Příspěvky označené WikiLeaks
Assange je špatný, a co Bob Woodward?
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 16. 12. 2010
Zajímavě se podíval na kauzu WikiLeaks Stephen Walt. Položil si jednoduchou otázku: Měl by být zatčen Bob Woodward? Tento cenami ověnčený novinář, kterého v 70. letech proslavila aféra Watergate napsal řadu skvělých knih, které rekonstruují a zabývají se pozadím různých významných politických událostí. Jak píše Walt, novinář Woodward založil svou lukrativní kariéru na tom, že s ním hovoří „insideři“ ve Washingtonu o mnohdy tajných věcech a on je potom zveřejňuje. Dělá tedy cosi podobného, jako Julian Assange a jeho Wikileaks.
Has anybody proposed arresting Bob Woodward? Has anyone looked into applying the 1917 Espionage Act to his revelations of the most secret deliberations of the national security establishment? Is the State Department telling employees not to buy or read his books, the same way they are telling employees not to look at any of the Wikileaks materials? And remember: Woodward isn’t writing about minor issues or even the trivialities of diplomacy; his books deal directly with core issues of war and peace. One could argue that what Woodward digs up and displays-information drawn from the highest and innermost counsels of the U.S. government-is more important and more potentially damaging than zillions of often-trivial memcons by mid-level bureaucrats in overseas embassies. How can these leaks be more sensitive or troublesome than a detailed, blow-by-blow account of Obama’s secret Afghanistan decision-making?
Stephena Walta zlobí dvojí metr, který státy používají na hodnocení činnosti investigativních novinářů typu Boba Woodwarda a zakladatele internetového serveru, který nabourává veškerá pravidla, na nichž stojí diplomacie a bezpečnost tím, že zveřejňuje tajemství. Možná to je nepříjemné, ale pro začátek je dobré si přiznat, že svět není fér. To není výraz rezignace, ale reality. Dva stejné činy mohou mít dva různé důsledky a podle toho musejí být posuzovány. Bob Woodward ve svých článcích a knihách zveřejňuje vzpomínky jednotlivých aktérů, ale ve velkém nepublikuje plné znění utajovaných dokumentů. To, co se objevuje na WikiLeaks nemá zčásti velkou hodnotu, ale některé informace mohou poškodit jak bezpečnost, tak i lidi, kteří v systému pracují, či jsou ochotni s ním spolupracovat.
Transparentnost je důležitá, ale vše má své meze. A tak je nutné posuzovat případ Juliana Assange. Tím nechci říct, že bych souhlasil s jeho šikanováním za zveřejňování tajných materiálů – pokud překročil zákon, nechť je potrestán. Pokud státy nejsou schopné jej před soud popohnat, nechť jej nechají být. Nakopnout posla je obvykle tou první reakcí, protože je jednodušší, než hledat chyby u sebe.
Američané, jak se zdá, se snaží o obé – znepříjemnit Assangeovi život a změnit systém. Nedávno byl například vydán zákaz používat jakákoli přenosná média na počítačích, na kterých je utajovaný systém SIPRNet. Pokud by chtěl někdo použít přenosná média, hrozí mu stíhání.
One military source who works on these networks says it will make the job harder; classified computers are often disconnected from the network, or are in low-bandwidth areas. A DVD or a thumb drive is often the easiest way to get information from one machine to the next. “They were asking us to build homes before,” the source says. “Now they’re taking away our hammers.” The order acknowledges that the ban will make life trickier for some troops.
Minimálně část skandálu s kabelogramy na WikiLeaks způsobil svobodník Bradley Manning, který si kopíroval tajné informace na cédéčko označené jako Lady Gaga. V současnosti je ve vězení, čelí řadě obvinění za neoprávněné nakládání s utajenými informacemi a může strávit mnoho let za mřížemi. Pro zajímavost, materiál s obviněními se objevil na stránkách Michaela Yona.
Wikileaks – anatomie zločinu
Autor: Giuliano Giannetti Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 2. 12. 2010
Poslední aféra kolem serveru Wikileaks obsahuje snad vše, co by měl napínavý špionážní thriller obsahovat: je tu zhrzený homosexuální voják, odhalené soukromí nejvyšších představitelů států, odkryté supertajné diplomatické depeše a mysteriózní kybernetický útok na server Wikileaks. Jediné co tento příběh postrádá je odpověď na nejdůležitější otázku…Jak se to vlastně mohlo vůbec stát?!
Tato kauza rozhodně není první případ masivního úniku tajných informací americké vlády. V roce 1969 Daniel Ellsberg dokázal utajovanou vládní analýzu o Vietnamu. Zveřejnění dokumentů, které byly následně souhrnně označovány jako „the Pentagons papers“ podnítilo veřejnou diskuzi, která později vedla ke stažení amerických vojsk z Vietnamu.
Daniel Elsberg musel však na rozdíl od Bradleyho Manninga ve své době strávit dny, ne li měsíce u tehdejšího výkřiku techniky – zeroxu aby okopíroval jednu podruhé všech sedm tisíc stránek, které později vynesl.
