Mám tu čest mezi přispěvateli OWOPu přivítat odborníka na mezinárodní bezpečnost Jana Havránka. Toto je jeho první příspěvek – doposud jej můžete znát především z komentářů pod články.

Americčtí, kanaddští a afghánští vojáci opuštějí CH-47 Chinook v oblasti Tora Bora, kde se mimo jiné ukrýval vůdce Al Kajdy Usáma bin Ládin (2002); Foto U.S. Air Force

V souvislosti s předvánočním pokusem o atentát na palubě letu do Detroitu se na webu i expertních sociálních sítí objevila řada postřehů na téma Al Kajda. Zároveň se před blížící se londýnskou konferencí o Afghánistánu množí otázky o našich cílech a prioritách v této zemi.

Narazil jsem na článek z loňského podzimu Confronting al-Qaeda: Understanding the Threat in Afghanistan, napsaný pro Terrorism Analyst, což je renomovaný online magazín zabývající se problematikou terorismu zejména během poslední dekády. Autor článku Marc Sageman, mimo jiné bývalý ředitel operací CIA, se zamýšlí nad argumentem, jímž se často zdůvodňuje přítomnost NATO v Afghánistánu: bojujeme v Afghánistánu, abychom zabránili opakování útoků z 11. září a zabránili Al Kajdě získat znovu útočistě. Sageman tvrdí opak – boj proti Talibanu (counterinsurgency) už dávno nesouvisí s bojem proti síti Al Kajdě (counter-terrorism).

Podle Sagemana je tato teroristická síť na Západě na ústupu. Dokládá to na zevrubné analýze 60 teroristických útoků proti Západu (USA, Kanada a Evropa) za posledních dvacet let. Závěry jsou překvapivé – pouze dva z dotažených útoků byly přímo provedeny Al Kajdou (al-Qaeda proper nebo al-Qaeda core). Nad většinou ostatních neměla Al Kajda přímou kontrolu:

A comprehensive survey of global neo-jihadi terrorism in the West shows that there were 60 plots over the past 20 years, perpetrated by 46 different networks. Of these only 14 successfully inflicted any casualty, and only two were perpetrated by al-Qaeda proper in the past 20 years. Over the past five years, global neo-jihadi and al-Qaeda terrorism in the West is in decline and the vast majority of the plots were perpetrated by independent homegrown groups, inspired by al- Qaeda but not linked to it or its allies.

Jak to (ne)souvisí s Afghánistánem

Následuje zevrubná analýza těchto trendů, podložená řadou užitečných statistik a grafů. Teprve na konci článku – po autorově omluvě za délku „úvodu“ – se dočteme hlavní teze:

1. Ačkoliv původní al-Káida má na starosti jen necelou pětinu pokusů o teroristické útoky na západní svět za posledních pět let, nebezpečí nezmizelo. Hrozby se posunuly od tradičních teroristických sítí k tzv. domácímu terorismu, který Sageman nazývá „Leaderless Jihad“ (název stejnojmenné knihy autora). V českém prostředí jsou nejznámějším případem „samozvaného džihádu“ například útoky v Madridu v roce 2004.

2. Politici se podle Sagemana špatně domnívají, že Západ musí v Afghánistánu volit mezi bojem s teroristy a mezi bojem s povstalci:

The choice is not between counter-terrorism and counter-insurgency, but between counter-terrorism and counter-terrorism plus counter-insurgency. No matter what happens in Afghanistan, all Western powers will continue to protect their homelands with a vigorous counter-terrorism campaign against al-Qaeda, its allies and its homegrown progeny.

Sageman se proto ptá, jaká je přidaná hodnota naší přítomnosti v Afghánistánu.

3. Sageman dále tvrdí, že současná strategie na potlačení Talibánu v Afghánistánu nepovede k porážce Al Kajdy, jejíž jádro se pravděpodobně ukrývá v Pákistánu:

None of the plots in the West has any connection to any Afghan insurgent group, labeled under the umbrella name “Afghan Taliban,” be it a part of Mullah Omar’s Quetta Shura Taliban, Jalaluddin Haqqani’s Haqqani Network, or Gulbuddin Hekmatyar’s Hezb-e Islami. There has not been any Afghan in al-Qaeda in the past twenty years because of mutual resentment between al-Qaeda foreigners and Afghan locals. In the policy debate, there is an insidious confusion between Afghan Taliban and transnational terrorist organizations. Afghan fighters are parochial, have local goals and fight locally. They do not travel abroad and rarely within their own country. They are happy to kill Westerners in Afghanistan, but they are not a threat to Western homelands. …They do not project to the West and do not share the internationalist agenda of al-Qaeda or its allied transnational terrorist organizations.

4. Návrat Talibanu k moci automaticky neznamená návrat Al Kajdy do Afghánistánu. V Pákistánu je jí lépe a sami teroristé se v názoru na hnutí Taliban liší:

[Al-Qaeda] seems safer in Pakistan at the moment. Indeed, al-Qaeda has so far not returned to Taliban controlled areas in Afghanistan. Al-Qaeda’s relationship with Taliban factions has never been very smooth, despite the past public display of Usama bin Laden’s pledge of bayat to Mullah Omar. Al-Qaeda leaders seem intimately involved in the Haqqani network in North Waziristan, less so with Mullah Omar’s Quetta Shura, and even less with Gulbuddin Hekmatyar’s forces.

A pokud by se přeci jen Al Kajda měla vrátit, povede se jí podle Sagemana zle:

Vigilance through electronic monitoring, spatial surveillance, networks of informants in contested territory, exploitation of internal Afghan rivalries, combined with the nearby stationing of a small force dedicated to physically eradicate any visible al-Qaeda presence in Afghanistan will prevent the return of al-Qaeda in Afghanistan. The proper military mission in Afghanistan and elsewhere is sanctuary denial.

Sageman dále tvrdí, že kombinovat boj proti terorismu a boj proti povstalcům do jedné strategie nemá smysl, zejména v zemi, kde Al Kajda téměř nepůsobí. Důvodem je opět statistika, která dokládá, že teroristé jsou na ústupu a jejich potírání je efektivní:

The timeline graphs clearly show that the threat is fading, from its high water mark of 2004. There has been no global neo-jihadi terrorist casualty in the United States in the past eight years and none in the West in general in the past four years.  …

Za tímto trendem podle Sagemana stojí jednak efektivní boj s terorismem na domácí půdě, ale také neschopnost Al Kajdy, která nebyla schopná rozšířit svou síť. Nedokázala vychovat přímé nástupce a příliš spoléhá na dobrovolníky, kteří budou bojovat za její ideje.

Sageman uzavírá svůj článek názorem, že v Afghánistánu jde především o regionální stabilitu:

…counter-terrorism works and is doing well against the global neo-jihadi terrorist threat. It consists of a combination of good domestic police work, good domestic intelligence, good cooperation with foreign domestic intelligence agencies, good airport security, good border control, keeping up the pressure on al-Qaeda and its transnational allies in Pakistan through arrests and Predator drone attacks, using political and economic skill to deny terrorist sanctuary in Pakistan, supporting the Pakistan military to dislodge foreign militants from Waziristan while sealing the border on the Afghan side, and continued sanctuary denial in Afghanistan. These are measures that will continue regardless of what is done in Afghanistan. There is definitely no necessity and very little value added for the counter-insurgency option, which is the most costly in terms of blood and treasure, probably the least likely to succeed and may even make things worse in the short run in the homeland.

Co myslíte?