelovy ceny míru bych EU taky přijal, jako vítěze ne.
ESUO podíl mělo (dosáhlo hmatatelných výsledků), Západoevropská unie byla oproti tomu od počátku nefunkční projekt, jen ho dlouhá léta nikdo neměl odvahu zrušit.
Ale samozřejmě z hlediska logiky té ceny to smysl má. Nobelova cena míru se mnohdy uděluje jako politická proklamace podpory nějakého názorového proudu – udělení ceny Barraku Obamovi PŘEDTÍM než něco pro mír cokoliv udělal, ale s nadějí, ŽE něco udělá, je toho názorným příkladem. Proč se najednou přišlo na to, že EU je třeba udělit Nobelovu cenu míru? Protože bylo třeba ji podpořit v nejhorší krizi identity její dosavadní historie. Víc bych za tím nehledal, skutečně doporučuji si prohlédnout složení komise, to je do očí bijící…
2. S tím překreslováním hranic stále zastávám opačný názor. Zkuste si sám pro sebe v hlavě říct hlavní důvod toho, proč má Německo trvale dobré vztahy se všemi svými sousedy a Maďarsko trvale problematické vztahy s převážnou většinou svých sousedů… Lze samozřejmě namítnout, že za tím stojí více důvodů, ale potenciál revizionismu (dnes ne třeba v 70. letech) je u Německa limitně blízký nule, což po 1. sv rozhodně nebyl.
Ivo, nejsem si jistý, jestli tím důvodem, proč má Maďarsko špatné vztahy se sousedy, není právě překreslení hranic po 1. světové válce…
Nějak si nedovedu představit, že odebrání rozsáhlého území Německu (komukoliv) může být pozitivním prvkem z pohledu rozpoutání/nerozpoutání války. Německo nemá revizionostické snahy protože mu jako poraženému státu + realita studené války, bylo jasně sděleno, že to území nikdy nedostane zpět (pořád lepší než hrozby typu bude z vás agrární stát, nebo několik malých). A Německo to přijalo (smířilo se s tím), ale oficiálně to uznalo právě až v oněch 70 letech. A jak by jste si prosím představoval uspořádání maďarských hranic?
121.BAT – ta poslední otázka byla na mne nebo na Iva? Pokud na mne, musím přiznat, že k tomu se nemohu vyjadřovat nějak fundovaněji. Moje znalosti končí u toho, že Maďarsko přišlo po 1. SV o podstatnou část území, které považovalo tradičně za své a které bylo osídleno etnickými Maďary. Což právě, mimo jiné, považuji za důvod k nedobrým vztahům se sousedy. Naproti tomu Německo sice přišlo o svá historická území, nicméně většina etnických Němců z nich byla vysídlena, což udělalo své. A přesně, jak píšete, bylo mu jasně řečeno, že žádný revisionismus nepřipadá do úvahy. V případě Maďarska byl tento tlak mnohem menší, alespoň to na mne tak působí, nejsem pamětník :-)
Bylo to na Iva. Ona je to v podstatě podobná situace. Německo po 2. sv. válce a Maďarsko po 1. sv. ohledně hranic a území. Ovšem Němci jsou pragmatici a Maďaři horké hlavy sousedící s dalšími horkými (slovenskými) hlavami.
Ad 121BAT)
Z části už to řekl Tomas Kolar za mě, ale přeci jen to doplním. Předesílám, že nechci vyvolávat žádné démony 2. sv, hranice mají zůstat tak jak jsou. Jejich překreslování je cesta do pekel…
1. Po 1. sv na tom bylo Maďarsko i Německo dost podobně – ztráta území i obyvatelstva, neutěšená situace, příklon k extrémismu kvůli zneužití revanšistických nálad.
Po 2. sv je ale situace obou výše jmenovaných zcela odlišná. Maďarsko na tom zůstalo v zásadě stejně, stále řeší Trianonské dohody. Revanšistické tendence byly pochopitelně utlumeny komunismem, takže se v tom období nijak neprojevily vůči jeho sousedům. Dodnes však každý nový maďarský premiér po zvolení řekne, že se cítí být premiérem všech Maďarů, přičemž všichni dobře rozumí, co tím myslí.
2. Situace Německa oproti tomu se změnila zcela zásadně. Nejenže bylo rozděleno na 2 státy, ale přišlo o značnou část území, z kterého však bylo veškeré obyvatelstvo vystěhováno do samotného Německa. Přestože určité vrstvy společnosti to zpočátku vnímaly jako dočasné zlo, ve vámi zmíněných 70. letech došlo ke změně státní doktríny. Vláda Západního Německa přiznala, že nový stav je trvalý bez možnosti návratu původního.
Zkuste si oproti tomu představit, že by zůstalo v původních hranicích včetně Východního Pruska a nedošlo by k odsunu obyvatelstva. Bezproblémové sousedství s Polskem, ale koneckonců i s Českou republikou si dokážu představit jen obtížně.
3. Celé poválečné (mám na mysli 1. sv) uspořádání bylo založena na vizi presidenta Wilsona, který ve svých článcích mimo jiné vyjádřil právo na sebeurčení. Problém byl, že ve střední Evropě toto nebylo dodrženo, jelikož ani nešlo. Teprve extrémní podmínky 2. sv a období bezprostředně po něm umožnily vznik stabilnějšího prostředí.
Jsem si vědom, že je to velmi zjednodušené, protože po 1. sv nenásledovala žádná Studená, spousta dalších vlivů byla odlišná, ale tezi to na síle nic neubírá.
Je možné získat nobelovu cenu za řešení globál-
ního problému (pitná voda pro 2 miliardy lidí)
jedno řešení se nabízí samo…
myslím samosebou najít další Zemi a pak spravedlivě rozdělit populaci lidí mezi starou Zemi a Novou Terru.