Dnes by se celá databáze obsahující utajované informace ministerstva zahraničí spojených států vešla v textové podobě do jednoho DVD-čka nebo či do flash disku. A bude ještě hůř – s rozšířením vysokorychlostního internetu a pokračováním stávajícího trendu propojování státní sféry s internetem bude stáhnutí národních databází pomocí kybernetického útoku záležitostí vteřin. Pokud nebudou tedy přijata důsledná opatření v oblasti bezpečnosti informačních systémů (kontrola kdo, kam, jak a proč přistupuje a co s daty dělá) a v oblasti kybernetické obrany (ochran proti škodlivým kódům) nebudou tedy kolosální úniky rozměrů Wikileaks vzácnou záležitostí.
Zpátky ale k původní otázce: Jak se to vlastně vůbec mohlo stát?
Představte si, že sedíte u stolu, na kterém jsou dva počítače – v jednom je červený kabel, což značí, že je připojený k utajované síti a ve druhém je kabel šedivý, kterým je počítač připojený k internetu.
Toto je příležitost.
Nyní si představte, že neexistuje nikdo, či žádný automatický systém, který by dohlížel na to, co s danými systémy děláte, co čtete, jak s informacemi nakládáte.
Toto je zranitelnost.
A nyní otočte kameru a představte si, že na židli sedí 23 americký vojín, který je frustrován přehlíživým chováním svých nadřízených, a který má spoustu času uvažovat o tom, jak to dát náležitě světu na vědomí.
Toto je hrozba.
Vidíte ho, jak vytahuje červený drát z jednoho počítače a zastrkuje jej do druhého, čímž umožní celému světu se připojit do sítě s označením SECRET…
Toto je útok.
Teď jsem to možná zjednodušil, ale trendy jsou jasné: propojovat, propojovat a propojovat – Po 11. záři se zjistilo, že je potřeba lépe sdílet informace mezi vládními agenturami. Nyní v Afghánistánu zjišťujeme, že je potřeba lépe sdílet informace mezi spojenci a afghánskou vládou. Koncept Network Enabled Capabilities NATO dokonce stanovuje, že sdílení má být povinností.
V čase kdy 80 procent informací zpravodajských složek je čerpáno z otevřených zdrojů (rozuměj internet a tištěná média) nikterak nepřekvapí, že do systému obsahujícího utajované informace má přístup více než 2 500 000 Američanů po celém světě. A pokud chcete sdílet informace, musíte být připraveni, že může být sdíleno… až moc.
Bradley Manning měl několik způsobů jak informace vynést – mohl je přenést flash diskem, připojením internetového kabelu do utajované sítě i za pomocí vypálených CD s označením Lady GaGa, což byl nakonec zvolený způsob. Další varianta, která se může stát i vám všem je, že virus naprogramuje váš USB disk tak, aby bez vašeho vědomí sbíral informace a posléze je po připojení na internet zasílal zpět útočníkům.
Jak tomu zabránit?
Bezpečnost informačních zní často jako velmi složitá záležitost, kterou mohou porozumět jenom vládní experti a elitní hackeři – ve skutečnosti lze základy nastavit pomocí zdravého rozumu… Pojďme si tedy klást pár zdravých otázek:
Jak je možné, že měl Bradley Manning přístup ke všem těmto informacím?
Představte si, že informační systém funguje jako knihovna – a pan Manning byl voják, který má za úkol připravovat studii o Iráku. Předpokládám, že pokud byste byli knihovníky, pak byste se přinejmenším podivili, kdyby si Manning chtěl např. vypůjčit knihu ze sekce „diplomacie, oddělení Čína“, natož kdyby se přehraboval v soukromé knihovničce vašeho ředitele.
Také je potřeba zmínit čas – pokud by pan Manning chtěl skutečně dané depeše číst a nikoliv vynést, musel by v případě, že by přečtení jedné depeše trvalo jednu minutu, strávit čtením necelé dva roky. Jakékoliv stahování v rychlejším tempu je jasná známka špatného úmyslu.
Jak je možné, že byl Bradley Manning schopný informaci uložit?
Ze zásady můžete utajovanou informaci použít pouze v utajovaném systému, jinak již není utajovaná. Jak je tedy možné, že byl pan Manning schopný utajované informace uložit na disk, který byl později čitelný na jiném počítači?
Řešení je v tomto případě je mnoho – pokud mají být informace přístupné jen pro čtení, tak mají být jen pro čtení. Lze to řešit například nastavením prohlížeče – stejně jako na flickru či na jiných serverech můžete informaci překrýt průhledným obrázkem a vypnout funkci print screen umožňující pořizovat snímky obrazovky.
Toto jsou pouze jednoduché funkce, které jsou běžně přístupné – dalším řešení je šifrování (obsah nelze zobrazit na jiném počítači) či monitorování souborů na výstupu (pointsec protector).
V dnešní době se také rozmáhá využívání virtualizace – v postatě to funguje tak, že spustíte oddělený operační systém, který vypne všechny mechaniky počítače a přes šifrovaný kanál Vám umožní se připojit ke vzdálenému serveru, kde se nachází informace. Na vašem počítači se tudíž nic neukládá – pokud tuto technologii zkombinujete například s GPS lokátorem, můžete nastavit, aby se počítač mohl ke vzdálenému serveru připojit jenom z určitých bezpečných míst jakým je třeba sídlo firmy.
Jak je možné, že se nikdo nedivil, že vojín stahuje tisíce utajovaných dokumentů?
Tohle je bohužel nejzásadnější a nejméně pochopená otázka – veškeré bezpečnostní předpisy lze nějakým způsobem obejít, a proto bezpečnost již není o tom někomu v něčem zabránit, ale spíše mu to ztížit natolik, že se mu to buď nevyplatí, nebo aby svým chováním upozornil bezpečnostního správce systému.
Největší hrozbou z tohoto pohledu mohou být právě administrátoři – administrátor je člověk, který má pravomoc upravovat kód a nastavení služeb, které využíváte včetně nastavení soukromí a bezpečnosti. Z tohoto pohledu jej lze přirovnat k absolutnímu pánu nad vašimi daty – může být vládcem dobrým, což se Zobrazit další »
Veřejné tajemství
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 23. 10. 2010
Američtí vojáci se zajatci podezřelými ze spolupráce s Al Kajdou v Iráku během úspěšné operace 12. října 2007; Foto Luis Delgadillo, Department of Defense
Portál Wikileaks včera zveřejnil další sérii záznamů z irácké války. Jedná se o téměř čtyři sta tisíc tajných hlášení z let 2004-2009 týkajících se smrti iráckých civilistů i vojáků, mučení Iráčanů apod. Jde o citlivé dokumenty, které mají ukazovat na to, že během konfliktu zemřelo přinejmenším o 15 tisíc více iráckých civilistů, než se původně myslelo.
Organizace Iraq Body Count kvůli tomu zvýšila počet mrtvých irácké války na 122 tisíc lidí. Záznamy zveřejněné Wikileaks mají mimo jiné ukazovat na to, že Američané mnohokrát věděli o mučení, či vraždách civilistů provedených iráckými vojáky, ale nic neudělali. Média po celém světě okamžitě na zveřejnění (opět učiněné prostřednictvím několika tiskovin) zareagovala podobně, jako v dřívějších případech. Jde o velké sousto, možná až příliš o velké na to, aby se vše v krátkém čase, který současná novinařina má k dispozici, daly informace dobře zanalyzovat.
Britská a americká vláda, stejně jako v dřívějších případech, zveřejnění odsoudily s tím, že ohrožuje životy lidí, protože Wikileaks tím vyzrazuje nejenom postupy, ale i jména. Zakladatel Wikileaks Julian Assange to samozřejmě odmítl. Objevila se i slova (stejně jako v předchozích případech), že nejde o nic zas tak nového. K pokusu zahrát věc do autu tímto způsobem se dá dodat snad je jedno: nefungovalo to, nefunguje to a nebude to fungovat.
WikiLeaks called the release of the Iraq war documents the largest classified military leak in history. After the leak in July of more than 70,000 Afghanistan war documents, the website was heavily criticized by the U.S. government, the military and human rights groups for failing to redact names of civilians in the documents, putting them at risk of retaliation by the Taliban. Assange said WikiLeaks has been more „vigorous“ in redacting the new round of documents compared to its previous publication of documents. But the U.S. military says about 300 Iraqis named in the documents could be endangered by their exposure and they are being notified for their safety.
Dosti naštvaně zněly i hlasy z části irácké politické scény. Núrí Malíkí to označil za útok na irácký kabinet a snahu sabotovat stabilizaci Iráku. Amnesty International a další organizace samozřejmě vyzvaly americkou vládu, aby vysvětlila, jak to že věděla o mučení a nic neudělala. Organizace spojených národů je také znepokojena a požaduje, aby vláda prezidenta Baracka Obamy zahájila vyšetřování.
(UN’s chief investigator on torture, Manfred) Nowak, who has spent years investigating allegations of US participation in extraordinary rendition and the abuse of detainees held by coalition forces, said the Obama administration had a legal and moral obligation to fully investigate credible claims of US forces’ complicity in torture. A failure to investigate, Nowak suggested, would be a failure of the Obama government to recognise its obligations under international law. He said the principle of „non-refoulement“ prohibited states from transferring detainees to other countries that could pose a risk to their personal safety.
Julian Assange se nechal slyšet, že na cestě jsou další materiály, které se budou znovu týkat Afghánistánu. Tipnul bych si, že současné konflikty jsou nejlépe zaznamenané v historii. Existuje obrovské množství článků, knih a textů na internetu. Zároveň – a to co zveřejňuje Wikileaks tomu nasvědčuje – existují zřejmě miliony a miliony utajovaných hlášení a zpráv povětšinou v elektronické podobě (dřív se říkalo, že papír snese všechno, dnes by toto tvrzení chtělo trošku updateovat ve smyslu, že na každý harddisk se toho vejde až příliš mnoho).
