fbpx

Prudký pokles ceny ropy a jeho efekt na exportní země

Již po několik měsíců rapidně klesá cena ropy. Jestliže se v roce 2013 cena jednoho barelu ropy na newyorské komoditní burze  NYMEX pohybovala v průměru okolo 120 $, v květnu 2015 její hodnota spadla téměř o polovinu a v současné době se nachází v rozmezí 30 až 35 $ za barel. Oproti polovině ledna, kdy ceny dosahovaly třináctiletého minima 28 $, můžeme v posledních dnech zaznamenat mírný nárůst v důsledku spekulací ohledně uzavření dohody mezi státy OPEC o omezení těžby.

Foto: Paul Lowry, Flickr.

Foto: Paul Lowry, Flickr.

Saúdská Arábie, největší producent ropy, však jakoukoliv redukci v těžbě striktně odmítá. Její čelní představitelé předpokládají, že se trh sám stabilizuje poté, co se z něj stáhnou některé méně výdělečné těžařské společnosti. Ve skutečnosti si Saúdové velmi dobře uvědomují, že při současné vysoké nabídce a nízké poptávce je pro ně i tak mnohem výhodnější vytěžit vše, co jde, než čekat, jak se situace do budoucna vyvine. Nelze totiž v žádném případě očekávat, že by se ceny ropy v blízké době vyšvihly zpět na 100 $ za barel. Odstranění západních sankcí vůči Íránu může celou věc ještě zkomplikovat. Jak nízké ceny ropy zasáhnou jednotlivé vývozní státy? Promítnou se ekonomické problémy do roviny politické, či dokonce bezpečnostní?

Saúdské tekuté zlato

Saúdská Arábie, stejně jako další státy OPECU, je vysoce závislá na vývozu ropy. I přes současné nízké ceny země relativně profituje, jelikož firmy zvládnou tuto komoditu vytěžit při poměrně malých nákladech. Hlavní problém, kterému vedení SA čelí, je nezaměstnanost mezi mladými lidmi tvořícími až 70% populace království. V případě, že nebudou představeny alespoň určité ekonomické reformy, hrozí eskalace napětí a nespokojenosti ve společnosti. Vysoká nezaměstnanost mezi mladou generací rovněž vede k bezpečnostním problémům, protože tyto lidi je pak mnohem snadnější rekrutovat do různých teroristických, povstaleckých či kriminálních organizací.

Král Salman již v listopadu loňského roku oznámil, že prosadí změny, jež povedou k otevření a diverzifikaci ekonomiky a připustil rovněž možnost omezené privatizace státního majetku. Z dlouhodobého hlediska však pokles cen ropy na světových trzích představuje pro SA výraznou překážku. Válka v Jemenu zatěžuje saúdský rozpočet a zapojení SA do konfliktu v Sýrii by představovalo další přítěž. S potřebou diverzifikace ekonomiky jsou nutně spojeny další investice do infrastruktury, zdravotnictví a vzdělání, což při ceně 30$ za barel staví vládu země, jejíž rozpočet z 85 % tvoří příjmy z ropy, do složité pozice.

První známky odporu proti vládě královské rodiny se poprvé projevily v šíitské Východní provincii již v roce 2011. Protesty však byly násilně potlačeny. Situace je v této oblasti už delší dobu vyhrocená. Přestože se většina ropy těží právě ve Východní provincii, peníze zde nejsou investovány, a šíitské obyvatelstvo se tudíž oprávněně cítí jak ekonomicky, tak nábožensky diskriminováno. Na začátku roku 2016 se vzbouřili šíité napříč regionem v reakci na popravu 48 lidí obviněných režimem z terorismu, mezi nimiž byl i šíitský duchovní Al-Nimr, který byl dokonce označen za íránského špiona. Zejména v Íránu a Bahrajnu se vzedmula vlna nespokojenosti. Vztahy mezi regionálními rivaly sunnitskou SA a šíitským Íránem s popravou Al-Nimra dosáhly kritického bodu. Saúdský král uplatňuje na Blízkém východě poměrně agresivní politiku a je pravděpodobně pouze otázkou času, kdy se rozhodne zasáhnout ve Východní provincii.

Fronty před supermarkety aneb Venezuelská každodenní realita

Venezuelskou ekonomiku zachvátila krize, inflace dosahuje 270 % a neustále narůstá, v zemi docházejí zásoby potravin a základních potřeb, což se nejhůře projevuje ve zdravotnictví. Nemocnice si stěžují na nedostatek lékařského vybavení i léků, lidé denně tráví hodiny ve frontách před obchody. Země se nachází na pokraji bankrotu. Jak se ukázalo v prosincových volbách, socialistická vláda prezidenta Madura v očích občanů selhala. Vítězná opozice je však postavena před nelehké úkoly. Korupce, neadekvátně strukturovaná ekonomika a s ní související závislost na příjmech z ropy, ambiciózní osoba prezidenta s poměrně silnými pravomocemi, cenzura tisku, chudoba, taková je venezuelská realita. Pro prezidenta by nyní mělo být prakticky nemožné vládnout skrze dekrety, jako tomu bylo až doposud. Na druhou stranu však může dojít k částečnému zablokování systému, jelikož prezident disponuje právem veta, které ale může být přehlasováno absolutní většinou poslanců, s čímž by opozice, pokud nedojde k jejímu štěpení, neměla mít problém. Nejvyšší soud může mít nemalý podíl na tom, kdo v zemi bude skutečně vládnout.

Madurova vláda zareagovala na krizi až příliš pozdě. Prezident v únoru představil řadu ekonomických reforem, jejichž součástí je mírné zdražení benzínu, digitalizace a elektronizace daňového systému a  zvýšení transparentnosti a efektivity státní správy. Prezidentovi se i přes odpor parlamentu podařilo prosadit dekret o ohrožení ekonomiky. Jeho prostřednictvím mimo jiné může z rozpočtu vyčlenit peníze pro zajištění zásob nedostatkového zboží, případně i podporu průmyslu a zemědělství, nebo také přinutit podnikatele, aby zvýšili produkci v konkrétním odvětví. Reformy však neřeší podstatu problému, a to že země nic neprodukuje ani nevyváží.  Někteří odborníci upozorňují, že Venezuelu by v dané situaci nezachránily ani vysoké vývozní ceny ropy.

Grand Prix Evropy a protesty v Ázerbájdžánu

Pokles ceny ropy na světových trzích pocítili také občané Ázerbájdžánu. Devalvace měny, dramatické zvyšování cen potravin a celkové zhoršení životních podmínek vyhnaly tisíce lidí do ulic. Na základě zákona z roku 2013, který radikálně omezuje právo na shromažďování, zadržely represivní složky 55 demonstrantů. Participace a organizace neschválených demonstrací je pokutována až 1400 $. „Takto vysoká částka zabrání občanům porušovat zákon,“ nechal se slyšet poslanec za Novou stranu Ázerbájdžánu. Zcela očividně se jedná o způsob, jak lidem zamezit vyjadřovat se kriticky vůči vládě.

Podle demonstrantů se vláda hrozí, že by se tyto malé lokální protesty mohly transformovat v něco mnohem většího. Klíčovými problémy v zemi jsou korupce, cenzura médií, podřízenost soudů, policie i armády režimu a nedostatečná občanská a politická práva. Freedom House z těchto důvodů označuje Ázerbájdžán za nesvobodnou zemi. Nová strana Ázerbájdžánu prezidenta Alijeva se drží u moci již od 90. let a prakticky se zde nedá hovořit o jakékoli politické soutěži. Voliči i opoziční představitelé jsou zastrašováni, případně i vězněni, výsledky voleb falšovány, opoziční kandidáti se nemohou účastnit televizních debat, jejich plakáty jsou ničeny. Alijev a jeho rodina vlastní celou řadu bank, stavebních a telefonních společností. Z toho důvodu také prezident prosadil zákon, jenž firmám umožňuje utajit jejich skutečného vlastníka. Občané chudnou a prezident pořádá Evropské hry a závod Formule 1. Soudnictví, policie, armáda a tisk jsou plně pod kontrolou vlády. Je otázkou, nakolik jsou příjmy z ropy a zemního plynu skutečně investovány a kolik jich jde do „kapsy“ Aliyeva.  

Vláda v reakci na pokles ceny ropy plánuje rozsáhlou privatizaci lehkého průmyslu a  vytvoření příznivého prostředí pro zahraniční investory a turisty, což si však vyžádá nemalé investice do dopravní infrastruktury či hotelnictví.

Když je voda dražší než ropa

Situace je kritická i v některých dalších exportních zemích. Nigérie a Angola, obě až z 95% závislé na příjmech z ropy, již požádaly Světovou banku o půjčku. Ruskou ekonomiku spolu s nízkými cenami ropy zatěžují sankce, které na zemi Západ uvalil po anexi Krymu. Inflace roste, občané se začínají bát o svá pracovní místa, v některých městech dokonce propukly protesty převážně starších lidí v důsledku zrušení bezplatného cestování pro důchodce. Pokud nebudou sankce uvolněny a příjmy z ropy a plynu nepokryjí výdaje státní pokladny, hrozí, že by se mohla zvednout vlna odporu proti samotnému Putinovi a jeho politice. Dá se nicméně předpokládat, že Putin situaci nepodcení a již v zárodcích utne jakékoliv projevy kritiky své vlády.   

V Ázerbájdžánu a Venezuele může dlouhodobě nízká cena ropy potenciálně přispět k pádu režimu. Se zrušením sankcí vůči Íránu, snižující se poptávkou, alternativními zdroji energie a novými, byť finančně nákladnějšími, nalezišti v USA a Kanadě bude pro ropné státy nesmírně důležité investovat do rozvoje lehkého průmyslu, stavebnictví a služeb. Korupce však může proces diverzifikace značně zpomalit a zkomplikovat. Pokud však rizika související s vývozem jedné primární komodity vlády budou i nadále podceňovat, hrozí, že se v řádu několika let mohou ocitnout na pokraji krachu.

Jak nízká ceny ropy ovlivní průběh občanské války v Jemenu a mohou nízké příjmy z ropy z dlouhodobého hlediska ohrozit rozhodnutí o zapojení SA do konfliktu v Sýrii? Docílí Putin skrze vojenskou podporu Asada a boj s Islámským státem zmírnění západních sankcí, nebo se bude muset Rusko ze Sýrie vlivem ekonomické krize stáhnout? Povedou nízké ceny ropy k politické krizi v Ázerbájdžánu a následnému svržení Alijevova režimu? Ekonomické problémy se často promítají do roviny politické i bezpečnostní a v určitých oblastech je tato premisa více pravdivá než v jiných.

1 comment

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

1 Comment

  • Profilový obrázek
    David Khol
    26. 2. 2016, 13:11

    To, jak nízká cena ropa dopadla na dané státy, vypovídá o jejich charakteru. Některé ropné státy se již dávno snažily své ekonomiky diverzifikovat, investovat do budoucnosti – a tak se jich to až tak nedotklo ( třeba SAE). Ale státy, které se spoléhaly jen na těžbu surovin, jsou nyní bity. A osobně se domnívám, že tento trend bude i nadále pokračovat a bude navíc ještě intenzivnější. Ty současné konflikty s tím do jisté míry souvisí – válkami tyto státy chtějí zakrýt své vnitřní problémy, odpoutat od nich pozornost atd

    REPLY

Nejnovější komentáře