Archiv Říjen 2010
Nalévání filtrovaného vína IV
Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 30. 10. 2010
Předchozí části naleznete zde (I), zde (II) a zde (III).
Velitel sil ISAF generál David Petraeaus v provincii Kandahár (7. října 2010); Foto Cpl. Carol A. Lehman, U.S. Army
Generál McChrystal byl nakonec po otištění článku v časopisu Rolling Stones 23. června odvolán. Pro dnešní dobu je charakteristické, že byl odvolán za to, co neřekl. Se špatně probíhající kampaní v Afghánistánu to nemělo nic společného – patrně to Washington nepovažuje za důležité.
Sluší se připomenout i to dobré, co McChrystal vykonal. Byl všeobecně považován za nejlépe informovaného velitele ISAF. Rozhýbal masivní výstavbu ANSF, zahájil přebudování zpravodajství ISAF a nově díky němu budou mít spojenci z NATO přístup k části zpravodajských zdrojů USA. Navázal i pozoruhodně dobré vztahy s prezidentem Hámidem Karzáím. Zlé jazyky by dokonce mohly tvrdit, že byl manipulován.
Jeho nástupcem se stal generál Petraeus, bývalý velitel CENTCOM, úspěšný vrchní velitel v Iráku a jeden z tvůrců COIN manuálu FM 3-24. Jednou ze zajímavostí FM 3-24 je absence takzvaného Abramsova testu. Ten je pojmenovaný po generálovi Abramsovi, posledním veliteli amerických sil v Jižním Vietnamu. Jde o jednoduchou zkoušku úspěšnosti COIN, která zní:
Když tam nemůžete jet normálním autem, tak oblast nedržíte. A když tam nemůžete přespat, tak tam nemůžete začít budovat.
Není těžké uhodnout, proč se v příručce pro test nenašlo místo. Jedna z prvních věcí, kterou generál Petraeus změnil, bylo ROE. Jen na první pohled nedošlo k patrným změnám, ale:
Subordinate commanders are not authorized to further restrict this guidance without my approval.
A další podstatná změna je v odlišení population-centric McChrystal a population-centric Petraeus.
Protecting the Afghan people does require killing, capturing, or turning the insurgents. Indeed, as I noted earlier, we must pursue the Taliban tenaciously.
V dokumentu ještě nejsou uvedeny další tajné podrobnosti týkající se například pronásledování povstalců do pákistánského vnitrozemí. Vrtulníky Apache AH-64D poprvé zaútočily na Taliban za hranicemi v pátek 24. Září a 30 jich zabili. A aby si náhodou nikdo nemyslel, že se jednalo o omyl, v sobotu si to ve stejné oblasti zopakovaly Kiowy TF Viper s dalšími čtyřmi mrtvými. Víceméně se zdá, že pokusy o nastolení ochrany populace neletálními prostředky skončily. Potvrzení nového trendu v americké armádě zní od velitele speciálních sil SOCOM.
The head of the U.S. Special Operations Command, Adm. Eric Olson, has said too much emphasis is being placed on protecting locals and not enough on fighting the enemy. “Counterinsurgency should involve countering the insurgents”…
Nic to ale nemění na tom, že posily jsou nutné. Americké ztráty dosahují rekordních výšek. Ještě v lednu to bylo „jen“ 25 mrtvých a 169 zraněných. V červenci již 56 mrtvých a 591 zraněných a v srpnu šlo zatím o rekord – 54 zabitých a 600 zraněných. Jinými slovy, americké ozbrojené síly ztrácejí jeden prapor měsíčně. Posily budou muset být rozhodně větší, než dva tisíce, o které žádá generál Petraeus Bílý dům.
Washington se rozhodl alibisticky požádat o posily NATO. Jak to asi dopadne? Americké ministerstvo zahraničí nelení a shání další posily po světě. Naposledy oslovilo Bangladéš. Zřejmě podle další oblíbené intelektuální teorie, že Talibanci nebudou útočit na muslimské vojáky. Pokud by to mělo platit, proč tedy v Pákistánu probíhá již několik let občanská válka? A jak se zachová pákistánská tajná služba ISI k vojákům z provincie, která se na popud Indie „zrádně“ odtrhla v roce 1971?
COIN
David Galula, klasik a praktik protipovstalecké literatury, uvádí tři nejběžnější chyby v aplikaci COIN:
- Neschopnost jednotek přizpůsobit se úkolům;
- nedostatečná systematičnost operací;
- nedostatek přísnosti k obyvatelstvu (v originále firmness).
Všechny výše uvedené chyby lze objevit v operaci Moštarak v Mardžáh. V první fázi operace byla sice oblast uzavřena, ale nebylo přijato žádné opatření k izolaci obyvatelstva od okolí. V Iráku se používaly panelové bariéry, nebo valy a Britové v Hílmandu ničí mosty přes zavlažovací kanály. Znemožní se tím používání vedlejších přístupů do oblasti. Na hlavních cestách se zřídí kontrolní stanoviště, což pravděpodobně vyvolá negativní reakce u místních, ale bez tohoto opatření má Taliban volný přístup do a po oblasti a může útočit dle libosti.
V oblasti nebylo také provedeno komplexní sčítání obyvatelstva s úplnou registrací do biometrické databáze. Bez toho, aby byla zavedena evidence obyvatel s identifikačními průkazy, nemůže být COIN efektivní. V Mardžáh byli evidování jen zájemci o tzv. Cash for Work v rámci rekonstrukčních projektů. To byl ale jen zlomek populace a ještě k tomu jen v oblastech s menším vlivem Talibanu.
Odebírání vzorků zatím brání afghánská vláda (zde by měli zapracovat diplomaté). Galula si v Alžírsku vystačil s papírovou kartotékou a na každém domě s křídou napsaným počtem obyvatel (počtem dospělých mužů a počtem přítomných). Hlídky to mohly po nočním zákazu vycházení kontrolovat. To ale není population-centric. Biometrická databáze se samozřejmě nepoužívá jen k evidenci obyvatel, ale i k další zpravodajským účelům.
Až po těchto opatřeních, díky kterým se získá kontrola nad obyvatelstvem, má smysl intenzivně hlídkovat a začít oblast čistit od povstalců. Základny musejí být v blízkosti obyvatel. Ne kvůli ochraně, ale protože Taliban potřebuje lidi, aby mohl bojovat. Potřebuje přístřeší, potraviny, peníze a tak dále. Jestliže neprobíhá hlídkování 24/7, Taliban se vrátí a vezme si, co potřebuje a hlavně potrestá ty, kteří spolupracují se spojenci a vládou.
