Vyškrtnutí jednoho slovíčka ze zákona oslabí Vojenské zpravodajství

Vyškrtnutí jednoho slovíčka ze zákona oslabí Vojenské zpravodajství

Následující text o změně legislativy ohrožující funkčnost Vojenského zpravodajství jsem publikoval tento týden na webových stránkách časopisu Echo24. V sobotu vyšel článek o tomto tématu i na iDnes. Jiná média Bohužel novelu zákona o zpravodajských službách, respektive to, co úspěšně navrhl poslanec Korte a schválila sněmovna, ignorují. Přitom se jedná o doslova o amputaci schopností jedné ze zpravodajských služeb v okamžiku, kdy se všichni baví o potřebě naopak tajné služby posilovat především pro boj s terorismem, kybernetickou bezpečností a podobně. Uvidíme, jak se k novele postaví Senát a prezident, ale obávám se, že se šance na zvrácení situace nejsou zdaleka jisté. Pokud má Senát novelu – na které záleží především premiérovi – vrátit, měl by primárně ministr obrany Martin Stropnický zahájit v Senátu přesvědčovací ofenzivu, když už Vojenské zpravodajství spadá pod něj a navíc za tuto situaci nese významnou odpovědnost.

To, čeho jsem se obával v textu publikovaném na tomto místě 7. června, se stalo skutečností. Poslaneckou sněmovnou skutečně prošel návrh v novele zákona o zpravodajských službách, který oslabuje Vojenské zpravodajství tím, že mu zapovídá oblast „bezpečnosti“ a ponechává užší oblast „obrany“. Konkrétně to bude znamenat, že Česká republika nebude bezpečnější, protože Vojenské zpravodajství nebude moci získávat informace například o terorismu a teroristech (což je terminologicky čistá bezpečnost), může se rozloučit s kybernetickou bezpečností a tak dále. Zatímco se člověk z českých médií dozví o každém usmrknutí Andreje Babiše a Donalda Trumpa nebo každou pitomost o muslimech v západní Evropě, o tom, že se sami zbytečně oslabujeme se nedozví nic.

Jedna z vět často opakovaných na všech konferencích a v diskusích je, že se „setřel rozdíl mezi obranou a bezpečností, mezi vnitřní a vnější bezpečností“. Chce se tím říct, že na tyto dvě oblasti, které se prolínají, takže části jedné jsou nedílnými součástmi druhé, je nutné pohlížet propojeně, dohromady, jako na celek. Ve středu 6. června poslanci hlasovali o jednom pozměňovacím návrhu v zákoně o zpravodajských službách ČR, který logiku zajišťování bezpečnosti státu staví na hlavu a fatálně zasahuje jednu z tajných služeb – Vojenské zpravodajství.

Příběh pozměňovacího návrhu poslance Daniela Korteho je zajímavý v tom, že většinově nikdo jím navrženou změnu neprosazuje. Jelikož se ale všichni soustředí na důležitější části novely zákona, která má ukotvit žádoucí další úroveň kontroly tajných služeb, nenápadný pozměňovací návrh s lingvistickým nádechem proplul až k cílové pásce a lidem z vojenské tajné služby přidělává vrásky na čele.

Pokud se člověk podívá na hlasování číslo 278 týkající se vypuštění slova „bezpečnost“ zjistí, že tento návrh prošel paradoxně kvůli ANO, které bylo jazýčkem na vahách. Chybělo mu 9 poslanců včetně ministra obrany Martina Stropnického, který má Vojenské zpravodajství v odpovědnosti a který měl tedy vyjednat, aby tento pozměňovací návrh neprošel a 10 poslanců ANO se zdrželo.

Poslanec Daniel Korte, který navrhl vyškrtnout klíčové slovo „bezpečnost“ z paragrafu 5, odstavce 3 písmeno a) zákona 153/1994 může slavit. Původní znění oné části zní: „Vojenské zpravodajství zabezpečuje informace a) mající původ v zahraničí, důležité pro obranu a bezpečnost České republiky,…“ Doslovné naplnění zákona, pokud projde v této podobě Senátem a podepíše jej prezident, bude tedy znamenat, že Vojenské zpravodajství bude moci v zahraničí provádět kybernetickou obranu a již nikoli bezpečnost, že bude moci zajišťovat například jen obranu českého kontingentu v Afghánistánu, ale už nikoli jeho bezpečnost (což je obvyklé, protože zpravodajci nebrání vojáky v operaci s pistolí v ruce, ale zajišťují informace, aby zajistili jejich bezpečnost) a nebude se moci zabývat terorismem, který spadá do oblasti bezpečnosti.

Navrhovaná změna jde nejenom proti veškeré logice, ale i proti tomu, jak jsou tyto termíny běžně užívány v odborných, strategických a dalších dokumentech včetně zákonů. Z velice dobrých důvodů se používají oba vedle sebe a oddělují se jen v konkrétních případech. Obrana je totiž chápána úžeji jako druh bojové činnosti pro odražení útoku protivníka, případně jeho zničení. Například ale i ve významu obrana státu jako obrana hranic, státní suverenity a v užším slova smyslu se může jednat o obranu (strategických a taktických) objektů.

Třeba Ústavní zákon 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, bezpečnost státu definuje jako „Stav, kdy je zajištěna svrchovanost a územní celistvost státu, ochrana základů jeho politického uspořádání, vnitřního pořádku, životů a zdraví jeho obyvatel, majetkových hodnot a životního prostředí.“ Tedy hovoří o obraně a bezpečnosti dohromady (o vnitřní i vnější bezpečnosti).

Pokud se člověk podívá třeba na stránky Ministerstva vnitra ČR na termín „Bezpečnostní situace“, dozví se, že je to „Výslednice procesů a vztahů ve sféře nevojenské a vojenské bezpečnosti, je souhrnem vztahů politického, kulturně-sociálního, ekonomického, vojenského a ekologického prostředí jako celku.“ To mluví samo za sebe a ukazuje, že návrh poslance Korteho postrádá smysl.

Holistický přístup k zajišťování bezpečnosti a obrany státu, respektování prolínání vnitřní a vnější bezpečnosti a nutná spolupráce jednotlivých složek v celém spektru činností poněkud panu poslanci Kortemu uniká. Přitom vyškrtnutí jednoho slovíčka z předmětného zákona může mít velice negativní dopad na zajišťování bezpečnosti České republiky a jejích občanů, protože se jedné složce – v tomto případě Vojenskému zpravodajství – vezme zmocnění zajišťovat „bezpečnost“ ČR v nejširším slova smyslu a zúží se pouze na záležitosti týkající se obrany, tedy primárně vojenského charakteru. Takže se vyloučí například „zelení mužíčci“, kteří obsadili Krym a podobně. Jinými slovy vzdáváme se sami dalších „očí a uší“, které mohou zavčasu varovat představitele státu.

Vyškrtnutím slova „bezpečnost“ z předmětného ustanovení bychom se vrátili zcela zbytečně zpět o dvacet let. Důležité ovšem je, že se tím bezpečnost České republiky v žádném případě nezvýší. Poslanec Daniel Korte je původem lingvista a svůj návrh v roce 2015 obhajoval tím, že „Vojenské zpravodajství operuje na poli, na kterém operovat nemá, protože má operovat v oblasti obrany. Tím může docházet k nežádoucí duplicitě činností jednotlivých zpravodajských služeb, k mrhání sil a prostředků, ba dokonce může docházet i k velmi nezdravé konkurenci zpravodajských služeb – zpravodajské služby vojenské a služeb civilních.“

A na poznámku ministra obrany Martina Stropnického, že jde o propojené termíny, poslanec Korte odvětil: „Řekneme-li slovo obrana, míníme tím vnější bezpečnost. Řekneme-li slovo bezpečnost, míníme tím vnitřní bezpečnost. A slovíčkařit, že se to nedá oddělit, je nesmysl.“

Tímto se již tehdy pan poslanec usvědčil z toho, že o dané problematice zejména její teorii i praxi neví nic a pod záminkami týkajícími se zákonnosti pouze oslabí jednu službu, aby potěšil službu jinou. A to v době, kdy všichni tvrdí, jak je důležitá úzká spolupráce tajných služeb, výměna informací a tak dále.

