Příspěvky označené Hámid Karzáí
Další „prostořeký“ generál byl zbaven úřadu
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 8. 11. 2011
Americký generál-major Peter Fuller, bývalý zástupce velitele NTM-A; Photo NATO
Před rokem a kousek způsobil velké pozdvižení článek v časopise Rolling Stone o jednom generálovi. Stanley Mc Chrystal si pustil-nepustil pusu na špacír, protože je více voják, než diplomat a byl okamžitě stažen z Afghánistánu a následně odešel do civilu. Před několika dny byl ze svého místa vyhozen další generál. Tentokrát major-generál Peter Fuller, zástupce velitele mise NATO pro výcvik a vybavení afghánských sil.
Vyhozen byl za to, že se veřejně dopustil „nevhodných“ výroků na adresu afghánského prezidenta Hámida Karzáího a jeho vlády. V rozhovoru pro internetový list Politico mimo jiné řekl, že afghánští vládci jsou odtrženi od reality a že nechápou „oběti, které přinášejí Spojené státy“.
The two-star general flashed irritation when he brought up Karzai’s recent remarks that Afghanistan would side with Pakistan in a war against the U.S., blasting the president’s comments as “erratic,” and adding, “Why don’t you just poke me in the eye with a needle! You’ve got to be kidding me … I’m sorry, we just gave you $11.6 billion and now you’re telling me, ‘I don’t really care’?”
“When they are going to have a presidential election, you hope they get a guy that’s more articulate in public,” Fuller said during a visit to Washington for a conference.
Podle jeho slov ohromné úsilí investované do Afghánistánu je nepříliš dobře akceptované druhou stranou. Afghánská vláda například požádala Spojené státy o letouny F-16 a tanky a přitom nemá peníze na to, aby je provozovala a udržovala. Prý mu jeden z Afghánců dokonce řekl, že tanky chtějí především kvůli přehlídkám.
“You can teach a man how to fish, or you can give them a fish,” said Fuller. “We’re giving them fish while they’re learning, and they want more fish! [They say,] ‘I like swordfish, how come you’re giving me cod?’ Guess what? Cod’s on the menu today.”
Velitel sil ISAF generál John Allen se okamžitě poté od výroků generála Fullera distancoval s tím, že rozhodně neodrážejí vztahy mezi ISAF a Karzáího vládou. Podle něj navíc Fullerova slova urážejí Afghánce. Ministr obrany Leon Panetta podpořil okamžitý Fullerův odchod z místa, které zastával. Zatím není jasné, zda generál odejde do civilu. Asi to nebude hned, ale během několika týdnů, či měsíců.
Výroky generála Fullera jsou citlivé i z toho důvodu, že výcviková mise je jedním ze základních pilířů, který má umožnit stažení zahraničních sil z Afghánistánu v roce 2014. V posledních letech sice počet vycvičených příslušníků Afghánských bezpečnostních sil vzrostl ze 190 tisíc v roce 2009 na 305 tisíc dnes. Do listopadu příštího roku má toto číslo vzrůst na 352 tisíc. Největšími problémy jsou ovšem negramotnost, či dezerce. Afghánské bezpečnostní síly se tak občas stávají spíše součástí problému, než jeho řešením.
V souvislosti s udržitelností afghánské vlády, respektive schopnosti financovat afghánský stát je zajímavá zpráva amerického Government Accountability Office (GAO), tedy obdoby našeho Nejvyššího kontrolního úřadu. Jmenuje se Afghanistan’s Donor Dependence a je z konce září letošního roku. Vyplývá z ní, že Spojené státy od roku 2002 alokovaly pro Afghánistán 72 miliard dolarů (1,296 bilionu korun). Vládní úřad má přitom pochybnosti o účelnosti těchto investic, protože vytvářejí značnou závislost, respektive neschopnost afghánské vlády zajistit fungování státu, když začnou prostředky klesat.
Ačkoli schopnost výběru daní afghánské vlády každoročně roste, zdaleka to nestačí a nebude stačit na pokrytí výdajů. V roce 2006 vláda vybrala 0,62 miliardy dolarů a v loňském roce už 1,66 miliardy. Výdaje v roce 2010 ovšem činily 14,327 miliard dolarů. To je slušný nepoměr.
The United States and other donors funded about 90 percent of Afghanistan’s estimated total public expenditures. The United States provided 62 percent, while other donors provided 28 percent.
The United States funded an estimated 90 percent of Afghanistan’s total security expenditures, while other donors provided about 4 percent and Afghanistan provided 6 percent.
The United States funded an estimated 39 percent of Afghanistan’s total non-security expenditures, while other donors provided about 47 percent and Afghanistan provided 14 percent.
Tento stav je problém právě v případě bezpečnostních složek, na které se sází. Výdaje na afghánský bezpečnostní sektor činily v roce 2010 6,5 miliardy dolarů, tedy přibližně čtyřikrát více, než afghánská vláda celkem vybere. Je to zkrátka hlavolam pro kouzelníka.
Pokles násilností a útok v Kábulu
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 30. 10. 2011
Americké ministerstvo obrany poslalo do Kongresu další zprávu s názvem Progress Toward Security and Stability in Afghanistan. Podle Bloombergu z ní vyplývá například to, že v posledním roce poklesla míra násilí v Afghánistánu – poprvé za posledních pět let. Zkoušel jsem si sehnat originál, ale zatím se mi to nepodařilo, protože oficiální stránka „nefungovala“. Na materiál mimochodem odkazuje i facebooková stránka ISAF. Nu, předpokládám, že během krátké doby bude zpráva stáhnutelná a pak bude možné zjistit, z čeho pramení optimismus. Do té doby musí postačit zmiňovaný Bloomberg.
Násilnosti v Afghánistánu prý poklesly především na jihozápadě, západě a severu (mimochodem tyto oblasti patřily vždy ke klidnějším – nikoli klidným). Napjatá je situace stále na východě země. Jsem zvědav na oficiální data, každopádně hlavním účelem zprávy je hodnocení pokroku stabilizace Afghánistánu, což má vést ke kýženému předávání oblastí a stahování amerických ozbrojených sil tak, aby se to mělo ještě šanci projevit ve volbách příští rok (i když, jak se zdá, hlavním tématem bude ekonomika a nikoli Afghánistán).
The Pentagon attributed the improved security to increasingly effective joint operations with Afghan security forces. The Afghan National Army numbers more than 170,000 now, and the Afghan National Police exceeds 136,000. They’re due to expand to 195,000 soldiers and 157,000 police officers by October of next year. Afghan security forces, while growing, continue to have high attrition rates and lack sufficient strength in the leadership ranks, logistics and intelligence, surveillance and reconnaissance, according to the assessment. Lieutenant General Curtis Scaparrotti, the deputy commander of coalition forces in Afghanistan, said yesterday that he’s confident the U.S. can hand over security throughout the country to Afghan control, as planned, by the end of 2014.
Tlak na to, aby se oblasti předávaly Afgháncům, je velký. Za pár dnů má prezident Hámid Karzáí oznámit názvy provincií, či jejich části, které převezmou pod svou kontrolu afghánské bezpečnostní síly a umožní svým zahraničním kolegům se v nějakém časovém horizontu vyvázat. Takzvaná druhá fáze tranzice by měla být oznámena 2. listopadu na konferenci v tureckém Istanbulu. Podle některých informací by mělo být předáno 17 ze 34 provincií.
The provinces that have to come under the control of Afghan authorities in the second phase of transition period include Helmand in the south, Nimroz in the southwest, Ghor and Herat in the west, Daykundi in central Afghanistan; Balkh, Parwan, Takhar, Badghis, Sar-e-Pul, Samangan and Badakhshan in the north and Kabul, Ghazni, Wardak, Laghman and Nangarhar in the east. The names, which have been mentioned, clearly show that the areas mostly belong to northern and western Afghanistan; whereas, the eastern and southern areas are not included. These areas are not so far very much peaceful and there are serious concerns of security about them.
Nevím, jak byly vybírány provincie zmiňované ve výše uvedené zprávě, ale některé mi nedávají příliš velký smysl, stejně jako druhá věta citátu v souvislosti s výčtem míst v první větě. Ale nevadí, jasněji bude za několik dnů. Tranzice jako taková začala letos v červenci, kdy bylo pod afghánskou kontrolu předáno sedm provincí, včetně metropole Kábulu. Ta vždy patřila k těm klidnějším, nicméně povstalci ji využívají především k psychologickým útokům – provedou akci, která sice nemá velkého praktického efektu, ale otřese vírou ve schopnost vlády zajistit elementární bezpečnost v hlavním městě. Dají se zmínit různé útoky na instituce v hlavním městě, či úspěšný atentát na bývalého prezidenta a předsedu Afghánského mírového výboru Barhanudina Rabbáního.
Včera, 29. října 2011, zaútočil sebevražedný atentátník v centru Kábulu na vojenský konvoj. Zabito bylo pět vojáků a osm civilistů. Mezi mrtvými je i jeden kanadský příslušník ISAF. Původně se hovořilo o třinácti mrtvých zahraničních vojácích, ale tento počet nebyl potvrzen. K útoku se přihlásil Taliban, který tím dokazuje, že je schopen zasáhnout cíle v hlavním městě.
…the vehicle used in the attack appeared to be a red Toyota Corolla packed with a significant amount of explosives. It was unclear how many people were wounded, said Sediq Sediqqi, a spokesman for the Interior Ministry. The U.S. Embassy in Kabul expressed condolences to families and said it will continue the victims’ „dedicated work on behalf of peace in this country and region.“ „It’s a shock. It makes you mad. It makes me angry,“ said U.S. Ambassador Ryan Crocker. „We are not going to let these guys win.“
Jde o jeden z útoků, které mají z vojenského hlediska pranepatrný vliv na průběh operací. Psychologický efekt je ovšem mnohem větší a samozřejmě může mít dopad na to, jak jsou vnímány pozitivní statistiky o bezpečnostní situaci v Afghánistánu.
Předávání, statistika a spekulace o odchodu generála Petraeuse
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 21. 3. 2011
Velitel sil NATO generál David Petraeus s afghánským prezidentem Hámidem Karzáím (5. listopadu 2008); Foto SSgt Bradley A. Lail, U.S. Air Force
Hámid Karzáí dnes oznámí, které provincie a kdy budou předávány, aby spojenecké jednotky mohly co nejdříve opustit Afghánistán. K tomu je ostatně rád vyzývá, aby si udržel doma alespoň nějakou podporu. Pak to ovšem zase bere zpátky, když se ho spojenci na to začnou dotazovat. Hlavním pravidlem pro tranzici je to, že se spojenecké síly nesmějí vrátit do provincie, kterou jednou opustí. To bude ostatně velký test, protože návrat by zpochybnil vše.