Dnes již jsou ti, kteří spolupracovali s mariňáky v Mardžáh pravděpodobně mrtví a zbytek obyvatel celkem oprávněně silám ISAF nedůvěřuje. Znovu je získat na svou stranu si přitom vyžádá mnohem více úsilí, sil a peněz.
Další problematickou záležitostí, se kterou se musejí spojenci a afghánská vláda vypořádat je zadržování vězňů. V současnosti se osoba po zadržení ISAF musí do 96 hodin předat místním úřadům. To je pokrok proti roku 2008, kdy to bylo jen 48 hodin. Za tak krátkou dobu stihne sepsat žalobu český státní zástupce, ale ne zpravodajský důstojník ISAF, nebo negramotný policista.
V zemi kde neexistuje centrální evidence obyvatelstva a rejstřík trestů musí být žaloba přeložena do dárí či paštó a projednána místním soudem. Není tedy divu, že Afghánistán má v přepočtu na obyvatele méně vězňů než Švédsko. V Iráku Američané zadržovali desítky tisíc podezřelých bez soudního příkazu. Je to sice proti pravidlům právního státu, ale jedinou další rozumnou alternativou je takového člověka nezatýkat, ale raději zabít.
Na závěr si dovolím ocitovat generála Petraeuse:
Situace je vážná, nikoliv beznadějná.
Online videopůjčovna pro radikály
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 29. 10. 2010
Zde je území Hizballáhu; Foto Wikimedia Commons
Izraelské ozbrojené síly začaly lépe šifrovat komunikaci se svými bezpilotními letouny. Jde o reakci na zjištění, že se Hizballáhu v roce 1997 s největší pravděpodobností podařilo získat nekódovaný záznam průzkumného stroje zkoumajícího terén před operací v Libanonu. Díky tomu mohli radikálové nastražit léčku, při které zahynulo jedenáct příslušníků izraelského komanda.
Video ukázal až letos v srpnu šéf Hizballáhu šejk Hasan Nasraláh s tím, že stroj létal nad oblastí, kde měli být v září 1997 vysazeni příslušníci komanda. Když izraelská jednotka vstoupila do sadu, který byl plný bomb, past sklapla. V léčce zahynul i velitel akce podplukovník Josi Korakin. Po tehdejším fiasku izraelské síly vytvořily vyšetřovací komisi, která ovšem došla k závěru, že šlo o náhodný úspěch Hizballáhu. O třináct let později se zdá, že tomu tak nebylo a že Izraelci radikály podcenili.
The use of an unencrypted UAV in 1997 was likely due to a miscalculation by Israeli intelligence regarding Hizbullah’s technological capabilities. During the Second Lebanon War in 2006, the IDF was surprised to discover advanced intelligence-gathering capabilities – supplied by Iran – in Hizbullah command centers scattered throughout southern Lebanon. The IDF relies heavily on its UAVs and the footage they provide ahead of operations in Lebanon and the Gaza Strip. While it is unclear if Hamas has similar intelligence capabilities, officials said the IDF would not take any risks and planned to only use encrypted drones in future operations.
Podle posledních informací také Hizballáh dostává masivní pomoc ze Sýrie, aby doplnil své zásoby po válce s Izraelem v roce 2006. Podle francouzského listu Le Figaro radikálové takto získali 40 tisíc kusů raket. Noviny s odvoláním na americké zdroje zároveň popisují strukturu vojenského křídla Hizballáhu. Práce se zbraněmi je rozdělena mezi tři jednotky – 108. je zodpovědná za dovoz zbraní na hranice Sýrie, či na místo ne příliš vzdálené od letiště v Damašku; 112. je zodpovědná za dovoz zbraní do Libanonu a 100. má na starosti rozmístění a výcvik.
Quoi qu’il en soit, ces unités confirment bien l’importance stratégique de la Syrie dans le dispositif logistique du Hezbollah. Même si, depuis, la tension est retombée, «une action ciblée d’Israël contre les sites sous la responsabilité de l’unité 108 en Syrie apparaît toujours possible», dit-on au ministère de la Défense à Paris. À l’instar du raid réalisé en septembre 2007 à al-Kihar contre un site nucléaire syrien, qui n’avait pas entraîné de riposte par Damas. En irait-il encore ainsi en cas de nouvelles frappes israéliennes?
Radikály není radno podceňovat, o čemž se přesvědčili Američané, když loni vyplulo na povrch, že povstalci v Iráku byli schopni sledovat video z bezpilotního Predátora. Neprokázalo se, že by byli schopni převzít nad bezpilotním strojem kontrolu, ale i získání videa může „sledovaným“ velice napomoci.
Shiite fighters in Iraq used off-the-shelf software programs such as SkyGrabber – available for as little as $25.95 on the Internet – to regularly capture drone video feeds, the Wall Street Journal reported Thursday. The interception, first done there at least a year ago, was possible because the remotely flown planes had unprotected communications links. Within the last several months, the military has found evidence of at least one instance where insurgents in Afghanistan also monitored U.S. drone video, a second defense official said. He had no details on how many times it was done in Afghanistan or by which group.
Na bezpilotních strojích jsou stále více závislí nejenom Izraelci a Američané, ale většina západních armád. Nebezpečí, že bezpilotní letouny poslouží jako bezplatná půjčovna filmů, není přitom zanedbatelné. V posledních letech tyto stroje kralovaly bojišti, možná nyní přichází jejich první vážnější protivník – hacker.
Nalévání filtrovaného vína III
Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 28. 10. 2010
Předchozí texty naleznete zde a zde
Existuje rozdíl mezi válkou v teorii a válkou, jaká je ve skutečnosti. (Carl von Clausewitz)
Ekosystém konfliktu dle Davida Kilcullena; Zdroj Three Pillars of Counterinsurgency
Protipovstalecký boj bývá často označován jako souboj o srdce a mysl obyvatel. Jde o přístup, který nejvíce závisí na nejnižších článcích armádního velení. Stalo se módou je nazývat strategičtí seržanti, nebo kapitáni. Ale aby jakákoliv taktika mohla uspět, je nutné vybrat odpovídající strategii. V armádě jsou proto mnohem důležitější strategičtí plukovníci a generálové.
Na konci minulého roku vybralo velení ISAF jako nejlepší možný směr k dosažení vítězství v Afghánistánu population-centric Strategy. Generál McCrystal ji představil jako upravenou iráckou variantu COIN přizpůsobenou na místní podmínky. Polní manuál protipovstaleckých operací FM 3-24 pokládá důraz na budování státu a demokracie v západním stylu, ekonomický rozvoj, právní stát, akceschopnou vládu a budování demokratického státu. Problém je aplikovat to na afghánské podmínky.
Je pochybné, jestli je afghánská společnost připravena na západní demokracii. A stejně pochybné je, jestli může NATO budovat demokratické instituce. Armády jsou ve své podstatě nedemokratické a jejich potenciál k budování demokracie není velký. Zatím toho Západ mnoho nasliboval, ale velmi málo splnil. Místní se proto cítí podvedeni.
Afghans, it seems, know the difference between genuine apologies and bribes, true commitment and false promises, generosity and self-interest. And since the whole point of COIN is to gain the hearts and minds of “the population,” those angry Afghans are a bad omen for the U.S. military and President Obama.
Jeden z hlavních pilířů populačně zaměřeného COIN, rekonstrukční projekty, jsou často mrháním peněz, respektive vedou k financování nepřítele. Otázka nezní jestli, ale jak velká část u něj skončí. Část fondů u něj skončí jako výpalné, další peníze si neoprávněně ponechají místní představitelé jako odměnu za zprostředkování kontraktu stavební firmě. To opět zdvihá mezi obyvateli vlnu nevole. Další část rozkradou místní warlordi. A všichni nakonec obviňují místní vládu z neschopnosti a posluhování cizincům.
Další modifikací COIN na místní podmínky bylo omezení pravidel pro použití síly (Rules of Engagement, ROE), aby se omezily ztráty civilního obyvatelstva. Vzorem byla populární rovnice 10-2=20: zabití dvou Talibanců z deseti neznamená, že zbývá osm povstalců, protože k odboji se připojí další příbuzní zabitých, aby vykonali pomstu. Čím méně zabitých tedy je, tím více popularity mají zahraniční síly mezi obyvateli.
Bohužel se ukázalo, že jde pouze o teoretickou hypotézu bez vztahu k realitě. Počet zabitých civilistů silami ISAF opravdu poklesl, ale Taliban jich zabil třikrát více! Popularitu vlády ani ISAF to nezvýšilo. Naopak, Afghánci obviňují vládu z neschopnosti zabránit vraždění.
Převedeno do jazyka matematiky: 10-0=10. A těch deset Talibanců může volně operovat, zastrašovat lidi, mlátit je a vraždit. A vy stále nic neděláte, abyste neporušil ROE a neohrozil civilisty. Výsledkem je z deseti Talibanců dvacet a z vašich deseti sympatizujících obyvatel zbudou možná dva.
Války nejsou soutěží krásy v popularitě, ale bezohledný souboj o moc. Nezvítězí ten, kdo je populárnější, ale ten kdo je silnější. Zastánci population-centric COIN si nepoložili zásadní otázku: Jestliže si NATO znepřátelí obyvatele náhodným zabitím, tak proč Taliban cíleně vraždí třikrát více lidí, bez toho aby si znepřátelil třikrát více lidí?
Omezení ROE dosáhlo absurdit hodných Hlavy XXII: hlídkování bez náboje v nábojové komoře, odmítnutí vypálení osvětlovacího granátu (po vyhoření by mohly zbytky náboje dopadnout do vesnice), Afghánec si mohl v dohledu COP kopat díru na cestě (velení odmítlo povolit střelbu – musela se vyslat Quick Reaction Force, QRF a než přijela, Afghánec utekl). Druhý den tam auto najelo na IED. Další den Afghánec znovu kopal díru a celé se to opakovalo.
The base commander reminded me of one of the principles of COIN: security should be established by non-lethal means. So most infantry missions are “presence patrols,” described by one officer as “walking around in places where we won’t get shot at just to show the Afs [Afghans] that we’re keeping them safe.”
Ztratili jsme respekt nepřítele, důvěru obyvatel, protože z nich děláme pokusné králíky a poklesla i morálka spojeneckých jednotek, které nevěří v správnost vytyčeného směru. Population-centric COIN v provedení Generála McChrystala by snad uspěl v Iráku v roce 2003 nebo v Afghánistánu v letech 2001-2004, ale ne dnes, kdy oblasti ovládá Taliban. Zápas o srdce a mysl prohráváme. Srdce jsme nezískali a rozum velí se od nás držet zpátky.
Throughout Afghanistan, insurgent attacks have gone up 51 percent since the official adoption of COIN as the strategy du jour. On this eastern front, where the commander had served six years earlier, he now faces a “surge” of intimidation, assassination, suicide attacks, roadside bombs, and fighters with greater technical capability than he has ever seen in Afghanistan.
Dokončení v sobotu
We train as we fight – Opravdu? (I.); Připravujeme se na realitu?
Autor: Ondrej Rajkovic Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 27. 10. 2010
Od pátku 15. října 2010 probíhalo ve vojenských výcvikových prostorech na Slovensku doposud největší vojenské cvičení v historii samostatné Slovenské republiky. Toto cvičení, nazvané Joint Goal – Spoločný cieľ 2010 bylo zaměřené na procvičení a prověření postupů mechanizovaného brigádního úkolového uskupení postaveného na základě 1. mechanizované brigády z Topoľčian.
Důvodů proč jsem se rozhodl, trochu blíže se podívat na toto cvičení je několik. První z nich je zahraničně-politický. Ministr zahraničí Mikuláš Dzurinda se 19. října setkal s americkou „kolegyní“ Hilary Clintonovou a při společných rozhovorech přislíbil navýšení počtů vojáků Ozbrojených Sil SR v misi ISAF. Tato slova ministra Dzurindy byly hned dva dny poté poměrně hlasitě podpořeny – 20. a 21. října se totiž ve VVP Lešť konaly ostré bojové střelby 11. mechanizované praporní bojové skupiny. Ať již to je náhoda, či nikoliv, je to symbol slovenského odhodlání.
Dalším důvodem je skutečnost, že jeden ze zásadních záměrů celého cvičení a i způsob vykonání je poněkud chybně nastaven. Třetí bod v sekci Záměry a cíle na webové stránce cvičení je definován takto:
Vytvoriť podmienky, ktoré umožnia veliteľstvu mechanizovanej brigádnej skupiny plniť operačné úlohy v realistických a náročných podmienkach zodpovedajúcich súčasným poznatkom z prebiehajúcich operácií ako aj meniacemu sa doktrinálnemu prostrediu.
Pokud by se opravdu jednalo o působení brigády v realistických podmínkách, potom se nemohu ubránit pocitu, že „současné poznatky z probíhajících operací“ jsou ještě pořád někde kolem roku 1988. Abych pouze „nekřičel do tmy“ uvedu zde několik faktů z cvičení Joint Goal 2010.
- následkem nasazení mechanizovaného praporu vybaveného bojovými vozidly BVP-1 a BVP-2 by proti současným povstaleckým skupinám, jaké se vyskytují v Afghánistánu, mělo pouze minimální úspěch u civilního obyvatelstva a vedlo by ke značným ztrátám na straně slovenských vojáků;
- absence jednotky lehké pěchoty (s výjimkou organické průzkumné čety u 11. mpr) schopné vést pěší, vozidlové i aeromobilní patroly v prospěch vyššího velitelství (velitelství úkolového uskupení/kontingentu/brigády);
- absence lehkých obrněných vozidel schopných operovat v menších městech a vesnicích resp. absence obrněných vozidel nepoškozujících místní komunikace a zemědělskou/industriální infrastrukturu.
Toto jsou některé z věcí, které opravdu bijí do očí, a při bližším zkoumání by se jich určitě našlo víc. Ale musím přiznat, že jsem byl některými postupy a výkony cvičících jednotek mile překvapen. Většinu mé pozornosti upoutal výkon NSE (National Support Element), který byl prakticky po celou dobu cvičení pod tlakem povstalců – a to jak zásobovací konvoje směřující ze zásobovací základny k frontovým jednotkám, stejně tak i samotná zásobovací základna.
Pro ty, kteří znají Kilcullenovy zásady protipovstaleckého boje je toto pouze potvrzení pravdivosti pravidla č. 5. Dalším pozitivním postřehem z tohoto cvičení je nasazení týmů CIMIC a PSYOPS okamžitě po tom, kdy útočící jednotky vytlačily povstalce z jejich pozic. Zde si nemohu odpustit ironický povzdech, že po útoku mechanizovaného praporu s vozidly BVP-2 by PSYOPS týmy měly plné ruce práce.
Tyto postřehy ale zdaleka nejsou omezeny na území Slovenska, nebo vojenského výcvikového prostoru Lešť. Pokud se podíváme na cvičení jednotek AČR, které se připravují na nasazení v misi ISAF, tak je situace v porovnání se Slovenskem podstatně lepší, ale i tak je zde možné najít některé problémy a nesrovnalosti. Ale opět, nejprve fakta.
Na závěrečném cvičení 3. kontingentu PRT Lógar byla 2. výsadková rota 43. výsadkového praporu pod velením nadporučíka (nyní kapitána) Iva Zelinky pověřena „…provedením přepadu vesnice Chinaray s cílem rozbití buňky organizace HIG a zničení skladu IED.“ Jiný příklad, na cvičení 4. Brigády rychlého nasazení nazvaném Bridgehead 2010 dostaly všechny čtyři prapory brigády úkol: „zneškodnit výcvikový tábor protikoaličních jednotek, výrobnu nástražných výbušných systémů a sklad zbraní.“
Otázka, kterou je nutné si položit, zní: Cvičily jednotky AČR opravdu ty činnosti a postupy, které reálně využijí při svých operacích v provincii Lógar? Obávám se, že odpověď zní NE a tudíž jsou přístupy OS SR a AČR dost podobné. Někdo může namítat, že prapory 4. a 7. brigády nenacvičují útoky mechanizovaných praporů v simulované protipovstalecké operaci, ale pravdou je, že jednotky před vysláním na misi nacvičují operace, které z různých důvodů nebudou provádět. Proč tomu tak je? Je to proto, že se vyvíjí aktivita, protože je potřebné vykázat nějakou aktivitu?
Jestliže ano, tak potom je tento čas možné věnovat tomu, aby velitelé do omrzení opakovali drily při nálezu nástražných výbušných systémů (IED), nastřelení patroly ručními zbraněmi a jiné činnosti, které opravdu budou vykonávat. Nebo je zde i druhá možnost – ať jednotky, které mají dokonale nacvičené i bojové patroly je nejen trénují, ale i v reálu provádějí. Tak se vytvoří kádr důstojníků a poddůstojníků, kteří s tímto typem operací budou mít zkušenosti a budou je moct předat i jiným rotám a praporům.
Tento příklad je pouze ilustrativní, ale jedná se o princip, který je možné využít jak pro plánovací proces, tak pro výběr vybavení a zásob i pro výcvik a následné vedení operací.
Nalévání filtrovaného vína II
Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 26. 10. 2010
Předchozí část naleznete zde.
Afghánští vojáci stojí u stožáru s afghánskou vlajkou po vyhnání Talibanu z hílmandského Mardžáh. 22. února 2010 vše vypadalo nadějněji; Foto Cpl. Mary E. Carlin, U.S. Marine Corps
Generál David Petraeus se v jednom rozhovoru zmínil o prvních náznacích zvratu v Hílmandu. Konkrétně popisoval zoufalou zprávu talibanského velitele v Mardžáh, zachycenou rozvědkou. Každopádně bude lepší, když si zopakujeme vývoj událostí v Mardžáh.
Po šesti týdnech přípravné fáze – shape – skládající se z cíleného zabíjení talibanských velitelů, diskusemi se zástupci místních šúr a dalších zpravodajských aktivit, začala 13. února operace Moštarak, při které bylo nasazeno 15 tisíc vojáků. Okres byl obsazen překvapivě lehce – povstalci raději přešli do ilegality, než aby se postavili na větší odpor.
Mohutné spojenecké seskupení skládající se ze šesti britských a amerických praporů, doplněné šesti afghánskými prapory (kandaky), zajistilo oblast a začalo odminovávat okresy Mardžáh a Nadi Ali. Samozřejmě, tak velké uskupení nebylo možné držet v oblasti příliš dlouho a tak začalo postupné stahování. V Mardžáh zůstaly dva prapory námořní pěchoty – 1-6Mar a 3-6Mar – doplněné třemi kandaky. Celkem šlo o 3500 vojáků na 70 tisíc obyvatel. Teoreticky to byl dostatečný počet na provádění COIN. Manuál FM 3-24 v článku 1-67, vyžaduje 20-25 vojáků na tisíc obyvatel. V Mardžáh to bylo 50. Síly by pravděpodobně stačily, pokud by byla prováděna klasická COIN kampaň a ne takzvané population-centric COIN (populačně zaměřené).
První problémy začaly při odjezdu zkušených armádních kandaků, přesunutých do Hílmandu z Regionálního velitelství Východ (RC-East) a sousedního Kandaháru. Byly nahrazeny nově stavěným afghánským četnictvem – ANCOP, které ISAF inzerovalo jako elitu ANP. Příslušníci ANCOP mají delší výcvik a dvojnásobný žold.
ANCOP se ukázal jen o vlas lepší než normální ANP. Jeho příslušníci se na hlídky odvážili jen s mariňáky, v noci spali na stanovištích, kouřili opium, a když už hlídkovali samostatně, zřídili si vlastní kontrolní stanoviště, na kterém odírali místní. Navázání vztahů s obyvateli se jim nedařilo, protože šlo většinou o Tádžiky ze severu mluvící jen dárí. Paštó uměli jen výjimečně.
Další eso v rukávu – dovezený guvernér Abdal Záhir – se ukázalo podobně neúčinné. Tento emigrant z Německa se ukázal jako neschopný, nevyvíjel dost aktivity, nepodařilo se mu získat důvěru místních a v červenci byl odvolán. Mariňáci se ocitli ve vzduchoprázdnu. Místní se chovali velmi rezervovaně a nedodávali dost tipů na Talibance.
Prapor 1-6Mar byl přece jen o něco úspěšnější. Měl štěstí na schopného velitele ANCOP který ovládal paštó a postupně se zapojil i do výuky místních dětí ve škole. Prapor operoval v jižní a střední části Mardžáh, navázal vztahy s místními a prožil relativně klidnou túru. Jestliže se tedy 10 zabitých a 214 zraněných dá nazvat klidnou službou…
Severní prapor 3-6Mar na tom byl o poznání hůře. Nedařilo se mu navázat spolupráci s místními obyvateli, takže do oblasti pronikali Talibanci z okolí. Žádosti o informace narážely na hradbu mlčení. Koncem dubna se počet tipů v celé oblasti znatelně snížil – Taliban se vrátil zpět. V květnu během sklizně opia nastalo chvilkové uklidnění, které ale bylo následováno dramatickým nárůstem bojů a nestability. Část pracovníků, kteří přijeli na sklizeň z Pákistánu, zůstala jako posila Talibanu!
Zhoršení situace si vynutilo osobní návštěvu generála Stanleyho McChrystala a velitele Regionálního velitelství jih (RC-South) generála Cartera a radikální změnu přístupu. Během 90 dní aplikování population-centric COIN nedosáhli mariňáci téměř ničeho. Ztráty za květen byly větší než za předchozí tři měsíce dohromady.
Předsunutá rota 3-6Mar která zachytávala talibanské útoky z pouště Sistáni se stáhla zpět do Mardžáh, aby posílila hlídky v hustěji zabydlených oblastech. Bylo zničeno 10 mostů, aby se ztížil pohyb povstalců v oblasti. A začal přísun posil.
Na hranici sousedního distriktu Nawa zřídila rota 3-3Mar řadu stanovišť, aby ztížila přesun Talibanu do Mardžáh z východu. Byl nasazen odřad zelených baretů SFODA (Special Forces Operational Detachment Alpha), který se zatím bezúspěšně pokoušel založit milice (místní se ovšem zatím příliš báli). Poslední posila pro mariňácký surge v Hílmandu – 1st Reconnaissance Bn – začal hlídkovat okolo Mardžáh, aby z oblasti vystrnadil povstalce. Definitivní uzavření oblasti severovýchodně od Mardžáh zajistili Britové během operace Black Prince na konci července. Obsadili město Sajdabád a zřídili zde základnu pro Battle Group 1st Lancs-CF Nadi Ali South.
Avšak ještě měsíc po zahájení nové mariňácké operace New Dawn (Nový úsvit) v Mardžáh, se lidé stále báli. Třeba zdravotníci námořnictva nabízeli během deseti dnů v červenci místním pomoc, ale ošetřili jen 97 pacientů. Považovali to za velký úspěch. Přitom si stačí vzpomenout na fronty před českými zdravotníky v Kábulu…
A právě v této době (17. srpna 2010) dostává generál Petraeus zprávu, že Talibanci v Mardžáh jsou na pokraji zhroucení. A v tom je ten problém. Sedmdesát tisíc obyvatel zajišťuje osádka 3500 vojáků plus asi 2000 dalších v bezprostředním okolí. Celý surge byl založen na rychlém obsazení a zničení povstalecké infrastruktury a následným předáním oblasti ANSF pod jistým dohledem ISAF. Uvolněné jednotky zatím měly obsadit další oblast a postup se měl opakovat.
Mardžáh ale ukazuje nereálnost načasování plánu: jednotkám bude trvat déle, než odstraní Taliban z oblasti, ANSF bude trvat déle, než dosáhne bojeschopnosti, ANSF bude trvat déle, než převezme vyčištěné oblasti a vládě bude trvat déle, než se ujme moci.
A hlavně, ISAF bude potřebovat více sil. I Marine expeditionary Force – MEF(Fwd) – nasadilo v Mardžáh poslední větší posilu. V listopadu převezme od Britů oblast Sangin, který si vyžádá dalších minimálně 1200 mariňáků. Kde vezme Námořní pěchota další lidi? Již dnes se mluví o vyklizení Salám Bazár v oblasti Now Zad kde operuje rota 1-2Mar, aby se mohl zintenzivnit COIN jinde.
Ale Hílmand byl jen vedlejší cíl surge. Hlavním cílem byl Kandahár a okolní okresy. V rámci Moštaraku působilo 15 000 vojáků na 70 000 obyvatel. Kandahár a okolí má 750 tisíc obyvatel. K dispozici jen přitom jen 2500 Kanaďanů, 8500 Američanů a 12 000 ANSF. Úplně poslední brigáda Obamova surge – 4-101 IBCT – je určena pro RC-East. Poláci z ní mají slíbený jeden prapor, zbytek půjde do provincie Paktika. Posila se rozpustí stejně rychle, jako voda v písku.
Ani RC-East na tom není se silami lépe. V dubnu bylo vyklizeno údolí Korengal a dnes se zvažuje vyklizení celého údolí řeky Pech. Mimochodem, povodí řek Pech a Konar tvoří několik přilehlých údolí, které byly vyklizeny v roce 2008 (přepad COP Wanat), Kamdeš vyklizený v roce 2009 (přepad COP Keating) a Korengal vyklizený v roce 2010 (několik COP v údolí bylo permanentně několik let v obležení).
Situace se zhoršuje i v dřívější oáze stability Dželalabádu, jednoho z nejdůležitějších měst Afghánistánu. Leží v provincii Nangahar na silnici Kábul-Torkham, nejdůležitější spojnici s Pákistánem. Až do letošního roku zde byla situace klidná, cizinci se mohli v městě volně pohybovat. Síly ISAF mají základnu FOB Fenty nedaleko města, ale v Dželalabádu samotném zatím hlídkovaly jen afghánské síly.
Problémy začaly explozemi na silnici do Pákistánu ve větší vzdálenosti od města. Pak začaly vybuchovat bomby ve městě a na začátku srpna Taliban zakázal holičství a prodej DVD a CD, protože jde o neislámské činnosti. Během jediné noci se obchody s dotčeným zbožím zavřely. Pár set metrů od FOB… Takovou moc má dnes Taliban v Dželalabádu.
Situace se stále zhoršuje – za první tři dny v září explodovalo šest IED, bylo odpáleno 16 raket a před guvernérským palácem byl zabit šéf okresu. Dželalabád je přitom mnohem důležitější, než nějaká díra v Hílmandu.
Pokračování ve čtvrtek
Na polovinu, němečtí o.z.!
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 25. 10. 2010
Už mnohokrát se zde psalo o škrtech v obranných rozpočtech po celé Evropě. Naši západní sousedé si přitom musejí pustit žilou možná výrazněji, než jiní. Mezistranická komise zabývající se restrukturalizací německých ozbrojených sil, vedená Frankem-Jürgenem Weisem, nyní doporučila ministrovi obrany, aby snížil počet civilních zaměstnanců úřadu na polovinu, uzavřel několik základen a ztenčil armádu z 250 tisíc lidí na 180 tisíc.
Závěry komise pravděpodobně pomohou ministrovi obrany Karlu-Theodorovi zu Guttenbergovi, který naráží s některými nápady – především se zrušením povinné vojenské služby – na nepochopení. Se ztenčením civilní části ministerstva obrany dle doporučení komise vedené Frankem-Jürgenem Weisem asi nebude mít problém nikdo. Z 3300 lidí, kteří jsou v Bonnu i v Berlíně, by mělo zůstat jen 1600. Ministr obrany chce z bundeswehru vytvořit moderní, dobře vytrénovanou a profesionální armádu. Nebude to mít jednoduché, protože má v příštích třech letech ušetřit 9,3 miliardy eur (roční výdaje jsou přibližně 30 miliard eur), tedy asi tři miliardy ročně.
To achieve savings on military equipment, Mr. Guttenberg has been looking at procurement projects like the Tiger helicopter manufactured by EADS and the NH90 transport helicopter. Germany has complained about delays and quality on both of those. Germany is also considering whether it will reduce the number of A400M military transport aircraft, a joint enterprise with other European countries.
Minulý týden měl na konferenci s názvem „Česká a německá zahraniční politika v měnícím se mezinárodním prostředí“, kterou organizovali Konrad-Adenauer-Stiftung a Ústav mezinárodních vztahů, přednášku i Zdeněk Kříž z Masarykovy univerzity. V rámci výzkumu hodnotil mimo jiné reformy Bundeswehru a tvrdil, že poslední proměna v polovině první dekády se Němcům příliš nevydařila. Řady cílů, které měly z Bundeswehru udělat mobilní sílu, nebyly naplněny, ba právě naopak, některé schopnosti poklesly. Dá se říct, že problémy s transformacemi jsou jedny z mnoha, které máme se svými západními sousedy společné.
Fotografie z A’stánu | Photos from A’stan
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 25. 10. 2010
Na stránce Conflicts in Pictures naleznete novou fotogalerii. Jde o snímky českých odstřelovačů v Afghánistánu, které vyfotografoval J. Bernárd. (You can find new pictures of Czech snipers in Afghanistan on page titled Conflicts in Pictures).
Nalévání filtrovaného vína I
Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 24. 10. 2010
Námořní pěšák z 2. praporu, 9. regimentu pečlivě prohledává půdu během výcviku poté, co jeho detektor zaznamenal přítomnost kovu (5. srpna 2010); Foto Lance Cpl. Andrew D. Johnston, U.S. Marine Corps
Nedávno se na OWOP objevily dva články, které se pokusily odhadnout současný vývoj v Afghánistánu s poukazem na oficiální zdroje nebo rozhovor s COMISAF generálem Petraeusem. Netvrdím, že to jsou zdroje špatné, ale jelikož jde o zdroje oficiální, musíme je brát s rezervou.
Jak se říká, první obětí války je vždy pravda. Pokusím se informace trochu doplnit a současně analyzovat na základě dalších pramenů. Jde sice také o zdroje OSINT (Open Source Intelligence), ale umožní člověku vidět situaci v reálnějších kulisách.
Incidenty IED
Letos v červenci dosáhl počet incidentů způsobených nástražnými výbušnými systémy (IED) více jak 1300. To je meziroční nárůst o 42 procent. Počet zraněných při explozích narostl na 399 – meziročně tedy o 68 procent.
Počet IED viditelně narostl a zlepšila se i jejich kvalita. Skutečnost je ale ještě o něco horší, protože Američané meziročně znatelně zlepšili bezpečnostní opatření. Minulý rok ještě jezdili v humvee, což dnes nepřipadá v úvahu. Před rokem bylo v Afghánistánu tři tisíce vozidel kategorie MRAP, dnes již 9400. Minulý rok měli k dispozici 24 silničních odminovacích odřadů (Route Clearance Patrol, RCP), letos jich je již 75. Mezinárodní síly ISAF jsou schopné vyčistit třikrát více cest, než před rokem, přesunují se jen v MRAPech a přesto počet zraněných narostl o 68 procent.
Potíže Talibanu s dodávkou dílů a výbušnin z polotovární výroby z Pakistánu zřejmě také nehrozí, protože počet IED trvale stoupá. Afghánská policie dokonce 15. srpna zabavila náklaďák se sedmnácti tunami průmyslového hnojiva používaného k výrobě výbušnin. Tento náklad zcela jistě nebyl ojedinělý.
To nejhorší je ale chybějící spolupráce obyvatel v boji s IED. Tipy jsou jedním z nejdůležitějších indikátorů úspěchu při counterinsurgency (COIN). Když není obyvatelstvo ochotno spolupracovat, vítězství nad povstalci je nemožné. Tipy v boji proti IED nemůžou nahradit žádné technické prostředky, jako jsou bezpilotní letadla, aerostaty nebo SIGINT. Počet nalezených IED s pomocí místního obyvatelstva ale meziročně klesl na polovinu. A to se minulý rok za informace ještě neplatilo.
Informací od místních obyvatel začíná ubývat i v dříve klidných oblastech jako je například Garmšir v Hílmandu, který byl obsazený námořní pěchotou loni v červenci během operace Chandžár. V bývalé baště Talibanu mariňáci zajistili takovou bezpečnost, že mohli hlídkovat bez neprůstřelných vest. V posledních měsících se ale Taliban začíná vracet a proud informací od obyvatel vysychá.
Shaping, aneb tvarování
Spojenecké síly zvláštního určení a bezpilotní prostředky (UAV) během 90 dnů zabily nebo zajaly 365 vyšších, či středních velitelů Talibanu. K tomu zatkly 1335 bojovníků a dalších 1031 zabili. Vyřazení 365 velitelů by možná rozložilo armádu západního střihu s centralizovaným řízením. Ale v Afghánistánu nic takového není. Skupiny povstalců tam bojují od vesnice k vesnici, od údolí k údolí a mění aliance, jak se jim to hodí. Je tam jistý stupeň strategického řízení, ale stále nevíme, jak to tam doopravdy funguje. Pro povstalce nebude obtížné najít velitele – nemusí to být žádný genius. Stačí, když bude držet současný kurz operací.
Velkou neznámou je, kdo to je vyšší nebo střední velitel? Velitelství ISAF nemá upřesněnu metodiku jak rozlišovat povstalecké vůdce. Má pod sebou 10 nebo 1000 povstalců? A počítají se jen bojovníci, nebo i neozbrojení příznivci, kterých může být desetkrát tolik?
Celkové ztráty jsou 2731 povstalců. Ignorujme děravý afghánský vězeňský systém. Značná část zatčených je již totiž zřejmě z vězení venku. Dosud se tvrdilo, že povstalců je přibližně 20-30 tisíc. To by ale utrpěli desetinové ztráty během čtvrt roku a museli by alespoň částečně omezit operace. K žádným náznakům omezení aktivit však nedošlo.
Naopak, podle ISAF, těžce zasažená Haqqani Network zahájila vlnu útoků proti obrovským základnám jako je Bagrám, Salerno, Chapman a Fenty na východě země. Očividně ji nedělá starosti obětovat 10-20 bojovníků při zdánlivě nesmyslných útocích, které mají mizivou naději na úspěch.
ISAF tyto útoky bez problémů odráží. Nicméně akce mají jiný účel, než si lidé ze Západu myslí. Jde o vzkaz Afgháncům: Taliban může snadno útočit i na velké předsunuté základny (FOB) s osádkou několika tisíc vojáků, kteří tomu nejsou schopní zabránit, i když jsou obklopeni kilometry bariér, soustavou kamer, radarů a čidel. Američané se přitom za bránu základny odváží jen v koloně s minimálně čtyřmi MRAPy. Jak může ISAF chránit běžné Afghánce, když si neumí ohlídat vlastní dvorek?
Další věcí je zpravodajské selhání. Jak je vůbec možné, že k útoku došlo, aniž by byla základna varována obyvateli? Tisíce vojáků z Bagrámu, Salerna, Fenty či kandahárského letiště měly osm až devět let na vybudování sítě agentů v okolí osmi kilometrů kolem – což je dostřel 107 mm raket. Existují tyto sítě? Nebo je povstalci již eliminovali?
Jestliže by byly údery proti talibanskému velení účinné, začala by se pomalu drolit povstalecká organizace. Bojovníci by začali přebíhat na vládní stranu. Pro tento případ připravili spojenci Reintegrační program, který by umožnil Taliby znovu zařadit do společnosti. Musí se jim zajistit beztrestnost, živobytí a ochrana pro ně a jejich rodiny před bývalými spolubojovníky. Přeběhlíci se využijí k získání zpravodajských informací a k propagandě.
K činnosti programu jsou potřeba peníze, které zahraniční dárci přislíbili na Londýnské konferenci letos v únoru. Program ale de facto zamrzl. Ze Západu nedorazily peníze, části afghánským politikům se program nelíbí a místní administrativa a ISAF nejsou schopni program efektivně řídit.
Do srpna se podařilo utratit jen 200 tisíc amerických dolarů z letos USA vyčleněných 100 milionů. To ale nevadí, protože programu chybí to nejdůležitější – zájemci z řad povstalců. Od dubna se jich přihlásilo jen 100. Zřejmě Talibanci nevidí důvod se přidávat k prohrávající straně.
Žádná vojenská akce nezůstane bez odezvy. Zatímco ISAF se snaží „tvarovat terén“ před vyčišťovací operací (shaping), Taliban zahájil counter-shaping. Začal vyvražďovat vládní úředníky, šéfy distriktů, náčelníky, provládní imámy, nebo velitele Afghánské národní policie (ANP). Meziročně cílené vraždy narostly o 95 procent! Jde přitom o lidi, které nelze snadno nahradit v žádném státě, natož v zaostalém Afghánistánu s velmi omezenou vrstvou vzdělaných lidí.
V Kandaháru se počet vražd zvýšil z jedné až dvou týdně na jednu až dvě denně. Situace v městě je o to horší že tvoří mocenskou základnu Karzáího rodiny. Afghánská vláda se pokusila před zahájení vyčišťovací operace Hamkari najít 114 pracovníků. A i když nakonec snížila standardy, sehnala jen čtyři! Nikdo není ochoten riskovat život. Když ISAF neumí ochránit šéfa okresu, jak může chránit normální lidi?
Potíže s nahrazováním lidí bude mít mnohem větší afghánská vláda – je obtížné sehnat schopného úředníka nebo učitele za mnohem menší plat, než má negramotný voják, kterého na rozdíl od vlády platí Američané. Bez státních zaměstnanců není možné vybírat daně, provozovat školy, soudy, zdravotní střediska, či organizovat rozvoj oblastí. ISAF snadno obsadí jakoukoliv oblast, ale na to, aby ji udržel, musí zajistit bezpečnost. A zde nestačí jen vojáci a policisté, které ISAF chrlí po tisících. Pro další stabilizační fázi – nazývanou hold (udržet; jde o „trojici“ následující po shape – clear, hold a build) – jsou zapotřebí i zaměstnanci státní správy, kteří dokáží přežít útoky Talibanu.
Pokračování v úterý
Veřejné tajemství
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 23. 10. 2010
Američtí vojáci se zajatci podezřelými ze spolupráce s Al Kajdou v Iráku během úspěšné operace 12. října 2007; Foto Luis Delgadillo, Department of Defense
Portál Wikileaks včera zveřejnil další sérii záznamů z irácké války. Jedná se o téměř čtyři sta tisíc tajných hlášení z let 2004-2009 týkajících se smrti iráckých civilistů i vojáků, mučení Iráčanů apod. Jde o citlivé dokumenty, které mají ukazovat na to, že během konfliktu zemřelo přinejmenším o 15 tisíc více iráckých civilistů, než se původně myslelo.
Organizace Iraq Body Count kvůli tomu zvýšila počet mrtvých irácké války na 122 tisíc lidí. Záznamy zveřejněné Wikileaks mají mimo jiné ukazovat na to, že Američané mnohokrát věděli o mučení, či vraždách civilistů provedených iráckými vojáky, ale nic neudělali. Média po celém světě okamžitě na zveřejnění (opět učiněné prostřednictvím několika tiskovin) zareagovala podobně, jako v dřívějších případech. Jde o velké sousto, možná až příliš o velké na to, aby se vše v krátkém čase, který současná novinařina má k dispozici, daly informace dobře zanalyzovat.
Britská a americká vláda, stejně jako v dřívějších případech, zveřejnění odsoudily s tím, že ohrožuje životy lidí, protože Wikileaks tím vyzrazuje nejenom postupy, ale i jména. Zakladatel Wikileaks Julian Assange to samozřejmě odmítl. Objevila se i slova (stejně jako v předchozích případech), že nejde o nic zas tak nového. K pokusu zahrát věc do autu tímto způsobem se dá dodat snad je jedno: nefungovalo to, nefunguje to a nebude to fungovat.
WikiLeaks called the release of the Iraq war documents the largest classified military leak in history. After the leak in July of more than 70,000 Afghanistan war documents, the website was heavily criticized by the U.S. government, the military and human rights groups for failing to redact names of civilians in the documents, putting them at risk of retaliation by the Taliban. Assange said WikiLeaks has been more „vigorous“ in redacting the new round of documents compared to its previous publication of documents. But the U.S. military says about 300 Iraqis named in the documents could be endangered by their exposure and they are being notified for their safety.
Dosti naštvaně zněly i hlasy z části irácké politické scény. Núrí Malíkí to označil za útok na irácký kabinet a snahu sabotovat stabilizaci Iráku. Amnesty International a další organizace samozřejmě vyzvaly americkou vládu, aby vysvětlila, jak to že věděla o mučení a nic neudělala. Organizace spojených národů je také znepokojena a požaduje, aby vláda prezidenta Baracka Obamy zahájila vyšetřování.
(UN’s chief investigator on torture, Manfred) Nowak, who has spent years investigating allegations of US participation in extraordinary rendition and the abuse of detainees held by coalition forces, said the Obama administration had a legal and moral obligation to fully investigate credible claims of US forces’ complicity in torture. A failure to investigate, Nowak suggested, would be a failure of the Obama government to recognise its obligations under international law. He said the principle of „non-refoulement“ prohibited states from transferring detainees to other countries that could pose a risk to their personal safety.
Julian Assange se nechal slyšet, že na cestě jsou další materiály, které se budou znovu týkat Afghánistánu. Tipnul bych si, že současné konflikty jsou nejlépe zaznamenané v historii. Existuje obrovské množství článků, knih a textů na internetu. Zároveň – a to co zveřejňuje Wikileaks tomu nasvědčuje – existují zřejmě miliony a miliony utajovaných hlášení a zpráv povětšinou v elektronické podobě (dřív se říkalo, že papír snese všechno, dnes by toto tvrzení chtělo trošku updateovat ve smyslu, že na každý harddisk se toho vejde až příliš mnoho).
To vytváří několik problémů. Už dříve se na těchto stránkách diskutovalo o tom, že ona hlášení nemusejí být příliš věrným obrazem reality. Dalším problémem je, že neplatí tvrzení: čím více informací, tím lepší rozhodnutí, respektive tím lepší obraz o situaci. Naopak, velké množství informací zahlcuje rozhodovací proces a vede ke špatnému úsudku. A konečně, čím více informací mám a uchovávám, tím pravděpodobnější je, že se dostanou ven, přičemž i jen část z nich může napáchat velkou škodu, někdy větší, než by obsahu příslušelo.
Zajímalo by mně jedno, budou nějak státy, respektive jejich instituce reagovat na lekce udělené jim mistry Webu 2.0? Jak se zachová systém v USA a v dalších zemích? Změní se něco? Nejsem si jist, že by byrokratický aparát nějak výrazněji na několikanásobný únik velkého množství dat reagoval. Možná snad jen po svém – zpřísněním přístupu k datům, větším prověřováním a snahou zdiskreditovat zdroj(e) informací i médium.
Možná by přitom nebylo špatné se zamyslet nad kvantitou i kvalitou informací, které prolétávají systémem a jsou analytiky (kteří to stejně nemohou nikdy zvládnout) zpracovávány. Je na čase si uvědomit limity moderních technologií a to, že i s bezpilotními prostředky, počítači a satelity mnohdy nejsme dál, než v době, kdy velitel neměl nic lepšího, než dalekohled a pár zvědů.
Poloplná nebo poloprázdná láhev?
Autor: Bohuslav Pernica Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 22. 10. 2010
Světová finanční krize zanechala šrámy hlavně ve veřejných rozpočtech zemí Západu. Její obětí se stal veřejný sektor, a to včetně mezinárodních organizací odkázaných na národní příspěvky. Listopadový summit NATO v Lisabonu potvrdí očekávání šéfa NATO Anderse Fogha Rasmussena:
I expect the summit to agree to a substantially leaner alliance command structure and a substantial reduction in the number of agencies.
Jedni toto mohou vidět jako pozitivní efekt krize – snížení nákladů na chod společných organizačních struktur a v důsledku zvýšení jejich efektivnosti; jiní zase jako krok na cestě pomalého sestupu této organizace – peníze řídí tento svět a jejich nedostatek vždy omezuje. Konečně, škrty ve veřejných rozpočtech se dotknou hlavně národních kapacit, vojenských schopností potřebných pro vedení operací. Těžko rozhodnout, jestli je dnes mezi politiky, komentátory, vojenskými experty a akademickou obcí zabývající se otázkami mezinárodní bezpečnosti více optimistů věřících, že láhev je poloplná, nebo pesimistů myslících si opak.
V případě České republiky, jejíž vojenský rozpočet byl rovněž poznamenán škrty, by do určité míry mohl převážit i optimismus, byť to tak zatím nevypadá. Českou vládu opět čeká rozhodnutí, co se schopnostmi Armády České republiky a hlavně co se zbraněmi, zbraňovými systémy a vojenským materiálem, který se dostal na hranici své technické životnosti.
To v situaci, která je rozpočtově naprosto odlišná od prvních pěti let po našem vstupu do NATO. Jedno je tomuto období však podobné – bude tu existovat množství starší, ale stále ještě vyhovující výzbroje západní provenience, předčasně vyřazené z provozu západních armád kvůli rozpočtovým škrtům. V určitém ohledu se tak možná zopakuje situace po rozpadu bipolárního světa, kdy v důsledku výběru mírové dividendy byl trh se zbrojní technikou „zaplaven“ vládními přebytky. Zopakuje se pro Českou republiku příležitost získat více za méně?
-
Procházíte archivy Říjen 2010
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments