Bezesporu „zajímavým“ požadavkem rozpočtového principála – ministra financí -, který se objevil v podkladech pro návrh státního rozpočtu je požadavek na redukci nově přiznávaných výsluhových náležitostí po roce 2010 o 20 procent u vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů (policisté, hasiči, celníci atd.). Výsluhové náležitosti jsou u vojáků z povolání tvořeny: odbytným/úmrtným, odchodným a výsluhovým příspěvkem.

Zde se budeme zaobírat pouze výsluhovým příspěvkem, výsluhovým důchodem, který se stal nástrojem politiky retence vojenského profesionálního personálu. Redukční zásah do výsluhového příspěvku bezpochyby ovlivní schopnosti ozbrojených sil. Dá se předpokládat, že kdo bude moci, pokusí se odejít za výhodnějších podmínek. Fakticky tak můžeme být svědky podobného personálního odlivu s podobnými důsledky pro ozbrojené síly, které měl odliv vojáků po roce 1968 a na počátku 90. let 20. století.

S ohledem na konstrukci výpočtu výše výsluhového příspěvku existují tři (vzájemně kombinovatelné) možnosti pro redukci výsluhového příspěvku a všechny mají potenciál vzedmout „vlnu ekonomických uprchlíků“ a uvrhnout armádu do podmínek vlády „baby managementu“. Každá z těchto změn by přitom s jinou intenzitou zasáhla jinou skupinu vojenského profesionálního personálu.

• redukce procentní výměry výsluhového příspěvku, provedená buď změnou procentní částky, nebo posunem povinných let potřebných pro vznik nároku na výsluhový příspěvek;
• zásah do konstrukce vyměřovacího základu (průměrného hrubého měsíčního platu);
• návrh k limitování výše přiznaného výsluhového příspěvku.

V prvním případě lze např. očekávat srovnání procentní výměry výsluhového příspěvku s příspěvkem za službu u příslušníků bezpečnostních sborů po ukončeném 20. roce služby. Tato varianta by pravděpodobně nejvíce ovlivnila praporčický sbor, který byl stejně jako hodnostní sbor nižších a vyšších důstojníků budován na principech celoživotní služby.

V druhém případě může dojít např. k vypuštění průměru pohyblivých složek platu vyplácených v období, z kterého se tento průměr vypočítává. Fakticky by tak zmizela poslední „spekulativní“ složka ve výsluhovém příspěvku. Voják má možnost tuto složku ovlivnit např. tím, že bude častěji chodit do dozorčích služeb, případně požadavkem na výplatu platu za práci přesčas. Výplatu platu za práci přesčas lze přitom soudně vymáhat tři roky (promlčecí lhůta) po odchodu do zálohy.

Průměrná výše důchodů a výsluhového příspěvku vyplácených VÚSZ (Kč/měsíc)

Pramen: Návrh státního závěrečného účtu státního rozpočtu – kapitola MO ČR. 2003 – 2009.

Původní výše výsluhového příspěvku před rokem 1999 byla limitována násobkem maximální výměry jednoho z důchodů přiznávaného podle důchodového zákona. Limitování výsluhového příspěvku je přitom nejjednodušším zásahem do zákona o vojácích z povolání. Klíčovou otázkou je určení výše limitu. Na limit by pravděpodobně byl citlivější hodnostní sbor nižších a vyšších důstojníků, u kterých jsou zpravidla nejvyšší průměrné platy s ohledem na tarifikaci práce důstojníků. Dopad změn by určitě pocítily skupiny vojáků z tzv. zvýšeným zápočtem doby služby (viz můj článek ve VR 1/2008 „Riziko ztráty lidského kapitálu při transformaci architektury bezpečnostního systému na příkladu českých zpravodajských služeb“).

Ať už bude zvolena jakákoliv varianta nebo jejich kombinace, určitá část vojáků nemusí být ochotna k 31. prosinci 2010 prodloužit služební závazek, případně se mohou začít objevovat častější žádosti o zkrácení služebního závazku. Bude zajímavé, zdali a v jakém rozsahu je budou služební orgány zamítat a jestli se takto dotčení vojáci budou chtít soudit. Podle zákona o vojácích z povolání se služební orgány mají chovat ke všem vojákům ve stejné situaci stejně. Nakonec by tak mohlo dojít na prověření podobných žádostí vyřízených kladně v posledních pěti letech a pověst resortu ministerstva by tak mohla značně utrpět.