Při dostatečném počtu opakování lze docílit toho, že se člověku při vyslovení jedné části sousloví automaticky vybaví jeho zbytek. Podobně jako I. P. Pavlovovi psi začali automaticky slintat po zaznění zvukového podnětu, tak i při vyslovení některé části z často opakovaného slovního řetězce jsme schopni podmíněně jej dokončit.

To jistě platí rovněž pro přídavné jméno „vítězný“, jež si starší z nás mohou reflexivně spojit s podstatným jménem „únor“. Avšak pro nás starší z rezortu obrany, psy pánů Tvrdíka a Štefky, však bude toto přídavné jméno spojeno se slovem „tým“.

V dobách úsvitu přípravy reformy ozbrojených sil České republiky byla vítězným týmem nejdříve myšlena skupina spolupracovníků kolem generála Škopka, vládního zmocněnce pro tuto reformu. Později, ve fázi realizace prvního kroku reformy, toto označení používal náčelník generálního štábu armády generál Štefka pro své generály vybírané s pečlivostí a láskou jemu vlastní pro provedení počáteční sekvence scénáře reformy končící tzv. počátečními operačními schopnostmi.

Později označení vítězný tým nějak vymizelo a podle výsledků tzv. druhého kroku se zdá se, že oba vítězné týmy zas tak vítězné nebyly. Profesionalizace ozbrojených sil sice proběhla, ale mluvit lze spíše o Pyrhově vítězství či přesněji o vítězství Tvrdíka. Hodně se toho nakoupilo, ale o zlepšení profesionálního základu armády můžeme spíše pochybovat.

A ze Štefkova vítězného týmu toho už také moc nezbylo. Zejména vlna „české generálské chřipky“ objevivší se v závěru roku 2009 vyřadila definitivně z boje hned několik „vítězů“. Jejím projevem byly tehdy dobrovolné odchody z armády buď ze zdravotních, nebo jiných důvodů.

Přes to všechno nevítězení však asi v českých poměrech zůstane Tvrdíkovský vítězný tým zapsán zlatým písmem v dějinách psaní koncepcí, reformování a transformování našich ozbrojených sil. Nejenže se pokusil naplnit vládní usnesení o struktuře obsahu koncepcí, ale také byla poprvé známa jména osob podílející se na přípravě celého plánu. Tím se tehdy Česká republika přiblížila zvyklostem západních demokracií, ačkoliv tehdejší pravicově orientované rozbory si tohoto momentu vůbec nevšimly.

Nikdy před tím, ani nikdo potom se nic takového bohužel neopakovalo, ba naopak. Všechny další dokumenty ztrácely nejenom tváře, ale hlavně jména. A tak nepřekvapí, že pověstný KRAČR byl připravován ve stylu klasické plukovnicko-generálské kulaťácké politiky, v tichosti a anonymitě, a veřejnosti dokonce zůstalo utajeno jméno odpovědného generála či skupiny generálů za přípravu textu celé koncepce.

Jména tehdejšího reformátorského týmu obsahovala Analýza požadovaných schopností, cílové struktury a složení ozbrojených sil České republiky a s týmem tehdejšího Centra pro přípravu reformy ozbrojených sil České republiky byla spojena i původní verze Koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace ozbrojených sil ČR. Tu, narozdíl od pozdějších klíčových dokumentů jako byla  Koncepce výstavby profesionální AČR a mobilizace ozbrojených sil ČR přepracovaná na změněný zdrojový rámec a Transformace rezortu Ministerstva obrany, nelze už na internetu v pdf podobě najít.

Zde jsou jména těch, kteří nezůstali v anonymitě resortní šedi:

• generálmajor Ing. Jaroslav Škopek
• plukovník Ing. Vladimír Krulík
• podplukovník  Ing. Ivan Dvořák, MSc.
• podplukovník Ing. Milan Dvořák, MSc.
• major Mgr. Zdeněk Dvořák
• plukovník gšt. Ing. Štefan Hamarčák
• plukovník Ing. Bohumil Kolář
• podplukovník Ing. Vratislav Máslo
• kapitán Ing. Petr Mrhálek
• Ing. Josef Múčka
• Drahomíra Nová
• plukovník Ing. Jan Pávek
• nadpraporčice Iva Šustková
• podplukovník Ing. Jan Váňa

Ví někdo, jaké byly jejich další osudy, nebo jestli uváděný seznam je skutečně kompletní?