Výklad Clausewitze pro 21. století

Výklad Clausewitze pro 21. století

I po více než 180 letech od svého vydání je text pruského důstojníka Carla von Clausewitze Vom Krieg (O válce) předmětem horlivých debat. V nich častokrát narážíme na poměrně vyhrocené postoje, ale i promyšlenou argumentaci. Na první pohled by možná bylo přízemní vymezit dva tábory – na jedné straně Clausewitzovy odpůrce a na straně druhé jeho obhájce. Protože však tuto „definici” používá i přední britsko-americký vojenský teoretik Colin S. Gray, můžeme si ji od něj půjčit.

l-php

První zmíněný tábor stojí v podstatě na jednom argumentu – platnost Clausewitzových teorií a závěrů není obecná a nedají se aplikovat na současné, moderní či post-moderní konflikty a mezinárodní vztahy. Druhý tábor naopak tvrdí, že von Clausewitzovy rozumy se dají plně využít i v realitě současných vojensko-politických konfliktů. Vzhledem k tomu, že autor tohoto článku se nachází v podobném názorovém proudu jako Colin Gray, je jakákoli kritika poměrně složitá. Přesto nám nabízí  Greyův text Clausewitz, History and the Future Strategic World (2004) pár momentů, které stojí za reflexi a zamyšlení.

Gray v první části své eseje zdánlivě nahrává kritikům Clausewitze, když přiznává, že sociální kontext války se nepochybně mění. Navzdory změnám v příčinách vzniku válek a způsobech, jakými jsou vedeny, zůstává jejich podstata stejná. Stejně zůstává přítomen i koncept strategie, i když prostředky, jakými jsou naplňovány politické cíle, se během historie mění. Obhajobě toho, proč tento fakt podporuje relevanci Clausewitzova díla, se věnuje Gray v dalších řádcích.

Co je ale zvláštní, je Grayova poznámka o tom, že mezi lidmi profesionálně se zabývajícími válkou a obranou („defence professionals”) panuje „pohrdání historií” (str. 6). Navzdory tomu na předchozích stranách cituje esej amerického podplukovníka ve výslužbě Ralpha Peterse zabývajícího se problematikou obrany a strategie. Ta pojednává o tom, že při protipovstaleckých kampaních by se měla čerpat inspirace ještě hlouběji v historii, například v antickém Římě, čímž své předcházející tvrzení o „pohrdání historií” trochu zpochybňuje. Ve velkém množství textů se zmiňuje fakt, že armády se často připravují na minulé války a tvůrci strategie se v dobách míru zabývají tím, jak vypadala válka předchozí, a ne, jak bude vypadat ta budoucí,. Na druhou stranu se důležitostí reflexe událostí minulých v první a druhé knize O válce zabývá i Clausewitz.

V samotných závěrech se ale často neshodnou ani ti, kteří Clausewitze považují za relevantního v dnešním světě. Colin Gray, momentálně asi jeden z nejlepších interpretátorů Clausewitzovho díla, jej totiž bere jako ucelenou teorii války, i když přiznává, že ji Clausewitz nedokončil a v mnoha věcech by ji bylo nutné přepracovat. Jasnovidecky přitom dodává, že pokud by měl samotný „mistr“ dostatek času a v listopadu 1831 neumřel, udělal by tak sám. To je nepochybně pravda, ale shodovaly by se jeho propracované názory s tím, jak ho vysvětluje Gray?            Více „přízemní” a v mnohém uvěřitelnější výklad Clausewitze nabízí ve svém komentáři The Clausewitz Problem Jon Sumida. Přestože stojí na stejné názorové straně jako Gray, tedy Clausewitze považuje za relevantního, ba co víc, důležitého pro dnešní strategické myšlení, nepovažuje O válce za pokus napsat soudržnou teorii války. Clausewitzovo dílo vnímá spíše jako návod na kritické studium vojenské a válečné historie, přičemž z tohoto studia můžeme vyvodit závěry relevantní do budoucna.

Po přečtení několika názorů a pokusů o výklad Clausewitze (jejichž studium je dnes podle některých náhledů ještě důležitější než studium Clausewitze samotného), jsem nabyl dojem, že samotný „tábor obhájců” díla Carla von Clausewitze zdaleka není konzistentní a neshoduje se na jednom výkladu jeho textů. A zastávání relevance O válce už vůbec není samozřejmost. Například významný historik John Keegan studium Clausewitze ve vztahu k „post-moderní strategii” odmítá, za což ho kritizuje jednak Colin Gray, ale i místy poměrně nevybíravým způsobem ve svých článcích a publikacích americký historik Christopher Bassford.

Samozřejmě, že společnost, a s ní i válka, se mění. Ale přišla skutečně s takzvanou post-moderní válkou i „post-Clausewitziánská éra”? Nemluvě o tom, že v současném světě se stále objevují konflikty, které by zapadly spíše do škatulky těch „moderních”. I po přečtení všech argumentů pro a proti můžeme nabýt dojmu, že to, na kterou „stranu” se postavíme, je velmi subjektivní. Hlavně po zjištění, že i samotná relevance Clausewitze pro současné konflikty a bojiště je různými autory vykládána různě. Zdá se, že nejracionálnějším postojem je nebrat Clausewitze jako „svatou knihu”, ale spíše něco, co se určitě vyplatí přečíst, zamyslet se nad tím a načerpat inspiraci. V tomto směru je O válce určitě více než platným textem relevantním i pro současné strategické myšlení a přístup ke konfliktům. Colin Gray se v tomto i svých dalších textech staví na obranu Clausewitzových teorií, vysvětluje a důkladnými argumenty podporuje jejich relevanci pro současné strategické myšlení.

Podle mého názoru  se však zapomíná na jednu důležitou věc. Tou je fakt, že i po téměř 200 letech od vydání nedokončeného veledíla Vom Krieg se o této knize ve velkém diskutuje a nachází se na seznamech povinné literatury studentů strategických studií a důstojnických kadetů. Už jen to samo do značné míry dokazuje její relevanci pro dnešní svět a současné strategické myšlení.

Ani po několika pokusech jsem Clausewitzovo veledílo nikdy nedočetl dokonce. Důvodem k napsání tohoto textu bylo, že se o to pokouším znova. Držte mi, prosím, palce

2 comments
Profilový obrázek
Samuel Kolesár
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

2 Comments

  • Profilový obrázek
    Satai
    26. 11. 2016, 18:21

    Dva volne souvisejici linky, spojene m.j. tim, ze mi padly pod ruku zrovna dnes:

    The Future of War in Space Is Defensive
    https://warisboring.com/the-future-of-war-in-space-is-defensive-8d22f0dcc2a4
    Odkazuji se na Clausewitze v kontextu vesmirne politiky.

    http://www.businessinsider.com/viral-james-mattis-email-reading-marines-2013-5
    James "Mad Dog" Mattis o tom, proc je dobre cist i starsi texty o valce.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dzin
    29. 11. 2016, 10:28

    Dovolil bych si napsat jeden postřech k tomuto dobrému článku. Jak píše jeho autor, je dobré si O válce přečíst (a dočíst samotnému se mi to povedlo, držím pěsti :-). A rozhodně ještě důležitější je potom výklad tohoto díla, tedy jak ho chápu. Protože O válce je stejná kniha, jako jiné historické knihy zabývající se touto tématikou. Nejde u nich o to, zda je to, co píší platné i v dnešním světě (napříkald když se v nějaké historickém pojednání popisuje boj s puškou s bodákem proti jezdci na koni, to už asi moc nevyužiji), ale dávají mi možnost zamyslet se nad danou problematikou z úhlu pohledu autora. Získám tak příklady k zamyšlení a mohu tak přijít s valstním myšlenkovým experimentem a rozehrát ho v současné situaci a tím objevit i postupy platné pro dnešní dobu.

    Ostatně toto platí prakticky pro každou podobnou knihu a ne jen ony historické, ale i současné. Opět souhlasím s autorem článku, bylo by chybou brát knihu jako dogma vždy a za každých okolností. Při hodnocení takovéto knihy je třeba vždy se také seznámit s kontextem, v jakém znikala. Je dobré vědět něco o Clausewitzovi, jeho životě a době a místě. Protože potom se můžeme daleko lépe v jeho knize orientovat. Proto bych zde vzal v ochranu zmiňovaného Johna Keegena, který právě O válce do takového kontextu zasazuje a dedogmatizuje.

    REPLY

Nejnovější komentáře