Situace na zemi, z hlediska čísel, není dvakrát dobrá. Za rok 2010 zemřelo nejvíce civilistů za posledních deset let. Šestnáct procent z 2777 mrtvých mají na svědomí spojenecké síly, což je pokles o 26 procent oproti roku 2009. Mimochodem, to je v protikladu k obecné představě, že spojenci mají na svědomí většinu mrtvých afghánských civilistů. Počet zabitých, které má na svědomí Taliban, loni vzrostl z 28 na 55 procent.
And the Taliban’s assassination campaign — which the U.S. warns will return in force in the spring — killed 462 civilians alone, mostly in Helmand Province, where assassinations are up a whopping 588 percent; and Kandahar Province, where they’re up 248 percent.
Velitel spojeneckých sil David Petraeus minulý týden vystoupil v Kongresu a všechny ujišťoval, že posun v Afghánistánu je reálný, ale stále křehký. Mimo jiné řekl, že doporučil prezidentovi, aby schválil navýšení počtu afghánských sil na 352 tisíc a možná až na 378 tisíc.
That’s going to be a costly increase. The Pentagon asked for over $11 billion last year to get the Afghans ready to take over security by 2014. Sustaining an Afghan force of just over 300,000 will cost $6 billion a year; and Afghanistan is a financial ward of the international community. There was no estimate on offer for what 378,000 Afghan soldiers and cops will cost.
Generál Petraeus zklamal ty, kteří očekávali, že alespoň naznačí, kolik vojáků začne v létě stahovat, což před rokem a půl přislíbil prezident Barack Obama. Nedá se ale čekat žádné zásadní stahování, nicméně něco bude muset prezident ukázat. Podle průzkumů totiž většina Američanů netouží po ničem jiném. Už 64 procent obyvatel Spojených států si podle posledního průzkumu myslí, že válku v Afghánistánu nestojí za to vést.
Petraeus argued that a substantial number of American troops will be needed well after this July, while the Afghan government, at the national and local levels, is prodded and encouraged and trained. While the Post-ABC poll found that nearly 80 percent of respondents wanted a „substantial“ withdrawal of troops this summer, Petraeus said many of those who are withdrawn from secure areas may be reassigned within Afghanistan rather than brought back home.
O stahování z Afghánistánu se zatím hovoří velice opatrně, zato se ale objevují informace o tom, že by měl skončit generál Petraeus a spekuluje se o jeho nástupci. Tom Ricks, která má obvykle poměrně slušné informace napsal, že by mohl být nahrazen generálem námořních pěšáků Johnem Allenem.
Allen was the deputy commander of the Marines in Iraq in 2007, as the Anbar Awakening took hold and changed the politics of Iraq. He played a big role in that by meeting with insurgents and other Sunni leaders, often in Jordan and the Gulf states. Generals Petraeus and Mattis are both big fans of Allen. As I understand it, when Petraeus was given the Centcom command, he asked for Allen to be his deputy. As a captain, Allen won the Marines’ Leftwich Trophy, awarded to the best company commander in the Corps each year.
Letos by měl také svůj řad opustit ministr obrany Robert Gates. Pokud odejde i Petraeus, bude to pěkná tečka za několika posledními lety, kdy byli tyto dva muži symbolem změn, které se odehrály v Pentagonu.
Jarní ofenzíva je na spadnutí
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 21. 2. 2011
Poručík Brendan Roche z amerického PRT v provincii Kunar se snaží přetlačit afghánského policistu; Foto 1st Lt. Nicholas Mercurio, U.S. Air Force
V sobotu zveřejnil Afghanistan Analysts Network zprávu s názvem Untangling Afghanistan’s 2010 Vote: Analysing the electoral data. Popisuje loňské parlamentní volby a vyplývá z ní, že 1) deset let zavádění pluralitní demokracie v Afghánistánu není jednoduché a 2) možnost svobodně odvolit ještě neznamená svobodné volby. Podle všeho Nezávislá volební komise (Independent Election Commission, IEC) a Volební odvolací komise (Electoral Complaints Commission, ECC) zasáhly zásadně do výsledků hlasování.
The IEC and ECC interventions however had far‐reaching consequences. The IEC claims to have disqualified 1.2 million votes (although no details were given), which could represent around 20 per cent of the total vote. The ECC disqualified far less (probably under 300,000 votes),31 but by targeting winning and almost winning candidates, it changed the composition of the parliament. Although in most cases details were provided on which polling stations or candidates were affected, the underlying reasons for the decisions remained highly opaque.
Kdyby tohle byl jediný problém, dalo by se ještě něco dělat. Když se člověk snaží ale dělat něco v zemi, kde jej nechtějí a ještě po něm všichni střílejí, není to žádná legrace. I přes některé pozitivnější náznaky se situace v Afghánistánu lepší jen velice opatrně. Jaro se blíží a spojenci čelí ofenzívám na dvou frontách ve značně nepřátelském prostředí. V neděli se třeba v Dželalabádu odpálil sebevražedný útočník a zabil přes 38 lidí. Taliban, byť je značně pošramocený, stále „umí kousat“ a na politické frontě si Hámid Karzáí říká a dělá, co chce. Dobrým příkladem budiž jeho vypuštěný balonek s požadavkem na zrušení Provinčních rekonstrukčních týmů s jednoduchým cílem – kontrolovat všechny peníze směřující do země. Jakoby si neuvědomoval, že pokud bude podobné dobré nápady prosazovat, donoři se mu na to postupně vykašlou.
Spojenci spolu s afghánskými silami provádějí stále více operací proti povstalcům. To bude i jeden z důvodů, proč se za poslední rok zdvojnásobil počet leteckých bombardování. Letouny nyní provádějí průměrně deset bombardovacích misí denně. Loni, když byl velitelem ISAF Stanley McChrystal, který si dával na používání síly pozor, to bylo pět. Generál Petraeus se tak údajně snaží terorizovat Talibance a zároveň co nejméně uškodit civilistům.
Petraeus hasn’t just ramped up the air war, however. He’s increased the aggressive tactics across the entire Afghan war effort. Petraeus unleashed special operations forces, who have killed or captured thousands of militants. His generals relied on massive surface-to-surface missiles to clear the Taliban out of Kandahar, and ordered tanks to help crush opponents in Helmand province. In perhaps the signature moment of Petraeus’ campaign, U.S. forces flattened three villages in the Arghandab River Valley which the Taliban had jury-rigged with homemade bombs. Petraeus promises that all the additional raids and bombing runs are exacting a relatively minor civilian toll. “There are very, very few civilian casualties in the course of those operations, and very little infrastructure damage,” he tells the Financial Times.
Ne vždy se to ovšem daří. ISAF a afghánské síly byly například včera obviněny z toho, že při operacích v provincii Kunar zabily 64 civilistů. Hámid Karzáí, jak jinak, incident odsoudil. Zástupce mezinárodních sil se nechal slyšet, že o něčem takovém nemá informace, ale že se bude vyšetřovat. Fascinuje mě, kterak Karzáí cokoli odsoudí dříve, aniž by se to snažilo vyšetřit. Jistě, Afghánce štve, že při vojenských operacích přicházejí o život civilisté, takže je nutné něco říct. Co si ale prezident asi neuvědomuje je, že na operacích se stále rostoucí měrou podílejí afghánské síly, kterým svými rychlými a tvrdými prohlášeními podráží nohy.
Minulý týden se objevila informace, že generál David Petraeus má na konci letošního roku odejít z Afghánistánu. Pentagon to vzápětí popřel s tím, že o ničem nebylo rozhodnuto. Nicméně stát se to může, protože vysocí důstojníci rotují po osmnácti měsících a Petraeus je v tuto chvíli v Afghánistánu osm měsíců. S jistotou se dá říct, že to bude Petraeus, který bude uprostřed letošní jarní ofenzívy. A prý bude stát za to:
„When you’re on the offensive taking away areas that matter to the insurgents, the insurgents have to fight back and violence goes up. It’s a necessary part of any counter insurgency,“ he said. „They’ve sustained significant losses, but this is a resilient insurgency and we have our eyes very wide open and we clearly recognise the challenges that lie ahead,“ Petraeus said. Last year was the deadliest one for Western troops in Afghanistan since the US-led overthrow of the Taliban regime in 2001, with 711 foreign soldiers killed.
O co vlastně tento rok jde? O hodně. A to všem
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánský diář | Afghanistan Diary Datum: 20. 9. 2010
(Tato analýza je třetím příspěvkem Artura Krejčího k afghánským volbám.)
Samotným kandidátům jde o to, zda budou schopni naplnit představy svých voličů a své sliby, které jsou často kmenové vázané. Díky volebnímu systému a velmi omezenému dosahu politických stran, jde ve volbách především o jednotlivce.
Volby minulý rok odkryly neuvěřitelné a celoplošné podvody, které vedly k obrovskému zklamání u mezinárodního společenství a k jisté traumatizaci, která se projevila v neschopnosti se o volbách seriózně bavit na konferenci v Londýně. Nezávislá volební komise (IEC) byla označena jako spolupachatel podvodu. Prezident Hámid Karzaí obvinil mezinárodní společenství, že manipulovalo s Volební odvolací komisí (ECC – minulý rok byla tato komise složená ze tří mezinárodních expertů a dvou Afghánců), takže se na letošní hlasování pečlivě připravoval.
Vraťme se ale nejprve k volbám prezidentským. Hámid Karzáí totiž nemůže zapomenout na ponížení, kterého se mu dostalo od mezinárodní komunity, když ECC, která měla dohlížet na volby, odhalila miliony podvodných volebních lístků v prezidentův prospěch. Tím jej připravila v prvním kole o prvenství, se kterým počítal. IEC, která má de facto organizaci voleb na starosti, byla minulý rok velmi poslušná, takže se namočila do podvodů, které otřásly celou mezinárodní komunitou.
Než se svět vzpamatoval, dokázal Karzáí hned na začátku roku využít zajímavého ustanovení v ústavě (Decree 79) a změnil volební zákon. Kromě ošidného způsobu nakládání s kvótami pro ženy se rozhodl na svá bedra vzít i ustanovení o jmenování ECC, ve které původně nechtěl mít ani jednoho neposlušného člověka ze zahraničí. To se mu zcela nepodařilo, ale mezinárodní dárci mu i tak ustoupili a on ECC jmenoval s tím, že dva z pěti členů musejí bytí zástupci mezinárodního společenství s právem veta.
Další velkou změnou bylo systémové a strukturální oslabení samotné komise způsobem „rozděl a panuj“. Podle nového volebního zákona se „odvolání proti špatným praktikám“ (rozuměj podvodům) nejprve předává místním odvolacím komisím (PECC), které jsou ovšem velmi slabé, na nízké úrovni a často obsazené právě lidmi blízkými Hámidovi Karzáímu. To se však parlamentu nelíbilo, takže se proti prezidentovi postavil. Avšak kvůli tomu, že není obsazená horní komora parlamentu (Mešrano džirga) platí i tak novelizovaná „Karzáího“ verze.
Parlament posledních pět let s prezidentem neustále bojuje. Neschvaloval mu potřebné zákony, a postavil se i proti jmenování několika členů vlády, jejichž křesla jsou doposud prázdná. Karzáí tedy má velký zájem pozměnit poměr sil v parlamentu tak, aby mu byl povolnější a on mohl nadále pracovat na upevňování své pozice. Snažil se o to seč mu síly stačily tím, že pomáhal k postům svým blízkým a sliboval nemožné. To, jak byl úspěšný, se ukáže nejdříve za několik týdnů.
(Motivy ostatních příště)
Volební den v číslech
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánský diář | Afghanistan Diary Datum: 19. 9. 2010
Toto je druhý příspěvek Artura Krejčího k volbám v Afghánistánu.
Po mnoha dohadech, opravách a součtech se dostala Nezávislá volební komise (IEC) ke konečným číslům vztahujícím se k průběhu volebního dne. Na závěrečné výsledky si ovšem podle IEC počkáme do konce října. To se však stane v případě, že nedojde k takzvanému whole sale fraud.
Počet volebních center (centrum se skládá z několika stanic, mužských ženských a kuchi; těch posledních bylo přes 900 po celém Afghánistánu)
- Původní počet volebních center – 6835
- Počet center doporučených k zavření díky špatně bezpečnosti – 938
- Zavřené z logistických důvodů – 81
- Celkový počet volebních center otevřených v den voleb – 5355
- Celkový počet volebních stanic – 17 045
- Celkový možný počet afghánských voličů – 11,4 millionu
- Celkový počet hlasů – 3 642 444 (z toho – 2 139 523 mužů a 1 423 875 žen)
Je celkem těžké, a příliš brzo na to, hodnotit volby jako úspěch. To bude možné teprve, až budou hlasy přiřazeny kandidátům a zjistí se, na kolik byl proces poznamenán podvody. K volbám se i přes nepříznivé bezpečnostní podmínky v mnoha částech země dostavilo okolo 40 procent voličů, což je lepší, než v mnoha jiných zemích.
Čísla jsou však zavádějící, proto bude lepší si počkat až na závěrečný součet. Ten může být však v nedohlednu. Je docela možné, že parlament nebude ustaven ani do konce roku, takže nebudou obsazena ani zbylá křesla ve vládě. To by znamenalo, že prezident Hámid Karzáí bude mít k dispozici neusnášení schopný zákonodárný sbor a vládu, která se těžko postará sama o sebe, natož pak o lidi, kterým má sloužit.
Volit šlo asi 40 procent Afghánců
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánský diář | Afghanistan Diary Datum: 18. 9. 2010
Dnes proběhly volby v Afghánistánu. Artur Krejčí je sledoval a v několika následujících příspěvcích se podělí o své postřehy.
Spojenečtí a afghánští vojáci se připravují na volby na základně Salerno. Na obří mapě ukazují oblasti, jejichž bezpečnost mají jejich jednotky zajistit; Foto Sgt. Brent C. Powell, U.S. Army
V pořadí čtvrté afghánské volby (druhé parlamentní) od roku 2001 skončily. Hlasování předcházelo mnoho kontroverzí, změn ve volebním zákoně a složitá bezpečnosti opatření. Důležité je, že stejně jako minulý rok, je volební proces zcela pod taktovkou Afghánců a mezinárodní asistence se soustřeďuje především na technickou podporu.
Hlavními garanty transparentnosti procesu jsou dvě komise ustavené prezidentem Karzáím. Je to Nezávislá volební komise, která se stará o organizaci voleb a Volební odvolací komise, která bude mít na starosti adjudikaci všech stížnosti spojených s volebním procesem. Více se o nich zmíním později. Nejprve vám chci nabídnout několik čísel.
Parlamentní volby se konají každých pět let a volební kalendář je už dosti plný – v dalších 17 letech by mělo v Afghánistánu proběhnout 14 různých voleb. V dnešních volbách se více než dva tisíce kandidátů, z nichž je 400 žen, snaží získat jedno z 249 křesel ve spodní komoře parlamentu – Volesi Džirze. Více než 70 procent poslanců chce být znovu zvoleno.
Původně Mezinárodní volební komise (IEC) plánovala otevřít 18 731 stanic v 5516 volebních centrech ve všech 34 afghánských provinciích. Nakonec bylo otevřeno přibližně o tisíc stanic méně. Důvodem byla špatná bezpečnost v odlehlých oblastech.
Každá stanice je rozdělena na ženskou a mužskou část a některá centra mají vyhrazené volební urny pro Kuči, což jsou nomádi, kteří mohou volit kdekoli po Afghánistánu. IEC se připravila na jedenáct milionů voličů. I přes několik útoků Talibanu se voleb zúčastnilo přibližně 40 procent voličů (podle odhadů mezi třemi a čtyřmi miliony).
Tento rok volby sleduje 15 místních a 31 mezinárodních organizací, 39 afghánských a 49 mezinárodních médií. Do dolní komory se chce dostat deset politických stran a více než 1660 kandidátů. Co se týče pozorovatelských misi, ty jsou letos podstatně méně zastoupeny, než v roce minulém. Kvůli bezpečnosti je velice těžké dostat se mimo Kábul.
(Pokračování zítra)
Sen o stahování a afghánský nůž na krku kontraktorů
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 17. 8. 2010
Generál David Petraeus a americký ministr obrany Robert Gates v iráckém Campu Victory (16. června 2007); Foto staff Sgt. Curt Cashour, U.S. Army
Bílý dům ukončil týdenní tahanice o to, jak to bude se začátkem stahování z Afghánistánu příští rok v červenci. Velitel spojeneckých sil generál David Petraeus už několik dní totiž naznačuje, že by tolik nespěchal. Přece jenom aplikace COIN doktríny zabere v Afghánistánu více času, než se původně čekalo.
“The president didn’t send me over here to seek a graceful exit,” General Petraeus said at his office at NATO headquarters in downtown Kabul. “My marching orders are to do all that is humanly possible to help us achieve our objectives.”
Je ale otázka, do jaké míry jsou cíle jednotlivých hráčů „kompatibilní“. Prezident Barack Obama včera vzkázal, že stahování příští rok v červenci začne, ať se děje cokoli:
“The date is not negotiable,” the deputy press secretary, Bill Burton, told reporters aboard Air Force One at the start of a three-day campaign-style swing around the country by the president.
Bill Burton se zároveň snažil všechny přesvědčit, že neexistují žádné rozpory mezi prezidetem a jeho veliteli. Vysvětlení ovšem zní poněkud omšele: často opakovaná slova Davida Petraeuse, že není dobré nic uspěchat, jsou prý pouze malou součástí velkého rozhovoru, ve kterém generál vyslovuje přesvědčení, že prezidentova strategie funguje. Dobrý pokus, ale kdo by jej bral vážně…
David Petraeus je větším diplomatem, než byl jeho předchůdce generál Stanley McChrystal. Strategie, kterou se snaží aplikovat je v tuto chvíli jen jediná možná. Je to zkrátka poslední pokus. Na frontě se to ale nevyvíjí zcela podle časového harmonogramu upleteného loni – například nyní měl být už pod kontrolou Kandahár, ale není a ani v příštích měsících nebude – a navíc podpora shora je vrtkavá.
To, že jde o poslední šanci, se dá chápat i z rozhovoru Freda Kaplana s jedním z nejlepších amerických ministrů obrany historie Robertem Gatesem pro Foreign Policy. Tento rozhovor s mužem, který sloužil už sedmi prezidentům (všem od Richarda Nixona kromě Billa Clintona) stojí za to si přečíst celý. Robert Gates chce nejpozději příští rok opustit Washington, který nesnáší, a odejít do důchodu. Přitom to byl on, který stál mimo jiné za změnami přístupu k Iráku i k Afghánistánu. Jestli měli u někoho Stanley McChrystal i David Petraeus podporu, byl to vždy Gates, který se neváhal pustit do střetu i s politickou reprezentací včetně viceprezidenta Joe Bidena.
You know, I’ve been around bureaucracy long enough to know what the strategy is in terms of waiting me out. To tell you the truth, that strategy would be in place if I were here four or eight more years. So I intend to start fast and with some fairly significant decisions to make it clear I won’t be outwaited, that this is going to happen. The point of all of that is I think that by next year I’ll be in a position where, you know, we’re going to know whether the strategy is working in Afghanistan. We’ll have completed the surge. We’ll have done the assessment in December. And it seems like somewhere there in 2011 is a logical opportunity to hand off. I think that it would be a mistake to wait until January 2012.
A pak je tu ještě jedna věc, nad kterou přemýšlím. Minulý měsíc jsem psal o tom, že stahování amerických sil z Iráku je vyrovnáváno zvýšenou závislostí především ministerstva zahraničí na kontraktorech. Včera afghánský prezident Hámid Karzáí dal nůž na krk kontraktorům, kteří podle něj podkopávají činnost policie a armády – do čtyř měsíců ukončete činnost. Udělal tedy to, co sliboval loni na podzim po řadě stížností na aktivity soukromých bezpečnostních společností.
„Within four months, all private security companies will be disbanded,“ (presidential spokesman Waheed) Omar said without providing details of Karzai’s expedited decree… Karzai’s spokesman said greater regulation of the companies would not solve the problem. „It’s not about regulating the activities of the private security companies, it’s about their presence and it’s about the way they function in Afghanistan,“ Omar said. „It’s about the way they have developed into alternative forces.“
Američané příliš nadšení nejsou, ale vcelku jsou na straně Afghánců, i když tvrdí, že čtyři měsíce nejsou příliš realistický požadavek. Ještě hůř na tom bude NATO, které závisí na kontraktorech pomalu více, než Američané. Afghánský prezident odhaduje, že je v zemi 30 až 40 tisíc kontraktorů. Zdaleka ne všichni se ovšem zabývají poskytováním bezpečnosti. Podle afghánského ministerstva vnitra v zemi operuje 52 licencovaných bezpečnostních firem. Americké ozbrojené síly dodávají, že jich bude ale ještě více, protože v oblasti působí i nelicencované společnosti, které dokončují starší projekty z doby, kdy nebyla opatření tak striktní. Oficiálně Pentagon uvádí, že je v Afghánistánu 26 tisíc kontraktorů pracujících pro 37 společností.
Ale stejně, nějak mi to nejde dohromady. Prezident Obama by rád začal stahovat nějaké síly příští léto. Zároveň, pokud Karzáí naplní hrozby, do čtyř měsíců se mu povede zbavit se kontraktorů. Kdo pak bude v Afghánistánu odvádět práci jejich a práci stažených vojáků? Afghánská policie a armáda? Byl bych skeptický. Není od věci se poučit v Iráku.
Synové Afghánistánu
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 15. 7. 2010
"Synové Iráku" nacvičují ošetření zraněného (Bagdád, 29. května 2010); Foto Sgt. Shawnon Lott, U.S. Army
V loni podepsaném americkém rozpočtu se objevila částka na vytvoření polovojenských jednotek v Afghánistánu ve stylu „Synů Iráku“. Tyto jednotky byly v Iráku součástí takzvaného „Awakening movement“ („probuzení“), které napomohlo radikální změně bezpečnostní situace. Sunnité v Iráku byli ochotni za americké peníze vytvářet jednotky domobrany, spolupracovat se silami USA na boji proti odnoži Al Kajdy v Iráku a dalším skupinám, včetně těch kriminálních.
Byť tedy byly peníze i ochota z americké strany i v Afghánistánu se pokusit se vytvořit podobné jednotky, které by byly schopné ochránit populaci a vytlačovat Taliban, doposud se tak v zásadě nestalo. Bylo to kvůli odporu jak prezidenta Hámida Karzáího, respektive jeho lidí, tak kvůli pochybnostem některých lidí na americké straně. Mimochodem, hodně proti byl před dvěma lety bývalý velitel sil NATO v Afghánistánu generál David McKiernan, který tvrdil (a správně), že situace v Afghánistánu je mnohem komplexnější, než v Iráku a že podobné aktivity by měly vycházet ze strany afghánské vlády, nikoli primárně ze strany kmenů:
So there are a lot of challenges. What I don’t think is needed — the word that I don’t use in Afghanistan is the word “surge.” There needs to be a sustained commitment of a variety of military and non-military resources, I believe. That’s my advice to winning in Afghanistan. It won’t be a short-term solution.
Obgenerála dál a situace je zcela jiná. Generálovi Davidu Petraeusovi se podařilo ve středu přesvědčit Hámida Karzáího, že „Synové Afghánistánu“ jsou dobrý nápad, takže dostal šanci replikovat svoji taktiku z Iráku. „Synové Afghánistánu“ však mají být v řadě klíčových věcí odlišní – afghánská vláda má mít mnohem větší slovo, než měla ta irácká, jednotky mají například vznikat s jejím souhlasem a její podporou, mají mít uniformy a na starosti by je mělo mít ministerstvo vnitra.
Unlike the Iraqi units, the Afghan forces would not be composed of insurgents who had switched sides. They would be similar as a lightly armed, trained and, significantly, paid force in a nation starving for jobs. In fact, the program runs the risk of becoming too popular — it will create a demand in poor communities around the nation that could turn it into an unwieldy and ineffective job creation program. While some American officials said the forces could have as many as 10,000 people enrolled, Afghan officials indicated that they wanted to keep them small, especially in the beginning. Questions remain, too, about whether the Interior Ministry will be able to manage the forces. While the ministry’s leadership in Kabul has been working recently to reduce graft, the police at every level are widely viewed as corrupt and, in many places, incompetent.
Tímto přístupem by se Američané mohli vyvarovat dvou problémů, na které narazili v Iráku – oslabení centrální vlády a neochotu centra tyto jednotky převzít, inkorporovat do řad regulérních bezpečnostních složek a především jim platit slíbenou gáži. Důvod, proč afghánští představitelé ideu vybudování kmenových jednotek blokovali, byl strach z vytvoření sil (legálních), které budou vycvičeny a vyzbrojeny (byť lehce) a budou pod kontrolou místních warlordů. A byť možná pomohou s vytlačováním Talibanu, dříve či později se obrátí proti centrální vládě v Kábulu, v čemž má Afghánistán velkou tradici.
Na druhou stranu, když místní jednotky budou „schvalovat“ v Kábulu, který nemá příliš dobrý zvuk v provinciích, budou místní nadšeně k „Synům Afghánistánu“ vstupovat a bojovat proti Talibanu? Proč by to najednou dělali? Proč už dříve tedy nevstoupili k regulérním silám, když nyní budou muset chodit také v uniformě schválené v centru? Možná budou přesvědčeni penězi a americkou pomocí. Možná skutečně bude o vstup do těchto polovojenských jednotek velký zájem. Každopádně tento projekt má řadu rizik. Generál Petraeus sice ví, co dělá, ale výsledku nikdo nedohlédne.
One major risk of the program, which all sides tacitly acknowledge, is that it will multiply the number of well-armed people in Afghanistan, which even with safeguards could foster fighting rather than quell it. For that reason, perhaps, both Mr. Karzai’s administration and the American military are describing it as a short-term remedy to the problem of a lack of police officers and soldiers in many areas of the country.
Karzáího pochybnosti
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 12. 6. 2010
Afghánský prezident Hámid Karzáí a americký ministr obrany Robert Gates po návštěvě 101. výsadkové divize ve Fort Campbell (14. května 2010); Foto Master Sgt. Jerry Morrison, DoD
V pátek skončilo zasedání ministrů obrany států NATO. A kromě jiného se debata samozřejmě vedla o Afghánistánu. Po devíti letech by člověk možná očekával více optimismu, než tvrzení, že úspěch není zdaleka zaručený. Nicméně na uzavřeném zasedání generál Stanley McChrystal všechny ujistil, že do konce roku bude schopen ukázat pokrok.
However, Gates told a news conference that ministers also realised the road ahead would be „long and hard.“ „No one would deny that signs of progress are tentative at this point, that they are almost anecdotal,“ he told reporters. „Progress is being made, slowly, but steadily and sustainably,“ he added. „These gains will not come quickly or without high cost.“ NATO Secretary-General Anders Fogh Rasmussen told the meeting of ministers in public remarks that the Taliban were putting up „fierce resistance“ in their heartlands of Helmand and Kandahar provinces in the south.
Ministr obrany Robert Gates dodal, že bude zapotřebí ukázat nějaký pokrok, aby bylo možné udržet podporu veřejnosti ve spojeneckých zemích pro operaci v Afghánistánu. Jak jsem psal v posledním příspěvku, vojenská ofenziva v Kandaháru s civilní podporou se postupně začíná proměňovat v operaci civilní s vojenskou podporou. Gates řekl, že celá akce bude trvat „řadu měsíců“.
Důvodem je především neochota místních podporovat spojenecké operace. Proto se pořadí otočí (což nemusí být nesmysl, problém je pouze v omezeném času, během kterého budou proudit do oblasti velké peníze a bude na ni upřena pozornost civilních expertů) – civilní rekonstrukce a výcvik bezpečnostních sil bude v popředí a bude jí doprovázet vojenské zajištění. To by mělo zvýšit podporu místních obyvatel na jihu. Pravděpodobně se tak dají čekat „šarvátky“, útoky a vyjeté IED, ale nikoli velká ofenziva, tak, jak je řadu měsíců avizovaná a očekávaná. Jinými slovy, Mardžáh v mnohem větším rozměru se opakovat nebude.
Zajištění podpory místního obyvatelstva je pro counterinsurgency klíčové. Proto je možná lepší zariskovat a neprovádět vojenské akce, které by pouze vedly k nárůstu podpory povstalcům. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že to vše je spíše z nouze ctnost, než promyšlená strategie. O tom, že se spojenci s prezidentem Hámidem Karzáím a dalšími představiteli Afghánistánu „míjejí“ se píše už dlouho. Přesto existovala šance, že alespoň nějak se to podaří napravit. V New York Times vyšel ovšem článek, který naznačuje, že je šance minimální.
Hámid Karzáí údajně pochybuje o tom, že Západ si dokáže s Talibanem poradit a zařizuje se podle toho. Příkladů, že si Karzáí dělá co chce, je od loňských zfalšovaných voleb celá řada. Minulý týden opustili své funkce šéf rozvědky Amrulláh Sálih a ministr vnitra Haníf Atmar. Oba byli především ve Washingtonu velice respektováni a oceňováni a jejich odchod je další ukázkou toho, že Hámid Karzáí se snaží postarat sám o sebe.
“The president has lost his confidence in the capability of either the coalition or his own government to protect this country,” Mr. Saleh said in an interview at his home. “President Karzai has never announced that NATO will lose, but the way that he does not proudly own the campaign shows that he doesn’t trust it is working.” People close to the president say he began to lose confidence in the Americans last summer, after national elections in which independent monitors determined that nearly one million ballots had been stolen on Mr. Karzai’s behalf. The rift worsened in December, when President Obama announced that he intended to begin reducing the number of American troops by the summer of 2011. “Karzai told me that he can’t trust the Americans to fix the situation here,” said a Western diplomat in Kabul, who spoke on condition of anonymity. “He believes they stole his legitimacy during the elections last year. And then they said publicly that they were going to leave.”
Podle některých zdrojů se prý Karzáí snaží v současnosti mnohem více jednat s Pákistánem, který v posledních letech hodně kritizoval. Regionální hra je však už řadu měsíců v běhu. Kam to vše povede se dá jenom těžko odhadnout. Nesmí se ale zapomínat na to, že výsledek nemusí být pouze malér, či imploze Afghánistánu. A role Západu? Ta se, obávám se, omezí na stabilizaci prostředí v maximální možné míře a postupnému odchodu. Větší vliv na ovlivňování Afghánistánu, či dokonce regionu, se však nedá čekat. Jak rád bych se mýlil…
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments