Aktualizovaná bezpečnostní strategie: i o Rusku, aniž by bylo zmíněno

Bezpecnostni strategie CR 2015

Autorem následujícího textu je bývalý 1. náměstek ministra zahraničí Jiří Schneider, který má v současnosti mimo jiné na starosti zvláštní projekty v think tanku Prague Security Studies Institute. Jiří Schneider byl odpovědný za přípravu předchozí Bezpečnostní strategie ČR, která byla vládou schválena v roce 2011, proto jsem velice rád, že se uvolil porovnat oba dokumenty.

Vláda dnes schválila aktualizovanou Bezpečnostní strategii České republiky 2015. Dobrou zprávou je, že převzala strukturu i základní východiska Bezpečnostní strategie z roku 2011. Potvrzuje strategický zájem České republiky na udržení kredibility a soudržnosti NATO a EU jakožto hlavních pilířů bezpečnosti ČR, rovněž tak důraz na bezpečnostní a obranný význam Visegrádské skupiny zůstal zachován.

Na první místo mezi bezpečnostními hrozbami se dostalo „oslabování mechanismu kooperativní bezpečnosti i politických a mezinárodněprávních závazků v oblasti bezpečnosti“ a poněkud neadresně se tu konstatuje, že „některé státy usilují o revizi stávajícího mezinárodního uspořádání a jsou připraveny k dosažení svých mocenských cílů použít metod hybridního válčení“. Čtenář si musí domyslet, že tu jde o Rusko.

Změny textu oproti bezpečnostní strategii z roku 2011 se prakticky týkají jen tří oblastí:

  1. reflexe změn mezinárodního prostředí (Rusko/Ukrajina, Blízký východ),
  2. politických důrazů současné vlády (zvyšování obranných výdajů, bezpečnostní rozměr EU) a
  3. rostoucího významu kybernetické bezpečnosti.

Pár poznámek k tomu, co je tu nové – především jde o změnu mezinárodního prostředí. Ruská anexe Krymu zpochybnila helsinské principy i instituce kooperativní bezpečnosti (OBSE), které sloužily jako kotva evropské bezpečnosti v posledních 25 letech. Strategie v čl. 18 proto konstatuje, že

[Z]drojem hrozeb jsou i mocenské aspirace některých států, které v rostoucí míře přestávají respektovat mezinárodní uspořádání a základní principy mezinárodního práva.

Probíhající hybridní válka na Ukrajině jako nástroj „ochrany ruských zájmů v zahraničí“ podtrhuje nutnost výraznějšího odstrašení a kolektivní obrany v rámci NATO, včetně schopnosti spojenců v případě potřeby posílit vojenskou přítomnost zejména na východním křídle. Je proto zcela v pořádku, když se v čl. 17 objevil nový text:

Bezpečnost a stabilita v hraničních částech Evropy a v oblastech s Evropou sousedících se ovšem celkově snižují, a proto nelze zcela vyloučit přímé ohrožení území některých členských zemí NATO a EU. Ohrožení bezpečnosti spojenců může mít jak tradiční vojenskou povahu, tak i nejednoznačnou podobu metod takzvaného hybridního válčení.

Důsledky války v Sýrii, především statisíce uprchlíků a destabilizace celého regionu, která umožnila agresivní nástup takzvaného islámského státu v Sýrii a Iráku dnes staví celou Evropu před vážnou bezpečnostní hrozbu. V čl. 24 novelizované strategie se proto objevil nový text týkající se nestátních aktérů, kteří jsou schopni:

nahrazovat prvky státního systému vlastními strukturami, realizovat územní ambice a s využitím extrémního násilí ohrožovat bezpečnost obyvatel a stabilitu a integritu zasažených států.

Nositeli hrozby se mohou rekrutovat nejen z vyloučených muslimských komunit v západní Evropě, ale také mezi jednotlivci, kteří odcházejí bojovat do těchto konfliktů. Strategie konstatuje, že „narůstajícím bezpečnostním rizikem v Evropě fenomén tzv. zahraničních bojovníků“.

Nový text klade větší a konkrétnější důraz solidaritu spojenců v NATO. Zmiňuje konkrétní závazek zvýšení obranných výdajů:

V souladu se spojeneckými závazky ČR zajistí vláda graduální zvyšování rozpočtu ČR na obranu až do roku 2020, kdy obranný rozpočet dosáhne 1,4 % HDP. Zároveň bude ČR usilovat o přiblížení se k hranici výdajů na obranu ve výši 2 % HDP, pokud to umožní dlouhodobá udržitelnost veřejných financí.

A příspěvek České republiky ke kolektivnímu obrannému úsilí:

ČR zvyšuje své celkové obranné úsilí, posiluje svou schopnost přijímat na svém území ozbrojené síly spojenců, podporuje posilování alianční infrastruktury a podílí se na provádění rozsáhlých cvičení s vyvedením vojsk… [čl. 37] …a expertní pomoc a výcvik nově také na bilaterální úrovni [čl. 40].

Na mnoha místech se podrobněji než v textu z roku 2011 zmiňuje kybernetická bezpečnost, jejíž zajištění se dostalo mezi strategické zájmy ČR (čl. 14). Je dobře, že se dává do souvislosti nejen s nestátními aktéry, ale také s „politickou a ekonomickou špionáží“. V této souvislosti stojí za zmínku, že se mezi významné zájmy (čl. 15) dostalo posilování zpravodajské ochrany a obrany ČR a také důraz na boj s organizovaným zločinem, informační kriminalitou a korupcí.

Většina textu z roku 2011 zůstala nezměněna. Za přípravu Bezpečnostní strategie jsem byl tehdy odpovědný a jsem proto rád, že její text obstál. Potvrdilo se, že tehdejší dokument byl důkladně připraven a zevrubně prodiskutován v rámci bezpečnostní komunity. Lze si jen přát, aby vláda podobně ctila a dbala kontinuity při projednávání avízované koncepce zahraniční politiky. Stačilo by, aby byla v souladu s právě schválenou Bezpečnostní strategií.

4 thoughts on “Aktualizovaná bezpečnostní strategie: i o Rusku, aniž by bylo zmíněno

  1. Bezpečnostní strategie ČR pojmenovává nové bezpečnostní hrozby a zcela nepřekvapivě konstatuje, že členství v NATO a EU je pro ČR hlavní bezpečnostní pojistkou. Tolik tedy teorie na papíře, ale realita je poněkud odlišná. Uvedu pár příkladů.

    Závazek vlády ČR zvýšit obranný rozpočet na 1,4% HDP do roku 2020 je typický slib, který Sobotkova vláda nemůže splnit, protože přesahuje její funkční období.

    Důraz na zachování obranného a bezpečnostního významu Visegrádské skupiny. Na to nejde než reagovat otázkou, něco takového jako bezpečnostní a obranný význam V4 existuje? Poslední projekt V4 společná výroba 3D radarů zkrachoval, stejně jako další předchozí.

    IS a zahraniční bojovníci jsou hrozbou a co dál? Mírné navýšení rozpočtu BIS a opatrné rozšíření pravomocí tajných služeb není nic platné, když předsedové vlád dlouhodobě nereagují na informace od tajných služeb a dokonce neexistuje ani žádný koordinační a analytický orgán, který by informace od tajných služeb zpracovával a vyhodnocoval pro oprávněné politiky. Stejně tak nefunguje kontrola, takže o kvalitě a práci tajných služeb se můžou politici, kteří je mají úkolovat jen dohadovat(viz . rozhovor s ex členem a ex ředitelem tajných služeb Bublanem v E15)

    Na papíře vypadá vše jasně a srozumitelně, ale realita je někde jinde. Chtělo by to pracovat s reálnými fakty a možnostmi a ne se sliby a přáními typu ,,zvýšíme obranný rozpočet do roku 2020,, nebo ,, zachování obranného významu Visegrádské skupiny,,.

  2. V příkrém rozporu s
    “ČR zvyšuje své celkové obranné úsilí, posiluje svou schopnost přijímat na svém území ozbrojené síly spojenců, podporuje posilování alianční infrastruktury a podílí se na provádění rozsáhlých cvičení s vyvedením vojsk… [čl. 37]
    je prohlášení MO Stropnického k možnému rozmístění zahraniční jednotky na území ČR a neschopnost agentury personalistiky doplnit početní stavy armády na tabulkové počty. Ale protože se Stropnický pochlubil že prosadil kariérní řád, věřím že už bude jen líp.

  3. Obávám se Roberte, že lépe v rezortu obrany jen tak nebude minimálně po finanční stránce. Spíše bude hůře jak vyplývá z novely zákona o rozpočtových pravidlech podle které, prostředky utržené za nepotřebnou techniku nebo majetek skončí ve státní pokladně. Co to znamená pro MO?
    Že nedostane 750 milionů korun z prodeje vyřazených L-159 Iráku, že nedostane 375 milionů korun za prodej nepotřebného majetku v letošním roce, se kterým, rezort obrany počítal.
    Spíše to vypadá pro rezort obrany na období stagnace než růstu jak slibuje Sobotkova vláda se svým nesplnitelným cílem 1,4 HDP na obranu v roce 2020.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.