Konec generála je špičkou ledovce při řízení kariér

Autorem tohoto příspěvku je jeden z příslušníků AČR, který vystupuje pod přezdívkou Pouštní lištička. OWOP zná jeho identitu a respektuje jeho přání zůstat v anonymitě.

V českých médiích se před více než týdnem objevila zpráva o tom, že generál Žižka, který se nedávno vrátil ze zahraničního pracoviště, bude propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání. Tato informace se objevila na euro.cz v souvislosti s propouštěním více generálů a později na aktualne.cz, kde se již hovoří jen o generálovi Žižkovi.

Ponechme na chvíli stranou to, zda je správně, že se z generála Žižky stane civilista a podívejme se na jiný aspekt tohoto případu, který tak trochu zapadnul ve víru vášní. Případ pana generála je totiž jenom malým náznakem toho, co se ve skutečnosti děje v rezortu Ministerstva obrany ČR při řízení kariér vojáků.

Je zcela jasné, že ministr obrany nemůže být u všeho a hlídat vše, co se v rezortu stane, nicméně existují některé oblasti, které by si měl hlídat velmi důkladně a se stejnou vervou, s jakou to učinil u boje o obsazení místa náčelníka Vojenské policie a jeho jmenování do plukovnické a později generálské hodnosti. Jednou z takových oblastí je samozřejmě řízení kariér generálů.

V médiích byl vykreslený nepěkný obrázek toho, jak za vše může náčelník Generálního štábu AČR. Mýlí se však mnozí, kteří kladou vinu za generálský personální marast jen na bedra náčelníka Generálního štábu. Ten totiž dělal to, co mu bylo povoleno dělat. Tím netvrdím, že náčelník Generálního štábu nenese část viny za problém, protože je to právě on, kdo navrhuje personální opatření s generály, ale je na místě popsat celý obrázek tak, aby si i nezasvěcení vyhodnotili, kdo je ve skutečnosti za co odpovědný.

Není totiž pravdou, že odpovědnost za personální práci s generály nese nejvyšší generál. Nese ji ministr obrany a jeho státní tajemník. Přesně tak vážené dámy a pánové. Pokud se tomu někdo diví, měl by tento článek dočíst do konce.

Nejdříve je třeba zdůraznit, že na řízení kariér generálů a jejich postup do vyšších hodností spojených s nejdůležitějšími funkcemi v armádě lze nahlížet jako na svého druhu akt civilní kontroly armády a právem tato pravomoc náleží ministrovi obrany. Zřejmě proto vnitrorezortní rozkazy ministra obrany na to pamatují a pravomoc rozhodovat o generálech Náčelníkovi Generálního štábu AČR nedávají.

Náčelník Generálního štábu může navrhovat personální opatření s jemu podřízenými generály, ale nemá rozhodovací pravomoc k provedení personálních opatření. Tuto oblast řeší v rezortu obrany rozkaz ministra obrany č. 130 z roku 2014 (Personální rada).

Hned první článek tohoto rozkazu poměrně jasně stanovuje, jaké jsou postavení a úkoly této rady. Zmíním například to, že rozkaz stanovuje, že je to kolektivní poradní orgán ministra obrany, který posuzuje mimo jiné i návrhy na personální opatření s vojáky z povolání, kteří jsou služebně zařazeni na služebních místech se stanovenou hodností v hodnostním sboru generálů. Tato personální rada se skládá z 9 členů (předseda, sedm členů a tajemník). Předsedou je státní tajemník, který odpovídá za činnost rady a který předkládá ministrovi obrany doporučení na realizaci projednaných návrhů.

Jedním z členů rady je i náčelník Generálního štábu. To tedy znamená, že má pouze jeden hlas z osmi a minimálně formálně není v pozici, aby si u řízení kariér generálů mohl vydupat své favority. Je tedy velmi jednoduché ukázat prstem na Náčelníka Generálního štábu a říci, že on je ten jediný odpovědný funkcionář za posuny v kariérách generálů, když to procesně prostě není pravda. Samozřejmě, jeho návrhy mohou být předjednány a členové komise mohou být přesvědčeni o „správné pravdě“ a následná hlasování v radě mohou být jen formální, nicméně odpovědnost za kariéry generálů leží na ministrovi obrany a zejména na jeho státním tajemníkovi.

Dále v rezortu existuje rozkaz ministra obrany č. 64 z roku 2015 (Působnost služebních orgánů v personální práci), který hodnostně omezuje pravomoci ředitele Agentury personalistiky. Ten pro Náčelníka Generálního štábu zabezpečuje řízení kariér vojáků uvnitř armády. Tento rozkaz umožňuje, aby si Náčelník Generálního štábu prostřednictvím Agentury personalisty „sáhnul“ jen na vojáky do hodnosti plukovníka včetně. Takže opět, žádná pravomoc nad generály.

Proto je maximálně zarážející reakce ministra obrany Martina Stropnického, když server aktualne.cz zveřejnil jeho reakci na problém s generálem Žižkou: „Jde o rozhodnutí a pravomoc vedení generálního štábu. Nikoliv ministra obrany.“ Toto tvrzení však není pravdivé.

Je možné, že pan ministr byl mylně informován o tom, čí je to pravomoc. Pokud je to tak, měl by z toho vyvodit nějaké závěry s vážnými důsledky pro toho funkcionáře, který mu nejspíš vědomě lhal. Stálo by za to, zeptat se státního tajemníka na činnost Personální rady ministra obrany a na způsob, jakým řídí a projednává personální záležitosti generálů. Vsadil bych se, že odpovědí na dotaz by bylo významné mlčení nebo mlžení stejné, jakého se tak hojně dostává řadovým vojákům při zdůvodňování jejich neprodloužených dob trvání služebních poměrů. Osobně si však myslím, že by to mohlo být jinak a pan ministr nejspíš ví, do čí pravomoci generálové patří a čem je jádro problému. Podpisy na personální rozkazy generálů totiž dělá on.

Také je možné, že pan ministr nechce tento problém řešit kvůli jeho negativnímu mediálnímu potenciálu (to by naznačovalo i to, že se informace o konci kariéry generála Žižky objevily až po volbách) a prostě vše hodil na Náčelníka Generálního štábu, ať si v tom hezky zaplave. Proč ne? I to je jeden z možných výkladů. Další možností je to, že ministr obrany jen prostě vyšel vstříc Náčelníkovi Generálního štábu za jeho služební loajalitu. Prostě to nechal na něm a ten si vybral své generály a přesvědčil radu, aby mu to odsouhlasila.

Ve všech variantách je důležitý jeden moment. Kdo tady vlastně co a koho řídí a kdo za co odpovídá? Jedná se o ojedinělé selhání jedince nebo jde o systémový problém? Ať je to, jak je to, pravomoci jednotlivých funkcionářů jsou jednoznačně vymezeny a nikdo z nich se nemůže vyvléci z vlastní odpovědnosti. Nehovořme zde proto jenom o náčelníkovi Generálního štábu. Bavme se spíše o ministrovi obrany a státním tajemníkovi.

Je jasné, že jakákoliv výše uvedená varianta musí být vnímána negativně. Proč? První by se mohla dát vyložit jako osobní neznalost ministra a jeho případnou neschopnost uřídit státního tajemníka a jeho Personální radu. Jako otázka se pak nabízí i schopnost Personální rady nezávisle a co nejvíce objektivně projednat předložené návrhy. Druhá také nesvědčí o ničem pozitivním. Mohlo by to znamenat buď nehezké vztahy mezi nejvyšším vojákem a ministrem obrany, případně opak – až příliš vstřícné vztahy.

Na tomto místě bych mohl článek ukončit, ale je nutné vrátit se k tomu, co se skutečně děje v rezortu Ministerstva obrany. Generálové jsou totiž jen malou ukázkou toho, jak vypadá koncepční a reálné řízení rezortu ve skutečnosti. Pokud nejsou státní tajemník s ministrem schopni uřídit kariéry pár generálů, jak mohou uřídit mnohem větší a komplexnější oblasti života vojáků? Není aktuální generálský problém jistým náznakem úrovně kompetentnosti zasvěcených funkcionářů?

Pro ilustraci zůstaňme u řízení kariér vojáků. Dokud totiž bude mít sekce státního tajemníka snahu „velet“ i řadovým vojákům například tím, že bude jako vrcholový koncepční a řídící orgán rozhodovat o tom, že svobodníkovi Novákovi z Jinců prostě neprodlouží dobu trvání služebního poměru a nebude se řádně věnovat „strategičtějším“ záležitostem, budeme pořád tam, kde jsme. Bohužel, dostali jsme se do situace, kdy sekce státního tajemníka našla bič na řadové vojáky a supluje činnost armádních personálních orgánů taktické úrovně, ale neumí si udělat pořádek při své činnosti na strategické úrovni při plnění role garanta generálské personální politiky.

Vraťme se zpět ke generálovi Žižkovi. Jeho situace nebyla neřešitelná, jak by se mohlo na první pohled zdát. To ví každý, kdo se vyzná alespoň v základech rezortní personalistické legislativy. V tomto případě se naprosto vůbec nemuselo přistupovat k zásadně nestandartním řešením. Stačilo panu generálovi (společně s generálem Opatou) prodloužit dobu působení v Belgii alespoň do prosince 2017 a prodloužit mu délku trvání služebního poměru alespoň do poloviny roku 2018. Proč ne, když se to dá provést u jiných vojáků, že?

I přes to, že by generál Žižka byl v této době v dispozici, mohl by v klidu počkat na výběrové řízení na nového Náčelníka Generálního štábu a mezitím plnit jemu uložené úkoly strategického charakteru. Po výběrovém řízení by buď stal náčelníkem Generálního štábu a pokračoval ve vojenské službě, nebo by se jím prostě nestal a mohl by čestně odejít do zálohy. Pro všechny zasvěcené by to byla win-win situace. Jak pro ministra obrany, tak pro pana generála Žižku a také pro Náčelníka Generálního štábu. Bohužel, nestalo se, a tak tu máme naopak lose-lose situaci. V rezortu obrany se i přesto všichni budou tvářit, že vše je přeci v souladu s předpisy, provedeno správným způsobem, a proto i v nejvyšším pořádku. Samozřejmě, že není. Přitom stačí jenom chtít uvažovat a dělat správné věci.

9 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

9 Comments

  • zasvěcenec
    6. 11. 2017, 12:13

    Sorry jako, ale všechny rozkazy jdou připomínkovacím řízením, a kdyby s nimi vojenské složky od Vojenské kanceláře až po armádu nesouhlasily, tak prostě nevýjdou v tom znění, ve kterém vyšly. Jistě se uchovávají protokoly o připomínkovacím řízení. Vsadím se, že za gébod naši armády tam bude stát "bez připomínek" nebo nějaké ty protesty proti gramatice. Navíc tyhle věci dávají dohromady právníci (a těm se celá letá platilo 100 % osobního příplatku, protože to jsou odborníci největší). To, co popisujete, je jen důkazem nekomptenetnosti velení armády, které si nedokáže představit co se skrývá za tou kterou větou v předpise a nedokáží to ani právníci, kteří jim mají dát stanovisko. A to mají mnozí zahraniční školy za peníze českých daňových poplatníků! Jistě klíčové rozkazy byly také probrány odborovou generálskou radou, kde byl generál Ž. i ostatní přítomni. Stačí dohledat zápis… Takto to vlastně dokazuje, že lidé s generálskými epoletami jsou vlastně inteletuální prosťáčci, kterým svět ubližuje tu jednou zde a ondy támhle; že nedokáží rozlišit mezi penězy na obranu a slipy SRDS, mezi tím, co nákup materiálu a co je služba, kteří si musí radit vzájemně tu z pozice generála pohlaví muže, tu z pozice ženy. Oč jsou ale takto bezbranní, o to více trepú do novin a televizních obrazovek kokotiny a tom, jaké nám tu hrozí nebezpečí, jak je třeba zbrojit a jak je třeba zavádět brannou povinnost. – Já jen doufám, že generál Žižka po odchodu do zálohy nezanevře na armádu, požádá o vstup do Aktivních záloh a vezme nějakou kapitánskou pozici jako velitel roty AZ při KVV a to společně s žádostí o snížení hodnosti.

    REPLY
    • Marceel@zasvěcenec
      6. 11. 2017, 18:22

      Díky za koment, nezbývá než souhlasit. Snad autor neprobrečel všechny kapesníky….

      REPLY
    • Josef@zasvěcenec
      8. 11. 2017, 16:56

      Nechtěl bych všechny generály házet do jednoho pytle, potkal jsem i takové, od kterých jsem se toho hodně naučil a byli to chytří lidé. Většina však dosáhla plukovnické hodnosti již za minulého režimu. Možná byl ale tvrdší výběr z většího počtu možných kandidátů. Čest výjimkám mezi současnými generály, ale těch kompetentních je velmi málo.Souhlasím se zasvěcencem, že velení armády jako celek prokazuje malou kompetentnost. To že páni generálové mezi sebe jen tak někoho nepustí je obecně známo. O tom, kdo bude generálem velmi často nerozhodují schopnosti, ale správné styky a kontakty. Osobně mi velmi vadí, že ve valné většině si nevšimli, že není válečný stav a armáda demokratického státu se v míru řídí zákony. Stav plánování je tristní. Většina z nich nemá ani páru o zásadách plánování, o znění zákonů, obecných postupech plánování a vynakládání veřejných prostředků popsaných ve STANAG a používaných velkými aliančními armádami. Zmůžou se jen na křik, že jim zákony brání v rozletu a chtějí pořád nějaké výjimky. Nechci uvádět konkrétní jména, ale například generál M, který odešel do struktur byl nádhernou ukázkou takového generála. Nevím jaký je generál Žižka, nikdy jsem se s ním nesetkal, ale připadá mi, že propustit 53 letého generála je neproduktivní. Rezort vynaložil velké peněžní prostředky na jeho vzdělání a nyní by se měly investice vracet. Pokud je pravda, co říká v rozhovoru na aktuálně.cz (https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/ze-jsem-byl-v-nato-az-prilis-aktivni-a-nadelal-si-nepratele/r~1f495f08bc8f11e79c7c002590604f2e/) a nemám důvod mu nevěřit, tak by určitě přijal i nižší funkci. Nakonec se šeptá o reorganizaci GŠ a vytvoření dalších generálských míst. Veřejné peněžní prostředky vynaložené na jeho vzdělání budou čistou ztrátou. Generál v jeho věku a s jeho zkušenostmi je v nejlepších letech a měl by je nyní vracet prací pro armádu.

      REPLY
    • impuls@zasvěcenec
      9. 11. 2017, 19:40

      to zasvěcenec

      pane hodně se pletete. To, že jsou návrhy RMO připomínkovány je sice pravda, ale už není pravda to, že u všech probíhá vypořádání připomínek. Zejména u návrhů RMO z díly SST MO se na vypořádání zapomíná. Dále u návrhů RMO a jejich připomínek moc právníků nenajdete, není to žádoucí.

      REPLY
  • MR
    6. 11. 2017, 13:06

    Přesně…

    REPLY
  • Standa
    6. 11. 2017, 21:54

    Lištičko, máš pravdu. Bez soudruha tajemníka si většina generálů ani neprdne. Všichni chtějí prodloužit závazek. Vlastne i vojáci a tak
    Ten si se svoji suitou vytvořil establishment, který by mu mohl závidět leckerý panovník. Mít pod sebou loajální státní správu, inspekci, vojenskou policii, zpravodajce, finance, personalistiku… Kam se podíváš, vděční kamarádi. Kdopak si už jenom vzpomene na to jak na toto místo probíhalo výběrové řízení, kolik osob se zúčastnilo, kdo co splňoval a kdo byl nakonec "demokraticky" vybrán. Hádanka – kdo z těch třech nebyl v zahraničí, kdo z těch třech byl ve vedoucí funkci na vyšším postu nejmenší dobu, kdo z těch třech neumí cizí jazyk, kdo z těch třech… atd., atd.

    REPLY
    • Tulián@Standa
      7. 11. 2017, 7:39

      Je zvláštní, že za celých těch 25 let se mezi českou generalitou nenašel nikdo homosexuální. Kdyby se generál Žižka prohlásil za buzeranta, třeba by mohl zůstat. Šmerdovou povýšili, aby hájila práva žen, hlavně její právo na vysoký plat a vysokou výsluhu, ale kdo z generality hájí práva LGBT komunity? Šmerdová to není, ačkoliv hodně jejich spolužáků z bratislavské politické akademie je součástí této společnosti a jsou docela činní i na ministerstvu. Jeden by koukal, v čem všem mají své prsty. Třeba by se někdo mohl zamyslet, jestli z teplého hnízdečka státního kapesníka, s kterým si každý utře nos, nejsou přijímána hlavně heterofobní rozhodnutí.

      REPLY
      • indulona@Tulián
        9. 11. 2017, 10:00

        Ta komunita b.u.z.i… nebo jak se jim rika ma zastoupeni na vsech sekcich pocinaje financni konce policejni. Hosiiici se dostavaji na vedouci mista a … chachacha

        REPLY
        • VanTur@indulona
          10. 11. 2017, 21:09

          Ani se mi tomu nechce věřit. Nedávno jsem si opět četl Haškova Švejka, no a tam Švejk říká: Ale dali jsme si schùzku někde u Filipy. Voní tihle vznešení páni bejvají obyčejně buzeranti. Kuchař okultista prohlásil, že jedině estéti jsou homosexuelní, což vyplývá již ze samé podstaty estetismu. Hašek do svého díla zakomponoval skutečný svět skrytý v parodii. Z toho by se dalo odvodit, že v armádě moc buzerantů nebude, protože to nejsou estéti. Možná taky proto tam je navržená ta Šlechtová, aby tu úroveň pozvedla a dost možná, že máš Indulono pravdu a je to skutečně tak. V tom případě se raději ani nebudu snažit o přijetí do aktivních záloh – i když tam asi tolik vznešených pánů nebude.

          REPLY

Nejnovější komentáře