O morálce (mravnosti), cti a loajalitě ve smutném „případu Nagyová“
Je to zvláštní případ od samotného počátku. Vyhýbal jsem se jeho komentování, protože mi to nepřišlo moudré, ale asi nastal čas. Následující řádky se dotýkají třech vlastností – morálky, cti a loajality. V červnu vypukl „skandál“ se sledováním, kterého se měli účastnit příslušníci Vojenského zpravodajství. Padla kvůli němu vláda. Mnoho lidí se rádo proměnilo v soudce a účelově nehledalo v sobě trpělivost vyčkat vyšetření a stanoviska skutečného soudu. Uvidíme, jak vše dopadne.
To, co mně ovšem trápilo a trápí od počátku, bylo chování policistů, oněch strážců pravidel v první instanci. To, jakým způsobem přistoupili k zatčení aktivního generála, bylo nechutné a především nečestné (totéž platí o státním zástupci, který případ dozoroval). Kdyby za ním přišli do kanceláře, či na ubytovnu, mají pocit, že by uprchl okénkem na záchodě? Proč mu dávali pouta? Proč se k němu chovali k jako sériovému vrahovi? Voják, který dobře sloužil své vlasti, si zaslouží určité zacházení, ale k tomu aktéři, kteří si pro něj přišli, ještě asi nedospěli. Šlo z jejich strany o neschopnost rozlišit proporčnost a hlavně zachovat sobě úctu a tvář a zatýkanému čest. Toho by průměrně vzdělaný policista, zvláště elitního útvaru, měl být schopen.
Jako pokračování příběhu, který již měl být dávno uzavřen, se ovšem včera rozhodl promluvit generál Milan Kovanda v Právu, kterému poskytl dlouhý rozhovor. Vzhledem k tomu, že jsem s ním v poslední době strávil hodně času, lidsky jej chápu. Rozumím tomu, co říká, rozumím mu, když se cítí zrazen, vím, že je nekomfortní být součástí hry, jejíž součástí být nechce a chápu, že potřebuje světu říct, že není zrádce státu, ani svých kolegů, z čehož jej někteří nařkli. Nejsem si jen jist vhodností slov a formy. Ale to není v tuto chvíli podstatné.
Pod zmíněným rozhovorem v Právu je text, jehož vznik inicioval „z vlastního popudu a bez vědomí nadřízených“ velitel 601. skupiny speciálních sil generála Moravce plukovník Karel Řehka (této jednotce v minulosti velel nejenom generál Kovanda, ale i další obviněný generál ve výslužbě Ondrej Páleník). Plukovník Řehka se odvolává na „morální povinnost“ zastat se svého kolegy a kamaráda, když to nikdo jiný neučinil. Doslova na jenom místě říká:
Vážím si toho, že do nich aspoň pan ministr (Vlastimil Picek) nekopal, byl v té věci zdrženlivý, ale myslím si osobně, že je to málo. Od ministerstva jako takového bych čekal nějaké zastání a nečekal nějaká poraženecká stydlivá gesta. A to samé bych čekal od armády a minimálně ze strany Vojenské zpravodajství jako jejich organizace…
Poznal jsem plukovníka Řehku jako inteligentního, dobrého a respektovaného velitele. Vážil jsem si ho jako člověka i jako vojáka a věřím, že budu moci i nadále. Vím, že si následujícími slovy nezískám nové přátele a že možná o nějaké přijdu, ale nemohu jinak. Plukovník Řehka svým vystoupením prokázal jednak netrpělivost, která by dobrému bojovníkovi a především veliteli měla být vlastní a také nedostatek rozhledu a nadhledu, který by měl mít velitel takové jednotky, jakou je 601. skupina speciálních sil, zakódovaný. (Jen na okraj, za to, že ministr Vlastimil Picek nepostupoval vůči generálu Kovandovi tvrději, jak by si představovala jedna nevládní organizace, je vyšetřován policií).
Z mého pohledu je vše ještě trochu složitější, proto si dovolím malou odbočku k několika slovům, které jsou pro případ klíčové. Prvním slovem je „morálka“ (z latinského moralitas – správné chování, od mos, moris – mrav). Jedná se o souhrn mravních zásad a norem ve společnosti, či určité skupině celku. Druhým slovem je „čest“ (od slovesa ctíti). Čest úzce souvisí s ctností a je tím, čím si člověk zasluhuje a získává úctu a pokud čest nemá (například pokud se chová zbaběle), nemůže mít ani úctu. A konečně třetím slovem je „loajalita“ (z francouzského loyauté a z latinského legalitas, zákonnost). Znamená věrnost, ochotu jednotlivce, či skupiny osob dodržovat závazky vůči osobě nadřízené, vůči organizaci, instituci nebo i přesvědčení.
Žádnou z těchto vlastností nelze, na rozdíl od práva, vymáhat soudně, což ovšem neznamená společensky jejich menší význam. Byť se může zdát, že tato slova spolu nemusejí souviset, dle mého názoru jsou přímo propojená. Vzhledem k tomu, že být loajální se považuje ve společnosti za morální a být loajální je zároveň nedílnou součástí zachování si cti, tedy čestného jednání (například neopustím druhy v boji; hezky vykreslené jako dilema třeba ve filmu Four Feathers, česky Čtyři pírka), zdá se být loajalita nejvýznamnější součástí tohoto mého exkurzu.
Všechny tyto vlastnosti, zvláště u moderních vojenských složek, mají svůj původ ve středověku, v době, kdy se přímo utvářela evropská společnost propojená podobnými, univerzálními principy a hodnotami. Loajalita k pánovi byla důležitou vlastností rytířů. Byť, na rozdíl od samurajů, v poněkud oslabenější formě, je například v Artušovských příbězích jasně patrná.
