"Synové Iráku" nacvičují ošetření zraněného (Bagdád, 29. května 2010); Foto Sgt. Shawnon Lott, U.S. Army
V loni podepsaném americkém rozpočtu se objevila částka na vytvoření polovojenských jednotek v Afghánistánu ve stylu „Synů Iráku“. Tyto jednotky byly v Iráku součástí takzvaného „Awakening movement“ („probuzení“), které napomohlo radikální změně bezpečnostní situace. Sunnité v Iráku byli ochotni za americké peníze vytvářet jednotky domobrany, spolupracovat se silami USA na boji proti odnoži Al Kajdy v Iráku a dalším skupinám, včetně těch kriminálních.
Byť tedy byly peníze i ochota z americké strany i v Afghánistánu se pokusit se vytvořit podobné jednotky, které by byly schopné ochránit populaci a vytlačovat Taliban, doposud se tak v zásadě nestalo. Bylo to kvůli odporu jak prezidenta Hámida Karzáího, respektive jeho lidí, tak kvůli pochybnostem některých lidí na americké straně. Mimochodem, hodně proti byl před dvěma lety bývalý velitel sil NATO v Afghánistánu generál David McKiernan, který tvrdil (a správně), že situace v Afghánistánu je mnohem komplexnější, než v Iráku a že podobné aktivity by měly vycházet ze strany afghánské vlády, nikoli primárně ze strany kmenů:
So there are a lot of challenges. What I don’t think is needed — the word that I don’t use in Afghanistan is the word “surge.” There needs to be a sustained commitment of a variety of military and non-military resources, I believe. That’s my advice to winning in Afghanistan. It won’t be a short-term solution.
Obgenerála dál a situace je zcela jiná. Generálovi Davidu Petraeusovi se podařilo ve středu přesvědčit Hámida Karzáího, že „Synové Afghánistánu“ jsou dobrý nápad, takže dostal šanci replikovat svoji taktiku z Iráku. „Synové Afghánistánu“ však mají být v řadě klíčových věcí odlišní – afghánská vláda má mít mnohem větší slovo, než měla ta irácká, jednotky mají například vznikat s jejím souhlasem a její podporou, mají mít uniformy a na starosti by je mělo mít ministerstvo vnitra.
Unlike the Iraqi units, the Afghan forces would not be composed of insurgents who had switched sides. They would be similar as a lightly armed, trained and, significantly, paid force in a nation starving for jobs. In fact, the program runs the risk of becoming too popular — it will create a demand in poor communities around the nation that could turn it into an unwieldy and ineffective job creation program. While some American officials said the forces could have as many as 10,000 people enrolled, Afghan officials indicated that they wanted to keep them small, especially in the beginning. Questions remain, too, about whether the Interior Ministry will be able to manage the forces. While the ministry’s leadership in Kabul has been working recently to reduce graft, the police at every level are widely viewed as corrupt and, in many places, incompetent.
Tímto přístupem by se Američané mohli vyvarovat dvou problémů, na které narazili v Iráku – oslabení centrální vlády a neochotu centra tyto jednotky převzít, inkorporovat do řad regulérních bezpečnostních složek a především jim platit slíbenou gáži. Důvod, proč afghánští představitelé ideu vybudování kmenových jednotek blokovali, byl strach z vytvoření sil (legálních), které budou vycvičeny a vyzbrojeny (byť lehce) a budou pod kontrolou místních warlordů. A byť možná pomohou s vytlačováním Talibanu, dříve či později se obrátí proti centrální vládě v Kábulu, v čemž má Afghánistán velkou tradici.
Na druhou stranu, když místní jednotky budou „schvalovat“ v Kábulu, který nemá příliš dobrý zvuk v provinciích, budou místní nadšeně k „Synům Afghánistánu“ vstupovat a bojovat proti Talibanu? Proč by to najednou dělali? Proč už dříve tedy nevstoupili k regulérním silám, když nyní budou muset chodit také v uniformě schválené v centru? Možná budou přesvědčeni penězi a americkou pomocí. Možná skutečně bude o vstup do těchto polovojenských jednotek velký zájem. Každopádně tento projekt má řadu rizik. Generál Petraeus sice ví, co dělá, ale výsledku nikdo nedohlédne.
One major risk of the program, which all sides tacitly acknowledge, is that it will multiply the number of well-armed people in Afghanistan, which even with safeguards could foster fighting rather than quell it. For that reason, perhaps, both Mr. Karzai’s administration and the American military are describing it as a short-term remedy to the problem of a lack of police officers and soldiers in many areas of the country.
#1 Petr Z. 16. 7. 2010 - 17:21
Pěkně názorově vybalancovaný článek, dovolím si rozvést několik myšlenek, které byly zmíněny je letmo.
- podobnost či rozdíl s Irákem. Zatímco sunnitské milice před náborem se aktivně podíleli na vzbouřenectví a došlo tedy touto iniciativou ke snížení protivládní činnosti, v případě Afghánistánu tento efekt bude o poznání menší. V Iráku se podařilo nejdříve přesvědčit předáky (bývalé ba´asisty) ke kooperaci, zde takováto homogenní entita není.
- afghánská zkušenost, po stažení sovětských vojsk měli být milice Nadžibulláhovým nástrojem ke stabilizace země a dostat ozbrojené Afghánce před tím bojující proti Rudé armádě pod nějaký stupeň kontroli. Právě rozvoj milic se z vícera důvodů stal příčinou Nadžibulláhových struktur a později, jak zde již padlo nástrojem warlordů a vojenských kmenových vůdců. Byl to mimojiné až Tálibán kdo tento systém demontoval. Milice fungovali i po roce 2001, ale museli být brzy kompletně rozpuštěny, sloužili opět lokálním vůdcům a úroveň těchto jednotek byla mizivá.
Co zaručí kvalitu těchto jednotek? Kdo zaručí, že nebudou pobírat plat a pouze sloužit lokálním vůdcům či případně Tálibánu? Kdo zaručí, že nebudou pouze vybírat mýtné po každém kdo projede po jejich silnici, jako tomu bylo vždy v minulosti?
Dovolil bych si proto být ještš trochu skeptičtější než František, ale je nutno dodat, že idea je sice podstatná, ale zcela zásadní bude implementace..Tak uvidíme
#2 Ivo 18. 7. 2010 - 15:02
Sice nevím co konkrétně gen. Petraeus s prezidentem Karzáím na oné schůzce ohledně milic probíral, ale z mého pohledu je to pouze modifikace/rozšíření již fungujícího programu AP3, tak jak již funguje například v provincii Wardak. Tyto miliční jednotky jsou k dnešnímu datu dle velitele TF Falcon (TF pro provincii Wardak) zodpovědni za nalezení cca 60% nalezených IED. To je jen jeden z kvantifikovatelných ukazatelů. Financování, organizace a vystrojování, stejně jako kontrola probíhá přes ANP.
Jaká je výhoda oproti ANP a proč vlastně prostě nerozšířit řady ANP? Je třeba si uvědomit základní rozdíly mezi těmito složkami.
A. příslušníci AP3 oproti ANP působí výhradně v místě svého bydliště, je to domobrana v pravém slova smyslu.
B. Z velké části (dle tvrzení velitele TF Falcon) jsou placeni za výkon. To znamená, že dostávají nízkou mzdu na přilepšenou, ale zároveň výrazné bonusy za přinesené IED anebo nalezené a nahlášené IED – ten je vyšší, informace směřující k dopadení Talibanu apod.
C. Spolehlivost. Ačkoliv se to může zdát nepravděpodobné, spolehlivost těchto složek je komparativně vyšší oproti ANP. Proč? Za jejich spolehlivost musí ručit místní komunita, což je v afghánské „shame culture“ dost výrazný stimul. U ANP nic takového neplatí. Zároveň motivace bránit svoje bližní, svůj majetek, svou obec je samozřejmě vyšší než zodpovědnost z titulu příslušnosti k ozbrojené složce, což nemá v Afghánistánu žádnou tradici.
Ačkoliv tedy dokážu chápat obavy spojené s rozšířením thoto programu, které jsou zřejmě opodstatněnější než v případě Sons of Iraq, dle mého názoru můžeme tímto programem více získat než ztratit. Pokud bych byl velitelem jednotky Talibanu, program AP3 by byl moje nejhorší noční můra. Představa, že vyšlu malou skupïnu svých mužů vyhrožovat v noci vesničanům jako obvykle a při té příležitosti získat nějaké peníze a místo toho na mě místní začnou ze zálohy střílet, je velmi zneklidňující. Rozhodnu se tedy vysílat větší skupiny, ty ale budou zase snadněji odhaleny a i když sami příslušníci AP3 se jim neubrání, pokud zavolají pomoc ANP a ANA, utrpím těžké ztráty bez hmatatelného výsledku. To mě staví na rohy dilematu, které nebudu schopen uspokojivě vyřešit. Pro povstalece není zkrátka nic horšího, než když jsou vládní síly kolokované přímo u obyvatelstva na které musím působit… A těžko toho lze dosáhnout efektivněji než ozbrojit ty kteří jsou cíly útoku.
Ačkoliv tedy program AP3 není všelékem a jistě přijde čas, kdy bude nutné ho zrušit a nahradit standardnějším způsobem ochrany obyvatelstva, není třea se ho apriori zříkat (přesto, že takové tlaky, zejména ze stran civilistů budou). I program ozbrojování milic nejprve brokovnicemi, teprve potom puškami přinesl v Malajsii své ovoce.
#3 Šťoural 18. 7. 2010 - 16:56
to Ivo
Dubnová zpráva US DoD pro kongres str.117-odtajněná(u nás by samozřejmě byla min.pod stupněm tajné,aby jsme neohrozili NATO),bohužel jí mám pouze v PDF a nemám link.
Afghan Public Protection Program (AP3)
The Afghan Public Protection Program (AP3) is an Afghan-led program that relies on increased
community responsibility for security in order to extend the legitimate governance of the Afghan
Government to designated districts in key provinces through community-based security forces.
The AP3 pilot began in Wardak Province in RC-East in March 2009. The Afghan Public
Protection Force (APPF) serves as the security arm of AP3. The AP3 APPF “Guardians,” as the
uniformed members are called, is an official MoI force that reports to the Wardak Provincial
ANP Chief of Police. APPF elements answer to local ANP commanders down to the district
level.
Currently the AP3 in Wardak is being mentored by U.S. Special Operations Forces (SOF). The
current total force of trained AP3 APPF Guardians is 1,010 out of a planned force of 1,212. The
final AP3 APPF training course began in March 2010 and is expected to fulfill the AP3 APPF
tashkil limit of 1,212 APPF Guardians. Anecdotal evidence indicates that the AP3 has improved
the security situation in the area and is respected by the local population. DoD currently does not
plan to expand the AP3 program due to the large amount of resources that are needed to
implement the pilot program.
Je opravdu skvělé že naše zpravodajské služby nejsou schopny informovat naše vojáky o dění v sousední provincii.Jak vypadá zpravodajská úroveň PRT Logar radši nechci vědět.
#4 Ivo 18. 7. 2010 - 19:00
Musím se přiznat, že o posledním vývoji programu AP3 resp. o oné dubnové zprávě DoD jsem neměl ani tušení. Nevím co si z ním mám vybrat – program v provincii Wardak pouze nebude aplikován na další provincie či bude utlumen? Je to zmíněno v jiné části zprávy? Je možné onu zprávu umístit na nějaké veřejné úložiště?
Na druhou stranu ji beru s rezervou, jelikož je z dubna. Od té doby se přinejmenším vyměnil velitel operace, který v Iráku stál za programem milic. Mohl by být tudíž nakloněn jejich použití i v Afghánistánu.
#5 Šťoural 18. 7. 2010 - 23:58
to Ivo
Nejdůležitější věta v úřednickém ptydepe je obvykle ta poslední.
Největší problém programu milic není odpor Karzaiho,ten není v pozici že by mohl nesouhlasit.A západ tam už přes jeho odpor prosadil nesmyslů.
Největší nepřítel milic je velvyslanec Eikenberry.A neslyšel jsem že by US MZV souhlasilo.
Nerad to říkám ale v tomto případě má spíše pravdu Eikenberry než Petraeus.
ten link: http://www.defense.gov/pubs/pdfs/Report_Final_SecDef_04_26_10.pdf
#6 František Kříž 19. 7. 2010 - 14:56
To: Petr Z. – souhlasím s Vaším příspěvkem.
K uvedenému tématu za moji osobu asi takto.
Ano, vytvoření brigád „Synové Iráku“ nepochybně přispělo k výraznému zlepšení bezpečnosti, ale jak již několikráte zde bylo zmíněno, Afghánistán není Irák, rok 2006 či 2007 není 2010 a navíc tzv smíšených a to jak etnicky a především nábožensky, regionů v Afghánistánu není tak výrazné jako v Iráku.
Podle všech zpravodajských zdrojů je hodnoceno, že Talibánu či jiným protivládním uskupením (např. HQ siť) nejvíce pomáhá především zkorumpovaná a nedisciplinovaná afghánská policie. Já osobně toto vidím jako jeden z hlavních důvodů, proč se obyčejní Afghánci přidávají k Talibánu či k jiným uskupením. Samozřejmě těch důvodů je více a společně ve vzájemné souvislosti to vytváří dnešní bezpečnostní obraz situace v Afghánistánu.
Za celou dobu přítomnosti ISAF prošly výcvikem afghánské policie ANP desítky tisíc mužů (a žen). Jejich kvalita a výkon se ale nezlepšil a zůstává na nízké úrovni a velmi příliš často neodpovídá ani základním požadavkům, které mají splňovat a to jak z hlediska managementu, výsledku a výkonu služby. .Je pravda, že jsou v mnoha a mnoha případech nasazení v těch nejrizikovějších odlehlých místech, ale na druhou stranu policie především spíše funguje jako osobní ochranka místních legálních či nelegálních vůdců a představitelů. V případě, že nefunguje státní policie, tak kde je dáno, že se ozbrojení vesničané jako místní milice (Lokal Police Force) nakonec jen neposílí místní warlordy, nedestabilizují situaci a nebudou bojovat jen za své lokální zájmy a co když vstup do místní milice nebude pragmaticky představovat jen „menší zlo“ s výhledem odchodu jednotek ISAF z oblasti.
Zatím jen prvotní informace jež mám, ve mně budí dojem komplikovanosti a samozřejmě možnosti ztrát financí, které do projektu budou vloženy. Každá jednotka bude jinak početná, bude se rozhodovat jakou dostane finanční podporu a na jak dlouho bude organizována.
Obdobný typ milicí a jejich systém se již snažili budovat Sověti za války v Afghánistánu a nebyl nijak úspěšný a hlavně, všichni jejich příslušníci se zapojili do bojů o moc po odchodu sovětské armády a sovětských poradců. Je nutno si uvědomit, že právní normy v Afghánistánu zůstávají nadále směsicí centralizovaných vládních (formálních) iniciativ a rodových (neformálních) zásad a to má také vliv na činnost policie či milice (např. milice použije zbraň – bude to po právu či ne a po jakém právu?
I přesto, že chápu, že je nutno něco udělat a „něco udělat“ je lepší než nic, je můj pohled, možná ze zkušeností více pesimistický než optimistický a je asi v několika bodech následující.
Než vytvoření milicí, nestálo by spíše za úvahu toto:
- Zhoršující se bezpečnostní situace ve většině provinciích a okresech nyní značně komplikuje implementaci mnohých programů a jistě to ovlivní tvorbu milic. Bude možnost to nějakým způsobem kontrolovat a nebo to necháme jen na hlášení afghánského úředníka.
- V souladu se opraveným plánem operací doplnit další individuální a právní výcvik ANP.
- Provést důslednou reorganizaci policejního sboru a to především na úrovni provincií a distriktů.
- Rozšířit projektovou pomoc pro ANP- budovy, stanoviště, technika, materiální vybavení apod.
- Důsledně, ale důsledně prosazovat řádné fungování celého právního systému a to od příslušníků policejního sboru, přes prokurátory a soudce.
- Tvrdě bojovat proti korupci v řadách police a vězeňské služby.
- Peníze věnované na tvorbu milicí věnovat na posílení instruktorů a především mentorů z řad EU (mise EUPOL) a OSN (mise UNAMA) či mentorů outsourcingových společností jako je DynCorp.
- Důsledně mentorovat ANP na všech stupních a to především k výkonu služby a hlídkové činnosti. Například podle amerických kolegů se úroveň důsledně mentorované jednotky afghánské armády (ANA) na úrovni praporu a nebo pluku zvýšila až o 50 – 60%..
- Zaměřit se na kádrování vyšších policejních pracovníků a kandidátů na vedoucí policejní funkce.
- Veškeré operace ISAf provádět ve spolupráci s ANP a to třeba jen, že budou přítomni na místě – vnímání jak ze strany místních lidí, tak to působí na vnímání příslušníků ANP.
- Důsledně prosazovat v řadách policie smysl pro odpovědnost v rámci výkonu služby vzhledem k bezpečnosti.