Celebration of the 100th anniversary of Russian Air Force; Photo by Kremlin.ru

Proruští aktivisté na východě Ukrajiny zvažují, zda budou následovat „doporučení“ ruského prezidenta Vladimira Putina, aby posunuli referendum o nezávislosti na Ukrajině. Je vcelku jedno, jak se rozhodnou, protože i kdyby jej udělali, Putin vyslal jasný signál, že nemohou počítat s podporou Ruska a bez ní nebudou mít nic, možná jen formálně vyhlášenou nezávislost. Zajímavé je přemýšlet, proč Vladimir Putin přišel s prohlášením podrážející nohy proruským silám. Někteří v něm vidí výraz první slabosti a obav, já jsem toho názoru, že v tuto chvíli dosáhl toho, čeho chtěl, a další eskalace by vedla ke ztrátě kontroly za minimální zisk.

Vladimir Putin dokázal svými kroky dát Evropě i Spojeným státům lekci z realpolitiky. S minimálním úsilím získal Krym a přikapávání do ohně destabilizoval souseda, nicméně zatím nedopustil jeho zhroucení. Zajistil si, že opozice proti jakékoli prozápadní vládě v Kyjevě bude silná a bude připravená i na rebelii. Jediné, co se dá považovat z dlouhodobého hlediska za problematické je komplikovaný logistický přístup ke Krymu, který by byl odstraněn právě ziskem dalšího území ve východní Ukrajině. Zajistil si podporu Číny a ozkoušel si reakci Západu na poškození jeho vlivu v další zemi (první byla Gruzie). Může být spokojený:

• reakce Západu je pomalá a opatrná, nicméně ví, že pokud by v nějakém okamžiku bylo učiněno rozhodnutí, že bude podpořeno mnohem větší silou, které bude těžko čelit (ne primárně vojenskou, ale ekonomickou);
• ví, že okolní země berou Rusko vážně a že raději budou „platit“ tribut ve formě závislosti, než by riskovaly střet, což vyplývá i z vyčerpání Západu v době postafghánské a poklesu jeho odstrašivé síly (respektive důvěry v to, že je ochoten ji použít) a konečně
• ví, že Čína bude na jeho straně, pokud nepřekročí určité hranice a nezačne být přímou hrozbou pro ní.

V tuto chvíli je dobré nejenom zabývat se každodenními událostmi na Ukrajině a reagováním na ně (tedy nebýt „ve vleku“ někoho jiného), ale začít přemýšlet, co bude dál. Doporučuji dva texty. První má titulek The decline of deterrence a vyšel v Economistu. Jde o poměrně dlouhý rozbor dopadů poklesu schopnosti Spojených států být takovým globálním hráčem, jakým byly po pádu železné opony. Pokles jejich odstrašivé síly je velice špatnou zprávou primárně pro evropské spojence, kteří byť tento trend sledují a správně pojmenovávají, odmítají mu jakkoli čelit a spoléhají na to, že se nějak vyřeší. A co hůř, i někteří Ervopané z toho mají radost. Mohou z ní být vyvedeni. Zmiňovaný článek trefně končí:

Some will celebrate the decline of America’s ability to deter. But wherever they live, they may find that whatever replaces the old order is much worse. American power is not half as scary as its absence would be.

Druhý text vyšel v Moscow Times a má název Kazakhstan May Be the Next Ukraine. Autor argumentuje, že začala „nová Velká hra“ o kontrolu ruského okolí (tentokrát samozřejmě ne s Británií), respektive o územní expanzi. Přichází s tím, že dalším vhodným územím, které Moskvu bude zajímat je Kazachstán.

The U.S. is pretty much the odd man out in the new Great Game. Under Russian pressure, the U.S. is being expelled from its last foothold in Central Asia, the Manas air base it has rented outside the Kyrgyz capital. That base had been used to ferry men and materiel to and from Afghanistan. The Kyrgyz government simply refused to renegotiate terms. And so the army of the richest nation on earth will exit Central Asia under the inglorious banner: LOST OUR LEASE.
Now the U.S. is shopping around Central Asia for a place from which to launch drone attacks after the year-end pullout from Afghanistan. The contrast with Russia could not be starker. Moscow has found its way again in Central Asia on a road that leads straight from Kiev to Kazakhstan. It now has a strategic imperative. The Great Game is very much back on.

Nevím, jestli Kazachstáne je dalším cílem, či nikoli (v tuto chvíli se to příliš pravděpodobné nezná), nicméně článek je inspirativní z jiného důvodu: Jaké budou další kroky Vladimira Putina? A jaké kroky by měla učinit Evropa a Spojené státy, aby se znovu neocitli v situaci, kdy budou pouze reagovat na někoho jiného a ztrácet?