Ve feudálním Japonsku od konce 13. století, zvláště však v období Tokugawského šógunátu od počátku 17. do poloviny 19. století, se vyvinul kult bojovníka – samuraje -, který musel být zcela oddán svému pánovi (mimochodem, to umožňovalo lépe kontrolovat rytíře, respektive vazaly i poddané). Byl oddán natolik, že nemít pána se považovalo za hanbu a zradit pána za smrtelný hřích, který se dal odčinit pouze rituální sebevraždou. Samurajové dokonce páchali seppuku po smrti svého pána, což muselo být zakázáno, podobně jako v pozdějším středověku v Evropě souboje, protože by se elita vybila sama.
Tato loajalita, která se dá nazvat absolutní je dávno pryč, co ovšem zůstává, je její jednosměrnost. Často člověk může slyšet, že někdo nebude k někomu/něčemu loajální, protože onen druhý není loajální k němu. Loajalita ovšem nemusí být obousměrná. Na rozdíl od vnímání ve středověkém Japonsku, mohu dnes navíc loajalitu vypovědět, aniž bych musel spáchat sebevraždu. Jedná se ovšem o krok, který sebou vždy musí nést následky. Pokud by tomu tak nebylo, jednalo by se bezesporu o jednání nečestné.
Od tohoto obecného úvodu se vrátím zpět k plukovníku Řehkovi a jeho vystoupení v sobotním Právu. Pan plukovník považuje za morální zastat se kolegy, kterého stále ctí jako druha ve zbrani, když má pocit, že mu ostatní ubližují (na okraj, jedno z důležitých slov v této větě je „pocit“). Jde o nedílnou součást vojenské cti, neopustit kamarády v těžkostech a skutečně se jedná o krok zasluhující úctu. Jeho slova ovšem narušují jinou, klíčovou vlastnost – loajalitu k „pánovi“, která má být nade vším.
Kdo je v moderní a postmoderní době „pánem“ vojáka? Je to stát, kterému přísahá věrnost. Plukovník Řehka zpochybnil jednání státu, jeho složek a představitelů. Má na to plné právo, ale nemůže tak učinit jako voják veřejně (vojáci, zvláště nejvýše postavení velitelé, jsou v demokratickém státě rádci civilních představitelů, kritizují, doporučují a radí, ovšem nikoli přes média, to je překročení hranice). Výmluva, že tak učinil soukromě, tedy nikoli jako voják, je směšné. Vlk se nestává beránkem, když si na sebe vezme ovčí kůži, politik není z třetiny osobou soukromou a ze dvou třetin osobou veřejnou a voják nepřestává být vojákem, když si svlékne uniformu. Je jím 24/7/365.
Plukovník Karel Řehka se rozhodl nadřadit loajalitu ke kamarádovi loajalitě ke státu. Věřím, že jej za to mnoho lidí ocení a já se jim třeba ani nemusím divit. Čekat na spravedlnost je mnohdy vyčerpávající, ale vzhledem k tomu, že soud je v této zemi jediný, kdo může rozhodovat o vině a nevině, nezbývá nic jiného. Plukovník Řehka provedl první krok kvůli tomu, aby si zachoval morální kredit. Jelikož ovšem voják nesmí veřejně zpochybnit loajalitu ke státu, kterému slouží (i proto, že je to nečestné), je – dle mého názoru – jediným východiskem přijmout odpovědnost za první krok a učinit druhý krok, který bude respektovat hierarchii a loajalitu ke státu a napraví jeho komentář ve veřejném prostoru. Bez toho totiž nebude rozdílu mezi ním a těmi, kteří se nechovají s úctou ke generálovi sloužícímu tomuto státu.
Níže je několik, i pro tento případ příznačných, odstavců z knihy amerického generála Stanleyho McChrystala My Share of the Task: A Memoir. V nich vzpomíná na své rozhodování poté, kdy v časopise Rolling Stone vyšel článek The Runaway General, ze kterého implicitně vyplynulo, že on a jeho blízcí kritizovali vrchního velitele. Viděl jediné možné řešení:
Regardless of how I judged the story for fairness or accuracy, responsibility was mine. And its ultimate effect was immediately clear to me…
From the moment I’d seen the article, I’d known there were different options on how to act, and react, to the storm I knew I would face. But I knew only one decision was right for the moment and for the mission. I didn’t try to figure out what others might do; no hero’s or mentor’s example came to mind. I called no one for advice…
Entering our quarters, I met Annie, who had been waiting. I told her that our life in the Army was over…
Děkuji panu plukovníkovi za jeho slova, které jsem si v sobotním Právu přečetl. Ačkoliv to nedělám, rozhovor s gen. Kovandou a článek plk. Řehky jsem si vystřihl a uschovám si ho. Je to vzácný okamžik, že se našel někdo v uniformě, kdo není po..aný až za ušima a řekne svůj názor. Důležitým aspektem je ( a plně to rozpozná jen ten, který ví, jak je důležité pouto s někým, koho máte po svém boku v okamžicích, kdy se ukazuje, kdo je VOJÁK a kdo ne ) , že pan plukovník nejen prokázal loajalitu ke svému stále nadřízenému, ale ukázal, že se dokáže postavit nejen za své podřízené.
Jsem voják a to co pan plukovník řekl naprosto schvaluji a obdivuji.
Vím, že se nejen tady na fóru, ale především ve sdělovacích prostředcích strhne mohutná bouře článků od „expertů na armádu- adeptů na modrou knížku“, kteří budou pana plukovníka dehonestovat, no to už je ta svoboda slova, ale nejdřív by si měl každý udělat pořádek sám u sebe a říct si, jestli by na něco takového měl. Já osobně ne a i proto má pan plukovník můj obdiv.
P.S. : Nejsem a nebyl jsem příslušníkem žádného útvaru v posádce Prostějov…
Lidsky mohu snaze plk. Řehky zastat se svého druhe ve zbrani aplaudovat. Co je ovšem zarážející, že z toho úryvku co je v rozhovoru poskytnut (Právo jsem nečetl) jasně vyplývá, že plk. Řehka nechápe závažnost situace. Jak se za gen. Kovandu mohlo postavit ministerstvo, když se jedná o takový průser (jiné slovo na to skutečně nemám)? Výsledky musíme nechat na příslušném soudu, ale je velmi pravděpodobné, že bylo ve věci sledování paní Nečasové postoupováno protizákoně a to hned v několika bodech. Tak jak se za něj má asi ministr obrany postavit? Že to byl dobrý velitel 601.? To s tím nijak nesouvisí.
Ad. „nechutnost“ zásahu PČR – myslím, že tady prostě PČR nechtěla a nemohla nic podcenit, zvláště když bylo jasné, že bude probíhat vyšetřování policejní inspekce ohledě průběhu zásahu. Nezapomeňme, jak to policie zchytala (a naprosto oprávněně), po laxním přístupu k zadržení Janouška.
ad. McChrystal, ta paralela není myslím zcela přesná. Za prvé, ve článku Rolling Stone to bylo naprosto adresné a za druhé je kutlura vojensko-civilních vztahů je v USA dost odlišná, ať už to je dobře nebo špatně. Za třetí je politická situace odlišná – rok 2010 byl kritickým z hlediska kampaně v Afghánistánu, v současné době je v ČR vláda, kterou na pomezí ústavnosti sestavil prezident…
Off-topic: slovy jendoho z novinářů The Washington Times: „Michael Hastings should be hanged on the nearest lampost for betraying one of the fundamental principles of journalist work – off record is off record.“
zrovna čtu jeho knihu The Operators, a mam takový pocit (samozřejmě to mohl v knize trochu zaonačit) že s nima od začátku jednal s tím že bude psát to co viděl a co slyšel. Když dával článek dohromady tak měl problém s pocitem že je zrazuje (za dobu kterou s nima strávil, asi měsíc, se s nima skamarádil). Přišlo mi že i ta sestava kolem generála se snažila si ho naklonit na svojí stranu, aby to byl pozitivní článek.
Milý Františku,
je to poprvé, co se známe, kdy s tebou nemohu souhlasit jaksi zásadně. I já jsem s generálem Kovandou měl možnost hovořit o jeho situaci a dal jsem najevo, že způsob řešení údajného jeho protizákonného jednání si zasluhuje kritiku. Nicméně kritika málo srozumitelného jednání policistů je jedna věc, a způsob, jakým generál Kovanda dal v Právu najevo svůj nesouhlas se svým obviněním, je věc druhá, podle mého soudu od věci první velice vzdálená.
Generál Kovanda byl policií vyslechnut a později obviněn ve věci údajného zneužití Vojenského zpravodajství ve prospěch soukromé osoby, pani Nagyové, nyní Nečasové. Policejní prezident, vyzván ke kontrole jednání policistů v té věci dospěl k závěru, že policisté jednali v souladu se zákonem. To, že v mém i tvém vidění věci, jednali zbytečně tvrdě a vůči podezřelým, později obviněným nešetrně, to je věc jiná a věcné podstaty obvinění generála Kovandy, generála v záloze Páleníka a plukovníka Pohůnka se netýká a týkat se nemá.
Jestliže policejní prezident a také dozorující státní zástupce v jednání policie nenacházejí žádné pochybení, nezbývá nám, kdo ctíme zákony tohoto státu, než abychom hledali cestu ke změně zákona, který dovoluje tak nešetrné jednání, jaké kritizuješ spolu se mnou. Sotva však mohu přistoupit na to, že nešetrným jednáním policie byla obviněnému způsobena újma, která ho opravňuje k tak ostré kritice státu a jeho institucí, jakého se svými výroky generál Kovanda ve svém rozhovoru v Právu dopouští. Obviněný bude zřejmě postaven před soud a ten rozhodne o jeho vině či nevině. Bude-li shledán soudem nevinným, bude to nepochybně dobrý důvod jednak pro odškodnění neprávem nešetrně na cti poškozeného, jednak i pro politiky, aby hledali cestu k nápravě zákona, který tak nešetrně může poškodit člověka na cti. Do soudu však je každý pokus obviněného odmítat svou vinu a zdůrazňovat nevinu, případně poukazovat na jednání zákonných jednání policie a státního zastupitelství pouhou veřejnou přípravou obhajoby. Nic víc, nic méně.
Generál Kovanda i po svém obvinění nalezl na ministerstvu obrany dostatek porozumění pro svou situaci a všichni, koho se jeho situace úředně týkala, jednali s ním a vůči němu s plným respektem k presumpci neviny. Generál Kovanda sice říká, že ho ministr zaměstnal ve své blízkosti a pověřuje ho určitými úkoly, ale nepřekáží mu to v tom, aby dával najevo svou nespokojenost se svou současnou situací v ozbrojených silách. Řečeno stručně: co generál Kovanda svými odpověďmi v Právu sděluje, je výraz jeho nedůvěry v zákony tohoto státu a v jeho instituce, v policii a státní zastupitelství. To nesvědčí o loyalitě generála Kovandy k státním institucím.