 

7 comments
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

7 Comments

  • Schneider
    12. 6. 2017, 0:49

    Myslím, že to je bouře ve sklenici vody. V praxi nejde oddělit obranu a bezpečnost, zvláště u takto "spečené" služby s vnější i vnitřní působností (což asi Kortemu uteklo, věděl-li to kdy). Nic ale nevím o tom, že by obrana a bezpečnost byly terminologicky jednotně ukotveny v zákonech. Jde tedy o kreativitu vykladačů zákona. Ano, reálné nebezpečí zde vidím, že až bude chtít někdo psa bít, zkusí použít těchto teoretických nesmyslů. V praxi je ale důležité, že ze zákona touto dekorteizací nezmizí výměr působnosti služeb v §5/3c a §5/4, což zakládá činnosti nazývané "vnitřní bezpečnost", takže to je šumafuk. Mělo by být.

    REPLY
    • Bohuslav Pernica@Schneider
      12. 6. 2017, 6:56

      Ocitujme ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, ve znění pozdějších předpisů, čl. 1: "Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu." – Nejde o šest povinností, ale jednu – bezpečnost ČR opracionalizovanou šesti atributy. Že k tomu vlády, poslanci a ministerstva přistupují tak, že celostní systém chápou jako sumativní, to se asi nedá nic dělat. Jak by ale řekl doktor Skružný, na funkci to nebude mít vliv. Taky mi není jasné, jak by se prokazovalo, že něco je nebo není překročeno podle zákona při naprosto utajované agendě v situaci, kdy služby ukáží stejně jen to, co chtějí, a to ať už poslancům v utajované zprávě, nebo neutajovaném výcucu (alá extremisti, Rusové a Číňani si řádí v ČR jako Černá ruka – nebojte se miliardářů, stojíme pevně na stráži, ale potřebujeme více peněz:-)). Navíc, podívám-li se na stránky komisí pro kontrolu příslušných zpravodajských služeb na http://www.psp.cz, ani se tam nenajdou termíny, kdy se komise scházely a co projednávaly od roku 1993 (tedy záleží na jejím předsedovi). Pro dokumentování činnosti zpravodajských služeb dostanu daleko více informací o StB/VKR z ÚSTR, než od demokraticky zvolených zástupců lidu ve věku Internetu. Mnozí, snad pro nedostatek pracovní zkušeností v prvních 20 letech jejich profesního života, jsou na tom tak špatně, že si musí v agendě nechat radit od bývalých ředitelů služeb. To už je skutečný Uroboros.

      REPLY
    • Ladislav@Schneider
      12. 6. 2017, 14:09

      Původně, po kurzorickém přečtení článku, jsem si nabyl dojmu, že to je zpěvák Cortés. Poté jsem si uvědomil, že vynikající zpěvák už není mezi námi a osoba se jmenuje Korte. Musím ta dvě jména rozlišovat, ale oba jsou mužského pohlaví, oba zpěváci, oba znalí cizích jazyků. Nějak mi to splývá. Obdobně mi splývají názvy zahraničních zpravodajských služeb jako Security and Defense Division, Defense Security Command, Direction de la Protection et de la Sécurité de la Défense atd. Z lingvistického hlediska bych těm službám navrhl jedno nebo druhé slovo (defense nebo security) vypustit. Z odborného hlediska by se však jednalo o podobný účelový akt, jakým u nás došlo ke sloučení vojenské zahraniční rozvědky a kontrarozvědky. Jedná se sice o dva rozdílné termíny, které však v daném kontextu na strategické úrovni nelze rozdělit, vzájemně se doplňují. Hovořit v této souvislosti pouze o vnitřní a vnější bezpečnosti je až příliš simplicistní. Nezbývá tedy než se pana poslance zeptat cui bono?

      REPLY
      • Bohuslav Pernica@Ladislav
        12. 6. 2017, 14:46

        Debata se začíná stávat zajímavou a komplikovanou. Obrana a Bezpečnost, Ochrana, Obrana a Bezpečnost, vnitřní a vnější bezpečnost. To je jako s trojicí: Otec, Syn a Duch svatý. Jistě také holistický přístup. Mám dojem, že tu taky máme co do činění s vírou. S obranou je to tak, že je to pochází od slova braň/zbraň. Přístupu do města přes bránu (přelézt hradby bylo již tehdy obtížné) bránil bránný. Bráním-li, mám omezit (kontrolovat) přístup do vymezeného prostoru. V rámci právního systému si lze ovšem jakýkoliv pojem vysvětlit v konvenci, na které se dohodnou poslanci (či v konvenci, na které se nedohodli, např. rozdíl mezi sledováním a kontrasledováním, admirálem a kontraadmirálem. Myslím, že slovíčkaření neřeší vůbec nic, protože ve virtuálním prostoru je otázkou, kde se vůbec nachází bráněná brána, kde jsou fyzicky servery, nebo na území kterého státu je internetová infrastruktura a jaké tam platí právo. Nedivil bych se, kdyby někdo vtipně začal nořit servery do mezinárodních vod, anebo kdyby útoky probíhaly z lodí pohybujících se v mezinárodních vodách plouvoucích pod liberijskou vlajkou. Konečně, je otázkou, co VZ vůbec brání, protože z města je ve znaku jen věž a ta žádnou bránu nemá a v pozadí jsou zkřížené fakule na modrém poli. Nelze rozeznat, jestli se rozhořívají nebo v jaké fázi hoření jsou. Sice mi už někdo kdysi vysvětlovat tuhle symboliku, jako že bráníme věž, nebo věží (a lze dělat rošádu a někoho vyšachovat) a dvě pochodně vnesou do věci více světla, než jedna, ale je jasné, že je to s větším požárním nebezpečím. Oheň je sice dobrý sluha, ale co se týká skartací, je zlý pán. – Mít ještě Čs. námořní plavbu, třeba by do znaku přibyl ještě člun (třístěžňová plachetnice?) pro digitální operace z mezinárodních vod (Vojenské námořní zpravodajství).

        REPLY
        • Ladislav@Bohuslav Pernica
          12. 6. 2017, 20:31

          Pane kolego, souhlasím s tím, že debata může být komplikovaná. Je to však způsobeno za
          a) vágními definicemi pojmů,
          b) individuálními či institucionálními zájmy v pozadí.
          Osoba, která má minimální lingvistické znalosti a pohybuje se nějakou dobu jako člen Výboru pro obranu a bezpečnost si totiž musí být vědoma rozdílu nejenom mezi termíny obrana a bezpečnost, ale také rozdílů mezi obranou a ochranou, rozdílů mezi hrozbami vojenskými a politickými atd. Rovněž by taková osoba měla znát, že se vojenské zpravodajské informace získávají z různých zdrojů, různými prostředky a opatřeními (např. elektronické zpravodajství), které slouží pro zajištění bezpečnosti na úrovni státu, tedy strategické, ale také na úrovni operační a taktické. Takové zpravodajské informace slouží také pro zajištění bezpečnosti, obrany a ochrany ozbrojených sil jak na našem území, tak ozbrojených sil v zahraničí.
          Pokud se vojenskému obrannému zpravodajství (správně výše podotknuto „spečené“ služby), která má v gesci i zahraniční odebere působnost, kterou vystihuje termín bezpečnost, tak může dojít k okleštění (to je aspoň slovo – dříve se používalo jenom u zvířat) její činnosti a to následně vyústit v katastrofální následky. Zakončím to opět cui bono?

          REPLY
        • ihned@Bohuslav Pernica
          18. 6. 2017, 17:07

          Dvě pochodně jsou buď Palach se Zajícem, nebo Gabčík s Kubišem. Věž symbolizuje Daliborku, nebo Lidice.

          REPLY

Nejnovější komentáře