Příspěvky označené Hámid Karzáí
Krutý omyl v Iráku a whistleblowers
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 7. 4. 2010
Mám tu organizaci vlastně rád. WikiLeaks získává od takzavných whistleblowers informace, které se neměly dostat na veřejnost. Jistě, řekne si řada z vás, asi to tak bylo správné. Někdy možná, ale většinou ne. Pokud se člověk podívá na jednotlivé závažnější případy pak zjistí, že pokud by je někdo nevynesl ven ze zatuchlých archivů vedlo by to pouze jakémusi „zabetonování“ toho či onoho úřadu. Problém není ani tak to, že někdo dělá chyby, že někomu ublíží, problém je v tom, když daný byrokratický organismus ztratí schopnost sebeočisty. Pak musejí nastoupit whistleblowers, aby stojaté vody rozvířili.
Včera WikiLeaks zveřejnila dvě videa z roku 2007 z Iráku (nahoře je kratší, celá verze je na stránkách organizace), na kterých osádka z Apache doslova rozstřílela několik lidí na předměstí Bagdádu. Dva z nich byli novináři z Reuters a vojáci zaměnili jejich foťáky či kamery za zbraně. Vyžádali si svolení a na skupinku spustili palbu. Pak stříleli ještě na auto, které se snažilo zachránit jednoho ze zraněných, takže zranili dvě děti a aby toho nebylo málo, auta z jednotky, která přijela na místo, přejela dvě mrtvá těla. To vše je na videu i s komentáři. A věru, není to hezký pohled.
Byť se o tomto incidentu vědělo a proběhlo vyšetřování, přesto ke zmiňované očiště nedošlo. Toto video, jehož pravost byla ozbrojenými silami potvrzena, je jenom logickým důsledkem tohoto faktu. Ozbrojené síly sice začaly vyšetřovat, ale až na nátlak Reuters a pak stejně nesdělily celou pravdu.
Provozovatelé WikiLeaks si stěžují, že jsou v hledáčku tajných služeb jak amerických, tak dalších zemí. Ono ani není divu, když se jeden podívá na metriály, které jsou označené jaků důvěrné či tajné a nyní si je může přečíst kdokoli na webu. Třeba ten, který byl zveřejněný 26. března. „Obětí“ je tentokrát Ústřední zpravodajska služba (CIA), jejíž analytici vypracovali 11. března 2010 (to to bylo venku ale pěkně rychle) materiál jak na Francouze a na Němce, kteří nepodporují misi v Afghánistánu. Těžko soudit, proč zrovna tenhle materiál má být důvěrný, ale co člověk nadělá.
Nejsem odborník na PR (kdybych jím byl, tak se PR živím), ale to, co je v materiálu napsáno moc nepřekvapí. Analytici si vzali průzkumy a z nich usoudili, že v případě Francouzů je zapotřebí se soustředit na tmata s civilisty a uprchlíky a v případě Němců na cenu operace a smysl samotné mise v Afghánistánu. Pokud to jak Němcům, tak Francouzům bude patřičně podáno, pak by se mohla podpora zvýšit. A to zvláště pokud bude do akce zapojen Barack Obama, kterému Evropané obecně věří. Hodně by přitom pomohlo, pokud by se podařilo získat podporu Němek a Francouzek, které misi v Afghánistánu nijak zvlášť nemusejí. Francouzky o osm procent méně než Francouzi a Němky dokonce o 22 procent.
Ale co to bude platné, pokud bude prezident Karzáí pokračovat v nastoupeném trendu, kdy už otevřeně torpéduje úsilí Západu a stává se nebezpečnějším než Taliban a další partičky. Nejprve se pokusil zbavit se cizinců v nezávislé odvolací komisi, která neustále rýpala do zmanipulovaných voleb. Poté trochu ustoupil, aby potěšil OSN a pak se zase naštval, protože mu jeho dekret odmítnul parlament. Načež minulý týden následoval výlev při návštěvě volební komise (všichni se na nadcházející parlamentní volby moc těší), kde obvinil cizince ze zfalšování loňských prezidentských voleb. Telefonem se to pokusil vysvětlit ministryni zahraničí Hillary Clintonové, ale zdá se, že se Karzáí stává docela slušnou přítěží.
Ale co se už s tím dá dělat? Řekl bych, že Karzáího chování bude vycházet z kombinace několika faktorů. Především hledá podporu a zvolil populistickou strunku. Problém je v tom, že ví, že Západ se připravuje na odchod a on v tom zůstane sám. Potřebuje mít proto na své straně Afghánce a zároveň volnou ruku pro vyjednávání s Talibanem, aby si pojistil trůn. Zároveň potřebuje vypadat rozhodně nejenom před domácím publikem, ale i před sousedy, kteří si jej nyní z pragmatických důvodů předcházejí a nabízejí Afgháncům hory doly, pokud se připojí k té či oné regionální koalici.
Kdyby v Afghánistánu fungovala WikiLeaks, možná bychom věděli více. Ale možná by to nakonec bylo k ničemu. Afghánská scéna se nepročistí zveřejněním jednoho, dvou, tří, čtyř… materiálů.
Obama a princ Charles na návštěvě A’stánu
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 28. 3. 2010
Princ Charles (druhý zleva) tento týden překvapivě navštívil Afghánistán. Šlo o návštěvu dosud nejvýše postaveného člena královské rodiny. Princ strávil většinu času na jihu; Foto MoD
Americký prezident Barack Obama si dnes zaletěl na první neohlášenou návštěvu Afghánistánu za dobu, co je ve funkci (poprvé byl v Afghánistánu ještě jako prezidentský kandidát v roce 2008). Cesta byla zcela utajovaná a po příletu na Bagrám prý nebylo možné hlavu USA fotografovat s bleskem.
Z Bagrámu byl Barack Obama ještě za tmy převezen helikoptérou do Kábulu, kde se setkal s afghánským prezidentem Hámidem Karzáím. Ten se prý o hostovi přitom dozvěděl hodinu předem. Co přesně si oba muži přesně řekli a jak se u toho tvářili se asi jen tak nedozvíme, byť by to bylo zajímavé. (Ne)oficiálně prý Obama chtěl Karzáímu zdůraznit, že musí být mnohem tvrdší v potírání korupce, soustředit se na zabavování peněz z produkce drog, přestat s bratříčkováním (klientelismem) a vytvořit funkční soudní systém.
„This is something that simply has to be done,“ said Obama’s national security adviser, Jim Jones. „Both presidents have to be on the same wavelength.“ The White House insisted that Karzai’s Cabinet participate in most of the meetings with Obama, making the point that Karzai must work with his ministers.
To vše se ale lépe řekne, než udělá. Nyní už nezbývá než věřit, že ze zfalšovaných voleb se zrodil nový Karzáí, který se pokusí udělat vše pro to, aby dohnal předchozí ztracená léta. Ostatně, bude to trvat maximálně pár let, než se všichni přesvědčíme o tom, jak vážně myslí svá slova a co skutečně udělal. S oslabováním přítomnosti spojenců v zemi bude jeho efektivita podrobena velké zkoušce.
Barack Obama se pak ještě setkal s velitelem spojeneckých sil generálem Stanleym McChrystalem a vojáky. Hámid Karzáí by měl Obamovi návštěvu oplatit za měsíc a půl. Každopádně měl tento týden americký prezident více štěstí, než zástupce krvácejících Britů princ Charles. Ten strávil v Afghánistánu dva dny, ale na afghánského prezidenta nenarazil. A podle e-mailu, který získal list The Sunday Telegraph z toho byl poněkud smutný. Zprávu s nápisem „vyhrazené“ posílal po princově odjezdu do Londýna zvláštní britský vyslanec v Afghánistánu Sir Sherard Cowper-Coles.
„Owing to the President’s staff’s all too credible incompetence (but nothing more sinister), Karzai was away in China throughout a Royal visit which the President himself had long solicited. „This defeated one of its main purposes – to continue to develop the invaluable relationship between Karzai and someone he regards (along with the Prime Minister) as one of his few true friends in the West. „Warm phone calls before – and, I hope, after – the visit have kept the Prince-President relationship in good repair… So, for all the frustration, we probably ended up with the best of both worlds.“
Soudě podle kabelogramu si princ ale jinak návštěvu užil, včetně „vojáckého humoru“. To když byl seznámen s „Pouštní růží“, jak jsou nazývany latríny v Camp Bastion.
Co je na obou návštěvách zajímavé je, že se v Afghánistánu nyní „netrhnou“ dveře (princovi Charlesovi se diplomatická návštěva příliš nevydařila, ale po stránce vojenské prý splnila zcela svůj účel – morálka je nyní vyšší). Podle mně to souvisí s tím, že všichni cítí, že Západ se chce v blízkých letech ze země vyvázat a tak se rozehrává klíčová regionální hra, ve které má Kábul sehrávat tu roli jazýčku na vahách, tu nárazníkového pásma a tu prostředku k vyřizování účtů. Buď lídři a emisarové do Kábulu jezdí, nebo naopak Hámid Karzáí objíždí je.
Jak už jsem psal v jiném textu, Afghánistán navštívil íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád, který má se svým sousedem samozřejmě své záměry. V Kábulu jednají indičtí emisarové, Hámid Karzáí debatuje v Pákistánu a v Číně a samozřejmě stranou (na nejvyšší úrovni zprostředkovaně přes Indii) nezůstává ani Rusko.
Snad měl Barack Obama, kromě tlaku na boj s korupcí a tak, čas prohodit s Hámidem Karzáím pár slov i na toto téma. Bylo by smutné, pokud by po těch letech, obětech na životech a vydaných desítkách miliard dolarů Západ z Afghánistánu odešel a předal jej pouze jako „regionální polygon, nebo dokonce střelnici“ sousedům.
Taliban: netradiční spojenec proti mediálnímu zákonu
Autor: Karla Stepankova Kategorie: Afghánistán Datum: 22. 3. 2010
Guvernér Kandaháru v obležení afghánských médií (březen 2010); Foto Tech. Sgt. Francisco V. Govea II, U.S. Air Force
Druhého března si afghánská rozvědka NDS (National Directorace of Security) pozvala v Kábulu na kobereček novináře, aby je seznámila s nejnovějším proti-teroristickým nařízením z prezidentské kanceláře: zákazu filmování a přímých přenosů během teroristických akcí. Zafár Šáh Royee (Hasht-e Sobh) to popisoval takto:
Recently, the Afghan Interior Ministry sent a letter to TV networks, asking them to avoid live broadcast of security events. The National Directorate of Security also announced that journalists would be arrested and have their equipment confiscated, if they covered insurgent attacks.
Po čtrnácti dnech vyjednávání a ostrých reakcí v Afghánistánu i ze strany mezinárodní komunity se zákaz omezil na přímé přenosy. Filmovat útoky a atentáty se tedy v Afghánistánu i nadále může. Vláda po afghánských novinářích i mezinárodních dopisovatelích ale požaduje, aby nevysílali z dění incidentu přímo. A lidskoprávní aktivisté i afghánští novináři v bitvě za zrušení nařízení také získali netradičního spojence: Tálibán.
Prezidentův mluvčí Waheed Omer vysvětloval důvody pro přijetí nařízení obavou o bezpečnost novinářů během těchto akcí, prezidentská kancelář se také ohradila proti tomu, aby tato opatření byla nazývaná diskriminací nebo cenzurou. Bouřlivá reakce afghánských novinářů na sebe nenechala dlouho čekat. Reagovala mimo jiné i nejsledovanější afghánská televize TOLO TV ústy Mohammada Abdulláha:
„Any limitation on freedom of speech and freedom for journalists contravenes the Afghan Constitution and the media law. No one can stop the broadcast of television, and no one can make an obstacle for giving information to the people of afghanistan,” he added. “It not only contradicts Afghan laws, it contradicts the international principles of freedom of speech.”
Naproti tomu afghánská státní média, jako je RTA o zákazu neinformovala vůbec. Provládní noviny Weesa uvedly, že vysílání programů, které jsou proti národním a náboženským hodnotám afghánské společnosti, je ještě nebezpečnější, než vysílání živých přenosů z útoků a atentátů. Zákaz se objevil v době nedlouho po jednom z největších sebevražedných útoků v Kábulu, při kterém několik sebevražedných atentátníků vniklo do obchodního centra a útok nepřežilo 17 lidí a 38 dalších bylo vážně zraněno. V poslední době média reagují na podobné události velice rychle a z dějiště podobného útoků referují často v přímém přenosu.
Navíc, a to bylo trnem v oku, v případě zmiňovaného sebevražedného útoku byli novináři na místě dříve, než afghánská policie a televizní stanice ukazovala v přímém přenosu nekoordinovanou a špatně provedenou policejní akci. Slovy ředitelky Human Rights Group v Kábulu Jamily Omar:
„When the Friday incident happened, some journalists were able to reach the area quickly and they recorded what police and security forces were doing in the region. This was showing the police’s lack of awareness of the incident. Airing such reports can show the government’s weakness, particularly the shortcomings of the Interior Ministry and Afghan police. That is why the security bodies tried to impose restrictions to prevent such issues being raised.“
Představitelé NDS uvádějí, že přímý přenos z teroristických útoků zhoršuje v zemi bezpečnostní situaci a nahrává povstalcům, naproti tomu představitelé lidskoprávních organizací, či zástupci médií mluví o cenzuře a porušení afghánské ústavy, která deklaruje právo Afghánců na svobodný přístup informací. Tento pohled podpořil i Richard Holbrooke.
Jako záminku pro odsouzení vlády zákaz využil okamžitě i Tálibán. Afghan Islamic Press citoval mluvčího Tálibánu Zabibuláha Mudžáhida:
“…the ban is proof of the government’s failure… The monopolization of activities of independent mass media outlets by the Kabul Puppet Administration is a clear-cut violation of norms and regulation of neutrality, independence, and liberty of speech and has no justification in the light of national and international laws.“
Za vlády Talibanu média v Afghánistánu prakticky neexistovala. Jedinou výjimkou bylo oficiální rádio Hlas Šaríi, které se ale omezovalo na šíření talibanské propagandy a předčítání náboženských textů. Po roce 2001 došlo k ohromnému boomu v této oblasti a dnes je v Afghánistánu možné naladit 80 rozhlasových stanic, sledovat 17 televizí a přesto, že jen každý čtvrtý Afghánec umí číst a psát, v zemi vychází 300 novin a časopisů.
Ostrá a slyšitelná reakce afghánských médií proto může být nadějí nato, že i přes veškerou nezkušenost a mladost, se afghánská média nebojí ozvat v momentě, kdy mají pocit, že dochází k omezování jejich práv. Ve srovnání s ostatními státy v regionu má Afghánistán poměrně benevolentní mediální zákon a také z regionálních srovnání patří k těm svobodnějším zemím ve smyslu přístupu k informacím.
Kauza ale potvrzuje především jasnou tendenci posledních týdnů, prezidenta Karzáího dělat věci po svém a navazuje tak na jeho nedávné odvolání (později odvolané) neafghánských členů volební odvolací komise, či na bezprecedentní amnestii pro válečné zločince. Západ si tak má možnost uvědomit, že v Afghánistánu nevsadil na poslušného koně.
Karzáího geniální trik – cizinci out (Happy End?)
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 14. 3. 2010
(Díky Šťouralovi za tip)
Posledně Vašek Pecha psal o tom, jak afghánský prezident Hámid Karzáí vymyslel bezvadný trik, kterým by se zbavil dohledu cizinců nad volbami. I učinil tak, ale nakonec musel zařadit zpátečku. Alespoň to vyplývá z článku v dnešních LA Times s názvem Afghanistan agrees to open its electoral commision to foreigners. Prezident tak dovolí dvěma cizincům, aby seděli ve volební komisi, čímž vlastně zvrátil svůj dekret. Opravdu jej ale zrušil?
Loňské prezidentské volby byly ukázkově zfalšované a svět se to dozvěděl i díky mezinárodním pozorovatelům. Karzáího krok, kterým „vystrnadil“ z komise cizince byl vnímán jako pokus falšovat dál a zařídit to tak, aby kolem toho bylo co nejméně humbuku. Tlačilo OSN, tlačili Američané, tlačili další, až nakonec Hámid Karzáí ustoupil. Samozřejmě ve hře bylo i přiškrcení toku peněz ze zahraničí.
Donor nations, which have pledged billions of dollars to Afghanistan’s reconstruction, have threatened to curtail funding if Karzai doesn’t undertake political and electoral reforms. The U.S. and other countries are concerned that election abuse and government corruption are undermining Karzai’s leadership at a time NATO forces are weakening the Taliban. A recent U.S.-led military campaign pushed Taliban fighters from their stronghold in Helmand province. An operation later this year is expected to target militants in Kandahar province. The announcement on the electoral commission came as Staffan de Mistura, a Swedish diplomat, arrived in Kabul to replace Eide, whose troubled 18-month term was marked by criticism that he was lax in stemming voting violations.
Vypadá to jako dobrá zpráva, ale uvidíme. Karzáí dal svým dekretem najevo o co mu jde a to že v tuto chvíli kvůli nátlaku podpořenému penězi ustoupil, nemusí znamenat mnoho. když bude chtít, vždy si nalezne způsob, jak cizincům „přistřihnout křídla“ a zařídit si volby tak, jak se mu to bude hodit. Zvláště ve chvíli, kdy ti cizinci naznačují, že toho chtějí co nejdříve co nejvíce předat vládě v Kábulu.
Karzáího geniální trik – cizinci out
Autor: Vaclav Pecha Kategorie: Afghánistán Datum: 26. 2. 2010
Americký ministr obrany Robert Gates s afghánským prezidentem Hámidem Karzáím v Kábulu (prosinec 2009); Foto Master Sgt. Jerry Morrison, DoD
Tak prezident Hámid Karzáí opět překvapil nejen své odpůrce v zemi, ale především mezinárodní hráče, kteří jsou stále, byť se zaťatými zuby, prezidenta ochotni podporovat. Karzáí využil díru v afghánské ústavě a přepsal volební zákon tak, že zcela vyřadil zástupce vybraných OSN v jednom z nejdůležitějších a nejméně zkorumpovaných orgánů volebního systému – v Nezávislé odvolací komisi (ICC). A parlamentní volby se blíží…
ICC se skládá z pěti členů – dvou Afghánských zástupců a tří cizinců, které jmenuje po konzultacích OSN. Dva Afghánce navrhuje Nejvyšší Soud a afghánská Komise pro lidská práva. Zákon odvolací komisi ukládá dohlížet na regulérnost volebního procesu a vracet k přezkoumání všechny neregulární výsledky Nezávislé volební komisi. Ta je garantem průběhu voleb, a jak si jistě všichni pamatujeme z minulého roku, také nejvíce kritizovanou a pravděpodobně nejvíce zkorumpovanou součástí volební mašinérie.
Není bez zajímavosti že spolupráce mezi Nezávislou volební a Odvolací komisi byla přinejmenším katastrofální. Nedocházelo k výměně informací a cokoli bylo ICC označeno za podvodné, či přinejmenším neregulérní a posláno nazpět do Nezávislé volební komise, se většinou buď ztratilo, nebo neobjevilo v oficiálních číslech. Nařčení z chyb a z korupce tak létala sem a tam.
Teď přišel prezident Karzáí s nápadem že „zafghanizuje“ i tuto poslední část volebního systému. I přes nelibost přihlížejících mezinárodních dárců, kteří vkládali do ICC naděje a také velké peníze.
Pro prezidenta, který má se skoro dvěma miliony zfalšovaných hlasů „volební margarín“ na hlavě, bude těžké vysvětlit tento krok všem, kteří čekali, že před nadcházejícími parlamentními volbami v září dojde k tolik potřebným změnám ve volebním zákoně. Ale nkdo nečekal takovouhle změnu… Myslím, že k této, dnes tak populární, „afghanizaci“ došlo ve špatnou chvíli a na špatném místě.
Pro fajnšmekry, kteří rádi studují afghánskou ústavu přiblížím to, co jsem nazval dírou v zákoně, kterou pan prezident Karzáí mistrně využil. Je to schizofrenie:
Článek 79 říká, že během parlamentních prázdnin může prezident přijmout nouzová legislativní nařízení, která mají postavení a sílu zákona, která ale zároveň může parlament po prázdninách do 30 dnů odmítnout (jakási obdoba vlády pomocí dekretů). A to Karzáí přesně udělal, když se rozhodl vyřadit tři kandidáty OSN do ICC.
To dává smysl. Ale pozor, teď přijde ten trik: článek 109 ústavy totiž ukládá parlamentu, že nesmí přijímat žádné změny ve volebním zákoně rok před vypršením volebního období. A to má skončit právě po volbách, v září tohoto roku…
Takže jde v podstatě o bravurní využití toho, na co prezident Karzáí často zapomínal, měnil a nerespektoval: tedy na nejvyšší zákon jeho země. Západ, který se snaží Afghánistánu (Karzáímu) pomáhat nejenom finančně, ale i riskováním životů svých vojáků a civilistů, by neměl tyto věci přecházet.
Tropico a Afghánistán
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 27. 12. 2009
Strategická hra Tropico patří historicky k mým nejoblíbenějším. Člověk se stane vládcem ostrova, musí přežít několik desítek let a může být autokrat, stejně jako demokrat, podstupovat volební proces, nebo také ne, nechat zatýkat a vraždit politické odpůrce, čelit "insurgency" a "uplácet" voliče "krásným životem". Je to hra sice stará, ale stále vhodná především pro sociální vědce. A Hámida Karzáího...
Pokud ještě někoho z vás zajímají srpnové volby v Afghánistánu doporučil bych stránku Afghanistan Election Data. Jde o poměrně unikátní kolekci dat, která jsou i graficky ztvárňována na mapách. Zcela výborné ale je, že si každý uživatel může nastavovat filtry podle sebe.
Takto například vypadá „Bezpečnost a volební podvod“ (červené kruhy jsou volební místnosti s více než 600 voliči, kde dostal více něž 95 procent hlasů jeden z kandidátů, podkladové barvy potom znamenají bezpečnost oblastí – růžová znamená vysokou hrozbu a černá území kontrolované nepřítelem):
Zastánci Schumpeterovské „jiné teorie demokracie“ či „minimální demokracie“ mají jasno: to, co se stalo v Afghánistánu v srpnu a následujících měsících je jednoznačným důkazem selhání procesu demokratizace v zemi a sklouznutím k autokracii, při životě držené západními flintami. Pokud jsou svobodné volby a obměna politických elit jediným měřítkem demokracie, nemůže být hodnocení ani jiné. Ti, kteří tvrdí, že je to s demokracií „komplikovanější“ a že je nutné zohledňovat další měřítka (jako jsou svoboda projevu a tisku, občanská společnost, nevládní sektor, decentralizace…) se mohou utěšovat, že to dříve či později klapne.
Stačí se ale podívat na kompletní seznam Karzáího vlády a pochybnosti o upřímnosti a budoucnosti vzrostou. Sedí na to kamarádův komentář: pár hajzlíků vypadlo, ale většina těch velkých zůstala.
Autor tohoto textu patří k příznivcům Schumpeterovského přístupu jako hlavního měřítka demokracie, protože svoboda volebního procesu v sobě implicitně nese svobodu jednotlivce i projevu. Srpnové volby, které se odehrály za pomoci Západu a sloganech o demokracii z úst západních politických představitelů neměly a nemají s demokracií nic společného a není důvod, abychom si na něco takového hráli. Neznamená to, že by Západ neměl o demokracii v Afghánistánu usilovat, ale je to jediné měřítko a jediný cíl? A má být jediným měřítkem demokracie centrální a zkorumpovaná vláda v Kábulu?
V kladení otázek a v odpovídání na ně byl vždy skvělý jeden z největších politologů uplynulého století Samuel Huntington. Ve své zásadní knize Třetí vlna klade otázek celou řadu (a snaží se na ně odpovědět). V tuto chvíli se hodí tyto:
Působí v politice nějaký ve své podstatě nezvratný a dlouhodobý globální trend (jak soudili Tocqueville a Bryce), jehož působením se po celém světě postupně šíří demokratické politické systémy? Anebo je politická demokracie všehovšudy formou vlády fungující – s několika výjimkami – v několika málo bohatých a/nebo západních zemích? Není politická demokracie pro řadu zemí jen přechodným jevem, vládním systémem, který se střídá s různými podobami autoritářské vlády?
A mají tyto otázky vůbec význam?
Tam, kde zmizí vše (UPDATED)
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 2. 11. 2009
Kdybyste nevěděli, co je to za obrázek, jde o černou díru. To je ta věc plující kdesi vesmírem, ve které se všechno ztratí. Napadlo mně, že takovou černou dírou je v současnosti Afghánistán. Nechtěl jsem sice o něm psát, protože většina posledních příspěvků se jej týkala. Ale po oznámení Abdulláha Abdulláha, že odstupuje z druhého kola voleb člověku nezbývá nic jiného.
In a BBC interview, Dr Abdullah said he decided to pull out as „I felt that it might not help the democratic process, it might not restore the faith of the people in (the) democratic process. “It was a hard decision and a painful decision for me, but I did it… I thought that it would be in the best interests of the country if I decide not to participate.“ He added that the decision that a run-off should be held had, in itself, „helped restore the faith of the people in the process“ after concerns over the conduct of the first round of voting.
Zkrátka, Afghánistán se zhroutil do sebe a pomalu se z něj stává černá díra, kde mizí lidé, věci, domy, nápady i chuť cokoli dál podnikat. Ale vážně, Abdulláhovo rozhodnutí je další ranou procesu, které se tam účastníme a zásadně nabourává vše, o co se tam snažíme (i když, to snažení stálo po většinu času za houby). Vím zatím pouze o dvou lidech, kterým to nepřijde zas tak v nepořádku. Prvním je logicky prezident Hámid Karzáí, který si pojistil vítězství, tedy pokud nějaké volby vůbec budou (zapotřebí) a druhým překvapivě americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová:
“We see that happen in our own country where, for whatever combination of reasons, one of the candidates decides not to go forward,” she said. “I don’t think it has anything to do with the legitimacy of the election. It’s a personal choice which may or may not be made.”
Vlastně, když je to v Afghánistánu podobné jako v USA a tedy se nic moc neděje, proč je v té zemi tolik vojáků a Stanley McChrystal už měsíce prosí o posily? A jestli to, co se děje poslední více jak dva měsíce nemá co do činění s „legitimitou voleb“, tak asi bude lepší vůbec žádné volby nepořádat.
To, co se odehrává v Afghánistánu je tragédie v přímém přenostu. Všimněte si, že ještě nejsem v posledním stádiu a nekřičím: „STÁHNOUT!“, ale mám strach, že i na to může dojít. Ce se mohlo pokazit, to se pokazilo. Co se mohlo zvorat, to se zvoralo. A příliš možností nezbývá, ona černá díra sílí rychle.
Pokud Barack Obama čekal s posilami na výsledek voleb a novou vládu v Afghánistánu, tak snad už bude lepší, aby nečekal a rozhodl se okamžitě. Byť je prostředí v zemi krajně nestabilní, bylo by špatné aby McChrystal, a s ním vlastně i my a Afghánistán, nedostal poslední šanci. Třeba se stane zázrak, třeba toto je dno, kterého jsme se dotkli a příští rok se situace zlepší. Nebo také ne a pak bude na čase zatáhnout za záchrannou brzdu. Teď by to ale ještě nemělo smysl.
UPDATE: Jak jsem předpokládal ráno, druhé kolo voleb nebude ani zapotřebí AND THE WINNER IS… Karzáí. Černá díra sílí a sílí. Tak, a teď zapřemýšlet, promnout si bradu, pak oči a poblahopřát Karzáímu vše nejlepší. Co k tomu všemu dodat.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments