fbpx

Čas malých válek, tribalismu a extrémů; Sýrie a Irák jako vzor

1909 Tyee - Seymour Stone caricature; via Wikimedia Commons

Seymour Stone caricature. Under the picture was a text: Seymour Stone says, „I rule an enlightened anarchy.“ Puzzle: Find the „rule“ and the „enlightenment.“; via Wikimedia Commons (1909)

Téměř přesně před dvaceti lety, v únoru 1994, publikoval Robert D. Kaplan v časopisu The Atlantic jeden ze zásadních textů s názvem The Coming Anarchy. V roce 1991 Martin van Creveld a jeho Transformation of War narušili představy o typu válek po prvním střetu v Perském zálivu na konci 20. a počátku 21. století. Podobně Kaplan ve svém eseji narušil obecně přijímanou (i přes probíhající válku v Bosně) představu o existenci nového světového řádu. Van Creveld přišel s tím, že svět nečekají velké frontové konflikty, ale naopak malé války. Kaplan se snažil ukázat, že svět 21. století čeká oslabování centrálních vlád, posilování kmenových a regionálních oblastí, nekontrolovatelné šíření nemocí a všudypřítomná válka.Je druhé desetiletí 21. století a bohužel je nutné konstatovat, že oba měli velký díl pravdy. Kaplan přišel s příhodnou metaforou budoucnosti: představte si, že projíždíte v limuzíně s veškerou luxusní výbavou uvnitř ghettem.

Outside the stretch limo would be a rundown, crowded planet of skinhead Cossacks and juju warriors, influenced by the worst refuse of Western pop culture and ancient tribal hatreds, and battling over scraps of overused earth in guerrilla conflicts that ripple across continents and intersect in no discernible pattern—meaning there’s no easy-to-define threat. Kennan’s world of one adversary seems as distant as the world of Herodotus.

Před měsícem napsal Robert D. Kaplan text do časopisu Foreign Policy. Jmenuje se Augustine’s World a Kaplan (mimochodem loni vydal knihu s názvem The Revenge of Geography: What the Map Tells Us About Coming Conflicts and the Battle Against Fate) v něm přirovnává současnost – především krizi v Sýrii – ke světu pozdní antiky poznamenanému upadajícím Římem. Podobně dnešek a příští desetiletí jsou a budou podle něj charakterizované zmenšováním vlivu, respektive stahováním se Spojených států a členů Evropské unie do sebe. Oslabí se tedy síly, které byly schopné „tvarovat“ běh událostí a ochotné zasahovat ve prospěch všech. Čína, jako nastupující velmoc nebude schopná ještě tuto roli globální převzít a je možné, že ani nebude chtít.

To, co se odehrává v Sýrii, teroristické zisky v Iráku, Libanon na pokraji další vlny sektářského násilí, Arabské jaro a jeho dopady na stabilitu států severu Afriky a Středního východu a turbulence v Africe nahrávají Kaplanovu popisu světa, jako anarchického místa, kterým projíždějí limuzíny těch šťastnějších. Alespoň do chvíle, než jim dojde palivo, či jim někdo nepíchne gumy.

In The City of God, St. Augustine revealed that it is the devout — those in search of grace — who have no reason to fear the future. And as the tribes of old now slowly come undone in the unstoppable meat grinder of developing-world urbanization, religion will be more necessary than ever as a replacement. Alas, extremist Islam (as well as evangelical Christianity and Orthodox Judaism in the West) may make perfect sense for our age, even as its nemesis may not be democracy but new forms of military authority.

Stuart Notholt vydává Atlas etnických konfliktů. Jeho stránky jsou dobrým vodítkem při studiu chaotického a anarchického světa mimo (stále dosti velké) ostrovy klidu. Náboženské, občanské, etnické a další typy konfliktů jsou tím, co převládá a jediné, co by je dokázalo udusit, by bylo cosi jako koncert velmocí. Ten ovšem není na dohled.

A tak je již několik let Sýrie v plamenech. Dynamika tamního občanského konfliktu se vymyká tomu, co jsme zažili po roce 1990. Povstání, které mělo svrhnout autokrata, se zvrhlo v konflikt etnický, náboženský, do kterého se zapojili zahraniční bojovníci, ideologové, extremisté, náboženští fanatici, nacionalisté i zločinci. Syrští bojovníci tak svádějí boje nejenom s vojáky Bašára Asada, ale i s teroristy navázanými na Al Kajdu, kteří unášejí třeba humanitární pracovníky. Extremisté, islamisté a fanatici, kteří se v Sýrii zorganizovali, nutí bojovat nacionalisty na dvou frontách, brání přísunu humanitární pomoci, kontrolují některé oblasti a mění je v bezpečná útočiště, na kterých vládne „čistá forma islámu“.

Znovu se ukazuje i propojenost Sýrie s Irákem, která byla jasně patrná po celou dobu konfliktu v Iráku po roce 2003. Slabost centrální vlády umožnila skupině napojené na Al Kajdu obsadit město Fallúdža, o které svedly americké síly dvě krvavé bitvy. Jedná se o tragický vývoj, který může zvrátit vše, čeho bylo v Iráku dosaženo před stažením amerických sil. V provincii Anbár, kterou Američané pod vedením generála Petreause a dalších velitelů velice složitě získávali pod kontrolu a která je branou do Sýrie, se rozhořely konflikty.

At the moment, there is no presence of the Iraqi state in Fallujah,” said a local journalist who asked not to be named because he fears for his safety. “The police and the army have abandoned the city, al-Qaeda has taken down all the Iraqi flags and burned them, and it has raised its own flag on all the buildings.”

Jedna z věcí, která je důležitá v této fázi konfliktu, a která jako by opět podporovala Roberta D. Kaplana je, že s islamisty svádí boje místní sunnitské kmeny, nikoli centrální vláda. Po vzoru Lawrence z Arábie jich využíval generál Petraeus, aby vytlačil Al Kajdu z oblasti a jen těžko se kmenové bojovníky snažil inkorporovat do armády centrální vlády. Nyní emancipované kmeny dělají totéž samy s jediným možným výsledkem – potvrzují tím, že vliv centrální irácké vlády dosáhne maximálně na Bagdád a to ještě možná.

A nakonec jako podtržení tragického osudu Levanty se stačí podívat do Libanonu. Ten se propadá do spirály násilí. Jsou to například jen dva dny, kdy bomba zabila v jižním Bejrútu pět lidí. Jedná se o jeden z řady útoků, které jsou namířeny jednou proti šíitům a podruhé proti sunnitům. Před více než týdnem třeba zahynul při atentátu bývalý ministr financí, známý kritik Hizballáhu a jeho podpory syrské vládě.

Od středověku je pro nás receptem na bezpečí a rozvoj centrální vláda, jako jediný legitimní a legální uživatel síly a distributor obecného blaha. Pro velkou část světa, kde v současnosti hoří mnoho ohňů je ovšem centrální vláda jenom loutkou, občas užitečnou, ale tím, kdo má skutečně v rukách moc jsou kmeny,skupiny založené na etnicitě, náboženství, ideologii a dalších pospolitostech. Zjistili jsme to třeba v Afghánistánu a budeme to zjišťovat na dalších místech. I když nebudeme příliš chtít, okolnosti nás přinutí. Proto je dobré nezapomenout na lekce posledních dvaceti let a poněkud redefinovat náš centralistický pohled na vládu – nikoli doma, ale kdekoli jinde.

14 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

14 Comments

  • Profilový obrázek
    Toledo
    5. 1. 2014, 0:08

    Dovolím si jednu poznámku. Nosná myšlenka tohoto tématu nepatří žádnemu ze zde zmíněných pánů. Je to variace na teorii „měkkých tónin“ od André Beaufra, kterou popsal ve sve knize „Úvod do strategie“ již v 60.letech minulého století.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    David
    5. 1. 2014, 7:39

    Třeba i proto je lepší do konfliktů typu Sýrie či Libye nezasahovat. Podobnými, velice drahými operacemi se západní státy a jejich armády ekonomicky vyčerpávají – a pak nemají dostatek financí na svůj vlastní rozvoj. Obyvatelé postižených zemích ty zákroky stejně většinou nepochopí, často se semnkou proti takovému zákroku zvenčí. Je pochopitelný zákrok v případě, že hrozí humanitární katastrofa. Mohu také jen ocenit současnou operaci v Mali – rychlou, efektivní a přesně cílenou a relativně omezenou. Ale nějaké masivní operace, třeba zvažovaná operace proti dnešní Sýrii, to je prostě passé.
    A jinak – je něco lepšího než ona idea pancéřované limuzíny, než vytváření euroatlantického prostoru svobody a demokracie? Je nějaká smysluplná alternativa? Obávám se že nikoliv

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Anonym@David
      6. 1. 2014, 23:28

      Vy se domníváte, že ony konflikty vznikají tak nějak samy od sebe, zejména pak bez projekce zájmů euroatlantického prostoru svobody a demokracie?

      REPLY
      • Profilový obrázek
        Marek Waic@Anonym
        7. 1. 2014, 11:46

        Samy od sebe nevznikají, ale stejně tak vznikali před jakékoliv projekce euroatlantických zájmů a budou samozřejmě vznikat i po ní….

        REPLY
    • Profilový obrázek
      nrtm. Lukáš Hergott (Hery)@David
      7. 1. 2014, 10:13

      Mě by spíš zajímalo, jak by se ten prostor blahobytu dal oddělit od zbytku světa, které by bylo ghetto vyděděnců…je dost absurdní se domnívat, že tyto dvě vedle sebe fungující entity na sebe nebudou mít žádný dopad.

      REPLY
      • Profilový obrázek
        Anno@nrtm. Lukáš Hergott (Hery)
        7. 1. 2014, 14:22

        Však se naštěstí odděluje, a to intenzivně, imigrační politikou EU a jeho jednotlivých zemí, zejména pak v rámci Shengenského prostoru. A nejde jen o ochranu prostoru blahobytu, ale také práva a pořádku.

        REPLY
        • Profilový obrázek
          nrtm. Lukáš Hergott (Hery)@Anno
          7. 1. 2014, 14:59

          Děláte si ze mě srandu? Vy si myslíte, že Schengenský prostor nám zaručí nepronikání problémů byťse sebelepší imigrační politikou. To, co jsem chtěl naznačit, je, že pokud tu bude nějaký prostor blahobytu a vedle něj ghetto, vždy bude existovat imigrace se všemy negativnímy jevy, které jí provází. Pouze s neprostupnými hranicemi bychom se mohli vykašlat na to co se děje mimo náš prostor blahobytu, ale to je naprosto utopistické a nereálné.

          REPLY
          • Profilový obrázek
            Anno@nrtm. Lukáš Hergott (Hery)
            7. 1. 2014, 21:35

            Ptáte se, jak oddělit „prostor blahobytu“ a já odpovídám. Jestli znáte nějaký účinnější způsob, tak ho uveďte, rád se přiučím. Pracovní sílu potřebujeme, naší ubývá, ale musíme se bránit nežádoucí imigraci. Nebudu ale o tom tady psát esej. Proti tomu, co popisuje článek žijeme skutečně zatím na ostrově značného bezpečí. I když už má v řadě zemí i v Evropě rostoucí trhliny, které jsou ale částečně i pozůstatkem jejich koloniální minulosti.

            REPLY
          • Profilový obrázek
            nrtm. Lukáš Hergott (Hery)@nrtm. Lukáš Hergott (Hery)
            8. 1. 2014, 7:42

            ptám se, ale řečnicky, protože právě lepší způsob, než uvádíte, neexistuje. Byla to narážka v tom smyslu, že dokud lepší způsob nebude, nemůžeme se uzavírat v prostorech blahobytu a myslet si, že ghetta vyděděnců kolem nás nás nebudou ovlivňovat, popř. přinášet problémy, když budem dělat, že neexistují. Tato narážka měla vyjádřit můj nesouhlas s politikou „nevměšování“.

            REPLY
  • Profilový obrázek
    civil
    15. 1. 2014, 17:25

    Západní rozvědky řeší s Asadovými tajnými službami jak zamezit nárůstu vlivu radikálních islamistických skupin pohybujících se na syrském bojišti.Stanici BBC to řekl náměstek syrského ministerstva zahraničí Mekdad.

    Vypadá to že Západ konečně začíná přistupovat k syrské občanské válce racionálně.

    REPLY
  • Profilový obrázek
  • Profilový obrázek
    Ivo
    19. 1. 2014, 22:05

    Ad Toledo)
    Skutečně zajímavý článek. Několik faktů mě zaujalo nejvíce:

    1. V Sýrii dnes bojuje více islamistických dobrovolníků z Francie než Alžíru a více z Německa než z Turecka. Tolik k úspěchu integrace 2. a 3. generace muslimů v EU…

    2. Počet „evropských“ islámských dobrovolníků se za posledních 6 měsíců ztrojnásobil. Proto ta náhlá snaha zpravodajských služeb EU o spolupráci s B. Assadem…

    Doposud se nás konflikt v Sýrii vlastně netýkal, ale ve chvíli, kdy je jedno z hlavních rekrutačních středisek zahraničních bojovníků v Berlíně, by to naši provinční perspektivu mohlo poněkud poopravit…

    REPLY

Nejnovější komentáře