Zajímavě se podíval na kauzu WikiLeaks Stephen Walt. Položil si jednoduchou otázku: Měl by být zatčen Bob Woodward? Tento cenami ověnčený novinář, kterého v 70. letech proslavila aféra Watergate napsal řadu skvělých knih, které rekonstruují a zabývají se pozadím různých významných politických událostí. Jak píše Walt, novinář Woodward založil svou lukrativní kariéru na tom, že s ním hovoří „insideři“ ve Washingtonu o mnohdy tajných věcech a on je potom zveřejňuje. Dělá tedy cosi podobného, jako Julian Assange a jeho Wikileaks.

Has anybody proposed arresting Bob Woodward? Has anyone looked into applying the 1917 Espionage Act to his revelations of the most secret deliberations of the national security establishment? Is the State Department telling employees not to buy or read his books, the same way they are telling employees not to look at any of the Wikileaks materials? And remember: Woodward isn’t writing about minor issues or even the trivialities of diplomacy; his books deal directly with core issues of war and peace. One could argue that what Woodward digs up and displays-information drawn from the highest and innermost counsels of the U.S. government-is more important and more potentially damaging than zillions of often-trivial memcons by mid-level bureaucrats in overseas embassies. How can these leaks be more sensitive or troublesome than a detailed, blow-by-blow account of Obama’s secret Afghanistan decision-making?

Stephena Walta zlobí dvojí metr, který státy používají na hodnocení činnosti investigativních novinářů typu Boba Woodwarda a zakladatele internetového serveru, který nabourává veškerá pravidla, na nichž stojí diplomacie a bezpečnost tím, že zveřejňuje tajemství. Možná to je nepříjemné, ale pro začátek je dobré si přiznat, že svět není fér. To není výraz rezignace, ale reality. Dva stejné činy mohou mít dva různé důsledky a podle toho musejí být posuzovány. Bob Woodward ve svých článcích a knihách zveřejňuje vzpomínky jednotlivých aktérů, ale ve velkém nepublikuje plné znění utajovaných dokumentů. To, co se objevuje na WikiLeaks nemá zčásti velkou hodnotu, ale některé informace mohou poškodit jak bezpečnost, tak i lidi, kteří v systému pracují, či jsou ochotni s ním spolupracovat.

Transparentnost je důležitá, ale vše má své meze. A tak je nutné posuzovat případ Juliana Assange. Tím nechci říct, že bych souhlasil s jeho šikanováním za zveřejňování tajných materiálů – pokud překročil zákon, nechť je potrestán. Pokud státy nejsou schopné jej před soud popohnat, nechť jej nechají být. Nakopnout posla je obvykle tou první reakcí, protože je jednodušší, než hledat chyby u sebe.

Američané, jak se zdá, se snaží o obé – znepříjemnit Assangeovi život a změnit systém. Nedávno byl například vydán zákaz používat jakákoli přenosná média na počítačích, na kterých je utajovaný systém SIPRNet. Pokud by chtěl někdo použít přenosná média, hrozí mu stíhání.

One military source who works on these networks says it will make the job harder; classified computers are often disconnected from the network, or are in low-bandwidth areas. A DVD or a thumb drive is often the easiest way to get information from one machine to the next. “They were asking us to build homes before,” the source says. “Now they’re taking away our hammers.” The order acknowledges that the ban will make life trickier for some troops.

Minimálně část skandálu s kabelogramy na WikiLeaks způsobil svobodník Bradley Manning, který si kopíroval tajné informace na cédéčko označené jako Lady Gaga. V současnosti je ve vězení, čelí řadě obvinění za neoprávněné nakládání s utajenými informacemi a může strávit mnoho let za mřížemi. Pro zajímavost, materiál s obviněními se objevil na stránkách Michaela Yona.