S předsedou Asociace záložních brigád, podplukovníkem v záloze Arnoštem Líbezným jsme hovořili o aktuálních i chronických problémech Armády České republiky.

Čím se liší aktivní zálohy od povinných?
Příslušníci aktivních záloh mají podepsaný kontrakt, v jehož rámci chodí na průběžná vojenská cvičení. Povinné zálohy jsou vedeny v registrech, na cvičení se hlásí dobrovolně a účastní se jich, když je armáda na základě toho požadavku povolá.

Jaké jsou v současné době největší výzvy aktivních záloh v České republice?
Problémů je tady celá řada a je pravda, že nejen legislativa brání dalšímu rozvoji. U aktivních záloh máme téměř dvanáct set lidí, avšak podle tabulek – schválených Koncepcí záloh z roku 2013, jež stanovují počet pěti tisíc – nedosahujeme ani poloviny naplnění. Chybí podpora zaměstnavatelů lidí v záloze i všeobecné povědomí o tom, co jsou zálohy a k čemu jsou dobré. Zkreslená představa je také o překlápění bývalých vojáků z povolání do aktivních záloh. Ačkoliv máme pěší roty, několik odborných jednotek, zálohy vojenské policie, nebo 601. skupiny speciálních sil, pro vojáka z povolání parketa aktivních záloh příliš není.

Vítěz soutěže o nejlepší wallpaper aktivní zálohy. Zdroj: Jakub Prokeš MO ČR

Je možné motivovat lidi k naplnění tabulkových hodnot aktivních záloh?
Armáda se propagaci záloh věnuje nedostatečně. Když jsem přednášel na středních a vysokých školách, několik zájemců o službu tam bylo. Chce to více pracovat s lidmi, nejen občas vypustit článek do novin. Koncepce také hovoří o možnosti dotovat stipendiem vysokoškoláky. To je věc, která potáhne. Dostat za rok dvacet tisíc za účast v aktivních zálohách je motivující.

Myslíte si, že člověk, který je na pozici aktivních záloh, musí splňovat požadavky jako profesionální voják?
Ve většině případů, pokud nebudeme brát v potaz bývalé vojáky z povolání, tam stoprocentní rovnítko nikdy nebude. Tím, že mají záložáci svoje povolání a výcviku se účastní v omezené míře, nebudou mít takový dril. Navíc sami mohou mít jiné znalosti a zkušenosti než má armáda. Je mezi nimi spousta odborníků, kteří poskytují své „know-how“. Jsou rovnocenní, i když ne fyzicky na stejné úrovni.

Nachází odborníci v zálohách uplatnění ve svých profesích?
Naše armáda s odborníky stále neumí pracovat. Například v Austrálii jsou příslušníky aktivních záloh vojenští lékaři, přičemž celý jejich tým je vystavěn z odborníků – lékařů. U nás je to naopak. Neumíme s vojákem, v civilu lékařem, pracovat. Velitelem pardubické roty byl lékař. Samozřejmě, dělal to rád, ale proč bych z něj měl dělat velitele pěší jednotky, když nabízí jiné zkušenosti. Stejně tak nemáme uplatnění v profesi pro právníky, IT specialisty a další.

Potřebujeme bojovníky i odborníky

Kdo je ideální člověk na pozici velitele pěší roty aktivních záloh?
Řekněme, že každá odbornost má svoje tabulkové náležitosti. Velitel roty by měl mít určité vzdělání, kvalifikaci, zkušenosti s vedením a podobně. Armáda to má zpracované, i když ne všude se to dodržuje. Jsou jednotky, kde velí rotmistr, přičemž veliteli roty přísluší hodnost kapitán. Ale to se odvíjí. Kdo nemá vysokoškolské vzdělání, kapitán být nemůže.

Jak by podle vás měla být záloha budovaná?
Potřebujeme bojovníky i odborníky. Jádro bych spatřoval u útvarů záloh a pak by byli samostatné jednotky třeba na bázi teritoriálního vojska. Záložáci by si měli projít základní přípravou Krajského vojenského velitelství u pěších jednotek. Pak by měli případně přejít k odborným jednotkám, kde by předali své zkušenosti.

Jak jsou pro aktivní zálohy nastavené zdravotní prověrky?
Když armáda přijímá člověka do aktivních záloh, prožene ho stejnými prověrkami jako vojáka z povolání. Mnoho lidí vypadne, protože nedosáhne potřebné zdravotní klasifikace A. Dokážu si však představit formu spolupráce s lidmi s klasifikací B, tu by mohl mít například logistik vydávající materiál nebo starající se o jídlo. Ne každá profese potřebuje „Ačko“.

Kde je problém ve vztahu zaměstnavatel – záložník – armáda?
V zahraničí vnímají zaměstnavatelé jako výhodu mít záložáka. Tohoto člověka si váží, protože je na něj spoleh, je zdravotně způsobilý a loajální vůči zaměstnavateli. Má zkušenosti a je zvyklý držet pravidla hry. Na druhou stranu v některých státech, mezi nimiž je i Česká republika, mají záložáci problém se vůbec účastnit cvičení. Zaměstnavatel jim dá nůž na krk a řekne, buď půjdeš na cvičení, nebo do práce. Mnoho příslušníků aktivních záloh si tak na cvičení berou dovolenou.

Jakým způsobem se to řeší?
Na všech úrovních – i CIOR pořádá semináře – se řeší, jakým způsobem podpořit zaměstnavatele záložáků. Navržena je jakási přímá dotace zaměstnavatele, aby si v době nepřítomnosti záložáka vzal brigádníka, případně rozdělil práci mezi ostatní pracovníky. Uvažuje se také o finančních bonusech. O těchto schůdných variantách se diskutuje se především s ministerstvem financí.

Jedná se také o financování příslušníků aktivních záloh?
Otevřená je otázka odměňování. Záložáci nejen že by měli dostat více peněz za podepsání kontraktu a účastnění se cvičení, ale měl by se jim stanovit plat podle tabulky jako vojákům z povolání. Jestliže je záložák velitel roty, bude po dobu cvičení dostávat plat velitele roty, respektive jeho poměrnou část. Někdo si polepší, jiný pohorší. Ovšem zřejmě to je jediná cesta, jak záložáky srovnat s armádou, a jak na ně vypočítat náklady.

Odkud se budou tyto náhrady financovat?
Z rozpočtu ministerstva obrany. Zda na to ministerstvo obrany má, je otázka přímo na ně. Peníze bude muset najít, čehož bych se vzhledem k jejich rozpočtu neobával.

Jaká je pozice armády ve společnosti?
V současnosti má poměrně dobré renomé, i když se říká, že máme expediční armádu v zahraničí a na našem teritoriu ji moc vidět není. V případě krizové situace, jako jsou povodně, je dobrá. Ačkoliv není součástí integrovaného záchranného systému, při selhání IZS co do nedostatku personálu a techniky, dotahuje armáda věci do konce.

Nikdo si není jistý, co se bude dít. Legislativa hovoří o systému, co bude stát spoustu peněz

Martin Stropnický na konferenci k 15. výročí vstupu ČR do NATO. Foto: MO ČR

Dříve povinná vojenská služba propojovala společnost a armádu, profesionalizace však mezi nimi otevírá propast a stále více lidí ztrácí k armádě vztah. Myslíte si, že zálohy jako stupeň mezi civilem a armádou mají možnost tuto díru vyplnit, nebo je třeba více zapojit společnost?
Aktivní zálohy jsou opravdu středobodem mezi armádou a civilem. Jako jediné se dnes účastní vojenských cvičení. Nutné je pracovat i s povinnými zálohami, tedy s lidmi v civilu od osmnácti let, kteří za sebou mají minimálně základní vojenskou službu. Nebo se zamyslet nad dřívějšími brannými cvičeními, civilní obranou, nebo brannými soutěžemi. Pohled na armádu můžeme změnit, pokud budeme s rozumem pracovat s dětmi od mateřské školky po dospělost.

Zkuste načrtnout model branné povinnosti, který v současnosti leží na stole, jaký na něj máte názor?
Nikdo si není jistý, co se bude dít. Legislativa hovoří o systému, co bude stát spoustu peněz. Já osobně nejsem o kvalitě investice přesvědčen, pokud nebude odvody následovat další alespoň minimální příprava lidí. Dříve existovaly vojenské katedry na vysokých školách, branecká příprava a spoustu dalších aktivit, které odvedence zasvětily do vojenské kariéry. Spousta řidičů kamionů dodnes těží z řidičáku, který si udělali na vojně. Bylo by vhodnější investovat peníze spíše do přípravy než do odvodní komise, kam člověka v osmnácti letech odvedeme. Takhle to je jen forma zpřístupnění dat pro představu, kolik lidí se bude schopno zúčastnit odvodů s kladným výsledkem. Data, která chce ministerstvo získat, však jsou v jiných zdrojích. Zdravotní stav lze evidovat u lékařských prohlídek.

Co se tedy stane s odvedenci?
Podle tohoto branného zákona vznikne odvodem zvláštní kategorie vojáků, kteří za sebou nebudou mít žádnou vojenskou službu ani zkušenost. Armáda je nebude moci použít, dokud jim zkušenost nezprostředkuje. Budou papírově vojáci. Způsobilí, ale nepoužitelní.

Budeme odvádět osmnáctileté a zároveň zde figurují lidé, kteří byli na vojně do roku 2005. Vzniká tak další kategorie lidí ve věku do třiceti, kteří jsou ideální pro armádu, ale nepočítá se s nimi. Jsou nějaké možnosti, jak tyto lidi zapojit?
Stále existuje dobrovolnost. Jinak by se tahle skupina lidí vypadlých ze systému měla podchytit a minimálně projít odvodním řízením. Není možné, abychom se jich zřekli, nebylo by to správné a asi to neodpovídá ani Listině základních práv a svobod.

