Dostal jsem od Jana Špačka (díky, díky) takovou pěknou powerpointovou prezentaci. Prý pro zasmání. Jmenuje se Dynamic Planning for COIN in Afghanistan a vytvořila ji (podle toho, co je uvedeno na „slidu“, ale nerad bych někoho neprávem nařknul) nadnárodní společnost PA Consulting Group, která má pobočku i na Vinohradech. Je tam spousta obrázků jako je třeba tenhle:
Jak jsem se tím probíral, nějak mi ale najednou nebylo do smíchu, protože mně napadlo, že to je nejspíše myšleno zcela vážně. Trochu jsem hledal a nalezl pěkný komentář na blogu pplk. Maleviche, kanadského důstojníka, který je nyní ředitelem COIN US Army/USMC CounterInsurgency Center. Ten si také původně myslel, že se jedná o žert, ale pak s uvědomil krutou pravdu:
A quick look at this bird’s nest of a concept, would seem to suggest that Dilbert or some escapee from the Project Management Institute has taken over planning for COIN operations in Afghanistan. What I see is yet another attempt to take a complex human activity and turn it into an MBA project management flowchart. I can see the thinking, „Now that we have the power point correct, we are sure to win the war in Afghanistan!“ In fact, I’m sure that, if we showed this power point to the insurgents, they would throw in the towel, convinced that our superior power point skills indicate that we cannot be defeated. Really, I don’t know how we fought wars before power point… I think the author of this Robert McNamara plan should spend some time in Afghanistan. If there are any officers out there that are salivating over this fantasy they should get outside the wire and actually talk to an Afghan.
A to některé obrázky vypadají výtvarně skutečně velice zajímavě. Jako třeba tenhle, kousek před koncem:
Jeden známý mi kdysi vyprávěl, kterak mu jeden krizový manažer v hospodě vysvětloval, že plán, pokud má uspět, musí se vejít na pivní tácek. To se zmiňované powerpointové prezentace rozhodně netýká. Ba právě naopak. Pokud má být návodem, bylo by lepší to „zabalit“ hned. Do kritického července 2011 totiž nestihneme něco takového ani rozluštit, natožpak aplikovat…
Ještě že máme powerpoint. bez něj by si člověk neuvědomil, jak je to všechno strašně složité.
14 comments
14 Comments
Dušan Rovenský
10. 1. 2010, 16:43Američané tomu říkají „Death by Power Point“.
REPLYBohuslav Pernica
11. 1. 2010, 6:58Já bych to zas tak příkře neodsuzoval. Je to jeden z pohledů na věc, kdy hledáme, co je asi nejdůležitější. Jeho složitost je asi určena možnostmi, které identifikujeme. A metodologický přístup říkám, že mají být identifikovány „všechny“. Domnívám se, že na základě toho grafu je zpracován nějaký lineární model, který dokáže odhadovat, co se stane, když se změní jedna nebo více proměnných. Obecně bych to chápal, že autor chtěl ilustrativně ukázat, že problém je složitý, všechno souvisí se vším, a že nebude jednoduché určit „smysl života“. Konečně, nikdo stejně nechápe, proč by to mělo být zrovna 42… V každém případě doporučuji si zkusit namalovat podobný graf např. pro pohádku O řepě.
REPLYPetr Z.
11. 1. 2010, 10:51Sociální realita je komplexní povahy, kterou pokud chceme analyzovat musíme naše myšlení určitým způsobem strukturovat a řídit. Lidská mysl se brání podobným až mechanickým záležitostem a dává přednost intuitivnímu vhledu a nalezení rychlých řešení. To je ještě ovlivněno různými zkresleními, které nám naše mysl připravuje. O důvod více se o podobné strukturování snažit. Podobně jako Vy se ovšem nedomnívám, že podobné grafické zachycení pomáhá uchopení věci. Místo grafické změti by bylo lepší si otázku vzbouřenectví rozložit na více sub-kategorií a ty dále analyzovat v jejich rámci, teprve pak se pokusit o jejich propojení a zpětné vazby.
DIA vyvinula matice pro odhad pravděpodobnosti teroristického útoku, ta má kolem sto indikátorů, pokud bychom k nim přistoupili podobně chaoticky a nestrukturovaně, tak to analytikova mysl nikdy nedokáže pojmout. Výše uvedené obrázky bych tedy chápal jako úvodní krok k dalšímu analyzování sociální reality pomocí strukturování.
viz:
REPLYJones (1995): The Thinker´s Toolkit: 14 Powerful Techniques for Problem Solving.
Khalsa (2004): Forecasting Terrorism: Indicators and Proven Analytic Techniques
Bohuslav Pernica
11. 1. 2010, 11:21Jasně, ale furt to někdo musí „odmakat“. Analyzování znamená jít do podrobností a postup je zpravidla takový, že nejdříve si definuji systém, tedy všechny důležité prvky, pak mezi nimi definiji vztahy, pak kauzalitu a pak je hodnotím závažnost vazeb a váhu prvků. Stejně je třeba výsledky takových modelů interpretovat. To dělá specialista. Je to stejné jako se sociálními výzkumy.
REPLYPetr Z.
11. 1. 2010, 11:53To, že je systém prvotní na tom se shodneme viz „úvodní krok k dalšímu analyzování“; obecně strukturování má tu výhodu, že navádí analytika jak myslet, výše uvedené obrázky to dle mého názoru nedělají, ale těžko hodnotit co pak v těchto případech dále následovalo a v jaké fázi je tento diagram…Ještě bych si dovolil k Vašem postupu přidat trochu té hermeneutiky, protože re-evaluace je také důležitá, ale to se asi rozumí, že?
Konkrétně u vzbouřenectví mi přijde zajímavější jako základní systém použít Manwaringů SWORD model, které nám nabízí základní (agregované) kategorie, ty jsou ve vzájemném vztahu, ty pak dalším způsobem rozpracovat. Snažit se veškerou dynamiku dát do causal flow diagramu mi prostě přijde nešťastné, pokud se navíc dobře dívám, tak se jedná pouze o jednocestné závislosti bez zpětných vazeb. Tento komplexně vypadající graf pak tedy realitu spíše zkresluje, než že by ji zjednodušoval či strukturoval, ale třeba to je má mysl, která se něčemu podobnému intuitivně brání…
viz
REPLYManwaring (1991, eds.): Uncomfortable Wars: Towards a New Paradigm of Low Intensity Conflict.
Fishel, Manwaring (2006): Uncomfortable Wars Revisited,