Konečně výroky generála Kovandy o tom, že nepochyboval o zadání, které dostal, protože přicházelo z „vyšších míst“, je u ředitele Vojenského zpravodajství problematické a může vyvolávat podezření, že generál Kovanda nebyl ve své vysoké a vysoce odpovědné pozici člověkem na svém místě. Že zkrátka na svou funkci nebyl dostatečně připraven.
Generál Kovanda si za své vystoupení v Právu spíše než porozumění zaslouží pokárání za to, že se se svou potřebou hájit se, neobrátil třeba na ministra, v jehož blízkosti pracuje, že nehledal u něho porozumění dříve, než své stanovisko ke svému obvinění zveřejnil.
Pokud jde o plukovníka Řehku a jeho veřejné pohoršení nad tím, kterak se nikdo generála Kovandy, generála v záloze Páleníka a plukovníka Pohůnka nikdo nezastal, vede mě to k otázce, zda je plukovník Řehka vskutku dostatečně připraven na svou pozici velitele, když neinformován, hodnotí situaci, která dostatek informací nepochybně vyžaduje. Kdybych byl velitelem, kdybych byl nadřízeným plukovníka Řehky, zvážil bych jeho odvolání z funkce a nepochybně bych rozhodl o jeho kázeňském potrestání.
Františku, toto je můj názor na veřejná vystoupení dvou vojáků z povolání, vojáků s vysokými hodnostmi, kteří podle mého soudu vyvolají nepochybně nespravedlivou otázku, zda jsou vojáci, vyšší důstojníci a generálové dostatečně všeobecně vzděláni, aby jim mohla být svěřena tak významná místa jako generálu Kovandovi a plukovníku Řehkovi.
Myslím, že první příspěvek Petr Z. velmi dobře vystihuje situaci. Oba pánové bezpochyby byli dobrými veliteli, ale funkce šéfa zpravodajské služby asi vyžaduje i jiné kvality. V onom článku v Právu p. generál uvedl (cituji volně – článek u sebe nemám), že očekával, že se bude asi rok rozhlížet, než plně onu funkci zvládne. To je přece špatně, ten rok měl dělat nějakého zástupce; to dá prostý rozum. No p. plukovník by se asi měl poohlédnout po jiném resortu.
Co se způsobu zacházení po zatčení týče, nejspíše šlo o standardní postup, padni komu padni (naštěstí). Věřím tomu, že ze strany policie a státního zastupiteství šlo jistě i o to, aby se jejich akce nedala potichu zlikvidovat. Viz případ Alexandra Vondry – svojí (minimálně) nekompetentností způsobil prošustrování snad až stovek miliónů korun a přesto nesedí, jak by měl.
Mimochodem, David Rath byl k výslechům (a je nyní k soudu) dovážen jako nějaký Al Capone. Podobně Kateřina Pancová, ta byla s trochou nadsázky jeden den voděna v řetězech a druhý už ordinovala. Divné.
Budete se možná divit, ale David Rath spíš než za korupci je ve vazbě za to, že prosazoval a hlídal přijetí správného znění Zákona o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a jako jediný krajský hejtman se ho pokoušel uvést do praxe.
Viz:
http://www.blisty.cz/art/68002.html
http://www.blisty.cz/art/70369.html
Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. české přísloví
Zajímalo by mě kdo tomu tady vládne ve skutečnosti.
Oba obviněné v nešťastné kauze – generála Páleníka i Kovandu znám téměř dvacet let a pro komunitu speciálních sil jsou a zůstanou ikonami. Oba byli moji kolegové a posléze velitelé. Oba než o něčem rozhodovali se vždy zajímali zda nejsou ve střetu se zákonem. Na světě nic není černobílé a odsoudit člověka je tak jednoduché. Většina občanů si dělá svůj názor pouze na základě toho, co se řekne v médiích, což je dost povrchní, ale pro většinu jediná možnost získávání informací o dění. Můj názor je, že jejich kauza někomu posloužila k odstranění premiéra a vedla k pádu vlády a předčasným volbám – to zřejmě splnilo svůj účel. Jsem voják v záloze a zaměstnanec rezortu a ctím demokraticky zvolený parlament, vládu a prezidenta. Nyní se tato kauza pitvá, aby se prokázalo, že šéf ÚOOZ a státní zástupce z Olomouce postupovali správně. Oba generálové mají právo se hájit v řádném soudním řízení před nezávislým soudem, který snad nebude pracovat na politickou objednávku. Na základě mé osobní zkušenosti si obou generálů vážím a budu i tehdy pokud budou odsouzeni, což jim rozhodně nepřeji a budu jim držet palce, aby prokázali svoji nevinu. Vážím si i osobní plukovníka Karla Řehky, který se jich nebál zastat svým názorem v deníku Právo. V diskuzích k článku pana Františka Šulce se naráží na možnou řekněme nedozrálost pana generála a pana plukovníka na zastávané funkce. Nemyslím si to – komentovat něčí jednání na základě autoritami vyřčených soudů je jak to bývá po bitvě vždy jednoduché. Oba muži určitě nechtěli zpochybnit autoritu státních institucí a nepodezíral bych je z nedostatku loajality k nim. Pouze jeden z nich, pan generál Kovanda se rozhodl sdělit médiím svůj názor na svůj případ, který byl dosud předkládán lidem přes média poněkud jednostranně a jeho bývalý podřízený projevil velkou osobní statečnost, když řekl médiím svůj osobní názor a tím druha ve zbrani podpořil. Jistě si uvědomil jak to bude vnímáno jeho současnými nadřízenými. Zákon ani předpisy tím neporušil. Jeho podřízení jsou na něj právem hrdi. Projevil velkou osobní statečnost – to se v dnešní době tak často nevidí.
Loajalita či bezbřehá loajalita?
Myslím, že v AČR je již příliš rozmnožena právě ta bezbřehá loajalita a zaměňována za tu normální zdravou, pro každý resort potřebnou. Pro ten druhý typ loajality se vžil název vlezdoprdelismus……
Na bázi nezdravé loajality, je dle mého názoru, poskládáno velení AČR a chování armády je již poplatné schopnostem lidí uspět v náročných funkcích. Tento model kariérního postupu bohužel rozkládá to zdravé co AČR ještě existuje a separuje ho mimo resort. Pro toto tvrdé hodnocení mám důkaz……
Za jeden z dominantních důkazů je neschopnost AČR se vypořádat s kauzou pohotovostí na pracovišti, která byla vyvolána piloty ze SARu, kteří byli touto nezákonnou praktikou postižení nejvíce. Následně byly nejvyšším velením armády dehonestováni a následně i propuštěni z AČR. Spor do dneška není vyřešen a AČR a žádná její instituce není ochotná ho řešit……
Proč? Právě pro zmíněné příčiny, které zmiňuje i pan Dobrovský v souvislosti s vyjádřením gen. Kovandy a plk. Řehky v médiích. Schopnost generality zpochybnit zákony a upředňostňovat loajalitu před zákony je klíčový jev. Bohužel, dominuje neschopnost vidět vojenský život z nadhledu, vstřebat roli státu, státních institucí a hlavně pochopit, že již dávno neexistuje nedělitelná vojenská pravomoc, pouze možnost rozhodovat v rámci zákona. Kde se bere odvaha velitelů překračovat zákon? Podle mě je zakleta právě v té nezdravé slepé loajalitě. Nedivím se, že je plk. Kovanda rozčarován, každé procitnutí je doprovázeno podobnými symptomy….vítejte ve světě zákonů a seznamte se s jinou státní institucí, s policií a státním zastupitelstvím. Existují a mají stejné postavení jako resort MO, pouze jsou vybaveny jinými kompetencemi…..
Pokud je bezbřehou loajalitou zasaženo velení armády, pak se může stát, že pokud pochybí nejvyšší velení, pak podivně selhává jak inspekce, vojenská policie a spousty jednotlivých velitelů….NIKDO z nich není schopen se postavit a říci vysoce postavenému veliteli, že koná v rozporu se zákonem a že odmítá splnit rozkaz….nedokázal to ani gen. Kovanda a je nutno přemýšlet proč. Proč se cítí zrazen? Vybízel ho někdo k nezákonnostem…?
Pak mohou vzniknout hlášky o diametrálně jiném právním výkladu a vznik stupidních a soudně nepřezkoumatelných rozhodnutí. Tím AČR zasažena fatálně a proto se ani nedivím výstupu plk. Kovandy v médiích. Je logický a potvrzuje jak moc je AČR nezdravou mírou loajality zasažena….
Z mého pohledu fatálně a tragicky. Mě nikdo za pochybení proti předpisu či normativního aktu nebo nedej bože zákona nijak nešetřil….proč by mělo pro jednotlivé vojáky platit jiné zacházení, než pro generály….důstojník ano, generál nikoli…????
O morálce, cti a loajalitě by měl kázat někdo, kdo má jisté morální krédo, nikoli někdo, kdo se nechal protizákonně úkolovat od bývalé prodavačky z bufetu. Problémem však asi bude, že pod pojmy „morálka, čest a loajalita“ si každý člověk představuje něco jiného, takže se ani nedivím, že se někteří aktéři této kauzy cítí dotčeni a zneuznalí a mají potřebu svou frustraci ventilovat v médiích.
1. Komentáře stejně „výživné“, jako článek. To je znamení úspěchu a kvality, gratuluju Františku!
2. Osobně se připojuji k postřehům pana Dobrovského a pana Kohouta:
2a – k vlastnímu skutku: od velitelů musí demokratický stát očekávat víc. Sám bych viděl problém v uzavřené komunitě VZ/601SkSS, která může zapříčinit skleníkový efekt: příliš úzké vazby k malé skupině podřízených, příliš velká důvěra (dolu) a loyalita (nahoru) bez dostatečného zdravého rozumu a opatrnosti. Tedy vlastností, které by si páni (svého času) plukovníci, vyvinuli, pokud by museli pracovat víc, než jen s „band of brothers“. Summa summarum: chyba není v lidech, ale v absenci řádných kritérií pro jmenování nejvyššími důstojníky a generály. Často se probírají „štábní krysy“, ale tato kauza ukazuje, že problémy jsou zatíženi i „bojovníci“.
2b – k vyjádřením v médiích: chyba od obou; od gen. Kovandy vysvětlitelná tlakem, omluvitelná na osobní úrovni, neomluvitelná z pohledu demokratického státu, u plk. Řehky neomluvitelná, viz FŠ a LD.
3. Tato kritika nic nemění na zásluhách obou pánů z minula. Pro AČR a MO by bylo nejlepším výsledkem, kdybychom si už konečně uvědomili, že personální práce nespočívá v tom, že při reorganizaci příjde personalistka s šablonou pohovoru a dotyčný jej v přítomnosti velitele podepíše. I tuto kauzu osobně považuji za systémové selhání personální práce v AČR a chtěl bych se dožít zlepšení.
Tu smesici podivnych vazeb a vztahu, ci jak rikate sklenikovy efekt, jsme si interne pojmenovali jako generalska mafie…….logicky nazev pro organizovanou skupinu, ktera si mysli, ze je nad zakon……souhlasim, ze primarni pricinou teto situace je absence poctive personalni prace. Loajalita a vlezdoprdelismus je dominantni podminkou karierniho postupu. Ten kdo dela problemy, personalne neroste…..filtr platny vice jak 20 let a dusledky jsou znat…..neodvaha, lhani, vytaceni, zapirani, obchazeni zakona, zneuzivani …bavime se jeste o vojacich?
nemohu se k vam pripojit pri vztazeni pojmu na celou generalitu. Pro me je tento problem pomerne uzce relevantni pro skupinu prostejovskych bojovniku.
Tim nechci rict, ze by „Generalska rada“ byla bez chyb; jen mi jejich chybi prijdou v jine, rozhodne ne kriminalni rovine.
Co je vsak podle me univerzalne platne a musim to zopakovat, je spatna personalni prace (system, i vykony jednotlivcu) v ACR a MO. Spatni velitele, nemotivovani vojaci, nejasne podminky kariery, konecne i Univerzita obrany, vsechny tyto „KPI“ maji jednoho spolecneho jmenovatele: personalisty.
Nebojím se to vztáhnout na celý generálský sbor. Zkuste mi odpovědět na pár otázek a třeba mě pochopíte.
Jak je možné, že existují dva režimy pracovní doby, dva způsoby odměňování a AČR není schopna reflektovat judikáty soudů? SAR/LZS a NATINADS/pohotovosti Morava. Proč armáda rozhoduje v rozporu s judikáty soudů? Proč jsou její rozhodnutí soudně nepřezkoumatelné?
Soudní spor se týká 52 lidí a potenciálně stovek vojáků….Za těmito podivnostmi stojí dle mých informací: NGŠ Picek, velitel vojenské policie Ložek, Inspekce jak MO, tak NGŠ. Řetězec zakončuje velitel letectva a příslušní velitelé útvarů……na jednu nezákonnost celkem slušný řetězec lidí, nemyslíte? Nikdo z generálů nikdy nevyjádřil pochybnost nad stanoveným režimem pracovní doby. Nevím o žádném rozumném výstupu. Každý s prominutím drží hubu a krok a nechá problém vyhnít do extrému. K obvinění nás, kteří se hájíme u soudu a čelíme zvůli armádních správních orgánů, nikdy neměli daleko. Co jsme si to k vrchnímu veliteli vlastně dovolili. I v situaci, kdy armáda ví, že nemůže spor vyhrát, dává v rozporu se všemi dostupnými judikáty, negativní stanovisko a posílá 40 vojáků k soudu……
Pro mě, vyhozeného do civilu (v rámci reoredi mi jako vysokoškolákovi nebylo nabídnuto žádné místo) je to důkaz prohnilosti generálského sboru. Ta bezbřehá loajalita za hranou zákona je do očí bijící….Z mého pohledu platí, že když si Picek v rozporu se zákony „kecne“ do gatí a s vědomím, že to průšvih dá pokyn nedat průchod zákonnosti, tak se také nakonec i tak děje……!!! Jeho výstup do médií o našich neoprávněných nárocích byl více než výmluvný. Jeho lhaní v reportáži ČT ohledně zásahu u Studénky také…..vše se mě dotýkalo a právě na těchto výrocích a činech vidím jak se generalita chová. Řekněte mi, že se některý s generálů podíval na problém z hlediska zákonů a také se k tomu problému vyjádřil a pak i nějak konal. Pak jsem ochoten se omluvit a stáhnout svůj výrok. Do té doby je to pro mě stejná banda. Omlouvám se, ale je to mé hluboké přesvědčení….. Z mé strany jde o zásadní věc, protože jsem si na vlastní kůži prožil, co to znamená být nechtěný….. a nebyl jsem chtěný právě touto generalitou. Pěkný večer…
Padaji tady vyrky jako cest, loajalita a moralka, ale on reaslitu vice ci mene trefil Petr Z. Moznosti jsou v zasede dve:
A. dotycni panove se nechali ukolovat premierovou komori (!), ustni formou (!!) a ve veci, ktera dost mozna vubec nespada do oblasti pusobeni VZ (!!!) z neznalosti. Pak opravdu nebyli ti spravni na svem miste.
B. dotycni panove se nechali ukolovat premierovou komori (!), ustni formou (!!) a ve veci, ktera dost mozna vubec nespada do oblasti pusobeni VZ (!!!) z jakesi loajality k vrchnosti. Pak opravdu nebyli ti spravni na svem miste.
A nejak to omlouvat nebo vyznamove posouvat jejich predchozim uspesnym pusobenim ve specializovane bojove jednotce? Uf. Radsi ani nepsat, kolik pripadu uspesnych a podrizenymi i nadrizenymi velice kladne hodnocenych vojaku pozdeji v kontaktu s politickou sferou dovedlo provadet velmi nepekne veci.
V mych ocich je to klasicky lose-lose pripad, a ne neco, v cem je ze strany panu zahodno stourat klacikem.
Omlouvam se za preklepy, psano z telefonu a ve spechu:-(
Nevím jak vám, ale mě to připomíná „fungování po stranické linii“, kde se oficiálně něco deklarovalo, ale fakticky rozhodovaly síly známostí a kontaktů uvnitř strany.
Musím říci, že v případě obou rozhovorů platilo „mlčeti zlato“. Pan generál připouští, že si byl vědom, že úkol není v kompetenci VZ a tak jej za peníze VZ zadal civilní agentuře. V rozhovoru připouští, že byl podřízenými varován, že je problematický a bylo mu nabídnuto, jak stanovená pravidla obejít. Myslím, že rozhovorem poskytl službu nejen sobě ale i plk. Pohůnkovi.
Kdo může tajné služby úkolovat je dáno zákonem a ani na Úřadu vlády nekoordinuje činnost v této oblasti ředitelka kabinetu premiéra, ale vedoucí Úřadu vlády. Nevědomost hříchu nečiní, ale neznalost zákona neomlouvá.
Bohužel musím souhlasit s diskutujícími, že u části velitelského sboru převládá názor, že se na ně zákony a vyhlášky nevztahují a vnitřní normy se doržují jen když je to pro ně výhodné. Sám jsem se setkal s případy, kdy jsme referenty upozorňovali, že to podle zákonů nejde požadované činnosti realizovat a odpovědí bylo „….ale můj velitel (ředitel) to tak rozhodl“.
Množí se příklady, že nejsou dodržovány RMO a vlastně to nikomu nevadí.
Otázkou je zda jejich nedodržování vyplývá z neznalosti, pocitu výlučnosti nebo volby pohodlnější cesty.
Z historie známe poučení, že řada vynikajícíh bojových velitelů nedosahovala stejných výsledků v mírovém životě vojsk a samozřejmě i naopak. Rozhodně si nemyslím, že vynikající velitel průzkumníků s bojovou zkušeností (před výsledky velitelů z Prostějova při bojovém nasazení se hluboce skláním) musí být nutně dobrým šéfem zprvodajců. Rozhovor generála Kovandy mě v tomto názoru jen utvrdil.
Je to uzavřený kruh strachu. Smutné je, že pokud by IMO, inspektor NGŠ, VP fungovaly dle platných právních norem a za účelem proč vznikly, nikdy by si velitelé nedovolili to co si ve vztahu k zákonu dovolují dnes…..náš případ, kdy se již jako civilisté dovoláváme déle jak 5 let svých práv je důkaz nefunkčnosti těchto institucí a to po řadu let……Je to z jejich strany tak právně čisté, že to nedokázali v souladu se zákony rozhodnout a vydávají nepřezkoumatelná rozhodnutí, zneužívají správní řízení k oddálení rozhodnutí, ignorují rozsudky, zastavují správní řízení a požadují podklady, které sami mají k dispozici. Řeší to právníci a ti mají jasné instrukce jak proti nám postupovat….v rámci takto paralyzovaného systému jsou netrestatelní a sakra toho využívají…..a hledejte jak chcete, vždy najdete zprávy o nás stěžovatelích jako lumpech, kteří jsou jen vyčůraní a o vzorných velitelích, kteří to s námi mysleli dobře, akorát chudáci mají jiný právní názor, tedy rozhodují v souladu se zákony……víte, že výše zmiňované instituce spadají výhradně pod generalitu? Mám neodbytný pocit, že pokud se utne generál, všechny instituce napnou sílu a eliminují zdroj stížností. A to i včetně zpravodajců, je li nejhůře….Pokud je generalita tak ctnostná, proč již není rozhodnuto padni komu padni? Pokud si vzpomenu na údajné Páleníkovi čistky v generálském sboru pomocí odebírání prověrek, či kauza CASA a ovlivňování svědka Karla Daňhela, či vyhazov plk. Řehy…..a jiných, pak dedukuji, že tak moc daleko od pravdy nejsem…..Jak mohou dopadnout výstupy takto „NEZÁVISLÉ“ instituce? Bohužel vždy výhradně v neprospěch stěžovatele, jiné řešení neexistuje……..a koneckonců, ani se nedivím, že se u tohoto tématu moc nediskutuje, přibyli by další civilisté či nezaměstnaní. Asi bych měl jako služebně činný strach také….Nashledanou.
I příprava na spáchání trestného činu je trestná pokud je uvedeno v zákoně.
Děkuji za komentář, pana Dobrovského a to co popsal pan Kohout je neskutečná pravda. K loajalitě snad jen tolik, že opravdu začíná být daleko větší vahou na kariérním posunu než samotná profese či odbornost. Bohužel tato skutečnost není jen v těch vyšších patrech, ale je v těch patrech nejnižších. Snad jen namátkou – z ženisty se stane personalista, z finančáka se stane spojař, ze spojaře se stane vojenský policista a tak dalo by se pokračovat. Proč tomu tak bude, snad proto, že loajálního, ale naprosto nekompetentního člověka lze daleko lépe ovládat pouze tou „velitelskou mocí“. Skuteční odborníci jsou postupně odsouváni jinam, tak aby ztratili motivaci a svá místa ne schopným, ale přizpůsobivým (dalo by se říci loajálním). A všechno se vším souvisí.
Hezký den!
Zvláštní, že nejvíce o policejní taktice ví nejvíce vždy novináři :-D
Domnívám se, že nejvíce se v této zemi ohání morálkou a loajálností většina politků a jejich přisluhovačů, přitom si tyto pojmy pletou s pojmem servilita (pana generála Kovandu mezi ně nepočítám). Těžko může šéf zpravodajství vycházet z toho, že pan Nečas je nekompetentní grázl ovládaný přes svůj penis někým jiným, primárně musí vycházet z toho, že pokyny pro něj dává člověk s velkým morálním kreditem, který si je vědom odpovědnosti za vedení tohoto státu. Ryba smrdí od hlavy v tomto případě považuji za rybu pana premiera a celou vládu, která se takto chová. Doufám, že každý dostane co si zaslouží, právě podle toho jakou míru odpovědnosti na tomto případu nese a neudělají z vojáků jen obětní beránky. V souvislosti s tím jaký morální kredit prokázala vláda pana Nečase a Kalousku ani nechci domýšlet co vše museli pro své „trafiky“ udělat pánové Vondra, Páleník a Picek.
Ignáci, obávám se, že pojem servilita, tak jak jej podáváte se naprosto hodí k panu Kovandovi ve vztahu k vládě, respektive k expremierovi Nečasovi a jeho konkubíně. Generál Kovanda, dle mého názoru, volil mezi odporem a poslušností. Rozhodl se pro poslušnost, ta ho přivedla až tak vysoko a rozhodl se udržet si flek, tedy posloužil. Odpor se nevyplácí a škodí kariérnímu růstu. Je jedno, že odporujete proti překračování zákona, pan generál tento model musel velmi dobře znát….bohužel byl servilní až za hranou zákona, navíc v domnění své nepostižitelnosti…..ponese důsledky, stejně jako Nečas….ovšem ten již mnohem méně bolestně, protože u Nečase žádnou čest či hrdost nehledám…….takto servilní je již v podstatě celá armáda…..servilní velitel letky, servilní velitel útvaru, servilní velitel letectva, servilní velitel společných sil, servilní NGŠ, servilní zpravodajci, servilní MO, chabá to náplast na domnělou odbornost……pokud vědomě rozhodují za hranou zákona, pak pryč s nimi. Důsledky takového řízení resortu jsou stejné, jako když armádu řídí zákona neznalý blb……
To: Jiří Kohout – samozřejmě se dá na věc nahlédnout jak ji popisujete, ale stále pevně věřím tomu, že to snad tak strašné není, i když je pravda, že hodně lidí nástup do vyšších funkcí změní. Pokud je stav věcí tak ja jej popisujete,tak to už by se celé MO a AČR vyplatilo rozpustit.
Je to osobni prozitek…..a nebudu sam s podobnymi zkusenostmi, bohuzel….
To: Jiří Kohout – pohybuji se na opačné straně pyramidy než pan generál Kovanda, kde neodbornost znamená nesplnění úkolu, tak že se případy servility setkáváme jen na úrovni sáčku švestiček z vlastní zahrádky. Je pravdou, že při současně nastaveném systému je hodně těžké se oprostit od neodborných a neschopných lidí. V privátní sféře to bývá obvykle propuštění ze zaměstnání. U nás je tou nejschůdnější cestou takového jedince vychválit až do nebe, poslat na kurz a doporučit na povýšení. Ukončení pracovního poměru pro neschopnost se moc nenosí, všichni jsme přece profesionálové a nahoře musí nadřízení vykazovat jen samé lepší věci. Nikdo si ani nepřizná, že do armády naverbuje někoho, koho by měl spíše superarbitrovat pro blbost, to se ani nezmiňuji o případech, kdy příchozí pan/paní nebo slečna má příjmení Tlačenka/Tlačenková takoví tu bývají na věčné časy.
I za tohoto stavu se stále považuji za optimistu a doufám, že se pár věcí změní.
Česká společnost má k ideálu fungujícího demokratického a právního státu nesmírně daleko. Nemorálnosti a nezákonnosti jsou zde na denním pořádku, mnohdy tolerované či přímo iniciované TOP managementy, popř. samotným politickým vedením.
O stavu této společnosti mj. hodně vypovídají mnohé neprofesionálně realizované a od samého počátku zmanipulované veřejné zakázky. Ačkoli se o lumpárnách všeobecně ví, neexistuje zde síla, která by vliv příslušných mocných lobby překonala a sjednala nápravu.
Již nemálo státních zaměstnanců tvrdě doplatilo za snahu uhájit zájem státu oproti partikulárním zájmům aktuálně určujících politicko-ekonomických lobby. Mj. i proto je nyní míra loajality vůči státu na velmi nízké úrovni.
Obvinění z nezákonného jednání bývá častý způsob likvidace. I když po letech svůj postup před soudy obhájíte, je vaše profesní kariéra obvykle nenávratně poškozena, navíc jste často psychicky i finančně vyčerpáni. Zatímco přesmíru iniciativní strůjci vašich problémů, kteří nezřídka hrubě porušovali zásady objektivity a nestrannosti, nadále v klidu pokračují ve své kariéře.
Jsem přesvědčen, že mnoho státních úředníků ve vysokých funkcích ztrácí kontakt s realitou a neuvědomují si, čemu slouží. Stejně jako pan Kovanda, jsou pak nemile překvapeni neprofesionálním přístupem státních orgánů, s nímž jsou mj. spojeny zde zmiňovaná předčasná a nepodložená dehonestace a vzhledem k domnělým skutkům i zcela neadekvátní zacházení.
Krásně napsáno…..vypíchnu pro mě zásadní stať z blogu bývalého šéfa policejního útvaru zvláštních činností se kterou se absolutně ztotožňuji. Bohužel pro VZ a výše uvedená tvrzení, docházíme ke stejným závěrům, aniž bychom se znali a to má svoji váhu….
„Jakkoli jsou výmluvy obviněných často trapně humorné, jedná se o věc víc než vážnou.
Zjevně se pomalu dopracováváme k poznání, že ve státě ve kterém žijeme, funguje minimálně jedna ze zpravodajských služeb nikoli jako „státní orgán pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky“, jak předpokládá zákon o zpravodajských službách, ale jako orgán politicko-klientelisticko-zlodějských partiček pro získávání informací důležitých pro prosazování jejich, převážně ekonomických, zájmů.“
Při kompetencích, které lidé ve VZ mají na sebe koncentrovány, je zneužití pravomocí o to zrůdnější……pokud má bývalý šéf útvaru zvláštních činností pravdu, pak i logicky platí mé závěry o stavu AČR, byť si to oficiální místa, včetně pana Šulce, nejsou ochotni připustit. Bohužel, snad soud poodhalí realitu resortu…..
A ten blog
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/pohled-zblizka.php?itemid=21395