Recenze knihy Informační válka

Vzhledem ke kritičnosti recenze se redakce OWOP rozhodla dát prostor k vyjádření autorovi knihy Informační válka. Reakce je na konci tohoto textu.

Pamatuj si, že dokud budeme generálům platit víc než učitelům,
nebude na světě mír.
Jan Masaryk

Autoři: Ladislav Chaloupský, Radomír Talafa

K napsání recenze nás inspirovala debata o knize Informační válka od generála Karla Řehky s kolegy z rezortu Ministerstva obrany (ReMO). Publikací, které se touto tematikou zabývají, je na našem knižním trhu poskrovnu, zvláště když je autorem voják v hodnosti generála s dlouholetou praxí v tomto oboru. Přesto jsme netušili, že po jejím přečtení nezbude než souhlasit s kritickými připomínkami kolegů z ReMO.

Publikace Karla Řehky z nakladatelství Academia se zabývá povahou a vývojem války, zmiňuje se o budoucí válce a informačním prostředí. Samostatnou kapitolu věnuje autor propagandě a v poslední části knihy vysvětluje strategickou komunikaci, rozepisuje informační operace, válku v kybernetickém prostoru a rozebírá východní hrozbu.

Avšak nezabývejme se strukturou kapitol, nebo tím, že autor mohl z vlastních poznatků a zkušeností ze zahraničních misí například analyzovat z hlediska informačního působení současný neutěšený stav v Afghánistánu. Opomeňme i to, že se nezmínil o faktu, že znalosti kulturního prostředí, jeho kontextových atributů, zvyků, historie a jazyka protivníka, jsou alfou a omegou úspěchů informačního válčení, ale přejděme na konkrétní nedostatky.

Převážnou část knihy tvoří překlady, které pocházejí od autorů různé provenience. Tyto jsou místy sloučeny do neúměrně dlouhých odstavců, které čtenáři komplikují orientaci v předkládaných údajích. Autor se často uchyluje k volnému překladu, čímž dochází ke zkreslení významu původního textu. V doslovném překladu se zase objevují chyby, jejichž příčinou jsou kromě jiného i nedostatky z přebíraných sekundárních zdrojů.

Samostatnákapitola o propagandě zabírá téměř třetinu publikace a její převážnou část tvoří excerpce knihy P.Taylora Munitions of the Mind: A History of Propaganda from the Ancient World to the Present Era. Z těchto důvodů se na tuto kapitolu podívejme zevrubněji.

V její úvodní části Řehka zbytečně překládá již dříve přeložené definice propagandy (strana 64) a dopouští se určitých nepřesností. Například kontextuálněnesprávně přeložil z anglického dokumentu NATO – AAP-06 (2015) political causejako politickou věc. Mohl použít oficiální překlad definice ze stejného dokumentu AAP-06 z roku 2015, který do češtiny přeložil Úřad pro obrannou standardizaci ReMO:

Informace, zejména zkreslené nebo zavádějící povahy, používané k podpoře politického cílenebo stanoviska.

V souvislosti s Velkou francouzskourevolucí datuje pád Bastily do roku 1758 (strana 69), tedyo 31 let dříve,než k této události skutečně došlo dne 14. 7. 1789. O několik řádků dále zase přebírá od Taylora chybný Napoleonův výrok:

…trojích nepřátelských novin je třeba se bát více než tisíce bajonetů.

Ve skutečnosti však Napoleon nehovořil o trojích novinách, ale hovořil o čtveru nepřátelských novin four hostile newspapers“.

Taylor píše o „Committee of Public Instructiona “Committee of Public Safety“ a Řehka tyto názvy (strana 69) chybně překládá i s nesprávnými údaji:

…v roce1792 Francouzi zřídili Výbor pro veřejné pokyny a později také například Výbor pro veřejnou bezpečnost. Tyto organizace byly mimo jiné nástroji propagandy cílené na sjednocení národa a armády…

Správný název prvního výboru je v češtině Výbor pro veřejné vzdělávání (instruction v angličtině znamená nejenom pokyny, ale také vyučování či vzdělávání). Tento Výbor nebyl založen v roce 1792, ale o rok dříve, v roce 1791. Zabýval se změnou tehdejšího systému vzdělávání a jeho propaganda byla primárně zaměřená proti katolické církvi a nebyla cílená na armádu.

Název druhého výboru se do češtiny překládá jako Výbor pro veřejné blaho. Ten se zabýval obranou republiky proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli. Ve Francii v té době sice také existoval výbor pro bezpečnost, ne veřejnou, ale všeobecnou. Jednalo se o exekutivní výbor Národního konventu – Výbor pro všeobecnou bezpečnost (Committee of General Security), který se věnoval vnitřní bezpečnosti státu. Avšak ani Taylor ani Řehka se o tomto výboru nezmiňují. Autor zjevně nerozlišuje rozdíl mezi anglickými výrazy safety a security. Výše uvedené historické názvy se probírají v učivu na všeobecných i odborných středních školách.

V souvislosti s propagandou vůči Iráku před zahájením operace Pouštní bouře (17. leden 1991) přebírá na straně 99 od Taylora informaci o vyhazování kuvaitských novorozenců z inkubátorů a píše o „kuvaitské ženě, která svědčila v televizí přenášeném slyšení OSN k brutalitě irácké okupace.“ Ve skutečnosti se jednalo o patnáctiletou kuvaitskou dívku, která nesvědčila v OSN, ale před výborem Kongresu USA pro lidská práva (10. říjen 1990).Toto svědectví bylo sice ověřeno organizací Amnesty International, ale později jej tatáž organizace vyvrátila jako nepravdivé.

Sdělení (strana 99) o tom, že se Saddám

…snaží vyvinout jaderné zbraně a vyvíjí zbraně hromadného ničení (tyto obavy se po válce ukázaly jako opodstatněné),…

mohl autor doplnit například o svědectví vojáků. Rovněž mohl v rámci úplnosti napsat pokračování a závěr této kauzy. Po Válce v Zálivu tvořila premisa vývoje skladování zbraní hromadného ničení (ZHN) hlavní těžiště propagandy vůči Saddámovu režimu, která eskalovala až do války v Iráku (2003).

V roce 2004 ustanovil prezident G. W. Bush komisi, která měla za úkol tyto informace prověřit v souvislosti s činností zpravodajských služeb. Mnohaset stránková zpráva komise z března 2005 informace o ZHN popřela a poukázala na špatnou analytickou činnost těchto služeb. Následně vystoupil Colin Powell v televizi NBC a dementoval svoje předchozí prohlášení slovy: „pokud bychom věděli, že se zpravodajské služby mýlily, Irák bychom nenapadli.“ Autor mohl rozebrat klady a zápory této propagandy a také poukázat na její dopady v oblasti jak bezpečnostního, tak informačního prostředí.

Nezabývejme se již dalšími nedostatky z kapitoly o propaganděa pouze doplňme, že propaganda je sine qua nonpsychologických operací (PSYOPS) a ty jsou zase součástí informačních operací. Proto tato část typologicky patří do podkapitoly o PSYOPS. Při popisu propagandy mohl autor z vojenského, ale i diplomatického pohledu využít klasické práce v tomto oboru od  W. Lippmanna s názvem Public Opinion, nebo práci H. D. Lasswella: Propaganda Technique in the World War, případně knihu Propaganda od J. Ellula, dalšího klasika v této oblasti. Rovněž se mohl zmínit o dezinformacích, které jsou součástí vojenské propagandy.

Letmo se podívejme na další části publikace. Na straně 35 autor píše:

Je (Napoleon) také pokládán za autora výroku o sedmé velmoci. Za sedmou velmoc označil tiskoviny, které proti němu propagandisticky bojovaly.

Jedná se o volnou interpretaci z bakalářské práce J. Volfa,který poněkud chaoticky a bez uvedení zdroje uvádí:

Média, zejména tištěná se často označují jako sedmá velmoc. Toto sousloví pochází patrně z doby vlády Napoleona Bonaparta, jenž takto označil tiskoviny, které proti němu bojovaly.

Podívejme se, jak vznik tohoto rčení vysvětluje historička PhDr. Kovářová:

Vítězem napoleonských válek se stalo Rusko, Prusko, Rakousko a Velká Británie. Vídeňský kongres těchto čtyř velmocí (14. 9. 1814 – 9. 6. 1815) se dohodl na úpravě hranic i poměrů v Evropě a pozměnil jejich mapu. V září 1815 vznikla Svatá aliance, jejíž kongres v Cáchách (něm. Aachen) v roce 1818 odvolal z Francie okupační vojska a Francii přijal mezi sebe jako rovnoprávného a vítaného člena. V roce 1818 se tedy počet velmocí rozšířil na pět. V roce 1871 nahradilo Prusko sjednocené Německo a mezi velmoci se počítaly i USA. Tím se počet velmocí rozšířil na šest a sedmou se stal tisk.

Rčení tedy vzniklo až po pádu a smrti Napoleona.

Na straně 183 přebírá autor sekundární informaci o tom, že

…pojem hybridní válčení byl jako vojenský operační přístup poprvé popsán v roce 2007 bývalým důstojníkem námořní pěchoty USA Frankem Hoffmanem…

Avšak z operačního pohledu se o hybridním válčení již v roce 2002 zmiňovalmajor William J. Nemeth v práci s názvem Future War and Chechnya: A Case for Hybrid Warfare. V roce 2005 generál James N. Mattis rozebíral hybridní válčení ve svém projevu a v tomtéž roce napsal společně s podplukovníkem F. G. Hoffmanem kratší článek Future Wars: The Rise of Hybrid WarsHoffman, který připisuje vznik tohoto termínu Robertu G. Walkerovi (1998), napsal na toto téma do roku 2007 několik článků. Detailněji popisuje problematiku hybridních válek ve své práci z roku 2007 Conflict in the 21thCentury: The Rise of Hybrid Wars.

Původ termínu hybridní válčení vysvětlil M. Kubeša a J. Spišák již v roce 2011 v článku Hybridní hrozby a vývoj nové operační koncepce NATO v časopise Obrana a strategie Ústavu strategických studií Univerzity obrany (UO).Pro úplnost dodáme, že v roce 1999 popsal principy hybridního válčení plukovník Qiao Liang a plukovník Wang Xiangsui v knize Unrestricted WarfareAvšak ve významu dnešního pojmu hybrid wars použili termín unrestricted warfare.

Závěr: Z větší části se jedná o pouhý překlad různorodých textů, jehož kvalitu snižuje neúměrně velký počet nepřesností, chybných termínů a údajů. Poukázali jsme pouze na některé z mnoha nepřesností a chyb, které se v tomto kompilátu vyskytují. Za tento stav nesou zodpovědnost také recenzenti. Buď se v dané problematice nedokáží orientovat, nebo práci nečetli, případně mohli mít nějaký důvod, proč na nedostatky v knize neupozornili, a tím slibný titul degradovali do béčkové kategorie. I přes nedostatky a chyby může být tato práce pro neodborníky přínosná.

Poznámky:

 

Reakce autora knihy Informační válka Karla Řehky

Po delším zvažování jsem se rozhodl, že se k recenzi pánů L. Chaloupského a R. Talafy jako autor knihy vyjádřím. Nejde mi o kritiku kritiky a už vůbec ne o osočení jejích autorů, mají plné právo na svůj názor. Věřím ale, že by můj pohled mohl prospět objektivnímu pohledu na diskutovanou knihu.

Jsem přesvědčen, že autor by měl být kritikovi vděčný. Pokud někdo odhalí nedostatky a upozorní na ně, je to poučné a minimálně férové vůči čtenáři. Plně také respektuji odlišný názor. Nepřísluší mi zde jakkoli spekulovat o motivaci autorů recenze a chci věřit, že se chtějí podělit o svoji zkušenost, názor a o svá pozitivní i negativní zjištění. To každý potencionální čtenář knihy jistě ocení.

Přiznám se, že mě volba citátu o přeplacených generálech v úvodu trochu překvapila (i proto, že se jedná o „kolegy z rezortu Ministerstva obrany“), ale to je věc vkusu. Stejně tak jsem se při čtení úvodu kritiky sám sebe ptal, jaký účel může mít v recenzi odkaz na debatu a kritické připomínky „kolegů z ReMO“, zejména když není uvedeno, o jaké kolegy se jedná, kolik jich je, v jaké oblasti pracují a v čem spočívá jejich kritika. Byla by to pro mne hodnotná zpětná vazba, protože jsem se sám u svých kolegů v rezortu setkal spíše s pozitivní reakcí (což může být zavádějící) a při výzkumu, který jsem před třemi lety v rezortu prováděl, jsem velký počet osob k věcné diskuzi o této problematice najít nedokázal.

Chtěl bych také upřesnit, že jsem sice „voják v hodnosti generála“, nikoli však „s dlouholetou praxí v tomto oboru“. Občas jsem sice nazýván odborníkem na hybridní či informační válku, já jsem se však za něj nikdy neoznačoval a nepovažuji se za něj. Za roky vojenské praxe a operací jsem se s touto problematikou setkával, někdy jsem se v ní i aktivně angažoval. V současné době se s její vojenskou částí setkávám velmi často, studuji ji, ale nikdy jsem na tomto poli jako specialista nepracoval. Považuji se za člověka s nezbytným přehledem a znalostmi informačních aspektů války, které voják moderní armády potřebuje ke svému poslání mít. Nic víc, nic míň.

Když jsem se před léty touto oblastí začal prakticky a později i akademicky zabývat, překvapilo mě, jak malé povědomí o ní vládne v našich ozbrojených silách (nehovořím o současném stavu) i mezi „kolegy z ReMO“. I později, když téma začalo být vojensky i celospolečensky aktuální, byl málokdo schopen alespoň popsat základní pojmy (a to i v naší armádě a v menším měřítku i v NATO – nemluvím o několika málo specialistech). To nejsou dojmy, to jsou fakta založená na výzkumu, rozhovorech a dotaznících.

V civilním sektoru jsem se zase mnohdy setkal s vnímáním, že informační operace jsou „trolí továrny“, sociální sítě, fake news apod. Ani v civilním sektoru ani v armádě, rezortu MO, vojenských vzdělávacích institucích a think-tanku našeho resortu (CBVSS) jsem nenašel žádnou publikaci, která by nabízela ucelený přehled o informační válce. Tato problematika dokonce donedávna (současný stav neznám) nebyla ani náplní kariérového vzdělávání našich důstojníků, praporčíků a poddůstojníků. Vím to také proto, že jsem se v té oblasti snažil věci posunout i ve své práci a zúčastnil jsem se mnoha více i méně odborných diskusí. A právě v této situaci jsem se několika přáteli nechal přesvědčit, abych se i při svém tehdejším časovém vytížení pokusil věci srozumitelně popsat, publikovat a tím i přispět k nápravě stavu.

Osobně se domnívám, že pro hodnocení knihy je důležité přihlédnout k jejímu cíli a její povaze, která se od jejího cíle odvíjí. Protože ho autoři recenze nezmiňují, dovolím si ho zde uvést tak, jak je explicitně vyjádřen v úvodu knihy:

Tato kniha je určena pro širší veřejnost. Ambicí autora je popsat vedení války v informačním prostředí způsobem srozumitelným běžnému čtenáři. Záměrem není předložit striktně odborný text, vyčerpávající přehled či vědeckou studii. Tím kniha rozhodně není. Jedná se o stručný popis, který má čtenáři pomoci vytvořit si základní představu o specificích vedení války v informačním věku. Cílem knihy není nic jiného než přispět ke společenské diskusi a vzdělávání v otázkách bezpečnosti a obrany.

Knihu jsem tudíž musel psát odlišně, než píši třeba dizertaci. Při zpracování akademické práce si jako asi většina lidí nejprve vždy pečlivě volím téma, cíl a výzkumné otázky, přičemž se téma snažím, pokud možno co nejvíce zúžit tak, aby nepřesáhlo mé možnosti a abych ve výzkumu mohl jít dostatečně „do hloubky“. Tato kniha však není a nemohla být akademickou prací. Při psaní knihy jsem sice v dílčích oblastech výsledky svého výzkumu využil, kniha je však jako celek (v souladu se svým cílem) široce zaměřený víceoborový kontextuální stručný popis určený běžnému čtenáři.

Z vlastní zkušenosti vím, že běžný čtenář často nezná ani základní principy válčení, jeho úrovně, nástroje a faktory, které ho ovlivňují. Proto jsem volil obrovskou šířku popisované látky, což se nutně odráží v menší hloubce a preciznosti. Přestože v knize občas předkládám i vlastní myšlenky a řešení, jedná se samozřejmě do značné míry o kompilaci údajů z různých (často sekundárních) zdrojů. To nikdo nezakrývá. Jak také jinak pokrýt, tak široký záběr (povaha, úrovně a nástroje válčení; vývoj ve válčení; vývoj operačního prostředí; historické příklady propagandy; strategická komunikace; jednotlivé disciplíny informačních operací; válka v kybernetickém prostoru; ruská hrozba…) bez rozsáhlého výzkumného týmu a mnoha let práce? Každá z kapitol by si zasloužila minimálně jednu nebo spíš více knih z různých oborů. To ale není cílem.

Autoři recenze také zcela správně upozorňují na některé nedostatky v souvislosti s převzetím nepřesných informací ze sekundárního zdroje, příliš volné či nepřesné překlady některých pojmů, které mohou způsobit zkreslení apod. Mnohé z předložených nedostatků se týkají nepřesností u historických příkladů z vývoje propagandy, kde jsem, jak v knize uvádím, vycházel převážně (i když nejenom) z Taylorovy knihy Munitions of the Mind: A History of Propaganda from the Ancient World to the Present Era. Kapitola skutečně obsahem zabírá více než čtvrtinu textu, což je možná neúměrné, a podle recenze navíc bývá Taylorova kniha kritizována pro své nepřesnosti.

Viděl jsem však také pozitivní hodnocení tohoto autora, který vydal řadu příbuzných publikací. Zcela jistě bylo na místě provést „cross-checking“ více zdrojů, tady se však opět vracíme k problému šířka vs. hloubka. Opravdu trestuhodný je chybný letopočet v pádu Bastily. „Kopl mne sice do očí“, ale bohužel až v okamžiku, kdy byla kniha v tisku. Do té doby jsem si ho ani já, ani mnohem chytřejší lidé, kteří text četli, bohužel nevšimli. Možná proto, že s podstatou knihy úplně nesouvisí. To však jistě není omluva.

Tato kniha je to, co tvrdí, že je. Není tudíž historiografií a čtenář by ji k tomu rozhodně neměl používat. To jistě neomlouvá nepřesnosti, kterých jsem se dopustil. Historické příklady však v knize používám pouze jako ilustrativní s cílem poukázat na to, že je informační působení nedílnou součástí války od nepaměti a že má určitý vývoj. Věřím, že chyba v letopočtu či nepřesný název organizace nezhatí užitek knihy a čtenářovi stále poskytne to, co tvrdí, že mu má poskytnout (srozumitelný základní přehled a vhled do problematiky v širokém kontextu).

K jedné odbornější připomínce bych se rád vyjádřil. Autoři recenze naznačují, že by kapitola o propagandě měla být zařazena do textu o PSYOPS. Respektuji sice odlišný názor, nemohu s ním však souhlasit. Nemyslím, že by toto řazení bylo vhodné. I když odhlédnu od platných doktrinálních dokumentů, které ji takto nevymezují (ty nás však nemusí svazovat), nedá se propaganda dle mého názoru takto jednoduše vymezit. Její různé definice se sice mohou lišit, ale domnívám se, že se historicky jedná o širší aktivitu, než je moderní PSYOPS. Tento pojem navíc vznikal v jiné době než moderní terminologie vojenských informačních aktivit a je obtížné ji do moderních disciplín „zaškatulkovat“. Určité aspekty propagandy bychom mohli najít i v jiných dnešních disciplínách (např. tzv. „bílou“ propagandu bychom v jejím širším pojetí našli i u dnešní strategické komunikace a také u jiných informačních aktivit).

Autoři recenze také poukazují, co vše jsem mohl (mohl analyzovat, mohl použít, rovněž mohl napsat, mohl rozebrat, mohl využít, mohl zmínit). Ano, mohl jsem také popsat třeba zmiňované Unrestricted Warfare (nikdy se nestalo oficiální doktrínou, přesto pozoruhodný text). Mohl jsem ale také třeba zmínit čínské Three Warfares, íránské využívání Hizballáhu, mohl jsem třeba pojednat o „pragmatic complexity“ modelu v komunikaci, o kognitivní psychologii, mohl jsem možná rozebrat hybridní válku Němců v Sudetech či komunistické přípravy před vítězným únorem, využití umělé inteligence atd. Ano, mohl jsem mnohem více, ale rozhodl jsem se, že takhle to pro splnění cíle knihy musí stačit. Doufám, že to někdo brzy dokáže lépe.

Veškeré chyby a nedostatky knihy jsou mojí chybou a jsem za ně zodpovědný já! Recenzenti knihy jsou nezpochybnitelní odborníci ve svém oboru. Mimoto mi poskytli cenné kritické poznámky, na jejichž základě jsem byl nucen mnohé upravit či přepracovat, a jsem jim za to vděčný. Asi nikdo nemůže očekávat, že by snad mohli být odborníci ve všech oblastech tohoto textu (jestli takového odborníka v ČR někdo zná, rád bych se s ním seznámil), nebo že mohli prověřit každý údaj, odkaz a zdroj. S jejich kritikou nesouhlasím. Naznačování toho, že snad text ani nečetli nebo dokonce „mohli mít nějaký důvod, proč na nedostatky v knize neupozornili“ je však výslovně manipulativní a nekorektní.

Jsem rád, že recenze alespoň v jedné větě knize přiznává, že „i přes nedostatky a chyby může být … pro neodborníky přínosná“. Dokonce i někteří odborníci (a těmi se to v ČR skutečně nehemží) si myslí, že pro ně přínosná je. Při bližším zkoumání by se jistě našlo mnohem více nedostatků. Přesto jsem přesvědčen, že se jedná o nedokonalou a neúplnou práci, která je však společensky přínosná, vcelku obstojně svůj cíl naplňuje a její text má potenciál obohatit civilistu i vojáka.

Závěrem bych autorům recenze rád poděkoval za upozornění na nedostatky mé práce. Je to pro čtenáře knihy i jejího autora bezpochyby užitečné. Přeji jim, aby jejich knihy byly společensky prospěšné a mnohem kvalitnější než ta moje. Čtenáři knihy se omlouvám za její chyby a nedostatky a přeji mu, aby ho přesto obohatila a pomohla mu „vytvořit si základní představu o specificích vedení války v informačním věku“. Knize samotné přeji, aby splnila svůj cíl a přispěla „ke společenské diskusi a vzdělávání v otázkách bezpečnosti a obrany“.

23 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

23 Comments

  • Profilový obrázek
    Otakar Foltyn
    24. 1. 2019, 19:03

    Nevím, kde berou "recenzenti" drzost publikovat svůj výtvor na jinak kvalitním on war-on peace. Začít citátem o "přeplácených" generálech je nejlepší vizitka jejich objektivity a zbytek recenze to jen stvrzuje. Seznam výtek sice svědčí o přepečlivém přečtení, ale taky o záměrném ignorování autorem výslovně uváděném faktu, že se jedná o popularizační knížku. Vytýkat dílčí nepřesnosti v částech, které jsou převážně ilustrační je chucpe, protože je můžeme nalézt v jakékoliv publikaci. Úplným vrcholem je doporučování, co by v knížce ještě mělo být, přičemž se nejedná o doporučení, které by účelu publikaci jakkoliv pomáhalo. V populariční a zjednodušjící knížce je autor vázán rozsahem zkousnutelným běžným čtenářem. Generál Řehka se nikdy nepasoval na specialistu na InfOps, nicméně je znám studiem moderního válečnictví a tredy i InfOps. To že přispěl do veřejné debaty právě v oblasti InfOps publikací určené širokému publiku by nemělo být snižováno hnidopištstvím (to je nejmírnější ale výstižné slovo, které mě v souvislosti s předmětnou "recenzí" napadá.. Ale díky rádobyrecenzentům za motivaci vrcholných funkcionářů zase něco napsat.

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Toledo@Otakar Foltyn
      24. 1. 2019, 23:01

      Po několika letech konečně přispěvěk, který jsem tu dočetl do konce :-)

      Chtělo by to trochu víc nadhledu, než tu zmíněné pány ukřížujete za jejich názor. Nevidím nic špatného, když tu recenzenti rozeberou nepřesnosti, které v publikaci podle jejich mínění jsou. Od tohe přeci recenze jsou. Nazývat to drzostí svědčí spíše o vlastní netoleranci k cizímu názoru.
      Naopak, za jejich kritický pohled co by v knize mělo být za doplňující informace jsem jim vděčen. Příklad manipulace veřejného mínění kolem invazí do Iráku (1991/2003) je klasický příklad informační války. Jestliže autor uvede jen část informace, která čtenáře neinformuje o celém známem kontextu této psychologické operace, pak mám jen dva závěry. Jedná se o nekvalitní práci autora, nebo je samotná kniha součástí hybridní války za účelem udržet čtenáře na té naší dobré straně síly.

      Stručně řečeno, jestliže někdo předá do tisku knihu pod jménem vysokého důstojníka AČR odkojeného rodinou speciálních sil, tak bych očekával vyvážené autorské dílo nejvyšší kvality schopné obstát kritický pohled odborné veřejnosti.

      P.S. Překroucení úvodního citátu jako o "přeplácených" generálech je sama o sobě krásným příkladem psychologické manipulace čtenáře….

      REPLY
    • Profilový obrázek
      Ladislav@Otakar Foltyn
      25. 1. 2019, 8:39

      Pane Foltýne, nejspíš byste chtěl na knihu slyšet jenom chválu, a proto se snažíte manipulativním vyjadřováním ovlivnit redaktory onwar, aby otiskovali jenom to, co chcete číst. Pokud jste si přečetl některé nedostatky, které jsem uvedl, měl byste si také přečíst celou publikaci a zamyslet se nad dalšími „dílčími“ chybami a nepřesnostmi, které jsem neuváděl. Pochybuji, že byste změnil názor, protože naznačujete, že čtete knihy s množstvím nedostatků, ale věřte, že já si publikace vybírám dle autora, tématu a nakladatelství. To byl také důvod, proč jsem si uvedenou knihu zakoupil. Erudovaný čtenář by za své peníze a touhu po informacích měl dostat materiál, který by takové množství zavádějících chyb obsahovat neměl. A to obzvláště v této oblasti. Pokud někdy zajdete do knihkupectví, naleznete zde knihy, které se touto tématikou rovněž zabývají. Jsou psány civilními autory a také v rozsahu, který je také „zkousnutelný běžným čtenářem“ a kupodivu bez nedostatků. Všechny knihy čtu pečlivě, nikoliv „přepečlivě“ – měl byste také číst pečlivě, a proto jsem si nedostatků všimnul. Možná tento způsob četby měli udělat i recenzenti, pokud jsou odborníci. Máte pravdu v tom, že nevím, která část je ilustrativní a která není. Kdybych to věděl, tak bych uvedl nedostatky v neilustrativní části. Můžete si o tom myslet své, ale právě proto, že knihu napsal „vrcholný funkcionář“ neznamená, že se práci nemusí věnovat patřičná pozornost. Práce na knize je pro autora časově náročná a vyčerpávající. Recenzenti by poté měli upozornit na případné nedostatky. Za svou práci obvykle dostávají honorář, stejně jako autor a tudíž jsou neoficiálně považování rovněž jako autoři. A i když je kniha ještě v tisku, lze v nakladatelství vyřídit tzv. errata. Rovněž fakt, že knihu napsal „vrcholný funkcionář“ neznamená, že mu budu, slušně řečeno, pochlebovat. Vydat knihu s takovouto tématikou, neznamená nějakou veřejnou debatu, ale předávání spolehlivých informací.

      REPLY
    • Profilový obrázek
      stoura@Otakar Foltyn
      25. 1. 2019, 11:05

      To by mě zajímalo, kolik v souvislosti s tím citátem o učitelích a generálech, bere takový generál Mičánek, Kolkus, Štefka nebo Šedivý: https://janacernochova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=690753. A onwar není žádná kvalitní platforma; čte to tak do 200 lidí. Koho tak může ještě zajímat česká armáda? Maximálně tak ještě vlastní zpravodajské služby.

      REPLY
      • Profilový obrázek
        Chris@stoura
        25. 1. 2019, 12:24

        Ten Foltyn mi připomání základní vojenskou službu. Velitel má vždycky pravdu i když to růžovoučké kolečko je černé. Typický pohrobek minulého myšlení. Když k tomu přidám jeho vyjadřování, tak si myslím, že to bude nějaká stará zelená guma.

        REPLY
    • Profilový obrázek
      David@Otakar Foltyn
      8. 3. 2019, 23:32

      Už starej dobrej Níče psal v tom smyslu, že v institucích kde neexistuje ostrá a veřejná kritika, tak se rozrůstá podhoubí korupce. Pokud si někdo tu kníšku přečte, tak musí pozastavit nad tím, že byla v této podobě vydaná. Ani není třeba rozvádět další nepřesnosti. To co je v recenzi je už samo o sobě na nějakou vysokou "cenu". Óťo, umění číst vyžaduje také určité schopnosti.

      REPLY
      • Profilový obrázek
        Janička@David
        10. 3. 2019, 21:36

        Dunning-Krugerův efekt: Hlupák nejenom že neví, že je hlupák, ale díky tomu, že je hlupák, je odsouzen zůstat hlupákem i nadále, neboť si nedokáže své hlupství připustit – to tomu OF. Pokud je jenom část z toho co se píše v recenzi pravda, tak je ta publikace hodná opravdu velkééé ceny :-). Jedině ten hlupák by ji cenu udělil.

        REPLY
  • Profilový obrázek
    Josef
    25. 1. 2019, 12:34

    Na začátku svého komentáře podotýkám, že jsem knihu nečetl a reaguji jen na tento článek, vyjádření autora knihy a diskusi pod článkem.

    Velmi mě zaujalo, že autora prvního diskusního příspěvku tak rozčílil výrok Jana Masaryka. Co je na něm divného? Osobně jej považuji za pravdivý a musím podotknout, že jsem byl jak učitelem, tak vojákem a rozdíl v platovém ohodnocení byl propastný. Možná ale pan kolega Foltyn sám cítí, že v této oblasti není něco v pořádku. Nakonec úroveň učitelů, ale i vysoká feminizace školství ovlivňuje i úroveň armády. Bohužel stále více se objevují upozornění, že to se vzdělaností v tomto národě jde z kopce. Člověk někdy zírá, čím se dokáží učitelé a jejich studenti zabývat (https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/173699/?fbclid=IwAR06EBxm0R2eFgod7KjvemGLvM7LrFC1VUltnld7CzhqArCv_NMdJ4936Zg).

    Skoro bych řekl, že jak vedoucí práce, tak i oponenti jsou v tomto případě přeplacení. Legrační na tom je, že to myslí vážně a udělují si za to tituly. Je to hloupost, naivita nebo výsledek hybridní války? Myslím, že tohle by žádný ruský nebo čínský troll nevymyslel. To fakt řeší aktuální problémy společnosti

    Mluvit o hybridní válce je módní. Propaganda tady byla vždy. Praktickou zkušeností prokázáno, že pokud je špatně vedena, tak působí spíše opačně. Nakonec za mistra propagandy je považován Josef Goebbels a musí se mu přiznat, že to opravdu uměl a jeho činnost mělas na válečné úsilí 3. říše velký vliv. Obávám se, že pan generál měl buď zadání, nebo se chtěl svést na módní vlně.

    Problém je, že současní propagandisté si počínají podobně jako ti před rokem 1989 a moc se nepoučili. Nepočítají s myslícím člověkem, který je schopen si dělat sám závěry a na základě svých zkušeností. K dispozici je dostatek informací a myslící člověk si udělá sám závěr. Když se struna přepíná, tak praskne a když se to udělá v propagandě tak působí přesně opačně. Zvlášť pokud je v rozporu s osobní životní zkušeností člověka.

    Dnes je móda označovat lidi s názory odlišnými od oficiálního proudu za "vlastence jiných států" (jak hezký výraz aby autor výroku nemusel říct zrádce), označují je za trolly, kritické názory za propagandu cizí mocnosti a hybridní válku. Nakonec pořád platí poučka, že nejlépe se zbavíme problému tak, že eliminujeme (vyhodíme, dehonestujeme) toho, kdo na problém poukazuje. Problém sice nezmizí, ale přestane se o něm mluvit a nemusí se řešit". Jenže otázkou je, kdo je v důsledku větší vlastenec, ten kdo chce problémy řešit, nebo ten kdo je mete pod stůl.

    Nakonec jen malé upozornění na rozhovor vysokého důstojníka na Aktuálně .cz

    https://www.reflex.cz/clanek/prostor-x/92336/vysadkar-zelinka-doba-bezpeci-je-pryc-a-valka-je-mozna-tisice-cechu-se-chteji-branit-prvni-linie-jsou-novinari.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu.

    Chce si to poslechnout. Stojí to za to. Možná měl nařízeno vystoupit, možná znal dopředu otázky a věřím mu, že to "myslel upřímně". V každém případě je to ukázka propagandy, která se může u osob dlouhodobě se zabývajících problematikou obrany minout účinkem a spíše působit kontraproduktivně.

    Prostě, ne vše co si můžeme přečíst a vyslechnout je důsledek hybridní války. Někdy je to jen šlendrián a dlouhodobé přehlížení problémů. pane kolego Foltýne, fascinuje mě, že můžete označit publikování odlišného názoru za drzost. určitě se považujete za demokrata a tak si vám dovolím doporučuji trochu si prostudovat klasiky například Voltaira a seznámit se s jho proslulým výrokem. Takhle se nevede a ni diskuse, ale ani nedělá propaganda.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    26. 1. 2019, 6:08

    Dovoluji si přispět do mozaiky české informační války citací z knihy A. Šándor: Čeká nás pohroma? – Životní příběh generála tajné služby (Daranus, 2016, ISBN 978-80-87423-76-9), s. 119: "Šlo o takzvanou Bílou knihu, které jsem dělal oponenta společně s generálem Šedivým. Na Bílé knize se pracovalo dost pečlivě a myslím, že nakonec svou hodnotu měla. A co se s ní stalo? Vláda ji vzala na vědomí. Nic víc. Když ji tehdejší Nečasův kabinet vzal pouze na vědomí, tak vlastně k ničemu nebyla. Šlo tedy v zásadě jen o jakési intelektuální cvičení."
    Usnesení Vlády ČR o SCHVÁLENÍ Bílé knihy o obraně č. 369 z 11. 5. 2015, lze najít zde https://apps.odok.cz/attachment/-/down/KORN97BT9TD9. Nejenže tento dokument nebyl vzat pouze na vědomí, ale byl schválen, ale také byla ministru obrany stanovena povinnost informovat vládu každoročně o implementaci dokumentu.
    Ředitelství každé z dřívějších dvou vojenských zpravodajských služeb byla připomínkovými místy v procesu projednávání dokumentů a nejenom těch interních; ředitel zpravodajské služby musel tedy vědět, jak fungují procesy zajištění vlády, tj. státní suverenity, jaký je rozdíl v důsledcích schválení (rozhodnutí) a braní na vědomí (informace) vládního materiálu. V Bílé knize o obraně je navíc na předsádce uvedeno: "Vláda České republiky schválila materiál Bílá kniha o obraně usnesením číslo 369 ze dne 18. května 2011." Dokument visí na internetu, původní informace si lze vygooglovat, ani k tomu není třeba zpravodajský výcvik…
    Nabízí se otázka, proč to ti generálové (formální vojenské elity) od zpravodajských služeb a speciálních operací dělají? Hodnost generála je výběrová, nemohou být tedy hloupí. Jaký je za tím záměr, že dezinformují? Vedou snad české zpravodajské služby informační operaci proti české veřejnosti?
    Pro generála Řehku může být alespoň útěchou, že v českém kulturním prostředí je pozitivněji vnímán dezinformátor, než informátor. Obě kategorie osob přitom mají dobrou šanci se dostat do Parlamentu, byť u dezinformátorů je zatím šance větší.

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Igor@Bohuslav Pernica
      27. 1. 2019, 16:44

      Nejsem odborník na tématiku v knize rozebíranou. Řadím se k laické veřejnosti, které by tato diskutovaná kniha měla být primárně určena ( jak uvádí pan Foltýn v jeho komentáři – „knížka popularizační a zjednodušující“ pro „široké publikum“ ). Tím spíše mne jako příslušníka laické veřejnosti uráží bagatelizace markantních nedostatků, které kniha obsahuje. Zjednodušeně řečeno: laická veřejnost není hloupý konzument, který stráví vše, co se mu podsune ( což vyplývá z komentáře pana Foltýna ). I pro nás laiky by měly být díla co do technického i obsahového zpracování na úrovni odpovídající penězům, za které jsme je zakoupily. Pan generál ve svém komentáři svoje chyby částečně uznal, je to pro něho zkušenost, která mu jistě pomůže při publikaci dalších knih, k čemuž mu přeji mnoho úspěchů. Koneckonců není to profesionální autor chrlící jednu knihu za druhou. Velmi těžko se mi však omlouvá nedostatkový podíl ostatních, podílejících se na vydání knihy. Tyto zúčastněné osoby bych již mezi profesionály předpokládal zařadit. A tyto osoby jako profesionálové selhaly, když pustily do tisku knihu s chybami od neprofesionálního autora. A právě tyto osoby by nám, laické veřejnosti, která si knihu zakoupila, měly vrátit prodejní cenu knihy ( tak jak vrací prodejce peníze za nehrající rádio, zkaženou konzervu, kterou prodal a podobně ). Mimo výše uvedené se nabízí dále otázka, co v diskutované knize je ještě chybné. Je zde řada informací, které laik nemá možnost ověřit, musí se proto spoléhat na hodnověrnost autora. Jestliže však autor a další zainteresované osoby pustí do tisku očividné chyby, lze se spoléhat na ostatní již ryze odborné informace? Celé dílo je tím z hlediska informační přesnosti znevěrohodněno. Máme-li hodnotit knihu systémem známkování ve škole, nezbývá nám, než udělit mu 5. Pokud dá učitel ve škole žákům několikastránkový diktát a žák udělá více chyb, ohodnotí ho učitel nejhorší známkou, přestože ve zbývajících větách diktátu chyby neudělal. Stejný pohled mám i na tuto knihu. Co však v žádném případě nelze omluvit, tak to jsou názory typu recenze pana Foltýna. My jako konzumenti, platící za zboží a služby, máme tu drzost kritizovat chybný výrobek. Koupili jsme nehrající rádio nebo zkaženou konzervu a my máme tu drzost kritizovat prodejce nebo výrobce špatného výrobku. K tomu snad není třeba nic dodávat.

      REPLY
      • Profilový obrázek
        Igor@Igor
        27. 1. 2019, 16:47

        Omlouvám se, napsal jsem to do nesprávné sekce.

        REPLY
  • Profilový obrázek
    Igor
    27. 1. 2019, 16:46

    Nejsem odborník na tématiku v knize rozebíranou. Řadím se k laické veřejnosti, které by tato diskutovaná kniha měla být primárně určena ( jak uvádí pan Foltýn v jeho komentáři – „knížka popularizační a zjednodušující“ pro „široké publikum“ ). Tím spíše mne jako příslušníka laické veřejnosti uráží bagatelizace markantních nedostatků, které kniha obsahuje. Zjednodušeně řečeno: laická veřejnost není hloupý konzument, který stráví vše, co se mu podsune ( což vyplývá z komentáře pana Foltýna ). I pro nás laiky by měly být díla co do technického i obsahového zpracování na úrovni odpovídající penězům, za které jsme je zakoupily. Pan generál ve svém komentáři svoje chyby částečně uznal, je to pro něho zkušenost, která mu jistě pomůže při publikaci dalších knih, k čemuž mu přeji mnoho úspěchů. Koneckonců není to profesionální autor chrlící jednu knihu za druhou. Velmi těžko se mi však omlouvá nedostatkový podíl ostatních, podílejících se na vydání knihy. Tyto zúčastněné osoby bych již mezi profesionály předpokládal zařadit. A tyto osoby jako profesionálové selhaly, když pustily do tisku knihu s chybami od neprofesionálního autora. A právě tyto osoby by nám, laické veřejnosti, která si knihu zakoupila, měly vrátit prodejní cenu knihy ( tak jak vrací prodejce peníze za nehrající rádio, zkaženou konzervu, kterou prodal a podobně ). Mimo výše uvedené se nabízí dále otázka, co v diskutované knize je ještě chybné. Je zde řada informací, které laik nemá možnost ověřit, musí se proto spoléhat na hodnověrnost autora. Jestliže však autor a další zainteresované osoby pustí do tisku očividné chyby, lze se spoléhat na ostatní již ryze odborné informace? Celé dílo je tím z hlediska informační přesnosti znevěrohodněno. Máme-li hodnotit knihu systémem známkování ve škole, nezbývá nám, než udělit mu 5. Pokud dá učitel ve škole žákům několikastránkový diktát a žák udělá více chyb, ohodnotí ho učitel nejhorší známkou, přestože ve zbývajících větách diktátu chyby neudělal. Stejný pohled mám i na tuto knihu. Co však v žádném případě nelze omluvit, tak to jsou názory typu recenze pana Foltýna. My jako konzumenti, platící za zboží a služby, máme tu drzost kritizovat chybný výrobek. Koupili jsme nehrající rádio nebo zkaženou konzervu a my máme tu drzost kritizovat prodejce nebo výrobce špatného výrobku. K tomu snad není třeba nic dodávat.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    modrey
    27. 1. 2019, 21:30

    jednadvacet, voko bere, kniha je dobrým počinem pro základní pohled na věc v historii vedení konfliktů. Není snad žádný konflikt bez toho, aby k zažehnutí ohně neposloužila nějaká jiskra dezinformace, tedy informační způsob boje.
    Beru to jako první výkop do tématu, které je třeba řešit a na které je se třeba připravovat, možná plodnější věci než šmírování expremierovi exmanželky.
    Při popularizaci podobných témat dost často dochází i k možná nevědomému předkládání osobních názorů a tím i k možné dezinformaci a manipulaci s nevědomým čitatelem. Nezpůsobovat chaos a paniku, historie se točí mnohdy rychleji nežli sluneční cykly. Stačilo necelých deset let a z varšavské smlouvy jsme v NATO a stále tu slouží dost borců, kteří ještě přísahali věrnost socialistické vlasti.
    (nerad bych aby se to dostalo do takových mezí jako politicko výchovná činnost pana Foltýna a Zelinky v médiích. AČR má býti apolitcká a ne podhoubím nějaké junty)
    A nějaký letopočet, autor není historik, jsme lidé chyby se stávají, cílem díla nemělo být datování zmiňovaných událostí, ale když už chybný, tak bych bral nějaký zapamatovatelný, jak už na to kdysi upozorňoval sám Cimrman.

    …práci kritiků vidím dost podobnou divadlu sklep ve věci kritika bible

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Bohuslav Pernica@modrey
      14. 2. 2019, 6:57

      Jestli si dobře vzpomínám, tak jde o scénku Vibli Bibli https://www.youtube.com/watch?v=KZ7KubM-R4E. Je tak otázkou, který biblický kánon zvolit https://cs.wikipedia.org/wiki/Biblick%C3%BD_k%C3%A1non. Liší se rozsahem. Snad z toho nebude občanská informační válka.

      REPLY
      • Profilový obrázek
        m@Bohuslav Pernica
        14. 2. 2019, 14:14

        Ano, Katovna divadla sklep, bible. Je lehké něco zkritizovat, ale sepsat to tak, jak to podal autor dá mnohem větší práci. Po přečtení mi to přišlo celé šité horkou jehlou a pouze z jednoho úzkého úhlu pohledu na téma práce s informacemi.
        Pokud autor pracuje na něčem dalším navazujícím, tak by se měl rozhodně před vydáním vydat cestou diskuse i s názorově odlišnými jedinci, protože by se mohlo stát, že se bude pohybovat pouze v uvnitř kruhu svých přátel a nenahlédne na tento kruh i z vnější strany. (dost pseduopřátel mají vysoce postavení lidé ve svém okolí, bývá to spojeno až se servilitou a patolízalstvím, v tomto případě hodnost generála je hodně vysoká a může se lehce stát, že u svých přátel nenajde potřebný rozhled a odvahu něco vytknout nebo upravit)

        REPLY

Nejnovější komentáře