To vytváří několik problémů. Už dříve se na těchto stránkách diskutovalo o tom, že ona hlášení nemusejí být příliš věrným obrazem reality. Dalším problémem je, že neplatí tvrzení: čím více informací, tím lepší rozhodnutí, respektive tím lepší obraz o situaci. Naopak, velké množství informací zahlcuje rozhodovací proces a vede ke špatnému úsudku. A konečně, čím více informací mám a uchovávám, tím pravděpodobnější je, že se dostanou ven, přičemž i jen část z nich může napáchat velkou škodu, někdy větší, než by obsahu příslušelo.
Zajímalo by mně jedno, budou nějak státy, respektive jejich instituce reagovat na lekce udělené jim mistry Webu 2.0? Jak se zachová systém v USA a v dalších zemích? Změní se něco? Nejsem si jist, že by byrokratický aparát nějak výrazněji na několikanásobný únik velkého množství dat reagoval. Možná snad jen po svém – zpřísněním přístupu k datům, větším prověřováním a snahou zdiskreditovat zdroj(e) informací i médium.
Možná by přitom nebylo špatné se zamyslet nad kvantitou i kvalitou informací, které prolétávají systémem a jsou analytiky (kteří to stejně nemohou nikdy zvládnout) zpracovávány. Je na čase si uvědomit limity moderních technologií a to, že i s bezpilotními prostředky, počítači a satelity mnohdy nejsme dál, než v době, kdy velitel neměl nic lepšího, než dalekohled a pár zvědů.
Ještě jednou WikiLeaks a pravda s velkým „P“
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 9. 8. 2010
Námořní pěšák během výcviku na misi v Afghánistánu v kalifornské poušti (22. července 2010); Foto Lance Cpl. Jonathan K. Reitzel, U.S. Marine Corps
Honza Špaček velice dobře v předchozím textu nastínil, co se dá najít, respektive nenajít v desetitisících hlášení z Afghánistánu, které se objevily před pár týdny na WikiLeaks. Jde o „změť“ informací ve velice syrovém stavu, ve kterých je poměrně složité se vyznat, a které vyžadují hlubší analýzu. Zakladatel WikiLeaks Julian Assange po zveřejnění hovořil o tom, že uniklá hlášení nyní může prohledávat kdokoli a že je v nich pravda o válce v Afghánistánu – že popisují situaci tak, jak ji vidí ti, kteří bojují.
Může to být tak, ale jenom z malé části. Prvním problémem je porozumění oněm hlášením. A druhým, jestli v nich je skutečně vše, aby se daly považovat za obraz událostí na frontě. Naprostá většina čtenářů je a bude odkázána na interpretace, které samozřejmě nikdy nebudou slibovaným „na vlastní oči“. Pokud by bylo prohledávání a interpretování hlášení snadné, neopisovala by všechna média několik stěžejních „kauz“, jejichž hodnota je v určitých ohledech sporná.
Zkrátka, ani internet neurychlí zpracování syrového materiálu a nezaručí, že vznikne obraz, který nebude pokřiveným zrcadlem. Dá se to přirovnat k práci historiků v archivech. Abychom se dozvěděli „pravdu“ o minulosti, jsme odkázáni na trpělivost historiků, kteří stráví hodiny a hodiny v archivech, prohlížejí si dokumenty, hovoří s pamětníky a pak přijdou s nějakou interpretací dané události. Každá interpretace však je tak, či onak zabarvena. Ale hlavně, přijít s ní trvá dlouho, takže ti, kteří chtějí znát onu avizovanou pravdu o Afghánistánu tady a teď, mají smůlu. Musejí si počkat.
Co je ale horší, zdaleka se nemusejí dozvědět vše. Výborně to ukazuje Noah Shachtman v textu na Danger Room. Loni v srpnu se rota E z 2. praporu námořní pěchoty dostala v Hílmandu do přestřelky s Talibanem. Z WikiLeaks se dá vyčíst, že námořní pěšáci zabili jednoho povstalce. Ostatní uprchli a rota se rozhodla v oblasti přenocovat pro případ, kdyby se Talibanci vrátili. Tento popis je však vzdálen realitě a Noah Shachtman to ví, protože tam loni s rotou E byl.
What you won’t learn is that a marine sniper team sparked the shoot-out with a surprise assault on the insurgents; that every member of that team was nearly killed in the battle; that the incident would kick off a three-day siege in which the Taliban nearly had the Echo company squad surrounded; that this spot eventually became an Echo company base; or that, while this extended gun fight was going on, British and Afghan troops were nearby, waging a more gentle form of counterinsurgency as they sat cross-legged under shady patches of farmland and talked with village elders.
