Příspěvky označené ztráty
Tři Mullenovy principy a civilní ztráty
Autor: František Šulc Kategorie: Koncepty | Concepts Datum: 8. 3. 2010

Předseda sboru náčelníků štábu admirál Mike Mullen (6. března 2010); Foto Mass Communication Specialist 1st Class Chad J. McNeeley, DoD
Předseda sboru náčelníků štábů admirál Mike Mullen před několika dny promluvil o novém způsobu, americkém způsobu vedení boje. Zatímco v minulosti bylo hlavním heslem „co nejnižší vlastní ztráty“, dnes je heslem „žádné civilní ztráty“. Na Kansaské státní univerzitě měl 3. března proslov a pak následovala debata. Docela si stojí za to přečíst celý transkript, protože jeho vystoupení nebylo zdaleka jenom o ztrátách.
Hovořil o třech principech. Zaprvé, vojenská síla by neměla být až poslední možností, kterou stát využije. Podle něj jsou ozbrojené síly natolik adaptabilní a flexibilní, že mohou být využity nejenom ve vojenských konfliktech, ale i při diplomatických jednáních (podpora spojenců, zastrašení nepřátel), při humanitárních katastrofách, či při získávání informací.
Zadruhé, síla by měla být používána pouze precizně a v rámci zásad. A tím se dostáváme k civilním ztrátám – ochrana obyvatelstva musí být na prvním místě, protože jedině tento přístup zajišťuje podporu a úspěch. Klíčem je tedy minimalizace „collateral damage“ , protože pokud není cílem porážka nepřítele, ale úspěch u obyvatelstva, méně je více.
Each time an errant bomb or a bomb accurately aimed but against the wrong target kills or hurts civilians, we risk setting our strategy back months, if not years. Despite the fact that the Taliban kill and maim far more than we do, civilian casualty incidents such as those we’ve recently seen in Afghanistan will hurt us more in the long run than any tactical success we may achieve against the enemy. People expect more from us. They have every right to expect more from us.
A konečně zatřetí, politika a strategie musejí být neustále v konfliktu. Podle něj by si vojáci možná přáli, aby politici stanovili strategii, pak šli z cesty a nechali její uvedení v život na armádě. Mullen tvrdí, že je to špatně. Strategie se podle něj musí vyvíjet s tím, jak se vyvíjí operace. A politici jsou nedílnou součástí tohoto procesu.
In other words, success in these types of wars is iterative; it is not decisive. There isn’t going to be a single day when we stand up and say, that’s it, it’s over, we’ve won. We will win but we will do so only over time and only after near constant reassessment and adjustment. Quite frankly, it will feel a lot less like a knock-out punch and a lot more like recovering from a long illness.
Výše uvedené je jenom velkou zkratkou Mullenova vystoupení, ale velice dobře to vystihuje změnu myšlení, která se v amerických ozbrojených silách za posledních devět let odehrála. Jde o pozitivní posun. Jakého bude mít trvání, těžko říct, ale už to, že se dospělo do tohoto bodu je velice přínosné jak pro teorii, tak pro praxi vedení a řízení konfliktů.
Co se týče druhého Mullenova bodu, tedy civilních ztrát, objevil se minulý týden, přesně v den, kdy měl admirál přednášku, ještě jeden zajímavý text. Napsal jej Marc Garlasco, který byl mimo jiné šéfem týmu vybírajícího cíle pro invazi do Iráku před sedmi lety. Už samotný začátek článku s názvem How to Cut Collateral Damage in Afghanistan asi hodně lidí naštve (respektive potvrdí vše špatné, co si o tehdejší éře mysleli):
When I was picking targets for the Iraq invasion as chief of high-value targeting for the Pentagon, collateral damage was a side issue. We treated civilian deaths like a fire drill: When they happened, it was seen as a media problem to be dealt with, not a sign we might need to change our procedures. Today, however, protecting civilians is taken as seriously as killing the target.
Pointa Garlascova textu je dosti provokativní – tvrdí totiž, že zatímco většina ozbrojených sil se přizpůsobuje novému přístupu – minimalizaci civilních ztrát – tak jediní, kteří to nezvládají jsou příslušníci speciálních sil. Tvrdí, že v letech 2007-2009 většina civilistů zahynula poté, co speciální síly, které se ocitly v kontaktu s nepřítelem, si zavolaly o vzdušnou podporu. Na příkladu incidentu z 21. února, kdy letoun vybombardoval konvoj civilistů ukazuje, že ve hře jsou i jiné (méně využívané) možnosti jak vyřešit situaci, než si zavolat o leteckou podporu.
But what does seem clear is that no U.S. forces were ever directly in danger, so options other than air power should have been on the table. Special Forces could have called in to other supporting troops with the aim of capturing the enemy. The military could have followed these on-the-run Taliban to even more Taliban. Instead they chose to fire.
Na závěr mám pro vás menší kvíz týkající se SF: Která země má nejvíce příslušníků speciálních sil na světě?
A) Rusko; B) Severní Korea a C) Izrael
Zamyslete se. Už víte? Pak pro kontrolu klikněte sem.
Britské problémy a pár otázek pro vás
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 5. 11. 2009
Podle statistik Brity čeká nejkrvavější rok od války o Falklandy v roce 1982. Ještě před včerejším incidentem, při kterém zemřelo pět vojáků rukou afghánského vojáka policisty statistika říkala, že Britové letos přišli o 87 lidí. Teď je toto číslo ještě vyšší. Do konce roku zbývají dva měsíce a v Afghánistánu letos tedy zemřelo 92 britských vojáků. (Následující citát nepočítá s oněmi pěti ztrátami ze včerejška.)
A total of 224 British service personnel have died since the start of operations in Afghanistan in 2001, compared to 255 in the two-month war against Argentina 24 years ago. The number of servicemen and women injured has also been extensive – a total of 940 in the four years of combat.
Včerejší incident je ovšem v mnohém více šokující, než přechozí ztráty v boji. Vojáci, jejichž úkolem byl výcvik ANP zemřeli, když se zastavili na afghánské policejní stanici. Jeden z afghánských policistů po nich začal střílet zřejmě ve chvíli, kdy si sundali neprůstřelné vesty. Útočník uprchl, k útoku se přihlásil Taliban. Britský premiér Gordon Brown řekl:
„While we are assembling evidence, the Taliban have claimed responsibility for this incident,“ Mr Brown told MPs in the Commons on Wednesday. “It may be that the Taliban have used an Afghan police member or they have infiltrated the Afghan police force and that is what we’ve got to look at,“ he said.
Podle některých informací však střelec pracoval pro policii tři roky. Pravděpodobnější bude, že dlouhodobě nepatřil k Talibanu, ale že ho někdo uplatil. Napadlo mně také, že není nemožné, že si vyřizoval osobní účty, například kvůli někomu z bližší či širší rodiny. Ale to je skutečně jenom spekulace. Nic z výše uvedeného však nezmění na tom, že o život přišlo pět lidí, kteří se snažili Afgháncům pomoci. Jsou to:
- Sergeant Major Darren Chant, 1st Battalion The Grenadier Guards
- Sergeant Matthew Telford, 1st Battalion The Grenadier Guards
- Guardsman James Major, 1st Battalion The Grenadier Guards
- Acting Corporal Steven Boote, Royal Military Police
- Corporal Nicholas Webster-Smith, Royal Military Police
Tato událost má a bude mít velký vliv na veřejné mínění, které je už tak proti britské angažovannosti v Afghánistánu. Jsou obavy, že by mohla být vláda přinucena dříve či později ke stažení. Co by to znamenalo pro misi v Afghánistánu není potřeba zdůrazňovat.
Lord Ashdown writes in The Times: “There is now a real chance that we will lose this struggle in the bars and front-rooms of Britain, before we lose it in the deserts and mountains of Afghanistan.” Lord Powell said that the public wouldn’t accept a strategy that did not include a cut-off point within three years.
Výcvik afghánských sil je klíčový, ale včerejší incident ukazuje na rizika, která jsou s tím spojena. A řekl bych, že toto je jedno z mnoha. Docela by mně proto zajímaly vaše názory a zkušenosti. Předpokládám, že někteří z vás něco podobného v Afghánistánu dělali a nebylo by od věci se podělit o názory na tuto věc. Mohou být velice zajímavé, ale havně mohou i někomu pomoci.
Jaká jsou při výcviku rizika? Dá se podobným incidentům nějak předejít? A jaké jsou dle vás dosavadní lessons learned v oblasti výcviku a spolupráce s ANP a ANA?
Měsíc bez leteckých útoků v Iráku
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán, Bezpečnost | Security Datum: 14. 7. 2009

Šest pum z bombardéru B-1B Lancer zlikvidovalo v roce 2008 v Iráku dům, ve kterém Al Kajda věznila a mučila lidi. Foto U.S. Air Force/Master Sgt. Andy Dunaway
V Iráku se, i přes poslední útoky skutečně situace zlepšuje. Jak uvádí Danger Room, podle statistik amerického letectva (Combined Forces Air Component Commander, 2004-2009 Airpower Statistics) byl červen první měsíc za několik posledních let, kdy nebyla na Irák shozena ani jedna bomba ze spojeneckého letounu. Z dat vyplývá, že za šest měsíců letošního roku letouny odstartovaly 4 461 krát (včetně průzkumných letů ap.), ale zaútočily pouze ve 27 případech, V roce 2008 to bylo 18 422 startů a 270 útoků a o rok dříve 19 542 a 546 útoků.
Jiná situace je v Afghánistánu. Byť se zdá, že je situace na zemi mnohem horší, počet podpory pozemním jednotkám ze vzduchu tomu zcela neodpovídá. Za první polovinu letošního roku spojenecké letouny vzlétly 17 420 krát a zaútočily 566 krát. Za rok 2008 to přitom bylo 19 092 vzletů a 1 170 útoků. Nejhorší měsíc byl loňský červen. Letošní červen byl na poloviční úrovni.
Další statistiky ovšem potvrzují zhoršující se pozemní situaci v Afghánistánu. Dle textu Roadside bomb attacks in Afghanistan shatter record v USA Today letošní červen zlomil všechny předchozí rekordy. Celkový počet odpálených nástražných systémů (IED) se vyšplhal na 736, zatímco v březnu to bylo 361, v dubnu 407 a v květnu 465. Jak píše list USA Today:
Records also show the steadily worsening security situation in Afghanistan during the past two years. In June 2007, there were 234 incidents and another 308 in June 2008, according to statistics from the Pentagon’s Joint IED Defeat Organization. Incidents include IEDs found and cleared, ineffective attacks and attacks that kill or wound coalition troops.
Ještě horší je zřejmě to, že letos v červnu bylo 82 útoků IED úspěšných (zahynulo při nich 23 vojáků a 166 bylo zraněno) ve srovnání s 24 úspěšnými útoky v červnu 2007 (43 vojáků bylo zraněno). Podle serveru icasualities.org zemřelo letos v červnu v Afghánistánu celkem 38 koaličních vojáků, což je nejvíce od loňského září. Loni v červnu to bylo 46. Nejhoršími měsíci pro koaliční síly vůbec byly od října 2001 právě červen a srpen loňského roku se 46 oběťmi.
Doposud zahynulo 1241 koaličních vojáků. Nejvíce ztrát zaznamenaly Spojené státy – 737, po nich Británie – 184, Kanada – 124, Německo – 33, Francie – 28, Španělsko – 25 a Dánsko – 24. Česká republika ztratila v Afghánistánu tři vojáky.


Komentáře | Comments