Je fascinující sledovat vývoj a rozmach tzv. soukromých vojenských společností (Private Military Companies, PMC; Private Security Companies, PSC; kontraktoři, contractors…) od poloviny 90. let. Od vzniku jihoafrické firmy Executive Outcomes, která se zapsala do historie především tím, že přinesla „firemní kulturu“ do žoldnéřského řemesla a díky tehdejší době, dostala poměrně velké šance, kterých se slušně chopila. Teď mám konkrétně na mysli operaci v Sierra Leone.

Společnost Executive Outcomes byla průkopníkem. Jistě, v té době existovala řada dalších společností. Třeba MPRI, které ještě za Franja Tudjmana dohlíželo na výcvik chorvatských vojáků. A jak píše Deborah Avant v The Market for Force, na působení MPRI se nedá nahlížet zcela negativně.

Na jednu stranu je jednoznačně problém, že privatizace činností státu v bezpečnostní oblasti jej jednak oslabuje v jeho „nejsvětější“ a nejtradičnější roli a také, že se privatizované služby mohou během měsíců a let prodražit, byť se v určitém okamžiku může zdát, že naopak dlouhodobě vyjdou levněji. Na stranu druhou, ale třeba MPRI přinášelo do výcviku vojáků v autokratické zemi pravidla zcela obvyklá v demokratických zemích, jako je například civilní kontrola ozbrojených sil atp., čímž vlastně napomáhalo oslabovat Tudjmanův režim.

Podobně se dá nahlížet v určitém ohledu na Executive Outcomes (po zrušení nahrazené Sandline International). V Sierra Leone dokázalo několik set žoldnéřů to, co předtím nedokázalo OSN ani „mezinárodní společenství“. Ale samozřejmě cena byla vysoká. I proto EO muselo skončit.

Na průkopnické EO navázala řada dalších firem, které začaly růst jako houby po dešti po invazi do Afghánistánu v roce 2002, ale hlavně v Iráku po roce 2003. Prostředí to bylo naprosto skvělé – americké ozbrojené síly, které byly v 90. letech částečně privatizované se najednou nebyly schopné kvůli většímu nasazení obejít bez rozsáhlé pomoci soukromých firem. A válka v Iráku kvůli veškeré mizérii, která s ní souvisela, se stala bezednou kasičkou. A tak se letem světem dostáváme k mědvědí stopě, k Blackwateru, dnes známému jako Xe (vyslovuje se jako „zí“) Services. Z Blackwateeru na internetu zbylo výcvikové středisko a  Xe je „under construction“.

Nejenom americké vojenské síly, Iráčané a Afghánci využívali služeb Blackwateru. Jak vyplývá z textu v The New York Times, více než dobré vztahy panovaly i mezi firmou a státní „firmou“, tedy CIA. Někteří zaměstnanci Blackwateru se dokonce účastnili i velice citlivých operací – tajných zátahů na podezřelé povstalce v Iráku a v Afghánistánu a také přepravovali zadržené. Nejintenzivnější spolupráce byla v letech 2004-2006.

Several former Blackwater guards said that their involvement in the operations became so routine that the lines supposedly dividing the Central Intelligence Agency, the military and Blackwater became blurred. Instead of simply providing security for C.I.A. officers, they say, Blackwater personnel at times became partners in missions to capture or kill militants in Iraq and Afghanistan, a practice that raises questions about the use of guns for hire on the battlefield. Separately, former Blackwater employees said they helped provide security on some C.I.A. flights transporting detainees in the years after the 2001 terror attacks in the United States. The secret missions illuminate a far deeper relationship between the spy agency and the private security company than government officials had acknowledged. Blackwater’s partnership with the C.I.A. has been enormously profitable for the North Carolina-based company, and became even closer after several top agency officials joined Blackwater.

Jak už dříve psaly The New York Times, zaměstnanci Blackwateru Xe, kteří se mnohdy rekrutovali z řad Delta Force či NAVY Seals, se měli podílet na plánovaných (neuskutečněných) vraždách představitelů teroristické organizace Al Kajda a na provozu bezpilotních letounů. Lidé z Blackwateru Xe se velice rychle stali prominenty v tomto byznysu, podobně jako o mnoho let dříve Executive Outcomes. Po odhalení, že členové firmy zneužívali svého postavení a dokonce se podíleli na vraždách nemohlo následovat nic jiného než pád. Bývalý mariňák a zakladatel Blackwateru Erik Prince stojí před soudem a firma se snaží zachránit přejmenováváním.

A přitom to prý začalo tak jednoduše. Lidé z Blackwateru získali v roce 2002 kontrakt na hlídání hotel Ariana v Kábulu, kde „bydlela“ CIA. Začalo to ochranou, ale postupně vztah mezi soukromou společností a státní „firmou“ přerostl v blízký vztah. Podobně to proběhlo v Iráku.

A former senior C.I.A. official said that Blackwater’s role expanded in 2005 as the Iraqi insurgency intensified. Fearful of the death or capture of one of its officers, the agency banned officers from leaving the Green Zone in Baghdad without security escorts, the official said. That gave Blackwater greater influence over C.I.A. clandestine operations, since company personnel helped decide the safest way to conduct the missions. The former American intelligence officials said that Blackwater guards were supposed to only provide perimeter security during raids, leaving it up to C.I.A. officers and Special Operations military personnel to capture or kill suspected insurgents or other targets. “They were supposed to be the outer layer of the onion, out on the perimeter,” said one former Blackwater official of the security guards. Instead, “they were the drivers and the gunslingers,” said one former intelligence official.

Zbývá jenom dodat, že Erik Prince a jeho firma prokázali všem ostatním skutečně medvědí službu. Na druhou stranu, skandál Blackwateru Xe vedl k větší opatrnosti a regulaci. Snad. Což by mohla být dobrá zpráva pro všechny, kteří se tohoto byznysu neúčastní a naopak na něj slušně přispívají.