Když se Noah probral hlášeními roty E z daného období, zjistil, že jsou na hony vzdáleny pravdě s velkým „P“. Ale nejde pouze o WikiLeaks. Problém je možná ještě větší:
It should also give pause to those officers in military headquarters who count on these updates to learn about what’s happening on the front lines. The military has a problem in how it talks to itself. These reports — ultra-compressed, and focused solely on the bombs-and-bullets part of the war — are a symptom of that shaky reporting system. They have their utility, of course. But they’re not smart or broad enough for the complexities of a war like Afghanistan.
Válka podle hlášení na WikiLeaks je na hony vzdálena válkám reálným. Je to jako dvojrozměrný svět, který je nudný, dokud mu třetí dimenze nedodá na plastičnosti. Válka je o napětí a o strachu, o dalších pocitech, které se nedají sdělit, o vůni a o zápachu a o tisících dalších detailů, které ten, kdo je na konfliktním území, vnímá intenzivně a navždy si je ukládá do paměti. Válka je o historkách, které jí dodávají kulturní rozměr, které se předávají s generace na generaci, vytvářejí hrdinské ságy a stmelují komunity. A to nikdy statistika nemůže nahradit.
Hlášení z WikiLeaks nejsou obrazem války v Afghánistánu. Jsou hromadou nesetříděných dat, z nichž některá mohou být důležitá, ale většina nikoli. Odvažuji se tvrdit, že hlášení z WikiLeaks budou mít mnohem menší vliv, než jejich předchůdce v předinternetovém věku, tzv. Pentagon Papers, které popisovaly interní debaty o válce ve Vietnamu a začaly vycházet v roce 1971.
WikiLeaks Czech edition
Autor: Jan Spacek Kategorie: Afghánistán Datum: 2. 8. 2010
Seržant David M. Pooler ze 173. výsadkové brigády sleduje okolí řeky Kunar (1. května 2010); Foto Spc. Lorenzo Ware, U.S. Army
V neděli 25. července 2010 došlo k dlouho inzerovanému zveřejnění tajných informací z Afghánské války na stránce WikiLeaks. Jedná se zatím o více než 75 000 zpráv, dalších přibližně 15 000 ještě prochází redakční úpravou, aby se zabránilo ohrožení životů. Mediální partneři WikiLeaks – New York Times, Der Spiegel a Guardian -, kteří se podíleli na analýze materiálů, je hodnotili poměrně bombasticky. Shodli se na pěti nových zásadních zjištěních:
- Taliban používá protiletadlové řízené střely (PLŘS);
- Pentagon zřídil tajnou jednotku Task Force 373 k likvidaci velitelů Al Kajdy a Talibanu;
- Bezpilotní letadla se používají stále více;
- Pákistán podporuje Taliban;
- NATO i Taliban zabíjejí civilisty.
Nic z toho není pro čtenáře novin, který čte více než sportovní přílohu, ani nové a ani překvapivé. Vše se objevilo v novinách nebo na internetu. Některé informace jsou již dokonce zastaralé. Například TF 373 se již podle oficiální zprávy CENTCOMu jmenuje TF 714. Naopak se objevilo podezření, že se Wikileaks neobtěžovala utajit identitu spolupracovníků spojenců v Afghánistánu. Bývalý hacker a zakladatel WikiLeaks Julian Assange to v rozhovoru pro Spiegel rozhodně popřel:
Assange: The Kabul files contain no information related to current troop movements. The source went through their own harm-minimization process and instructed us to conduct our usual review to make sure there was not a significant chance of innocents being negatively affected. We understand the importance of protecting confidential sources, and we understand why it is important to protect certain US and ISAF sources.
Nevím, jestli se to vztahuje na vojáky ISAF, ale rozhodně to nezahrnuje místní spolupracovníky ISAF. V materiálech, které jsem viděl, se nachází minimálně 29 stran odkazů na setkání s místními představiteli zahrnující nejen plné jméno a funkci, ale dokonce přesné geografické souřadnice a výtah z rozhovoru. Posuďte sami, třeba guvernér Takva (Taqwa) informuje o oblasti operací Talibanu v provincii Parván:
Governor Taqwa also volunteered information on an informant that works for him that provided the following information about TB moving weapons into our AO:
- The Taliban are maneuvering small numbers of people at a time into the AO. They are bringing small amounts of weapons and ammunition, but it will be effective weapons systems to be used on attacks in either Kabul or on Bagram Airfield.
- The weapons trail for TB coming into our AO is as follows; they start in Parachinar, PK (grid: 42S XC 01998 51088), on to Tezin-e Khas (grid: 42S WD 51100 01763), then on to Moheepar (NFI), on to Gogga Monda (NFI), and ending up in Kohi Safi (grid: 42S WD 37773 59464).
V materiálech se nacházejí i zprávy o 8500 nalezených nástražných výbušných systémech (IED), část z nich dokonce včetně hlášení pro TF Paladin – EOD jednotky zabývající se zneškodňováním IED. Konstruktér Talibanu jistě rád ocení a poučí se, co udělal špatně, aby to příště opravdu bouchlo (viz zde a zde). Vypadá to, že se nikdo příliš nezabýval redakční úpravou. Je to logické, kdyby každé zprávě lidé z WikiLeaks věnovali půl minuty a pracovali 12 hodin denně, trvalo by to 62 člověko-dní.
Příslušníci americké námořní pěchoty vybavení FIM-92 Stinger během cvičení v říjnu 1984; Foto Ssgt Danny Perez, U.S. Air Force
Bylo by velmi naivní se domnívat, že Taliban informace nevyužije. Většina jeho příslušníků sice neumí číst, ale vedení je plně kompetentní a na rozdíl od západních představitelů je velmi dobře informováno o politické situaci v zemích NATO. Poslouchá BBC nebo VOA, které vysílají v darí a paštó a jsou tak přístupné i pro střední články velení. Který z představitelů zemí ISAF poslouchá afghánský nebo pákistánský rozhlas? Rozborem materiálů zveřejněných Wikileaks se mohou zabývat nadaní studenti na vysokých školách v Kábulu, Džalalabádu, nebo v náboženských madrasách v Kvétě a Pešáváru.
Únik dat navíc výhledově ztíží přístup ke zpravodajským databázím nižšímu stupni velení a informace se budou více filtrovat a budou více nedostupné tam, kde jsou potřeba nejvíce. Stejně tak bude ještě více omezeno sdílení informací mezi zahraničními tajnými službami.
Nyní přejdu k samotnému souboru dat na WikiLeaks. Nejprve je nutné si říct, co není: nejedná se o plnohodnotný zpravodajský materiál. Zpravodajské materiály procházejí několikafázovým zpracováním – shromážděním, roztříděním, vyhodnocením a předáním k použití. WikiLeaks nabízí jen první fázi – sběr. Je ale možné si stáhnout materiál ve formátu SQL pro zpracování v databázi. To ovšem u mě narazilo na „kulturní bariéru“. Předpokládám, že takové ušetření práce jistě ocení tajné služby. Ne ty velké jako FSB, GRU, ISI, nebo čínské, spíše ty menší z Uzbekistánu, Tádžikistánu apod. Využití takové databáze je omezeno jen vaší představivostí. Můžete afghánské spolupracovníky likvidovat, nebo jim naopak nabídnout ochranu a přetáhnout je na svojí stranu.
Jedná se o obrovské kvantum zcela nezpracovaných dat, které běžného zájemce do třiceti minut zcela znechutí. I já měl dost problémů a to jsem přibližně věděl, co hledám. Většinou se jedná o záznamy radiokorespondence, nebo stručná hlášení po akci, která jsou plná vojenských zkratek. Nezbytný slovník je zde. Zdaleka nejde o kompletní soubor. Jsou v něm velké mezery a nepřesnosti. Jedná se o zprávy na nejnižším stupni utajení, které by bylo možné běžně zveřejnit po odstranění geolokace a několika dalších podrobností. Když si běžný smrtelník prohlíží data na WikiLeaks, pochopí zároveň největší problém zpravodajských služeb současnosti: obrovské množství dat a informací, které nejde manuálně zpracovat, natož použít.
Kvalitu a úplnost databáze předvedu na několika českých případech, na které se mi podařilo narazit. Z dosavadních tří českých úmrtí v Afghánistánu se mi podařilo najít pouze záznam hlášení o incidentu ze 17. března 2008, kdy sebevražedný útočník zabil v provincii Hílmand por. Milana Štěrbu z SOGu, cpt.Christiana Damholta a sgt. Sonnyho Jacobsena z Dánské královské armády. Hlášení uvádí, že útočník použil nálož ve vozidle, což bylo později dementováno.
O smrti rtn. N. Martinova 5. března 2007 v řece v provincii Fajzabád a o explozi z 30. dubna 2008 v Lógaru, při které byl zabit prap. Radim Vaculík a těžce zraněn por. Chudý, se mi nepodařilo nic najít. Českou stopou je ovšem přepad hlídky PRT v Lógaru 1. října 2008, ze kterého pořídil televizní záznam Marek Vítek a fotografie Michal Novotný. Tento kontakt je uveden v databázi dokonce dvakrát. Prvním je stručný záznam spojení s velením o průběhu akce – celkem 5 WIA, jednoho je nutné evakuovat vrtulníkem + zničený Humvee. Druhým je žádost o MEDAVAC, tzv. 9-line MEDAVAC request. Formulář žádosti MEDAVAC je zde.
Poslední záznam, na který jsem narazil, je přepad vozidla s českým chargé d‘affaires F. Velachem doprovázeným dvěma členy URNA z 1. května 2007. S velkou pravděpodobností je v materiálech zmínek o AČR více, ale musíte vědět co hledat, být obrněni velkou trpělivostí a mít štěstí. Většina záznamů je chronologicky řazených, ale jsou i výjimky.
Další odkaz, který je uváděn i v českém tisku, je akce proti veliteli Al Kajdy Al-Libimu, při které zahynulo sedm dětí. TF 373 sledoval budovu osm hodin pravděpodobně z pozorovatelny – Predator je na obloze dobře vidět. Zajímavé jsou i štábní záznam bitvy o COP Wanat, o které se už psalo na OWOP a přepad v Ajristánu, o kterém pojednává text Léčka, taktéž na OWOP.
Položme si otázku Qui bono? Bude zveřejněný materiál sloužit běžnému uživateli, novinářovi, případně historikovi v odhalování tajemství o afghánské válce? Nebo spíše bude využíván Talibanem a nepřátelskými službami k jejich cílům? Julian Assange je možná počítačový genius, ale jak už to tak bývá, tam kde příroda hodně přidá, jinde zase ubere. Jak ohodnotíte jeho zdravý úsudek, nechám na vás.
Američané údajně zatkli zdroj WikiLeaks
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 8. 6. 2010
Asi si vzpomenete na video z incidentu v Bagdádu v roce 2007, které se objevilo v dubnu na WikiLeaks a na kterém je vidět střelba z vrtulníku do civilistů. Video bylo bezpečně uložené v archivu, dokud jej kdosi nepředal organizaci specializující se na zveřejňování tajných státních dokumentů z celého světa. Podle internetových stránek Wired.com byl před dvěma týdny v Iráku zadržen Bradley Manning (22), který měl tajné informace předat.
Manning pracoval jako zpravodajský analytik, měl vysokou prověrku, takže měl přístup k mnoha tajným informacím a rozhodl se toho využít. Nejprve měl WikiLeaks předat video z útoku na civilisty v roce 2007 v Bagdádu, kteří byli omylem považováni za povstalce. Poté vynesl ještě video z útoku na afghánskou vesnici Garani v roce 2009, kde zahynulo sto civilistů, tajný dokument o tom, že americká armáda považuje WikiLeaks za hrozbu a hlavně 260 tisíc kabelogramů ministerstva zahraničí. To však už bylo příliš.
Manning came to the attention of the FBI and Army investigators after he contacted former hacker Adrian Lamo late last month over instant messenger and e-mail. Lamo had just been the subject of a Wired.com article. Very quickly in his exchange with the ex-hacker, Manning claimed to be the Wikileaks video leaker. “If you had unprecedented access to classified networks 14 hours a day 7 days a week for 8+ months, what would you do?” Manning asked.
Krátce na to Lamo Manninga oznámil vyšetřovatelům americké pěchoty a předal jim záznam elektronické komunikace. Adrian Lamo sám dříve spolupracoval s WikiLeaks, ale kabelogramy, které Manning někomu předal byly moc i na něj. Bylo to prý těžké rozhodování, ale nakonec u bývalého hackera zvítězily obavy o národní bezpečnost.
“I wouldn’t have done this if lives weren’t in danger,” says Lamo, who discussed the details with Wired.com following Manning’s arrest. “He was in a war zone and basically trying to vacuum up as much classified information as he could, and just throwing it up into the air.” Manning told Lamo that he enlisted in the Army in 2007 and held a Top Secret/SCI clearance, details confirmed by his friends and family members. He claimed to have been rummaging through classified military and government networks for more than a year and said that the networks contained “incredible things, awful things … that belonged in the public domain, and not on some server stored in a dark room in Washington DC.”
Už v lednu, když byl na dovolené Manning navštívil kamaráda v Bostonu, kterému se svěřil, že má citlivé informace a že uvažuje o jejich zveřejnění. Poté, když bylo 5. dubna na WikiLeaks zveřejněno video ze zásahu v Bagdádu, posílal svému kamarádovi Tyleru Watkinsovi zprávy typu: „Co lidé, hovoří o tom?“ či „Jak reagují média?“. „To jej zajímalo nejvíce, chtěl vědět, jestli po zveřejnění následuje nějaká změna… Chtěl, aby byli lidé potrestáni, nikoli, aby to zapadlo pod stůl,“ řekl Watkins.
Vynášení tajných materiálů bylo prý poměrně snadné:
Manning had access to two classified networks from two separate secured laptops: SIPRNET, the Secret-level network used by the Department of Defense and the State Department, and the Joint Worldwide Intelligence Communications System which serves both agencies at the Top Secret/SCI level. The networks, he said, were both “air gapped” from unclassified networks, but the environment at the base made it easy to smuggle data out. “I would come in with music on a CD-RW labeled with something like ‘Lady Gaga,’ erase the music then write a compressed split file,” he wrote. “No one suspected a thing and, odds are, they never will.”
“[I] listened and lip-synced to Lady Gaga’s ‘Telephone’ while exfiltrating possibly the largest data spillage in American history,” he added later. ”Weak servers, weak logging, weak physical security, weak counter-intelligence, inattentive signal analysis … a perfect storm.”
Krutý omyl v Iráku a whistleblowers
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 7. 4. 2010
Mám tu organizaci vlastně rád. WikiLeaks získává od takzavných whistleblowers informace, které se neměly dostat na veřejnost. Jistě, řekne si řada z vás, asi to tak bylo správné. Někdy možná, ale většinou ne. Pokud se člověk podívá na jednotlivé závažnější případy pak zjistí, že pokud by je někdo nevynesl ven ze zatuchlých archivů vedlo by to pouze jakémusi „zabetonování“ toho či onoho úřadu. Problém není ani tak to, že někdo dělá chyby, že někomu ublíží, problém je v tom, když daný byrokratický organismus ztratí schopnost sebeočisty. Pak musejí nastoupit whistleblowers, aby stojaté vody rozvířili.
Včera WikiLeaks zveřejnila dvě videa z roku 2007 z Iráku (nahoře je kratší, celá verze je na stránkách organizace), na kterých osádka z Apache doslova rozstřílela několik lidí na předměstí Bagdádu. Dva z nich byli novináři z Reuters a vojáci zaměnili jejich foťáky či kamery za zbraně. Vyžádali si svolení a na skupinku spustili palbu. Pak stříleli ještě na auto, které se snažilo zachránit jednoho ze zraněných, takže zranili dvě děti a aby toho nebylo málo, auta z jednotky, která přijela na místo, přejela dvě mrtvá těla. To vše je na videu i s komentáři. A věru, není to hezký pohled.
Byť se o tomto incidentu vědělo a proběhlo vyšetřování, přesto ke zmiňované očiště nedošlo. Toto video, jehož pravost byla ozbrojenými silami potvrzena, je jenom logickým důsledkem tohoto faktu. Ozbrojené síly sice začaly vyšetřovat, ale až na nátlak Reuters a pak stejně nesdělily celou pravdu.
Provozovatelé WikiLeaks si stěžují, že jsou v hledáčku tajných služeb jak amerických, tak dalších zemí. Ono ani není divu, když se jeden podívá na metriály, které jsou označené jaků důvěrné či tajné a nyní si je může přečíst kdokoli na webu. Třeba ten, který byl zveřejněný 26. března. „Obětí“ je tentokrát Ústřední zpravodajska služba (CIA), jejíž analytici vypracovali 11. března 2010 (to to bylo venku ale pěkně rychle) materiál jak na Francouze a na Němce, kteří nepodporují misi v Afghánistánu. Těžko soudit, proč zrovna tenhle materiál má být důvěrný, ale co člověk nadělá.
Nejsem odborník na PR (kdybych jím byl, tak se PR živím), ale to, co je v materiálu napsáno moc nepřekvapí. Analytici si vzali průzkumy a z nich usoudili, že v případě Francouzů je zapotřebí se soustředit na tmata s civilisty a uprchlíky a v případě Němců na cenu operace a smysl samotné mise v Afghánistánu. Pokud to jak Němcům, tak Francouzům bude patřičně podáno, pak by se mohla podpora zvýšit. A to zvláště pokud bude do akce zapojen Barack Obama, kterému Evropané obecně věří. Hodně by přitom pomohlo, pokud by se podařilo získat podporu Němek a Francouzek, které misi v Afghánistánu nijak zvlášť nemusejí. Francouzky o osm procent méně než Francouzi a Němky dokonce o 22 procent.
Ale co to bude platné, pokud bude prezident Karzáí pokračovat v nastoupeném trendu, kdy už otevřeně torpéduje úsilí Západu a stává se nebezpečnějším než Taliban a další partičky. Nejprve se pokusil zbavit se cizinců v nezávislé odvolací komisi, která neustále rýpala do zmanipulovaných voleb. Poté trochu ustoupil, aby potěšil OSN a pak se zase naštval, protože mu jeho dekret odmítnul parlament. Načež minulý týden následoval výlev při návštěvě volební komise (všichni se na nadcházející parlamentní volby moc těší), kde obvinil cizince ze zfalšování loňských prezidentských voleb. Telefonem se to pokusil vysvětlit ministryni zahraničí Hillary Clintonové, ale zdá se, že se Karzáí stává docela slušnou přítěží.
Ale co se už s tím dá dělat? Řekl bych, že Karzáího chování bude vycházet z kombinace několika faktorů. Především hledá podporu a zvolil populistickou strunku. Problém je v tom, že ví, že Západ se připravuje na odchod a on v tom zůstane sám. Potřebuje mít proto na své straně Afghánce a zároveň volnou ruku pro vyjednávání s Talibanem, aby si pojistil trůn. Zároveň potřebuje vypadat rozhodně nejenom před domácím publikem, ale i před sousedy, kteří si jej nyní z pragmatických důvodů předcházejí a nabízejí Afgháncům hory doly, pokud se připojí k té či oné regionální koalici.
Kdyby v Afghánistánu fungovala WikiLeaks, možná bychom věděli více. Ale možná by to nakonec bylo k ničemu. Afghánská scéna se nepročistí zveřejněním jednoho, dvou, tří, čtyř… materiálů.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments