Není to raketová věda…

Není to raketová věda…

Dne 23. srpna 2017 uveřejnil deník E15 Armáda chystá nákupy transportérů z Německa. Jediným problémem je jejich cena. Samotný fakt připravovaného nákupu není novinkou, překvapivá je informace od „nejmenovaného důstojníka generálního štábu“, že se zvažuje možnost nákupů dvou podvozkových platforem od dvou výrobců. Říká se, že není kouře bez ohně, ale doufejme, že v tomto případě toto přísloví neplatí. Nicméně jak ukazuje náhlá změna plánů přezbrojení dělostřelectva, nedá se zcela vyloučit, že takové plány nezazněly.

Náčelník Generálního štábu AČR tuto informaci E15 sice v pořadu 90′ ČT24 24. srpna 2017 v chatu s posluchači popřel, ale zároveň se stejná informace objevila v Armádních novinách v článku  Armáda ČR chce německé Pumy. Jaká je finanční stránka?

Nákup vojenské techniky je časově i finančně náročný proces, který se připravuje několik let. Není to sice tak, že nyní zahajujeme debatu o nákupu víceúčelových vrtulníků, které budeme nakupovat až za 30 let, jak je v rozporu se slovy generála Bečváře uvedeno v přepisu jeho vystoupení v pořadu ČT, ale není možné souhlasit ani s tvrzením náměstka ministra obrany Koštovala, že záměr projektu formulovaný před pěti lety je nyní již zastaralý. Na kvalitní přípravu velkého projektu a zpracování podkladů pro zahájení výběrového řízení není pět let příliš dlouhá doba. O tom ale snad až příště.

Pravidla pro proces vyzbrojování je popsána v českém obranném standardu (ČOS) 051662 Příručka pro postupné plánování vyzbrojování, který vychází z aliančních plánovacích postupů. Generál Bečvář ve svém vystoupení uvedl, že je dokončován proces schvalování programu reprodukce majetku k zabezpečení strategického rozvoje pozemních sil, v rámci jehož cílů mají být také pořízeny nové BVP. Z hlediska procesu vyzbrojování tedy byly ukončeny fáze předkoncepční i koncepční a vrcholí příprava fáze produkce (přípravy a realizace akvizice). Postačuje nahlédnout do příslušného ČOS a zjistíme, že na straně 43 jsou uvedeny výstupy z koncepční etapy. Pokud by se nyní zjistilo, že na realizaci záměru přezbrojit 7. mechanizovanou brigádu novými obrněnými transportéry nejsou vyčleněny dostatečné peněžní prostředky a musí se na poslední chvíli volit náhradní řešení, měly by se kontrolní orgány podívat, zda byly splněny jednotlivé milníky a v jaké kvalitě byly jednotlivé dokumenty zpracovány.

Bez kvalitní předkoncepční a koncepční přípravy projektů není možné zpracovat reálnou dokumentaci programu reprodukce majetku a správně stanovit jeho délku a předpokládaný finanční objem peněžních prostředků potřebných na jeho realizaci. Pokud se zpracovatelé zmýlí, a to se stává v rámci rezortu MO poměrně často, nejsou cíle programu splněny a dochází k jejich redukci. Nejčastěji jsou peněžní prostředky chybějící na velké projekty (míněno objemem množství peněžních prostředků) převáděny ze středních a malých projektů. Objem peněžních prostředků však nevypovídá o jejich důležitosti z hlediska udržování a dosahování schopností AČR.

Pokud by mělo dojít k takto zásadní změně zadání v průběhu přípravy realizace akvizice, způsobilo by to pravděpodobně velké potíže a vedlo ke zpoždění zadání veřejné zakázky. Rozsah příspěvku neumožňuje posuzovat všechny dopady vyplývající z provozování několika typů podvozkových platforem v malé armádě jakou je AČR. Z dlouhodobého hlediska by to určitě vedlo prodražení celého projektu a náklady na celou dobu životnosti by měly být součástí posuzování každého projektu. Například změna počtů obsluhy, nebo zvýšení potřeby specialistů na zabezpečení provozu mohou ovlivnit náklady na provoz v životním cyklu ve výši stovek miliónů korun. Pokud se podíváme do diskuse čtenářů pod článkem v Armádních novinách, jsou jednotlivá rizika některými čtenáři popsána s překvapivou přesností.

Podívejme se však na problém z hlediska zabezpečení přípravy akvizice. Pokud by měly být pořizovány dva podvozky od dvou výrobců, musel by být buď jeden prostředník, který zabezpečí nákup od obou výrobců (což by ale vedlo ke zdražení), nebo dvě zadávací řízení, a tedy dvě zadávací dokumentace. Tím se zdvojnásobí administrativní náročnost celého procesu. Zvýšení administrativní náročnosti vede zpravidla ke zpožďování celého procesu.

V článku v E15 se uvádí, že smlouva má být podepsána do konce letošního roku. Zároveň se ale v článku uvádí, že doporučení odborné komise, jaké obrněnce vybrat má být zpracováno do konce tohoto měsíce. Pokud by měl být předpokládaný termín uzavření smlouvy dodržen, musel by být projekt registrován v informačním systému programového financování do konce tohoto roku. Vzhledem k tomu, že registrační list bude vydávat Ministerstvo financí, tak po započtení časů na posouzení předložené dokumentace zbývá na posouzení doporučení odborné komise, rozhodnutí o způsobu realizace a zpracování potřebné dokumentace a předložení žádosti o registraci cca 70 dnů.

Pokud by byly informace v článcích správné, jeví se dodržení plánovaného termínu jako nepravděpodobné i v případě rozhodnutí o nákupu jednoho podvozku natož jestli by mělo dojít k výše popsané změně projektu. Vzhledem k tomu, že konečný milník přezbrojení je stanoven na rok 2025 a stejně je stanovena také doba platnosti programu reprodukce majetku, muselo by dojít k přerozdělení peněžních prostředků alokovaných na jednotlivé roky, a to by opět ovlivnilo plnění cílů programu reprodukce majetku.

NGŠ AČR ve svém vystoupení na ČT 24 také uvedl, že

„Akvizice jsou složité procesy, o moc by je nezrychlilo ani to, kdybychom na to měli více lidí. Učíme se to za pochodu“.

Současný model sestavování střednědobého plánu je používán od roku 2004. Je s podivem, že se důstojníci GŠ AČR se za třináct let nenaučili plánovat akviziční proces a také nelze souhlasit s tím, že počet osob neovlivňuje kvalitu přípravy a průběh akvizičního procesu. Těmito otázkami se budeme zabývat v některém dalším příspěvku, ale je obecně známé, že akviziční proces je administrativně stejně náročný, jestliže obsluhuje armádu s 20 000 vojáky jako s 200 000 vojáky. Je jedno, jestli se kupuje jeden komplet, nebo 10 kompletů. Prostě se musí splnit požadavky zákona a předložit relevantní podklady pro rozhodnutí o uvolnění peněžních prostředků veřejných financí. Jestli na základě formulovaných takticko-technických požadavků se koupí jeden kus, nebo několik tisíc nemá na administrativní náročnost procesu zásadní vliv.

Aby to nevypadalo, že neustále vyhledáváme jen chyby, je nutné také konstatovat, že se možná v akvizičním procesu začíná blýskat na lepší časy. Na stránkách Sekce vyzbrojování a akvizic MO se objevilo oznámení o zahájení předběžných tržních konzultací do konce roku 2018. Je sice otázkou, zda budou splněny předpokládané termíny dodávek. Pokud by to měl být rok 2020 bude to hodně napnuté, ale je to výrazný pokrok a první hmatatelná změna v doposud používaném akvizičním procesu. Pokud by fungoval proces střednědobého plánování, mohl by být tento nástroj využíván daleko efektivněji a s větším předstihem určitě by to mělo kladný vliv koncepční fázi akvizičního procesu, kvalitu zadávací dokumentace a schopnost rezortu MO čerpat přidělené peněžní prostředky.

16 comments
Josef Radocha
CONTRIBUTOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

16 Comments

  • Bohuslav Pernica
    7. 9. 2017, 7:11

    Pro dokreslení situace na ministerstvu obrany lze použít článek od F. Ochrany http://www.vojenskerozhledy.cz/kategorie/analyticti-a-koncepcni-pracovnici-rezortu-ministerstva-obrany-v-zrcadle-vyzkumneho-projektu-analytici-politiky-v-ustredni-statni-sprave-ceske-republiky-praktiky-profesni-hodnoty-a-identita. Jak z článku sumarizující výsedky výzkumu vyplyvá, jde v naprosté většině o vysokoškoláky s vysokým zastoupením osob s vědeckým vzděláním rotujících po funkcích, stále začínajících, a to i když jsou na ministerstvu více než 10 let, přitom však ve veřejném sektoru jsou přes 20 let (neboť jde o bývalé vojáky z povolání). K tomu citace: …", pracovníci ministerstev se musejí každodenně a několikrát za týden (více než polovinu pracovní doby) potýkat s problémy, které vyžadují tvořivé řešení. Současně však jsou od této činnosti, vyžadující koncentraci, „odváděni" řešením každodenních úkolů, pro které používáme označení „hašení požárů"…. činnosti označené „hašení požárů" lze považovat za protiklad strategické a koncepční činnosti. ….v průměru osm procent dotázaných uvedlo, že „hašení požárů" zabírá více než padesát procent jejich pracovního času. Dalších dvacet osm procent (v případě Ministerstva obrany 31 %) uvedlo, že hašení požárů představuje jednu pětinu až jednu polovinu jejich pracovního času. To je poměrně nepříznivé zjištění, které potvrzuje tezi, že ministerstva jsou spíše „reaktivními" orgány, kdy jejich odborní pracovníci jsou nuceni podstatnou část své pracovní doby věnovat řešení naléhavých každodenních („právě se vynořivších") problémů, nežli by byly „proaktivními" orgány, které pracují s anticipací (předvídáním) budoucnosti a strategickým uvažováním a plánováním." – Je skutečně škoda, že tak renomovaná společnost, jakou je KPMG, ke svému auditu v roce 2014 štedře zaplacenému daňovými poplatníky nepoužila výsledků výzkumu, který už jednou daňoví poplatníci zaplatili. Ještě větší škoda, že o výsledky výzkumu neprojevil zájem nikdo z vedení ministerstva a ani si toho nevšimla Transparency International od roku protikorupčně otužující ministerstvo z dotačního programu a fungující pod heslem: "Hlídáme veřejný zájem, hájíme efektivní a odpovědnou správu země."

    REPLY
  • Honza
    7. 9. 2017, 9:09

    Existuje ještě jeden nezanedbatelný faktor – když nic neřešíš a k ničemu se nevyjadřuješ, tak nic nepokazíš. Když nic nepokazíš, tak jsi pochválen a když jsi chválen tak jsi povýšen (do výše své neschopnosti – jejda, kdo to jenom řekl :-)). A o tom to je, každý má v torně nějakou tu hůl. Za třináct let "poctivé práce" si vysloužíš generála. Je trochu zjednodušené, protože musíš být ve správný čas na správném místě a se správnými kamarády.

    REPLY
    • Bohuslav Pernica@Honza
      7. 9. 2017, 9:40

      Na Generálním štábu kolovalo jiné úsloví: KDD-KKD (každý den dobrý-každá koruna dobrá). Někteří armádní generálové dokonce požadovali po ministrovi, aby jejich čas vyvažoval skoro zlatem, či alespoň diamantovými brožemi… Jak ten čas letí, to už je více než 10 let.

      REPLY
      • Honza@Bohuslav Pernica
        7. 9. 2017, 9:56

        Říká se, že jiní zase před cestou do Bruselu fasovali traktůrky, aby tam mohli obdělávat zahrádku.

        REPLY
        • Bohuslav Pernica@Honza
          7. 9. 2017, 11:17

          Abych si mohl přiřadit konkrétní obličej a pak případně i jméno (příjdu-li na něj), v jakém slova smyslu se myslí ta část: "traktůrek" a "mohli obdělávat zahrádku?" Přiznám se, že za posledních několik let se střídalo v Bruselu docela často a člověka napadá hned několik obličejů jak pro původní význam spojení, tak pro ten přenesený, abstraktní a o hodně vtipnější. Obojím se ale stále asi myslí sociálně nežádoucí jevy, že?

          REPLY
    • Josef Radocha@Honza
      10. 9. 2017, 11:53

      Na MO vždycky platilo úsloví:
      "Kdo nic nedělá, nic nezkazí, kdo nic nezkazí je úspěšný, kdo je úspěšný je povýšen a kdo je povýšen nic nedělá". Někteřítomu říkají "vojenské perpetum mobile". Vypadá to absurdně, ale funguje to. Dnes (v neděli 10.9.2017) jsem slyšel hodnocení oblíbenosti politiků. Evidentně první dvě části platí i pro vrcholový management. Pokud je největším úspěchem absence korupčních skandálů při současném nečerpání peněnžních prostředkůtak nelze být neúspěšný.
      Také jsem si všiml, že na MO platí zvláštní způsob řešení problémů. Prostě se zbavíme těch, kteří na něj upozorňují. Problém sice nezmizí, ale nehovoří se o něm. A o čem se nehovoří jako by nebylo.
      Hlavně žádné změny, pěkně se držet zaběhnutého a pokud možno nic nevyhodnocovat, nebo jen formálně. Jak píše kolega Pernica, žije se ze dne na den a při vysoké rotaci lidí na funkcích se ani nezjistí, že je něco špatně. Plán je sestaven, podepsán a jestli se plní není podstatné. Nakonec úspěšnost plnění plánunení předmětem hodnocení a schopnost hospodařit s veřejnými peněžními prostředky je při hodnocení osob na stejné úrovni jako dodržování ústropjní kázně.

      REPLY
      • Zuzana@Josef Radocha
        10. 9. 2017, 15:37

        Nejslabší! Máte padáka! Moderuje Zuzana Lieblová.

        REPLY
        • Josef Radocha@Zuzana
          11. 9. 2017, 18:16

          Tak nevím, jak si mám tuhle poznámku vyložit.
          Myslím, že kdyby platila, tak tam ta dáma a někteří její pomocníci už nemohou být. Protože to ale moderují, tak vylučují ty, kdo jim odporují. Izolují oponenty tii odcházejí sami, protože jsou znechuceni stavem a nulovou šancí na jeho změnu.
          Výsledky jejich několikaleté práce jsou jasně vidět. Nebo snad došlo ke zlepšení systému jak slibovali? Osobně žádné zlepšení nevidím a dá se to lehce dokázat na konkrétnich číslech a datech z otevřených zdrojů. Co bychom asi všechno zjistili, kdyby byl přístup do interních dat ministerstva – například resortní databáze ISPROFIN.

          REPLY
          • Bohuslav Pernica @Josef Radocha
            11. 9. 2017, 19:33

            To je taková nová matematika: exponent vylučuje oponenta. Nulou ale nelze dělit, alespoň ne do nekonecna, jak prohlásila skupina Al-Gabra (když už dneska máme Mezinárodní den zpravodajských služeb).

            REPLY
          • FR@Bohuslav Pernica
            12. 9. 2017, 20:04

            Nulou se v matematice nedá dělit. Na MO se nuly mezi sebou násobí. Včera jsem zaslechl srandovní příhodu, podle které se prezentovali nápady na změnu akvizičního procesu, vykradené z počítače plukovníka VV, vydávané za originální nové a nadčasové.

            REPLY
          • Milan@FR
            13. 9. 2017, 19:18

            Reoredy na nových a nových zdrojových základech nás postupně kruhem dostávají do stavu kdy se s reformami zahájilo a prezentuje se to jako úspěchy pod novým vedením které se usídlilo ve státních funkcích na ReMO na věčné časy. Důležité je, aby se zlikvidovalo i to co funguje/fungovalo a skutečně se později vydávalo za originální. Nad státními orgány není žádná kontrola. Má genštáb výkonnou personalistiku? – hahaha, má genštáb finance? – hahaha, má genštáb VP? – hahaha, má genštáb inspekci? – hahaha (inspektorát haha), má genštáb zahraniční voj. politiku?.- hahaha …. V průběhu let o toto i další přišel, ReMO se rozrostl jako v republice vyvážející cukrovou třtinu. Zeptat se kdo dělá výkonnou politiku a kdo je výkonný prvek se neodváží ani nejodvážnější generál. protože

            REPLY
          • Josef Radocha@Milan
            18. 9. 2017, 12:25

            Možná bychom si mohli položit otázku, jakou úlohu plní generální štáb. Je také otázkou, zda v tak malé armádě generální štáb všechny oblasti o kterých mluvíte potřebuje.
            Říkáte, že nemá finance. S tím bych polemizoval. NGŠ AČR je manažerem výdajového bloku, na plnění jehož cílů je vynaložena většina peněnžních prostředků kapitoly (u investic až 90 % limitu). NGŠ má plnou autonomii (při splnění zákonných podmínek) jak bude plnit cíle, které mu jsou uloženy plnit směrnicí, při zachování účelnosti, efektivnosti a hospodárnosti vynakládání peněžních prostředků. Má i svůj orgán, Úřad finančního správy AČR.
            Vojenská policie je podřízena ministrovi. Asi by nebylo dobré, aby byla podřízena jedné složce ozbrojených sil.
            persobanalistika armády je řízena příslušnou agenturou. Vojáci mají svůj zákon a kariérní řád. Občanští zaměstnanci GŠ nejsou v režimu státní služby, což dává vedení GŠ velké pravomoci při obsazování funkcí. Takhle bychom mohli pokračovat.
            Problém je, zda umí GŠ AČR dostatečně definovat požadavky na změny ve schopnostech a zda umí naplánovat potřevby k udržení již dosažené úrovně. Má na plánování celou sekci, kterou vede ZNGŠ.
            Myslím, že tomu tak není a jsem schopen to dokázatna číslech a statistikách. Není to problém posledních let, táhne se to již velmi dlouho a stav se neměmní. Místo boje o pozice, by to chtělo zkvalitnit práci, pak může dojít i k zvýšení preztiže a pozice.
            Osobně nejsem přesvědčen, že by generální štáb měl provádět nějakou svou vojenskou zahraniční politiku. Vojáci se mají podílet na činnosti ve vojenských strukturách a to je nastaveno správně.
            Vojenská politika je součástí politiky a musí vycházet ze zadání vedení státu. Jen ve vojenských diktaturách si vojáci určují sami co a jak budou dělat.
            Možná by se měli soustředit na to, aby začali plit koncepce a pokud je píšou, aby byly reálně nastavené a to jak časově tak finančně. To se o KVAČR rozhodně nedá říct. A nakonec rozpracovat koncepci rozvoje AČR (záměr, myšlenka, návrh) koncepcí rozvoje druhů sil a dále pokračovat koncepcí jednotlivých vojsk je nádherná ukázka jak se vytváří virtuální realita. Potřebujeme reálné prováděcí plány a reálné programy reprodukce majetku to je mnohem složitější a méně mediálně vděčné téma.

            REPLY
          • Bohuslav Pernica@Josef Radocha
            19. 9. 2017, 11:49

            Jenže vtip je v tom, že se bavíme o celostním systému, který má být měněn cestou kvalitativních inovací (proto se píše koncepce). To se nedá dělat s lineárním myšlením a metodou psaní sborníku. Jakákoliv soutěž, ať už kapitalistická nebo socialistická, o to, kdo napíše a předloží svou koncepci je škodlivá. Ale když oni mají politici tak rádi ty pomníčky, o kterých mohou nekonečně mluvit do medií nebo se zpravodajskými službami… a hádat se s ostatními politiky, jestli je to dobré, lepší, nebo nejlepší… Tohle ale už víme od doby Tošovského (Havlovy) vlády, kdy se ministr Lobkowitz přišed z prostředí zamiňáckého chaosu pokusil za 202 dní vytvořit koncepci výstavby armády na dalších 10 let, a to za pomoci generála zakladatele Asociace obranného průmyslu (jedné ze dvou) K. Kuby. Nepovedlo se mu akvizičně zavázat armádu na další roky, a tak Mladá Fronta Dnes tehdy v roce 1998 k tomu napsala: „…O to kritičtější je (ministr obrany Michal Lobkowitz) k lidem svého resortu. Tvrdí, že v něm sídlí všemocní úředníci, jimž je lhostejné, jak se jejich rozhodnutí podepisují na armádě. ˏSoustředili se na strategické projekty nákupu stíhaček, letounů L-159 či modernizaci tanků a nezajímá je, že vojáci kvůli nedostatku náhradních dílů necvičí anebo žijí ve středověkých podmínkách,ˊ líčí ministr. Realita je však podle generála Šedivého mnohem tvrdší. ˏNejenom že nejsou mazadla pro letouny, ale ani pneumatiky a akumulátory pro vozidla, takže stojí na špalcích,ˊ přiznal generál.“ Co se vlastně od té doby, za 20 let změnilo?

            REPLY
          • Viktor@Josef Radocha
            20. 9. 2017, 10:14

            Spíše bych souhlasil s Milanem. Ve vyspělých demokraciích (to vyspělých podtrhuji) je MO početně minimální politická organizace. Generální štáb má rozhodující pravomoce k řízení armády. V tomto případě jsou dvě finanční složky a jedná žádá druhou o přidělení financí – do detailů nebudu zacházet. Rovněž jsou dvě personální organizace a přesto ta, která by logicky měla mít rozhodující úlohu, zasílá dokonce i žádosti o prodloužení závazku na MO nějakému tajemníkovi. Proč tedy existuje? Inspektorát coby duplicita bez … vznikl dodatečně, uměle – jednalo se opět o úlitbu. Bylo nutno dosadit jinou osobu a voják v uniformě nebyl žádoucí. Proto inspektorát i když hlavní úlohu by měl i v tomto případě plnit generální štáb. Dotyčný má na mysli zahraniční vojenskou politiku. Zde došlo koncem devadesátých let opět k tahanicím o moc ve které postupně zvítězilo MO s funkcemi v Bruselu. Podobný je SOC i když mu je Brusel téměř odřeknut. I zde se stejně jako v případě personalistiky, inspekcetorátu, finacerátu jedná o podobné složky, ale bude se "přesvědčivě" zdůvodňovat proč se vlastně o zdvojení nejedná :-). Vojenská policie snad byla pod generálním štábem. Kam jinam by měla patřit? Přece řeší záležitosti vojáků a ne státních zaměstnaců i když… I tady se jedná o počty osob o funkce a platy.

            REPLY
          • Josef Radocha@Viktor
            20. 9. 2017, 13:10

            Pane kolego. máte typický postoj důstojníka GŠ. Nemáte rád ministerské úředníky a máte pocit, že vás brzdí v rozletu. Nevyčítám vám to. Také jsem jej měl, když jsem nastoupil na GŠ. Jenže jak šel čas, tak jsem zjistil, že vše je o něco složitělší. Není nad vlastní zkušenost. Pokud jednou přejdete (jak je to dost časté) na civilní část ministertva uvidíte i další souvislosti. Zažil jsem takové prozření i u vysoce postavených generálů, když přešli "na druhou stranu".
            Mimochodem víte, že GŠ není součástí AČR, ale je součástí ministertva obrany? Vojáci slouží na ministertvu nebo v AČR.
            Vojenská policie je podřízena ministrovi a je to logické. Policejní prezident je také pořízen ministrovi vnitra. nakonec vojenská policie má parvomoci proti příslušníkům rezortu obrany a to je širší pojem než armáda a jiíný než ozbrojené síly.
            Finanční samostatnost armády je mantra opakopvaná vedením GŠ již od vzniku AČR. Pokud si přečtete zákon 218/2000 S. – rozpočtová pravidla (odkaz je v článcích) , tak zjistíte, že těžko budete mít větší možnosti než dnes. Limit na armádu určuje ministr, který je odpovědný za kapitolu. Cíle a limity na ně stanovuje NGŠ AČR. Problém ale je, jestli vůbec vojáci ví co chtějí a kolik na to potřebují. Určitě budou tvrdit že to ví, ale jak se tedy může stát, že se tak často mění potřeba peněnz. Podívejte se do plánu kolik bylo vyčleněno na velitelsko štábní pandury a kolik je nakonec v rozpočtu. nebo kolik bylo plánováno na vrtulníky a jaká je nakonec skutečnost (podle informací v tisku).
            Pokusím se na některé vaše otázky odpovědět v dalších příspěvcích, zde není dost místa. Ale jako plukovník v záloze vám chlapci říkám, máte v tom chaos a pomůže jen tvrdá práce. Změna působností nic nepřinese, pokud neprokážete, že jste schopni pracovat lépe než doposud.

            REPLY
          • Bohuslav Pernica@Josef Radocha
            20. 9. 2017, 14:08

            S tím srdcem armády je to trochu složitější. Jmenuje se to Generální štáb Armády ČR, tedy institucionálně a gramaticky to patří do armády. Ale stejný zákon upravující základní strukturální souvislosti české vojenské síly, hovoří o tom, že součástí ministerstva (obrany) je i Generální štáb. Podobně je Hradní stráž a Vojenská kancelář prezidenta republiky sice po ruce hlavě státu, ale je to organizační součást organizační složky státu Ministerstvo obrany. GŠ se tak nachází ve zvláštní situaci, kdy vlastně neví kdo a čí jsou. Jestli jsou gramaticky armády, anebo právně státní správy. Do určité míry to připomíná samosnubnost sněžného muže v pojetí Járy Cimrmana. K tomu se přidávají problémy s identitou, když sice jde podle názvu o hlavní štáb (skromná holka pro všechno sloužící jak správě státu, tak vojskům), ale ten se snaží mediálně i jinak (v čele GŠ je uzká skupinka osob vojenských osob umístěná ve vnitřní organizační složce nazývané velení AČR) vystupovat jako hlavní velitelství (tvrdej českej chlap, co to všem ukáže – úspěchy jsou naše, neuspěchy těch mimo GŠ). Tuhle poruchu organizační identity mj. potvzuje svým vyjádřením i MILAN. Nicméně GŠ stále nebyl přeoperován žádným auditem, žádnou bílou knihou, žádnou koncepcí výstavby…

            REPLY

Nejnovější komentáře