Příspěvky označené Vojenské zpravodajství
Nedostatky ve vojenském zpravodajství v Afghánistánu
Autor: František Kříž Kategorie: Afghánistán Datum: 2. 2. 2011
Úspěchem v Afghánistánu je vytvoření politického řádu, zajištění bezpečnosti a fungujících bezpečnostních sil. Zkrátka musí být dosaženo trvalé stability, aby Afghánistán nebyl bezpečným útočištěm pro mezinárodní teroristy. Aplikace současné americké strategie přináší pokrok a musí pokračovat. Prezident Barack Obama, spojenci a Afghánci se dohodli, že především američtí vojáci budou v Afghánistánu do roku 2014. Lze tedy konstatovat, že v tomto bodě politika nevyžaduje podstatné změny, ale spíše by se měla změnit činnost jednotek a různých organizací v terénu. Nechci se v tuto chvíli zabývat mnoha aspekty z hlediska vojenství a/nebo civilní podpory, ale pouze jednou oblastí – vojenským zpravodajstvím (Military Intelligence – MI).
Za více než deset let, kdy americké a mezinárodní síly vedou „urputnou a hořkou“ válku v Afghánistánu, která zastínila i konflikt a problémy v Iráku, si mezinárodní společenství uvědomuje, že Taliban a globální džihádisté nebyli poraženi snadno a rychle jak se zprvu zdálo a vypadá to, že ani v nejbližší době, i přes všechny informace a odhady, poraženi nebudou. Taliban a další jemu podobné organizace jako je HiG (Hezb-e Islami Gulbuddin), HiK (Hezb-E Islami Khalis), TNSM (Tehrik Nefaz-e Shariat Mohammedi), IMU (Islamic Movement of Uzbekistan), LeT (Lashkar-e-Tayyiba), nebo TTiP (Tehrik Taliban-I Pákistán) si stále udržují velký vliv v oblasti, kontrolují velké území apod.
Aby byl tento odolný a velice adaptabilní nepřítel poražen, musí, kromě stokrát či tisíckrát zmiňované COIN strategie, být aplikováno a nastaveno odpovídající vojenské zpravodajství. To musí vyvěrat z pochopení situace a povahy účastníků a musí reagovat na nesčetné množství faktorů ovlivňujících situaci, prostředí, změny atd.
V obsáhlé zprávě nejvyššího velitele vojenského zpravodajství v Afghánistánu generálmajora Michaela Flynna z počátku roku 2010 se praví:
„Eight years into the war in Afghanistan, the U.S. intelligence community is only marginally relevant to the overall strategy.“ He says of failings to gather or apply useful intel, „This problem and its consequences exist at every level of the U.S. intelligence hierarchy, from ground operations up to headquarters in Kabul and the United States.“ The intelligence community simply „seems much too mesmerized by the red of the Taliban’s cape.“
Studiem různých dokumentů, vyhodnocením operací v Afghánistánu, rozhovory s příslušníky afghánských bezpečnostních sil, ale i s obyčejnými lidmi, jako například s dělníky na stavbách a zemědělci, lze dojít k několika závěrům, které jsou velmi přínosné pro lepší organizaci, plánování, řízení a vyhodnocování v oblasti vojenského zpravodajství v Afghánistánu. Určitě zde nepopíši všechny aspekty, ani nechci opakovat klasické pokyny pro vojenské zpravodajství na úrovni taktického či strategického stupně, ale spíše chci zvýraznit jen některé momenty a nabídnout je do diskuse:
- Uvědomit si, že operace a stálé zpravodajství jsou neoddělitelně propojeny;
- Odpovědné zpravodajství musí usnadňovat pružnost, obratnost, a požadovanou decentralizaci během operací COIN;
- Zpravodajský štáb musí mít na paměti, že COIN operace (neboli také Irregular Warfare) kombinují útočné, obranné a stabilizační prvky a k tomu musí vytvořit Prioritní zpravodajské požadavky (PIRs – Priority Intelligence Requirements).
- PIR jsou důležitou součástí pro porozumění hrozbám, kterým jednotky v Afghánistánu čelí v operačním prostředí jako celku;
Úspěšné operace COIN mohou být úspěšné jen tehdy, pokud je k dispozici velmi kvalitní zpravodajství a existuje porozumění nepříteli založené na premise, že každá situace je jiná a proto přináší jiné problémy. Spojenecké jednotky se pohybují ve složitém prostředí, které se sestává z vlády, terénu a informační protikoaliční propagandy, zahrnuje povstalce, ideologie, uprchlíky, vysídlené osoby, masové migranty, etnika, kmeny, klany, různé zájmové skupiny, nevládní organizace, vládní organizace, orgány OSN, orgány EU, soukromé bezpečnostní společnosti, porézní hranice, externí financování, sociální třídy, místní a cizí ozbrojené skupiny, městské a venkovské obyvatelstvo, ekonomické a politické instituce, nezaměstnanost, kriminalitu, bandity, narkotika a jejich pašování, stejně jako pašování lidí, kurýry, podloudné obchodníky a náboženské strany. Dalším vlivem je mnoho nezávislých a vzájemně propojených osob či skupin;- Velitel a personál zpravodajského štábu musí pochopit protivníka, jeho mentalitu, jeho shromažďovací, bojové, týlové prostředí, musí mít o protivníkovi informace, musí znát terén a počasí v prostoru operace. Toto vše musí navíc srozumitelným způsobem předat svému veliteli, štábu a především jednotkám;
- Zpravodajský štáb by měl nebo spíše musí proniknout do kmenové historie na území, na kterém operuje a to včetně území, které je mimo operace, ale žije na něm stejný kmen/rodiny;
- Nezaměřovat se na boj s povstalci na úkor pochopení civilistů a civilního prostředí kolem nich;
- Zkoumat oblečení;
- Studovat a znát místní graffiti a regionální nářečí;
- Zkoumat symboliku oblasti, zvířectvo v oblasti (je hospodářské zvířectvo ukryto, bylo z oblasti odvedeno, anebo se pohybuje naprosto přirozeně?);
- Zjistit kdo je tzv. „milovaný vůdce“ v oblasti a pokud dojde k jeho úmrtí, je potřebné okamžitě na to zpravodajsky reagovat a to nejlépe ve spolupráci s jednotkou či orgány PSYOPS;
- Jak společnost přijímá dary mezinárodního společenství od lékařské pomoci až po fotbalové míče? Například, proč je přijímána lékařská péče, ale děti si nesmějí hrát s darovaným míčem? Proč nemohou nosit darované školní tašky apod.?
- Detailně sledovat změny chování v určité oblasti po provedené kinetické operaci;
- Specialisté vojenského zpravodajství z různých stupňů, kteří působili v Afghánistánu, přiznávají, že v některých případech zpravodajská podpora nebyla odpovídající, neboť nebyla především provedena kvalitní, včasná a odpovídající zpravodajská analýza dobrým analytikem, v klidu a s využitím adekvátního software. Pokud to lze – je lepší operaci odložit i o den, či několik hodin (viz příklad vyšší úrovně – Curveball);
- Důsledně pro jednotky vytvářet tzv. požadavky na informace (Requests For Information – RFIs) a poté důrazně vyžadovat jejich plnění. Podřízené jednotky musejí provádět denní sběr informací dle požadavků, které musí být založené na pokynech obsahujících prioritní zpravodajské požadavky, ve kterých je jasně vymezen úkol, účel sběru, priorita a cíl. Vše musí být řádně synchronizováno a zpravodajské požadavky přizpůsobeny místním anebo regionálním podmínkám. V každém případě musí taktické zpravodajství a požadavky podporovat zpravodajství operační a obráceně. Strategické zpravodajství doplňuje, rozšiřuje obzor pro zpravodajský štáb a zpravodajské odborníky na jednotlivé oblasti;
- Vojenské zpravodajské sítě v Afghánistánu určené pro identifikaci a sledování teroristů a povstalců se stále více musí zaměřovat na odhalování korupce, která bují Zobrazit další »
Outsorcing a zpravodajské služby v ČR
Autor: František Kříž Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 9. 12. 2010
Motto: Manui Dat Cognitio Vires (Knowledge gives strength to the arm) – britská vojenská zpravodajská služba
Záměr Ministerstva obrany, neboli vojenská strategie na nejbližší dvě desítky let pokládá za málo pravděpodobný masivní konvenční útok na členské státy NATO včetně Česka. Nejpravděpodobnější formou nasazení české armády má tak i nadále být práce mimo území NATO a EU v bojových, či humanitárních operacích. Strategie počítá s tím, že: „Pro ČR bude stále obtížnější udržovat dostatečně silné ozbrojené síly v celém spektru odborností (druhů jednotek, poznámka – např. jedna mediálně nejznámější – rušení tankové jednotky od 7.mb u mechanizovaného praporu v Přáslavicích)“.
Nezabývejme se zde tím, jaký bude protivník, jeho materiální a personální vybavení, jeho technologická úroveň, jeho vojensko-politické a vojenské doktríny (směřování politiky, zásady a způsoby vedení operací a bojů,, zpravodajských a psychologických operací, vedení průzkumuí, EW/EB boj, C4I2, apod.), či mírou ohrožení ČR či příslušníků armády ze strany tohoto protivníka. Zaměřme se na prostředí v němž budou působit jednotky či příslušníci AČR a které bude charakterizováno dynamickými změnami i provázaností a komplexností mezinárodních vztahů, vyšším významem nestátních (nevládních) aktérů i mezinárodního terorismu, prohloubením již dnes velmi vysoké globalizace a zvýšením devastace životního prostředí, porušením kritické infrastruktury a s největší pravděpodobností i novými konflikty (Asie-Kavkaz a především Afrika) a rostoucí poptávkou po strategických surovinách nutných k fungování ekonomik a společností, které můžeme nazvat „země EU a Západu“
Síly AČR, podle prohlášení představitelů ministerstva obrany, mají disponovat schopnostmi po všech stránkách srovnatelnými s armádami ostatních členských států NATO. Svou strukturou, výzbrojí, technikou a počty osob mají odpovídat reálným možnostem České republiky, přičemž mají být schopné zabezpečit obranyschopnost ČR a její závazky v rámci aliance.
Přitom je dobré nezapomínat nezapomínat, že druhou stránkou těchto předpokladů bude rostoucí průměrný věk obyvatel vyspělých zemí, včetně České republiky. K tomu je nutné přidat i různé hlasy zaznívající věřejně i neveřejně z politického spektra a od vojáků, zda je nutná naše účast v konfliktu (misi, operaci), zda je nutné absolvovat zahraniční mise – hlavně ve vzdálených zemích, kde členům kontingentu hrozí vyšší nebezpečí – bez údajně přímého vlivu na Česko. Konečně, k výše uvedenému je potřebné přičíst i dosud nepříliš vydařený řádný nábor do řad útvarů a jednotek českých sil a současnou reorganizaci jednotek kvůli finančním škrtům.
Na základě toho nemusí být česká armáda za pět, 10, možná až za 20 let, být schopná udržet, či vytvářet odpovídající nebo požadované bojové a logistické síly v rozsahu úkolových uskupení velikosti praporu, pěší nebo mechanizované brigády a nemusí mít letectvo schopné přepravit a podporovat tyto síly a nasazené prostředky. Nesmí se samozřejmě zapomenout ani na speciální síly a zvláštní odborné druhy vojska, kde může v budoucnu kromě financí, chybět lidský potenciál.
Jedním z možných řešení, pokud se neuvažuje o náboru občanů ze zahraničí, je možný outsourcing v oblasti vojenství (bezpečnosti), neboli privatizace vojenství (bezpečnosti). Privatizace vojenství v České republice (AČR) může být formována právě výše popsanými vlivy.
Termín outsourcing pochází ze složeniny slov „outside“ (= vnější) a resource (= zdroj) a znamená uskutečňování činností pomocí vnějších zdrojů. Outsourcing je proces, při kterém společnost/organizace deleguje určitou svoji vedlejší činnosti a práci ze své interní struktury na externí entitu (subkontraktora) především a povětšinou úzce specializovaného na provádění určitých operací. Outsourcing se považuje za tzv. ekonomické (obchodní) rozhodnutí, které má vést ke snížení nákladů a (nebo) k zaměření se na důležitější úkoly, což je v současné době době priortita v bezpečnostních sborech
Outsourcing zde není chápán pouze ve smyslu soukromé vojensko-bezpečnostně-policejní společnosti, tak jako v minulosti, nebo tak, jak se objevuje v médiích především ve spojitosti s válkami Iráku a v Afghánistánu (Blackwater, DynCorp, Executive Outcomes), ale je chápán v určité šířce – od provádění jednotlivých úkolů až po zabezpečení celé specifické oblasti (oblast zde není chápána geograficky, ale jako oblast určitého výkonu). Nechci se zde zabývat soukromými bezpečnostními službami poskytujícími osobní ochranu osob a objektů (bodyguarding), ostrahu majetku, vyšetřování, patrolování a eskortování, vymáhání práva, kompletní provozování věznic (od logistiky až po ostrahu), justiční ostrahu a samozřejmě výcvik. Zaměřím se pouze na oblast nejbližší armádě a jejím složkám, tedy na soukromé vojenské a zpravodajské společnosti. S využíváním těchto společností souhlasilo dokonce již OSN.
Změna od klasické branecké armády směrem k plně profesionální armádě má za důsledek vyčlenění armády ze společnosti a zpřetrhání občanských pout k ní. Práce v armádě začala být pojímána v plném rozsahu jako jakýkoliv jiný pracovní úvazek. S tím souvisí nabízení některých míst civilistům – jsou zaměstnáváni, či se využívají služby kontraktorů. Pokud se zaměříme na vojenské společnosti, můžeme konstatovat, že hlavními argumenty pro jejich využívání jsou efektivnost, vyšší flexibilita, rychlost nasazení, široká možnost specializací a jazykové znalosti a samozřejmě i, podobně jako je tomu u jiných nadnárodních společností, že mají k dispozici nové technologie a know-how. Obecně mohou lépe reagovat, protože nejsou vázány politickými jednáními a schvalovacími procesy vlád a parlamentů.
Zatímco ještě zhruba před deseti patnácti lety se o tomto způsobu nákupu služeb pro ozbrojené složky hovořilo spíše ojediněle, dnes se slovo outsourcing stalo běžným a jeho význam a obsah chápou i ti, kteří jej nevyužívají. Outsourcing je stále více využíván i v oblastech vojenského zpravodajství, v přípravě jednotek (poradenství, výcvik, analýzy, doktrinální reforma, neboli provádění a organizování výcviku), při nasazení a plnění úkolů, při poskytování celé škály logistických služeb (dodávky jídla, pohonných hmot, pošty, materiálu, překladatelství, odminování) až po tzv. podpůrné služby v boji (taktické zpravodajství/HUMINT, ochrana osob a základen/strážní služba, obsluha bezpilotních protředků, provádění a vyhodnocování odposlechů, EW/EB, provádění specializovaných výslechů a podobně). Je zřejmé, že tyto soukromé vojenské společnosti poskytující odborné a někdy i vysoce specilizované služby, budou zaměřené na zisk a budou poskytovat široké spektrum služeb různému druhu aktérů.
Podle Briana Ruttenbura, bezpečnostního analytika pro vnitřní bezpečnost USA, byl v roce 2008 byl obrat služeb v soukromém bezpečnostním sektoru více než 50 miliard amerických dolarů, což znamená, že tento průmysl má značný vliv na americkém trhu. A též se nesmí zapomenout na to, že soukromé bezpečnostní agentury mají tendenci ke vytváření ultra-společností. V současnosti získaly některé značný vliv. Nejdůležitější jsou: Boston American International Security Corp. (AISC), CACI International, DynCorp, KBR, Control Risk Group, Global Strategies Group, Xe Services LLC, Global Source, iJET, International Regional Security Agency, Jane’s Information Group, NC4, Olive Group, Secure Solutions International SIASS – Specialist Intelligence and Security Services, Kroll, Stratfor Tangiers International, The Steele Foundation , TranSecur, World-Check, SITE, Hacklyut,, a další. Většina z nich zaměstnává převážně bývalé zpravodajce a analytiky DIA, CIA, FBI, NRO atd.
Odhaduje se, že 70 procent rozpočtu na zpravodajské služby v USA je poskytována prostřednictvím subdodávek soukromým společnostem – 35 procent operací DIA (Defence Intelligence Agency) a 95 procent operací NRO (National Reconnaissance Offfice.) se provádí prostřednictvím soukromých společností a zaměstnanců, kteří manipulují s vysoce důvěrnými a tajnými daty (případně projekty) a získávají úplný obraz o struktuře nejenom Spojených států, ale i dalších zemí.
V oblasti zpravodajství proběhla privatizace jako jedna z posledních. Dá se ale říci, že po zkušenostech z Iráku a z Afghánistánu byla jednou z nejrychlejších a nejmasovějších. Před deseti lety si nikdo nedokázal představit, že oblast státem kontrolovaného zpravodajství se předá do soukromého sektoru. Pokud se zaměříme na soukromé zpravodajské společnosti, můžeme konstatovat, že rozsah nabízených činností je velký a zahrnuje získávání, zpracování a poskytování informací ve všech druzích zpravodajství (HUMINT, EW/SIGINT, OSINT, IMINT apod.), překladatelství, sledování, analýzy, návrhy řešení, vedení psychologických operací, samozřejmě výcvik a k tomu všemu pokrývají kompletní zpravodajský cyklus.
Pokud někdo považoval privatizaci vojenské bezpečnosti za nepravděpodobnou, v případě zpravodajství se to zdálo dokonce nepředstavitelné. Enormní zpravodajské nároky v rámci globální války proti terorismu si vynutily změny ve zpravodajství. Poučení z 11. září a následující protiteroristické operace prokázaly slabost tradiční zpravodajské byrokracie. Nemuselo tomu tak být, ale prostě se to stalo.
Dovoluji si tvrdit, že celá státní zpravodajská komunita ztratila svou kompetentní výhodu při sběru před soukromým sektorem a nyní je vyloženě pozadu. Příčin je několik – především příliš hyerarchizovaná a byrokratizovaná forma státního zpravodajství neodpovídající například po technické stránce (nové technologie) potřebám dnešní doby a dnešním hrozbám, absence konkurenčního tlaku, příliš velký důraz na utajování jakýchkoliv informací a to i mezi sebou ve službě a mezi službami a konečně, lepší schopnost pracovat s informacemi z OSINT (otevřených zdrojů) a jejich původci.
Současná zpravodajská komunita (myšleno obecně bez konkretizování zda se jedná o VZ, BIS, UZSI) je do jisté míry v informační nouzi. Ta je zapříčiněna tím, že je stále Zobrazit další »
Pilíř bezpečnosti, za který jsou občané rádi
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 21. 7. 2010
Po necelém roce je na světě výroční zpráva vojenského zpravodajství za rok 2009. Jeho ředitel, generálporučík Ing. Ondrej Páleník, MBA v úvodu nenechává nikoho na pochybách, že bez rozvědky a kontrarozvědky v jednom bychom splakali nad svou bezpečností. Vojenské zpravodajství je zkrátka jedním z pilířů bezpečnosti České republiky.
Veřejnost tento pilíř, jak naznačuje ředitel, vnímá především prostřednictvím působení 601. skupiny speciálních sil. Bezpochyby dobře vycvičených a elitních vojáků, kteří ovšem už dlouho nemají pod vojenským zpravodajstvím co dělat. Tajná služba nemá mít úderné jednotky a výmluvy, že armáda by tuto skvěle vycvičenou a vybavenou jednotku „spolkla“ jsou skutečně jenom výmluvy. Když se někomu něco nechce udělat, pak to neudělá. Abych se neopakoval, ocituji Honzu Schneidera, který to v Euru popsal pěkně:
Stručně řečeno – pod náčelníkem generálního štábu by to „šestsetjedničce“ slušelo lépe. Jenže, ouha! Už by se nedalo využívat jejího postavení k nákupům de facto bez výběrových řízení – de iure s výjimkou, že jde o veřejnou zakázku spojenou s bezpečnostními opatřeními, oblíbené to kratochvíli ministerstva obrany. Vojenské zpravodajství navíc nemá kritického slova pro akviziční činnost armády.
Zbytek zprávy vojenských zpravodajců asi moc nepřekvapí. Není ani důvod. Přece jenom jde o špičku veřejného ledovce, víc (doufejme) je skryto pod hladinou a tedy očím lidí bez prověrky nepřístupné. Pozorný čtenář novin může tedy nabýt dojmu, že je mnohem lépe informovaný, než zpravodajci, což je předpokládám jenom zdání. Zvláště při formulacích typu „vojenskopolitické poměry v Afghánistánu se vyznačovaly nedostatečným pokrokem…“, „V Pákistánu se v roce 2009 nadále zhoršila bezpečnostní situace…“, či:
Vojenské zpravodajství v roce 2009 dospělo na základě svých poznatků k závěru, že aktivity teroristických skupin, jejich odnoží a buněk jsou a zřejmě i nadále budou financovány z prostředků jednotlivců, darů příslušníků diaspor, krycích nevládních organizací, ale stále častěji i z nezákonných, tedy kriminálních činností.
Překvapivé. Ve zprávě nesmí samozřejmě chybět sledování extremismu v armádě, proliferace zbraní hromadného ničení a akvizic – zde je vše v pořádku, zdá se. Ruské aktivity po odpískání radaru Barackem Obamou prý ochladly, ale i přesto se kdosi spolupracující s Rusy pokusil proniknout do nejvyšších struktur Armády České republiky. Proto ta loňská generálská čistka? Pak mně zaujala věta:
Vojenské zpravodajství v roce 2009 mj. věnovalo pozornost aktivitám čínských zpravodajských služeb, zejména čínské vojenské rozvědky. Z pohledu Vojenského zpravodajství představuje největší hrozbu čínská technologická špionáž, která může poškodit nejen české nebo alianční bezpečnostní zájmy, ale i ekonomické zájmy českého obranného průmyslu.
Ve zprávě za rok 2008 je podobná formulace:
V roce 2008 byla ze strany Vojenského zpravodajství věnována pozornost mimo jiné působení čínských zpravodajských služeb v oblasti obrany. Pro Českou republiku představovaly hlavní riziko skryté snahy ČLR získat pokročilé technologie vojenského nebo dvojího užití. Na rozdíl od vyspělejších západních států s vyšší koncentrací výzkumných a vývojových pracovišť však Česká republika není prioritní oblastí zájmu těchto služeb.
Tak už jsme asi prioritní zemí. Číňané jsou zkrátka trpěliví. Říkal jsem si, že se musím podívat, jak se vyvíjí rozpočet Vojenského zpravodajství v časech krize (počet zaměstnanců by mě také zajímal, ale to jsem nikde nenašel). Na stránkách ministerstva obrany jsou základní informace o rozpočtu, takže má člověk šanci dozvědět se alespoň procenta, která jdou z rozpočtu na zpravodajskou činnost, a může si udělat hrubý přepočet:
Dalo by se říct, že s výkyvem stabilně roste. Je možné přemýšlet o tom, jestli na tak malou armádu a středně velkou zemi není luxusní, ale takhle od stolu se to dá těžko říct. Nerozřeším to. Nicméně, chtěl bych zmínit jeden, obecnější moment. Patřím k lidem, kteří nemají rádi konspirační teorie a nejsou příliš „paranoidní“, kteří si myslí, že svět je spíše formován lidskou blbostí, než zlým úmyslem a utkanými pavučinami a kteří přistupují k tajným službám s velkou obezřetností. Podobně jako k práci reklamních, či PR agentur. Myslím si, že snaha zajistit maximální bezpečí a neakceptování rizika (život je přitom velice riskantní záležitost od počátku do konce) může být spíše škodlivá, než užitečná.
Tajné služby jsou nedílnou součástí této úvahy, protože byť víme, že o jejich práci nic nevíme a nic se nedozvíme (navíc přijímáme, že je to tak v pořádku, což je samo o sobě divné), myslíme si, že je to pouze pro naše dobro. Vede to přeci k zajištění vyšší bezpečnosti a to je to hlavní, co bychom měli mít na paměti, protože nemáme nic jiného, než jeden život (éra po 11. září nám to připomněla). Ale, nenamlouváme si to? Neprodávají tajné služby těm, kteří mají k jejich zprávám přístup, pouze ohřátou vodu?
Nevím. Ale raději budu obezřetný. Tento přístup mi v posledních dnech ostatně potvrdil i unikátní projekt deníku The Washington Post s názvem Top Secret America. Dva novináři strávili téměř dva roky shromažďováním informací o tom, co se stalo se světem tajných služeb po 11. září. Zdá se, že v zájmu zajištění vyšší bezpečnosti vzniklo monstrum, propletenec, který nikdo není schopen kontrolovat, který stojí neuvěřitelné množství peněz a o jehož efektivitě – měřeno schopností zajistit vyšší bezpečnost – se dá úspěšně pochybovat.
The top-secret world the government created in response to the terrorist attacks of Sept. 11, 2001, has become so large, so unwieldy and so secretive that no one knows how much money it costs, how many people it employs, how many programs exist within it or exactly how many agencies do the same work.
Je to poučné i děsivé čtení, doporučuji. Děsivé proto, že si člověk uvědomí, že něco podobného se, i když v mnohem, mnohem menší míře, může dít u nás. Děsivé i proto, že to nabourává svobodu, kterou by cynici v současnosti možná označili za pseudo-svobodu, což ovšem neakceptuji. Bráno filosoficky, svoboda s bezpečností je v podobném věčném rozporu jako svoboda s rovností. Je na každém, aby si zvolil pro něj přijatelný poměr.
Před pár lety jsme s kamarády debatovali o tom, co bude obsahem dalšího generačního střetu, jehož náznaky jsou patrné už dnes. Jsem přesvědčený, že to bude svoboda a že mnoho z nás nebude rozumět našim potomkům, proč jsou ochotni přistoupit na mnohem větší riziko výměnou za něco tak pomíjivého jako je svoboda. Že nerozumějí, nebo nechtějí rozumět základní námitce, že po smrti může být svoboda každému ukradená. A budeme se přitom mýlit. Oni budou mít pravdu.
Gratulace řediteli VZ
Autor: František Šulc Kategorie: Různé | Other Datum: 16. 6. 2010
Je to s velkým zpožděním, ale budiž mi to prominuto. Rád bych se skoro po měsíci připojil k blahopřání řediteli Vojenského zpravodajství generálporučíkovi ing. Ondreji Páleníkovi, MBA za jeho studijní úspěchy:
Ředitel Vojenského zpravodajství generál PÁLENÍK úspěšně ukončil studium programu MBA (Master of Business Administration) a převzal dne 14. května 2010 při slavnostní promoci v Brně červený diplom udělený univerzitou Nottingham Trent University z Velké Británie. Příslušníci a občanští zaměstnanci Vojenského zpravodajství se připojili k blahopřání svému řediteli k získání nového titulu.
Je dobře, že tato informace si našla cestu na oficiální stránky Vojenského zpravodajství mezi tiskové zprávy o udělování medailí za misi v Afghánistánu příslušníkům 601. skupiny speciálních sil, či připomínku 65. výročí osvobození Československa. Studium MBA na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně je náročné nejenom finančně, ale i studijně. Proto se rád připojuji s gratulací k příslušníkům a občanským zaměstnancům Vojenského zpravodajství a přeji panu řediteli, aby nabyté teoretické i praktické znalosti mohl plně uplatnit ve prospěch Armády České republiky.
Kdo hlídá hlídače?
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 4. 9. 2009
V MF Dnes se objevil text týkající se nákupu škodovek pro vojenské zpravodajství. Človek si nemůže nevzpomenout na pár dnů starou výroční zprávu VZ, ve které se mimo jiné praví, že „Neoprávněné čerpání rozpočtových prostředků nebylo zjištěno“.
MF Dnes tvrdí, že VZ loni pořizovalo 150 osobních aut Škoda a místo toho, aby je nakoupilo přímo u výrobce – levněji – nakoupilo je přes prostředníka, což vyšlo dráž. Údajně o 19 milionů korun. A tento nákup nyní prověřuje policie.
Obchod provázelo mnoho podivných okolností. Například ta, že šéf Vojenského zpravodajství Ondřej Páleník nepověřil výběrem vozů odbor ministerstva obrany, který má nákupy na starosti, ale výběrové řízení zadal sám. „To je dost neobvyklý postup,“ diví se šéf sněmovní komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství Pavel Severa (KDU-ČSL), který si letos pozval Páleníka „na kobereček“, aby podivný obchod vysvětlil. Páleník se hájí tím, že z důvodů utajení musí auta nakupovat sami. Podle armádních expertů, které MF DNES oslovila, však nákup vozů pro zpravodajskou službu může bez potíží proběhnout i klasickou cestou.
Nákup přes prostředníky má na ministerstvu obrany dlouhou tradici. Dokonce na to existuje i od počátku 90. let jeden prokorupční zákon, který by měl být co nejdříve zrušen. Ale o tom tento případ není, i když vlastně taky je. Jde totiž o celkovou atmosféru a kulturu v rezortu týkající se akvizic. Zrušení onoho zákona z roku 1994 by bylo prvním žádoucím krokem. Pak by měly následovat další, decentralizace akvizic, větší transparentnost (neutajování smluv) atd. atd.
Vojenské zpravodajství je jednou ze složek, která chce dohlížet na ostatní a má na to i provomoce. Opět se dá odkázat na výroční zprávy VZ. Hlídače ale musí také někdo hlídat, protože se velice snadno vymkne kontrole. Hlídáte dostatečně, poslanci? Spíše se to tak nějak vždy ušolíchá. Z podstaty věci tajné služby mohou být velice mocné, pokud se jim nechá dostatečný prostor. A jaké jsou u nás, hlídači?
A mimochodem, nemohu než doporučit debatu pod článkem na iDnes.
Jak se (skoro) nic nedozvědět
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 2. 9. 2009
V pondělí vydala svou výroční zprávu Bezpečnostní informační služba (BIS) a 1. září Vojenské zpravodajství. Jeho šéf generálmajor Páleník ji označil za bilanční. Zpráva za uplynulý rok ani jiná být nemůže, a to nejenom kvůli připomínkám osmičkových výročí. Soudě podle začátku zprávy byl loňský rok vcelku nuda:
Vojenské zpravodajství v roce 2008 pokračovalo v publicistické činnosti, která si klade za cíl zpřístupnit zájemcům některé zajímavé kapitoly z jeho historie. V souvislosti se 40. výročím okupace bývalého Československa vojsky Varšavské smlouvy proto Vojenské zpravodajství vydalo ve spolupráci s armádním vydavatelstvím AVIS v dubnu 2008 knihu o činnosti československé armádní rozvědky v srpnu 1968.
Vydat knihu je jistě záslužné, ale má takovým sdělením začínat výroční zpráva vojenských zpravodajců? Nemá, a už je na čase, aby to autorovi (autorům) někdo řekl. Praxe na počátku poreferovat o komunikaci s veřejností se poprvé objevila ve výroční zprávě za rok 2005:
Nově zřízený post tiskového mluvčího a existence internetových stránek Vojenského zpravodajství se ukázaly jako velmi účinné a veřejností dobře vnímané zdroje komunikace… Aktivní komunikací s médii a navázáním spolupráce s řadou novinářů a nevládních organizací se v průběhu roku podařilo vytvořit objektivnější obraz o činnosti Vojenského zpravodajství… Za drobný neúspěch se dají považovat pouze přetrvávající terminologické nepřesnosti a stále se objevující názvy dvou bývalých vojenských zpravodajských služeb, jichž se média dopouštějí.
Je fakt, že tohle bylo ještě horší. Podobně jako informace o tom, že návštěvnost na stránkách vojenského zpravodajství stoupá apod… Ale i tak: Když bude příští rok zase kniha nebo nějaká jiná bezva zpráva z komunikační oblasti s veřejností, mohla by být na konci, když už to tam musí být, co myslíte?
Na následující stránce se čtenář tradičně dozví strukturu Vojenského zpravodajství, která je normálně během roku na webových stránkách (tato „rubrika“ byla zavedena ve zprávě za rok 2005, kdy se struktura proměnila, což tehdy dávalo smysl, ale dnes už moc nedává). Jelikož se příliš nemění, vyjímala by se lépe někde na konci v přílohách, zvláště když je opoznámkovaná touto větou:
Jedná se o rámcové uspořádání, které není postižitelné dle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud ji chapu dobře znamená: „Třeba to tak vypadá a nebo taky ne. Ale jak je to přesně, to vám nemůžeme v žádném případě říct.“ Je to v pořádku, přece jenom jde o tajnou službu. Ale pak ať je to v přílohách. Vím, jsem formalista…
Pak se ještě člověk musí ještě prokousat informacemi o tom, že hospodaření bylo naprosto v pořádku, z přibližně 1,6 mld. korun (můj odhad, pro letošní rok je to cca 3,4 % rozpočtu ministerstva obrany) se vyčerpalo 97,34 % (bylo by docela fér daňovým poplatníkům rozpočet trochu více rozklíčovat, třeba kolik jsou výdaje na 601. skupinu speciálních sil, kolik na mise atp.). Na straně osm jsou základní informace o počtu zaslaných informací získaných díky HUMINT, SIGINT, IMINT a OSINT.
A pak konečně přijde stránka nadepsaná „601. skupina speciálních sil“. Ani tady není natěšený člověk, který by se rád dozvěděl více o situaci na jihu Afghánistánu, nějaké, alespoň statistické detaily z působení českých vojáků tam, uspokojený. Jedná se v zásadě o technický popis, což je dost málo. Na straně 10 se konečně objeví informace o „rozvědné činnosti v krizových regionech“. Kdybych přeskočil prvních deset stránek, nic by se nestalo…
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments