Nedávno se objevila zpráva, že izraelské ministerstvo obrany představilo tři prototypy budoucího tanku v rámci programu s hebrejským akronymem Carmel, který byl spuštěn před několika lety. V první fázi měl být výsledkem nový tank pro izraelské obranné síly, ale zanedlouho došlo k rozšíření programu na modernizaci stávajících a prototypy budoucích obrněných vozidel.

Technologicky se jedná o velice zajímavý program a izraelské společnosti novou techniku vybavují špičkovými technologiemi, včetně umělé inteligence (AI). Ministerstvo obrany zadalo firmám základní parametry, co by si představovalo a zbytek nechává na nich. Jedním z klíčových parametrů, kterým se zabývá tento text, je to, že osádka tanku budoucnosti musí být dvoučlenná.

Před časem jsem zde psal o negativním demografickém vývoji, který bude mít vliv na doplňování ozbrojených sil v následujících letech, kdy přístup „tak si tu armádu nadrnkáme“ rozhodně nebude fungovat bez ohledu na to, kolikrát se napíše na papír. Na dokreslení předchozí věty, na počátku srpna se objevily informace, že na Univerzitu obrany nastoupilo 418 nováčků, což je o dvacet více než loni. Škoda, že se člověk nedočte, že náborový cíl byl již několik let po sobě přes 700 a opět nebyl splněn, protože splněn být ani nemůže (v této souvislosti vřele doporučuji téměř deset let starý, ale stále aktuální text generála Jaromíra Zůny a pplk. v. z. Bohuslava Pernici s názvem Potřebuje vysokoškolské vzdělání vojenských profesionálů reformu?).

Jedním z přístupů, který může eliminovat nedostatek personálu je prohloubení spolupráce člověka se strojem, jak ji popisuje – řečeno v obecné rovině, protože jde o utajovaný dokument – Third Offset Strategy. O hlubší symbióze člověka a stroje mimo jiné řekl v dubnu 2016 tehdejší zástupce náměstka ministra obrany Bob Work:

And just like what happened in the rifle, telegraph and railroad revolution, these were things that were changing society and they ultimately changed the way war occurred.  The same thing is going to happen with AI and autonomy. 

So again, whenever we talk about this, usually I hear killer robots come up.  I want to emphasize that this third offset strategy is about making the human better.  It’s about making the human operate better.  Humans in the United States‘ conception will always be the ones who make decisions on lethal force, period. End of story.

Stále se zvyšující výpočetní kapacita, robotizace a autonomie umožní zvýšení schopností vojáka, potažmo armád, aniž by muselo dojít k radikálnímu zvyšování počtů. Tento trend narušuje tradiční linearitu vnímání armád – čím více lidí, tím silnější. Jde v zásadě o obdobu substituce práce kapitálem známou z mikroekonomie, kdy dojde k zachování, či zvýšení produktivity (výstupu) při poklesu jednoho ze vstupů – „práce“ a zvýšení druhého – „kapitálu“. Bob Work na konci citátu říká, že nejde o náhradu člověka „ve smyčce“, člověk bude vždy rozhodovat o použití smrtící síly, ale že jde o vylepšení schopností vojáka v nasazení.

Tato revoluce klade vyšší nároky především na personalisty, ale i plánovače a ty, kteří se zabývají rozvojem sil obecně. Výše uvedený příklad s tankem s dvoučlennou osádkou je výbornou ilustrací. Podobně jako například kombinované logistické konvoje, ve kterých jsou některá vozidla automatizovaná/autonomní a jiná (vedoucí) řízená člověkem, automatizované sklady, takzvané „loajální křídlo“, zpracování a vyhodnocení obrazových zpravodajských informací, plánování s pomocí umělé inteligence a tak dále.

Tento trend by měly bedlivě sledovat právě státy jako je Česká republika, jejichž zdroje jsou a budou omezené. Tedy nejenom sledovat, ale především podnikat konkrétní kroky. Může nás inspirovat mnohem menší Izrael, který patří k technologické špičce v oblasti užší spolupráce stroje a člověka zejména kvůli masivním investicím státu do výzkumu, vývoje a inovací. To by ovšem předpokládalo radikálně (násobně) zvýšit výdaje do této oblasti a zjednodušit administrativní překážky.

P. S. Velice brzy by měla být představena nová Koncepce výstavby Armády ČR (KVAČR). Těším se, až si v ní přečtu o záměrech při prohlubování spolupráce člověka a stroje, o umělé inteligenci a robotice a o tom, jak tyto trendy ovlivní personalistiku a armádu jako takovou v příštích deseti letech.