Jak Slovensko nakoupilo pistole

Ministr Robert Kaliňák s novými pistolemi. Foto: Aktuality.sk

Ministr Robert Kaliňák s novými pistolemi. Foto: MV SR

Záměr slovenských ministerstev vnitra a obrany nakoupit nové pistole byl poprvé veřejně diskutován někdy v roce 2011. Není divu – do druhé dekády 21. století vstoupily policie i armáda vyzbrojeny nevyhovující pistolí vz. 82 v ráži 9 mm Makarov.  Ty navzdory občasnému výskytu pistolí CZ-75 a Glock tvořily základ arzenálu krátkých ručních zbraní obou těchto bezpečnostních složek. Následoval dlouhý proces vyhlašování, napadání, rušení a opětovného vyhlašovaní tendrů. První nové pistole dostala policie na jaře 2016. Na samotné potřebě přezbrojit by nebylo nic zajímavého. Zajímavý byl ovšem průběh a výsledek tendru.

Protože primární zbraní vojáka je puška, není nákup pistolí pro armádu klíčový. Navíc pro jednotky, kde by pistole skutečně mohla přijít ke slovu, tedy pro 5. pluk speciálního určení a Vojenskou policii, už byly nakoupeny modernější produkty, a to vzpomínané CZ-75 a Glock 17 v ráži 9mm NATO. V případě zbraní pro armádu tak byly mnohem důležitější nákupy těch dlouhých. Ozbrojené síly SR provedly na jaře 2014 vojskové zkoušky pistolí domácího výrobce Grand Power. Produkty GP byly oficiálně „zařazeny do výzbroje”, což ovšem neznamená, že daný produkt bude i pořízen. Pro ozbrojené síly, policii i příslušná ministerstva to však mohlo být signál, že se slovenské pistole mohou „poprat“ se světovou konkurencí.

Hlavní zbraní „běžného” policisty, tedy člověka mimo zásahové útvary, je krátká kulová zbraň, pistole. Proto bylo přezbrojení policejního sboru na novější a vyhovující zbraně extrémně důležité. Na světovém trhu se nachází množství výrobců, kteří se mohli do soutěže o dodání cca 46 tisíc pistolí přihlásit se skutečně kvalitními výrobky. Včetně těch domácích. Domácí výrobce se ale nakonec tendru neúčastnil. Nebo ano? Účastnili se ho totiž Česká zbrojovka Uherský Brod, rakouský Glock, italská Beretta a slovenská firma Rapier se švýcarskými pistolemi Sig Sauer.

Nehledě na celý zdlouhavý proces soutěž došla do konce. Vítězi se staly první dvě jmenované společnosti. Tendr byl totiž rozdělený na dvě části podle druhu zbraní, které se nakupovaly. V jedné části měla být nakoupena „pištoľ zásahová”. Pistole tohoto typu měly být bez klasické vnější manuální pojistky. V druhé části měli být nakoupeny „krátke guľové zbrane” v třech variantách – „služobná”, „služobná kompakt” a „služobná subkompakt”. Ve finále byly nakoupeny:

  • „Pištoľ zásahová Glock 17 Gen4” s příslušenstvím v počtu 14710 kusů
  • „Pištoľ zásahová Glock 17 Gen4” s rozšířeným příslušenstvím v počtu 1418 kusů (víc zásobníků, laserové zaměřovače atd., pravděpodobně pro speciální a zásahové jednotky)
  • „Krátka guľová zbraň služobná ,S‘ CZ P-09” v počtu 14841 kusů (z těchto pistolí už od ministerstva vnitra odkoupilo 8400 kusů ministerstvo obrany)
  • „Krátka guľová zbraň služobná kompakt ,K‘ CZ P-07” v počtu 7700 kusů
  • „Krátka guľová zbraň služobná subkompakt ,SK‘ CZ 2075 D RAMI” v počtu 4100 kusů

K uvedenému výsledku tendru si nemohu odpustit několik poznámek.

V první řadě, délka tendru od první zmínky o potřebě přezbrojit až po samotný nákup je skutečně tristní. Navíc byla soutěž doprovázena početnými problémy. Zdá se ale, že tak to u ručních zbraní bývá a stává se to i v lepších rodinách. Stačí se podívat na problémy Bundeswehru s puškami G36 nebo anglický jménem L85. Jedinou pozitivní věcí na celém procesu byla shoda napříč vládami o potřebě výměny pistolí. To je ostatně asi jediná věc, na které se minulý ministr vnitra Daniel Lipšic a současný ministr Robert Kaliňák shodnou. Za pozitivní věc ale můžeme považovat to, že nákup pistolí zabezpečovalo ministerstvo vnitra v rámci svého tendru i pro ministerstvo obrany. Procesu ale rozhodně nepomohlo, že se ministr Kaliňák od začátku vyjadřoval o České zbrojovce a Glocku jako o vítězích. Na samotném výběru by nebylo nic špatného, ale i kdyby si ministr nebo policejní sbor skutečně přáli, aby se do výzbroje dostaly výrobky těchto firem, při zakázce za více jak 34 milionů eur (i když informace o celkovém objemu nákupu se z různých zdrojů liší) musí jednoduše výběr probíhat otevřenou a férovou soutěží.

Za druhé, vítězové a „poražení”. Firma Beretta byla z tendru vyřazena ještě před jeho ukončením z neznámých důvodů a proti rozhodnutí se neúspěšně odvolala na slovenskou obdobu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v ČR – Úrad pre verejné obstarávanie. Firma Rapier s pistolemi Sig Sauer byla vyloučena kvůli „administrativním chybám”.

Nejvíc však kartami zamíchal slovenský Grand Power, kvůli kterému tendr několik měsíců stál, aby se z něho nakonec GP dobrovolně stáhl. Jaroslav Kuracina, majitel zbrojovky Grand Power, totiž tvrdil, že výběrové řízení bylo účelově nastavené tak, aby byl Grand Power ze soutěže vyloučen. Pistole GP jsou totiž o 2 mm delší, než požadovaly podmínky soutěže. Ministr Kaliňák se navíc o šéfovi GP Kuracinovi vyjádřil jako o „neseriózním partnerovi”. Otázkou je, nakolik tuto animozitu způsobilo to, že Kuracina se z pozice „majitele úspěšné firmy” a „tvořitele pracovních míst” rád vyjadřuje k polickým tématům. Ve vládní straně Smer mu také asi jenom tak neprominou, že před krajskými volbami v roce 2013 vyjádřil podporu extrémistovi Marianovi Kotlebovi a nikoli jejich kandidátovi. To rozhodně nebyl ze strany pana Kuraciny zrovna nejlepší krok, na druhou stranu ve svobodné a demokratické společnosti není úplně nejlepší nápad vyřadit někoho z otevřené soutěže kvůli jeho politickým názorům…

Výběru neprospělo ani to, jakým způsobem rozpolcuje společnost Grand Power slovenskou střeleckou veřejnost. Kvalita, nebo nekvalita pistolí GP je mezi slovenskými střelci asi nejkontroverznějším tématem. Zdá se tak, že jediným důvodem zuřivé obhajoby přezbrojení slovenskými pistolemi GP bylo to, že jsou slovenské. Posouzení vhodnosti rozhodování se na tomto základu necháme na čtenářích. Zbraně musí být především spolehlivé a nezruinovat státní rozpočet, což jsou kritéria, na základě kterých by se měly vybírat.

Ani argument o pracovních místech není úplně na místě, když vezmeme v potaz, že i „čezety” a Glocky se vyrábějí a montují také na Slovensku. Nebo opačně: co brání „domácímu výrobci” přesunout výrobu nebo její část do zahraničí? Navíc v případě výroby krátkých ručních zbraní se nedá moc mluvit o podniku strategického významu – dá se vůbec ve státě, který se dá projet z jedné strany na druhou za čtyři hodiny, mluvit při výrobě zbraní o podnicích strategického významu?

Máme tedy před sebou výsledky tendru a nakupují se dva různé druhy pistolí od dvou výrobců. Tento výsledek však postrádá logiku hned ve dvou směrech.

Za prvé: proč se nakupují i „pistole zásahové” bez vnější pojistky i „krátké kulové zbraně” s vnější pojistkou? Oba způsoby zajištění zbraně – ten, který používá Glock, i ten „klasický” v podání „čezety” – jsou absolutně legitimní. Absence vnější pojistky nedělá zbraň „méně bezpečnou” a naopak při tasení zbraně zkušeným střelcem je časový rozdíl mezi prvním výstřelem z pistole s vnější pojistkou nebo bez ní prakticky nulový. Proč si tedy komplikovat život, nakupovat dva různé systémy a cvičit lidi na dva různé způsoby zacházení se zbraní? Absolutně absurdně pak zněla vyjádření vycházející z policejního sboru, že chtějí Glocky, protože mají kladívko uvnitř, které na rozdíl od bicích kohoutů pistolí klasické koncepce nemůže protivník střelci zablokovat a znemožnit výstřel. Někdo holt asi viděl moc filmů s Chuckem Norrisem nebo Brucem Willisem.

Za druhé, kdybychom pochopili logiku nutnosti nákupu půlky zbraní s jednou koncepcí pojistky a druhé půlky s jinou, stále není důvod nákup komplikovat a rozdělovat ho mezi různé typy pistolí. Kdyby se soutěž definovala tak, že je potřeba dodat pistole několika velikostí s rozdílným typem pojistky, případně možností typ pojistky změnit podle potřeby, nalezneme ve světě hned několik výrobců, kteří by tyto potřeby splňovali. Třeba vyloučený Grand Power nebo vítězná Česká zbrojovka, na jejichž pistolích P-07 a P-09 se dá spoušťový mechanismus upravit podle potřeby. Nákup jednoho typu pistolí by usnadnil logistiku, zúžil množství příslušenství, které je nutné nakoupit a možná i umožnil nákup za nižší jednotkovou cenu.

Ale abychom jenom nekritizovali, tendr se podařilo dovést k nákupu. Policisté a vojáci dostávají nové pistole. Akorát to všechno mohlo být příjemnější a méně kostrbaté. Snad se na příslušných místech do budoucna poučí. Na nové útočné pušky stále nepřezbrojila celá armáda…

3 comments
Profilový obrázek
Samuel Kolesár
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

3 Comments

  • Profilový obrázek
    Anonym
    11. 7. 2016, 6:32

    Popisované je naprostý standard. Stačí si vygooglovat příběh o nákupu pistolí pro Policii ČR (46000 kusů): http://forum.mujglock.com/policie-cr-prezbrojuje-hadejte-na-co-t757.html

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Zbrojir
    12. 7. 2016, 14:24

    Tendr na Slovensku byl jen předem připravené divadlo.
    Původně chtěla CZUB využít neobyčejně blízkých kontaktů na některé slovenské politiky a získat ve zmanipulovaném tendru „celé Slovensko“, nakonec je z toho díky protitlaku konkurence i potenciálních uživatelů jen nadpoloviční většina „obyčejných pistolí“.

    Jako kvalitnější jsou jednoznačně chápány „zásahové pistole“, tedy pistole Glock.

    Politici tlačící CZUB (zejména Kaliňák, vynutil si v podstatě pozici zadavatele pro společný nákup), samozřejmě bez ohledu na reálnou kvalitu jejích produktů, nakonec museli ze svých vizí, a to díky tlaku konkurentce a uživatelů, podstatně ustoupit. Součástí procesu bylo i odstavení konkurence, včetně domácího výrobce, Grand Power, resp. Kuraciny.

    A tak se v zákulisí dohodl kompromis. Glock, který se vůči opakovaným podrazům v ČR doposud choval neobyčejně zdrženlivě, byl totiž nehoráznými praktikami poškozen (odstaven), a to hned v několika veřejných zakázkách, které by jistě vyhrál, tentokrát na tradiční spojenectví „CZUB – politici“ již patrně „vycenil zuby“ (možná pohrozil i stížnostmi k orgánům EU) a proto mu nakonec museli dát odpovídající prostor, k radosti koncových uživatelů, samozřejmě těch, kteří obdrží Glocky.

    Místním nekalým praktikám (příspěvky na promazání politických soukolí) se museli patrně podřídit všichni aktéři tohoto „tendru“. Těm blábolům Kaliňáka o potřebě „zbraní s pojistkou a bez pojistky“ nemůže nikdo jen troch informovaný věřit. Z logiky věci tedy měla věcně příslušná slovenská instituce vybrat jediného vítěze, když je kvalitnější výrobek (Glock) dle tisku za srovnatelné peníze. To by však nesměly existovat právě ty zákulisní dohody a patrně i slíbené „poplatky za zprostředkování“.

    Jen opravdový naiva věří, že politikům jde především o to, co veřejně deklarují (viz např. některá vyjádření ve věci silně angažovaného ministra Kaliňáka, kterému mj. nedávno přistálo na účtu nějak hodně peněz….). Obvykle se takové „tendry“ zahalují do hávu mlhy, a nezřídka skrývají i finty“. Stačí si např. prostudovat praktiky při výběru útočné pušky ráže 5,56×45 pro MO ČR, obdobné triky můžeme vysledovat i na Slovensku. Vzpomínáte, jak byla veřejně dostupná jen cena celého kontraktu MO ČR s CZUB, k ceně útočné pušky CZ 805 Bren (cca 78 tis. Kč s DPH) bylo třeba se propracovat výhradně neoficiální cestou.

    Cinknuté tendry jsou zpravidla pojímány velmi komplexně, aby předem vyvolené firmy dodávaly nejen zbraně, ale i veškeré příslušenství, včetně toho, které lze snadno a mnohem levněji koupit od jiných dodavatelů. To obvykle umožňuje privilegovaným dodavatelům vytvořit hezkou „vatu“, pro zaplacení poplatků za zprostředkování, a do značné míry i skrýt zjevné předražení. Zdánlivě logické, ale o subdodavatelích a konečných cenách jejich výrobků tak nerozhoduje trh, ale privilegovaní univerzální dodavatelé. Protože míra sloučení, či rozdělení položek na vymezené části je do značné míry odborná záležitost, mají privilegované lobby, ovládající přes politiky státní sektor, takřka neomezený prostor pro optimalizaci.

    V řadě předložených argumentů bych s autorem velmi polemizoval. Zastavím se jen stručně u problematiky základní koncepce a konstrukce pistolí. Koncepce pistole s přímoběžným úderníkem, se systémem spouštění se stejnou charakteristikou spouště pro první a další výstřely, kdy je eliminována míra práce na spoušti (např. SAFE ACTION), jištěná výhradně automatickými pojistkami, se ukázala jako perspektivní a mnohem efektivnější, klade nižšími nároky a náklady na výcvik i na jeho udržení. Pistole této koncepce ve skutečných tendrech postupně ovládají vyspělé ozbrojené sbory, a proto se většina významných producentů zbraní v kategorii služebních pistolí vydala touto cestou. Tedy nejen Glock, ale např. i SW, Springfield, Wather, HaK a další nabízejí vyspělým ozbrojeným sborům produkty této koncepce. CZUB opětovně zaostala a zbraň této koncepce teprve vyvíjí a patrně brzy přestaví.

    Nepřiznanou fackou pro ni musel být propad CZ P 09 a CZ P 07 u Celní správy ČR, kde tyto pistole v rámci uživatelské zkoušky hluboko zaostaly za výrobky firem Glock a Walther. CZUB sice výsledek napadla a díky tradičním kontaktům a praktikám si nakonec vynutila zrušení soutěže, ale výsledky zkoušky a výhrady uživatelů lze na skutečně odborné úrovni jen těžko bagatelizovat. Prohrála mj. i proto, že klasická koncepce na moderní pojetí pistole zjevně nestačila, a to není pro odborníky žádné překvapení.

    Podstata věci leží v tom, že regulérní tendry na teritoriu zemí bývalého východního bloku prakticky neexistují. Problémy mají i na západě, ale zde je lumpárna naprostý standard. Bohužel se při tom brutálně potlačuje odbornost, a to státní pokladny v konečném důsledku hodně bolí. Je to dáno stavem demokracie, která se lidově nazývá shnilokracií, či klientelistickou, popř. už oligarchickou demokracií.

    Samotné předpisy věci nepomáhají, už směrnice EU jsou velmi složité, upřednostňující formu před obsahem, a příslušné předpisy jednotlivých zemí bývají mnohdy ještě horší. V dnešní době připravit a vyhlásit regulérní výběrové řízení a ustát ho před tlakem lobbistů je takřka nemožné a oni to velmi dobře vědí, zatímco privilegovaní dodavatelé, kteří ovládají státní správu, dokážou dle těchto předpisů poměrně sofistikovaně dosáhnout svého.

    Pokud bych typoval vítěze v regulérním tendru, pak by vyhrál Glock. Když se začne zbraň hodnotit komplexně, tedy nejen z uživatelského hlediska, ale i z pohledu životnosti, funkční a provozní spolehlivosti, opravitelnosti a udržovatelnosti, dostupnosti relevantního příslušenství, předpokladů pro konstantní kvalitu dodávek, referencí a celkových nákladů, tedy pořizovací ceny a předpokládaných nákladů na provoz po dobu životního cyklu, tak by musel Glock opravdu velmi zaváhat s cenou, aby neuspěl. Pohled sportovních střelců je někdy odlišný, je to proto, že výrobek hodnotí dle jiných a pro ozbrojené složky méně důležitých kritérií.

    Mj. všimne si někdo toho, že CZUB dodává do zahraničí obvykle citelně levněji, než vlastní armádě, možná všimne, ale nic s tím neudělá, nedokáže totiž změnit české prostředí.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Zbrojir
    14. 7. 2016, 8:09

    Jen dvě poznámky:

    Autor píše:

    – Za prvé: proč se nakupují i „pistole zásahové” bez vnější pojistky i „krátké kulové zbraně” s vnější pojistkou? Oba způsoby zajištění zbraně – ten, který používá Glock, i ten „klasický” v podání „čezety” – jsou absolutně legitimní. –

    Pokud by se jednalo o pistole ve variantě vnější manuální pojistka, tak to legitimní z pohledu soudobé bojové a bezpečnostní praxe, resp. moderních manipulačních návyků, tedy vůbec není. Pistole s manuální pojistkou patří již dávno do „pravěku“. Např. Policie ČR toto řešení odmítla již v 90. letech!

    Něco jiného je pistole s vnějším prvkem pro bezpečné vypuštění bicího mechanismu, ta je sice akceptovatelná, ale mnohaleté poznatky poměrně jednoznačně ukázaly, že to není pro službu nejefektivnější řešení.

    Takže, je to skutečně pojistka a nebo páka pro vypouštění?

    Souhlasím s autorem:

    – Nákup jednoho typu pistolí by usnadnil logistiku, zúžil množství příslušenství, které je nutné nakoupit a možná i umožnil nákup za nižší jednotkovou cenu. –

    Jistě, ale nebyly by to pistole klasické, dnes již pro daný účel evidentně překonané koncepce, ale jednodušší Glock a nebo jeho přímí konstrukční konkurenti, tzv. antiglocky.

    REPLY

Nejnovější komentáře