Po kliknutí na tento obrázek se otevře dokument s částí výzkumu
Dostal se mi do ruky průzkum, který vznikl na Univerzitě obrany a jmenuje se „Organizační kultura v armádě České republiky“. Název nic moc člověku na první pohled neřekne, ale výsledek se ponejvíce blíží titulku tohoto textu. A pokud se dnes zrovna šťastní v zaměstnání necítíte, vězte, že patříte k menšině.
Ale vážně, průzkum probíhal od května do srpna 2009, garantem byl rektor UNOBu Rudolf Urban a výzkumný tým se sestával z Radomíra Saligera, Nataši Ballové a Jiřího Hodného. Sběr dat a jejich zpracování provedla na ministerstvu obrany oblíbená agentura pro výzkumy Augur Consulting. Distribuováno bylo 1150 dotazníků, statisticky bylo dále pracováno se vzorkem 889 respondentů. Potud vše jasné. Co se týče metodologie mám jeden dotaz, jehož zodpovězení mi přijde docela důležité – jak byli respondenti zastoupeni z hlediska geografického a z hlediska hodnostního. Předpokládám totiž, že odpovědi na některé otázky se budou lišit u rotného a podplukovníka a zároveň u podplukovníka na generálním štábu a u útvaru.
Jako ilustraci k tomuto textu jsem vybral jenom několik odpovědí. Ostatní se pokusím shrnout na následujících řádcích. Přes šedesát procent vojáků (63,2 %) by chodilo do práce i kdyby nepotřebovalo peníze. Přes 77 procent respondentů má zajímavou práci a slušný plat. „Prostředí, kde je řád a pořádek“ si pochvalovalo 54,4 %. „Možnost pracovat s moderní technikou“ ale pouze 31,3 % lidí.
Skoro 50 procent vojáků se nebojí propuštění. Téměř 90 procent vojáků si návzájem „v naší skupině“ pomáhá a naopak skrytý či otevřený konkurenční boj je veden na 26,5 procentech pracovišť. Zadávané úkoly jsou splnitelné (92,8 procenta), ale už méně smysluplné (69,6 %). Nadřízení jsou v zásadě féroví, naslouchají podřízeným, reagují na ně a dá se s nimi hovořit otevřeně. O trochu horší je to s oceňováním (myslí si respondenti): uznání a poděkování za vynikající práci se dostane 54,5 % vojáků, kvůli chybám následuje střízlivý rozbor ve 48,3 % případech, úkoly dostává na poslední chvíli 47,6 % vojáků a pokud navzdory úsilí není splněn úkol je povzbuzeno pouhých 22,7 % respondentů. Oddychnul jsem si, když jsem se dostal ke koláči, který jasně ukazuje, že 80,4 % respondentů má porady. A pak mně zarazilo, jak si mám vyložit těch zbývajících 19,6 %… Bez porady přeci člověk není člověkem.
Pak následuje graf, který prokazuje už prokázané, že práce je pro většinu vojáků spojena s pojmy „kolegiální až přátelské“ (86,3 %). Na stránce 27 se ale objeví údaje, které působí kontrastně s jinými částmi výzkumu: téměř 84 procent respondentů si ztěžuje na byrokracii a papírování, jehož smysl nikdo neumí vysvětlit, 81,3 procenta uvádí, že na odměny za mimořádné pracovní výkony nejsou peníze, kvůli papírování není čas na normální práci (64,5 %) a dokonce necelá třetina uvádí, že porušování pravidel a předpisů je často jedinou cestou, jak splnit úkol.
Byť si 82,5 % vojáků myslí, že kariéra odvisí od vzdělání, přesto vysoké procento (72,4) uvádí, že nutné jsou vlivné známosti. Ale ať je tomu jakkoli, 75,9 % současných příslušníků ozbrojených sil by se znovu stalo vojáky z povolání, pokud by se muselo rozhodovat. Po většinu čtení průzkumu má člověk pocit, že narazil na nejšťastnější armádu historie a chce začít gratulovat funkcionářům rezortu, ale pár posledních grafů tento pocit trochu zhatí. Jako obyčejný čtenář bych ještě přivítal, pokud by závěry prezentace byly více interpretativní, abych si mohl lépe udělat obrázek.
#1 Dušan Rovenský 7. 6. 2010 - 20:32
Zaprvé – Není mi vůbec jasné, kdo je zavatelem podobných průzkumů veřejného (nebo jak to nazvat?) mínění v rámci resortu.
Zadruhé – Vůbec mi není jasný smysl takovýchto průzkumů a co bude zadatel (pokud nějaký existuje) s výsledky provádět. Takže když je např. pouze 31,3% vojáků spokojeno s vyspělostí techniky, kterou používá, co z toho vyplývá? Že resort nakoupí novou, moderní, abychom uspokojili těch zbylých 68,7%?
Zatřetí – Podle výsledků si myslím, že tento konkrétní bude asi tak „přesný“, jako dnes již prostalvené předvolební průzkumy ČSSD, které jim dávaly „až 40% hlasů“…
#2 Dušan Rovenský 7. 6. 2010 - 21:10
Oprava:
Zadruhé – zadavatel
Zatřetí – proslavené
#3 luke 8. 6. 2010 - 10:21
Myslím že je čas začít reformovat UNOB aby neměli čas na podobné „výzkumy“.
Osobně mě zajímá jestli konečne začne diskuze zdali potřebujeme na naši malou armádičku vůbec takovou rozbujelou instituci jako je UNOB.
Stálo by zato udělat spíše výzkum kolik vyprodukuje poručíků a koli z nich fyzicky nastoupí v bojovým jednotkám.
#4 MedWed 8. 6. 2010 - 15:24
Luke, nechci Vam brat iluze, ale ACR nestoji jen na bojovych jednotkach…
Timto ale UNOB nikterak nebranim.
#5 Bohuslav Pernica 8. 6. 2010 - 18:12
to luke: Taková analýza existuje a byla zveřejněna v březnu ve Vyškově na konferenci o 20 letech transformace vojenského školství. Vzhledem k tomu, že se letos podaří asi dosáhnout 100obsazenost míst plánovaných pro důstojníky, bude mít UO problém vyřadit své důstojníky-čekatele jako důstojníky. V posledních 4 letech roste podíl vysokoškolských praporčíků a je to zásluhou UO, která už „nemá kam“. Bohužel se přehlíží, že produkujeme praporčíka v ceně a kvalitě důstojníka. Fakticky díky loňskému škrtání volných míst, se UO letos může proměnit na nejdražší evropskou praporčickou školu. Uvidíme, jak se s tím SP MO popere, protože stanovení rekrutačních cílů pro UO v posledních 4 letech bylo v její odpovědnosti (počty pravidelně rostly), stejně tak loňské škrtání (překvapivě byla škrtnuta místa plánovaná pro absolventy UO). – Člověk může v tomto případě jen obtížně uvěřit, že by platilo, že pravá ruka nevěděla, co dělá levá.
Pokud by Vás zajímala čísla, doporučuji nahlédnout do státního závěrečného účtu, který je vystaven na http://www.army.cz.
#6 Anonymní 8. 6. 2010 - 18:44
to Bohuslav Pernica: nejen nejdražší evropská praporčická škola v budoucnosti, ale přepočítáno na výsledný produkt dost dobře i nejdražší důstojnická škola v současnosti. UO produkuje velkou část absolventů ve specializacích, které můžeme s dobrým náborovým příspěvkem a docvičením relativně snadno „koupit“, přičemž celkové náklady by byly daleko nižší. Četl jsem sice na tomto fóru námitky, že přece nejde udělat vojáka z civilního odborníka, ale to dle mého názoru jednak není pravda (konec konců všichni vojáci někdy museli začít jako civilové:) a hlavně je to pro naše potřeby neskutečný luxus, který si nemůžeme dovolit. UO ve svém zájmu přežití potřebuje odtučňovací kůru a primární orientaci na specifické primárně vojenské odbornosti.
#7 Luke 8. 6. 2010 - 21:12
Jo jo anonym to napsal stejně tak jako to vidím já.
No a na to jak kvalitně ( z vojenského hlediska) chodí absolventi připraveni na útvary mám negativní názor.
Oni ale studenti za to nemohou. Velká část pedagogů kteří jsou v uniformách je úplně mimo současnou vojenskou realitu ( často byli u útvarů 1-2 roky a to ještě v tom lepším případě, nebo odešli hned po absolvování na katedru a vyseděli si časem podplukovníka)
Osobně bych UNOB zrušil a nabíral na místa kde potřebuji vysokoškoláky lidi z civilu za tučný náborový příspěvek (vyplácený postupně…..poté jak se osvědčí)
Určitě by to bylo levnější a mohli bychom hromadu tabulkových míst vojáků.
#8 Poustnilisticka 9. 6. 2010 - 14:49
Naprostý souhlas. Pokud za současných podmínek nabereme civilistu, tak toho necelé 4 roky platíme, zabezpečujeme, musíme si vydržovat ÚNOB a výsledek je velice pochybný. Když naberu civilistu-vysokoškoláka, nemusím mít ÚNOB a za maximálně nějaký rok vyplivnu důstojníka.
#9 Bohuslav Pernica 9. 6. 2010 - 19:35
Jedna věc je mít názor, návrh řešení, druhá věc je jej prosadit. V každém případě, když máte dost peněz, tak vám nevadí, že kapou kohoutky a do domu táhne. Možná přichází doba, kdy se v duchu politického ekonoma Krče prosadí podniko-ekonomické myšlení. Jenom se divím, proč se neprosadilo tam, odkud jej politický ekonom Krč prosazuje…
#10 ota 10. 6. 2010 - 22:44
UO se bohužel vydala cestou faktického zcvivilnění ve smyslu transformace na rádoby vysokou školu, která bude konkurenceschopná s civilními unverzitami. Tomu odpovídá reálný stav jak příslušné právní úpravy, tak i faktický stav spočívající v tom, že resort vynakládá neskutečné prostředky, aniž by „uživatel“ (armáda) produktu tedy studentů měl reálnou možnost ovlivňovat jejich výsledné schpnosti a znalosti. Obecně je známo, že čerstvého absolventa UO předělávají na použitelného důstojníka až u útvaru. Samozřejmě se musí stavět na dobrém teroretikovi, který si praxi snadno osvojí, protože obráceně to většinou příliš nejde. Aniž bych chtěl populárně protěžovat praxi před teorií, nejsem si jist, jestli teoretické znalosti absolventlů UO skutečně odrážejí moderní vědu. S prostředky jaké stojí UO by to měla být přední česká univerzita, jenže ve sutečnosti tomu tak zjevně není. Skutečně špičkoví absolventi jsou spíše nadšenci v oboru než typický produkt UO. Možná přichází čas redukce UO na výrazně menší skutečně vojenskou školu produkující čistě vojenské odbornosti, s tím, že pro část vzdělávání na vědecké úrovni bude využita mezinárodní spolupráce a pro specializace produkované v civilu civilní vysoké školy. Vzhledem k velikosti naší armády je dalkší variantou úplné zrušení. Taková brutálně zeštíhlená, specializovaná a mezinárodně spolupracující univerzita by možná byla i větším přínosem pro českou vysokoškolskou scénu, než současný moloch.
#11 soldato 11. 6. 2010 - 18:13
Když už jsme u té Univerzity Obrany. Jeden můj kamarád mi vyprávěl krásnou story, kterak byl ve výše zmíněné instituci na rekrutování nových důstojníků na pozici velitelů čet na jeho prapor. A mohl se tak zúčastnit některých přednášek. V učebně plné „nadějných“ důstojníků přenášel u tabule jeden velice pupkatý plukovník (který rozhodně nemohl splnit přezkoušení z tělesné připravenosti…). Zcela zaujatým mladým vojákům rozkresloval jak správně provádět logistické zásobování armádního frontu v asijské stepi. Ten nákres vypadal naprosto šílené. Když se zeptal jestli jsou nějaké otázky (kupodivu se nikdo neodvážil na nic zeptat…), tak přešel k dalšímu (neméně zajímavému) tématu. Bylo to „Nasouvání vlastních sil do prostoru po preventivním jaderném úderu….“.
Možná to neprobíhalo úplně tak jak jsem popsal, ale věřím že ano. Chci tím jen ukázat, jak těžce UO zaspalo dobu. A každé setkání s mladým ppor., který se snaží velet četě stejně jako velel divizi mě v tom utvrzuje…
#12 Bohuslav Pernica 11. 6. 2010 - 20:17
Dovoluji si prezentovat několik čísel z Ročenek školství v ČR, které vydává Ústav pro informace ve vzdělávání (http://www.uiv.cz/clanek/512/1857). Jde o výdaje na vojenské školství od roku 2004 (v mil.Kč)
2004 2005 2006 2007 2008
1 765,0 1 585,7 1 406,0 1 206,6 969,2
Údaje za rok 2009 jsou pak k dispozici ve SZÚ kapitoly MO ČR, zde jsme se vrátili zpět na 1 mld. Kč. 1,1 mld. Kč šla na UO, z toho 91,3 mil. Kč šlo na výzkum. Ty poměry mezi výdaji jsou důležité, protože vlastně z 90 % jde o vzdělávací instituci a z tohoto úhlu pohledu by se měla snažit uspět u „svých odběratelů“.
#13 ota 12. 6. 2010 - 09:26
To BP Díky za čísla – ještě víc než jsem čekal. K tomu je ovšem třeba přičíst náklady na samotné studenty, kteří jsou vojáky z povolání. Takže přidat pár set mil. U čistě vojenských odborností to ještě chápu, ale jak už jsem psal u ekonomických, personalistických atd. odborností lze snadno řešit nákupem z civilu a případně dohodou s civilní univerzitou (viz vzdělávání vojenských „sporťáků“ na FTVS). U vojenského výzkumu si taky nejsem jist produktem, protože i tam by vlastně „kupcem“ měla být ve většině případů Armáda. Vývoj polní pekárny mi skutečně smysl nedává. Znovu opakuji malá odborně zaměřená univerzita sloužící potřebám Armády, tj. „firemní škola“ je řešením, jak si univerzitní vzdělávání zachránit.
#14 Bohuslav Pernica 12. 6. 2010 - 14:43
Ta čísla jsou včetně osobních výdajů na studenty (plat, pojistné na všeob. zdr. pojištění, pojistné na soc. pojištění…), přičemž objem se odhaduje asi na 300 mil. Kč. Na druhou stranu je třeba vidět, že ta čísla nezahrnují náklady na personální marketing, a asi tam nejsou náklady z plánu ZSC, jako jsou jazykové pobyty studentů v zahraničí. V souvislosti s růstem nákladů na UO je třeba vidět i rozhodnutí SP MO v podobě zvýšení tzv. směrných čísel v posledních třech letech a umožnění automatického studia v magisterském studijním programu v prezenční formě přímo z bakalářského stupně.
Tohle rozhodnutí bylo velmi zvláštní, jednak se vytvořil dojem, že o armádu je enormní zájem, protože rekrutační cíl do vojenský škol se daří plnit a překračovat (viz můj článek ve VR 2/2009), jednak to nebylo fér vůči ostatním vojákům, kteří by měli zájem o takové studium, ale prostě je velitel na takové studium nepustil. „Čáru přes rozpočet“ pak udělalo loňské škrtání, když zmizela důstojnické místa, která „ospravedlňovala“ poměrně absurdně zvyšující se počet studentů přijímaných ke studiu. Není bez zajímavosti, že takřka 1/3 nastoupivších vojenských studentů do konce jejich „zmizí“ ze studia. Rekrutace přes UO je tak vcelku úspěšná jen tedy ze 2/3 a je zároveň velmi finančně a časově nákladná. Kdežto rekrutujete-li důstojníka přímo z trhu práce z řad absolventů VŠ, stojí to náborový příspěvek a 9 měsíců důstojnického kursu ve VeV-VA ve Vyškově s žádným, nebo daleko menším „odpadem“. Taky zde odpadá řešení dlouhodobého problémů „Kam s ní/m?“ při vyřazení, když struktura potřeb OS při vyřazení absolventů UO neodpovídá situaci před třemi roky, kdy se tvořila směrná čísla.
Jinak se v této diskusi nebavíme o FVZ, nebo FVT, ale o nejprvnější fakultě UO. Domnívám se, že zdravotnické a technické specialisty si může armáda připravovat v nějaké podobě sama, např. podobně (viz zmíněno), jak existuje Vojenský odbor při FTVS UK v Praze, by mohly existovat podobné odbory pro vojenské zdravotníky a techniky. – Fakticky by bylo rozumné včlenit vojenské akademické školství do toho civilního. Diplom z UK, MU nebo VUT je pro tzv. druhou kariéru asi lepší než rekvalifikace při skončení služebního poměru.
#15 ota 12. 6. 2010 - 15:13
To: BP Díky za zpřesnění, k dalšímu není co přidat, zkopírovat do slavných „koncepčních“ dokumentů sekce personální, a hlavně zrealizovat tak, aby na konci byla malá ale dobrá vojenská univerzita spolupracují se zahraničními školami. To je aspekt, o kterém jsme tady ještě nemluvili, ale částečné specializace a dělba práce mezi více evropskými vojenskými univerzitami je vysoce efektivní. Připraví studenty na práci v mezinárodním prostředí a ušetří fixní náklady, které musí univerzity vynakládat na všechny obory vždy jen na malém „trržišti“ stále menších ozbrojených sil. Další řešení je samozřejmě úplné zrušení , ale to je nereálné.
#16 Bohuslav Pernica 12. 6. 2010 - 16:47
Otázky, které je třeba si položit před jakýmkoliv návrhem organizačního řešení, je (1) účel daného organizačního prvku – co má být výsledek, produkt, jeho činnosti, (2) pro koho je produkt určen, jaké má být (3) kvalita a (4) za jakých nákladů má být docílena? V této souvislosti se domnívám, že výkony UO mohou být plně převzaty veřejnými vysokými školami.
1) – UO zabezpečuje vzdělávání příslušníků OS, aby splňovali příslušné vzdělání na SM, kam jsou plánována; v rámci toho vykonává VaV ve prospěch českého sektoru vnější bezpečnosti jako součást svého statutu univerzity (vysoké školy).
2) Produkt by měl určen pro OS, ale soudě podle komentářů na OWOP i uvnitř OS, je „odběratel“ tohoto produktu zjevně nespokojen. – UO nedělá nic jiného než jakákoliv jiná veřejná vysoká škola v ČR.
3) Kvalita diplomu z UO je srovnatelná s kvalitou diplomu z jakékoliv jiné vysoké školy. S ohledem na fakt, že UO je velmi mladá univerzita, nelze „zvuk diplomu“ srovnávat s diplomem z UK, MU nebo VUT. S vojenskou stránkou, deklarovanou názvem UO, to však není „slavné“. Integrací některých akademických pracovišť např. do některé z výše uvedených elitních univerzit. Se vlastně v kvalitě produktu nic nezmění.
4) Co se změní, je redukce nákladů na absolventa. Jak se lze přesvědčit z ročenek školství v ČR vydávaných ÚIV, veřejné vysoké školy dostávají svou dotaci na studenta. UO je však vystavěna jako „výrobní linka“ – platí se její kompletní kapacita (TP), bez ohledu na její výkon. To způsobuje velmi vysoké náklady na jednotku produkce. Případná integrace by tedy přidala „několik našich studentů“ k množství studentů příslušné veřejné školy a z rozpočtu MO by se zaplatil tzv. roční normativ na studenta. (Předpokládám, že podobné příklady se vyučují na katedře ekonomie:-))
Osobně nevidím problém s vědeckým aspektem UO. Jestliže dnes DoD spolupracuje s jednou z naší vysokou školou, proč by MO nemohlo spolupracovat s více školami. Prostředky na VaV se stejně rozdělují z 80 % soutěží, takže o ně soutěží i pracoviště mimo resort Ministerstva obrany. Mimoto tu vidím obrovský prostor pro společný joint venture, např. v případě simulačních technologií, když bychom se díky integraci vojenského akademického pracoviště, např. do VUT, dostali ke schopnostem technologického parku.
Pokud je o smlouvy v rámci Erasmu, tak jsou to smlouvy, které mohou přejít na následníka. Nehledě k tomu, že veřejné vysoké školy mají daleko větší zkušenost s realizací studijních výměnných pobytů. Vedle toho, by to pro ně na mezinárodním poli byla obrovská reklama, že přímo spolupracují s armádou.