Nastolil jste téma dobrovolnosti, má tedy vůbec smysl vrátit se k povinné vojenské službě a je to průchodné v současně nastavené společnosti?
Osobně si myslím, že základní vojenská služba měla něco do sebe a momentálně nám chybí. Lidi se naučili nějakým způsobem fungovat a držet režim. Dokonce si dokážu představit, že by společnost přišla o hodně svých problémů, ale průchodné to asi není. Psychicky je pro lidi povinná vojenská služba nestravitelná.

Jaká je podle vás ochota lidí bránit stát?
Když jsem sledoval některé diskuze na internetu, hodně přispěvatelů dávali od obrany státu ruce pryč. Zase to souvisí s pohledem společnosti na armádu. Kdyby armáda s lidmi pracovala více, potažmo by roli PR sehráli zálohy, dokážu si představit změnu nálady ve společnosti.

Jak je to v současnosti v zálohách s vystrojováním?
Vystrojování je obecný problém armády jako takové. Zálohy dostávají výstroj podle základní vojenské normy. To nejnutnější a ne vždycky to nejnovější, či nejkvalitnější. Pokud chce mít záložák lepší výstroj, investuje do toho.

A s technikou?
Aktivní zálohy nemají žádnou vlastní techniku, na cvičení si ji půjčují od útvaru, u kterého cvičí. Vypůjčeny jsou i zbraně, které mezi jednotlivými jednotkami při cvičení kolují.

Kdo zabezpečuje cvičení aktivních záloh?
Cvičení zajišťuje jednotka vytvářející zálohy. Rozdíl je přitom mezi jednotkami u útvaru a těmi u krajského vojenského velitelství. Útvary problémy nemají, neboť mají svoji techniku. KVV, co by správní orgán, nemá dostatečné kapacity, logistiku, instruktory, ani vojenský prostor. O zabezpečení proto žádá útvar.

Nasadenie Národnej gardy počas protestov v Baltimore. Foto: Flickr The National Guard

Je dobrý nápad, aby pěší roty patřili pod Krajské vojenské velitelství?
Existují dva pohledy na věc. Jsou oblasti, kde armáda už žádné jednotky kromě Krajského vojenského velitelství nemá. KVV leží na území každého kraje České republiky. Zálohy díky tomu mají na teritoriu své místo. Otázkou zůstává, zda má zálohy cvičit správní orgán – úředníci – kterým KVV dnes je, nebo jestli by nebylo vhodnější, kdyby zálohy cvičily ve výcvikovém centru.

Kdo má právo vyslat zálohy?
K výcviku povolává záložáky KVV, respektive jednotky, které zálohy cvičí. Pokud se jedná přímo o nasazení, pokyn dává vláda. Přičemž se vede diskuze, zda by neměla mít armáda ve své struktuře prvek, který by s aktivními zálohami hospodařil od A do Z. V koncepci se navrhuje řekněme poradní orgán, který by řešil jak výcvik, tak povolávání. Podle mě by mohlo být také jakési Velitelství záloh. Posloužilo by to k propagaci, armáda i zálohy by věděli, jaký vztah mezi sebou mají, lépe by spolu komunikovali a domlouvali se. Diskuze je na místě, protože záložáci mají k bezpečnosti také co říci.

Existují krajiny v Alianci, kterými by se Česká republika měla inspirovat pro rozvoj armády, popřípadě záloh, nebo by měla jít vlastní cestou?
Každý stát má jiné dispozice, jinou politickou situaci, finanční zabezpečení i jiný systém práce se zálohami. Převzít jiný model se úplně nedá, každopádně bychom se měli poučit alespoň z cizích chyb. Říci si, zda je vhodnější struktura švýcarské gardy, teritoriálního vojska Británie, nebo forma národní gardy ve Spojených státech. Každý stát má něco do sebe. Je nutné si říci, jakou obranu si představujeme. Je to individuální, ne všude je například vševojsková armáda. Nicméně můžeme srovnávat určité prvky. Třeba jednotky u KVV s teritoriální armádou, nebo různé speciální jednotky.

Takže jsme zpět u toho kompromisu, že bychom měli mít jak vševojskové, tak odborné jednotky?
To je na dlouhou debatu o podobě Armády České republiky. Nicméně pokud pracujeme se zálohami, neznamená to, že pokud člověk v civilu není bagrista, nemůže sloužit u ženijní jednotky. Obrana teritoria souvisí i s hrozbami. Asi žádná liniová válka nás tady, doufejme, nečeká. Na místě je spíše bezpečnost v rámci teroristických akcí, případně hrozeb nevojenského charakteru – živelných pohrom, blackoutu a dalších. Tomu by se příprava záloh měla přizpůsobit.

Autoři: Markéta Turková, Samuel Kolesár.