Postraumatická stresová porucha je především kvůli operacím v Iráku a v Afghánistánu na vzestupu. Jak ukazují statistiky, jedním z negativních aspektů jsou sebevraždy veteránů, kterým se doslova rozpadá život, zvýšené užívání návykových látek a podobně.

Nyní se mi dostal do ruky text Posttraumatická stresová porucha (verze v PDF se otevře po kliknutí na název nebo na obrázek) od bývalého příslušníka Armády ČR Jaroslava Kulíška i se souhlasem k otištění na On War | On Peace. Jsem rád za možnost umístit článek na stránky. PTSD není v české republice zdaleka takovým problémem jako ve Spojených státech, nebo Británii. Nicméně nikdy není možné říct, že se nás netýká.

Jedním z problémů je to, že dotyčný člověk, který trpí PTSD (a nemusí jít zdaleka jen o veterány konfliktů, ale třeba i o člověka po autonehodě) má ve většině případů pocit, že se nic neděje a že není žádný důvod vyhledávat odbornou pomoc. Lidé v nejbližším okolí si obvykle změny v chování všimnou ale, buď ji nepřikládají význam, nebo se snaží postiženému pomoci sami, aby nakonec zjistili, že na to nestačí. Právě všem, kteří by mohli trpět PTSD je určen text Jaroslava Kulíška:

Článek je určen vojákům AČR – veteránům vracejícím se ze zahraničních misí, kteří nemají dostatek podkladů a materiálů, z nichž by mohli čerpat ucelené informace o PTSD a jejích důsledcích, jakož i základní informace o způsobu možného léčení. Dále je cílem článku objasnit některé ze symptomů (příznaků) této poruchy, a tím umožnit lidem, aby dokázali poskytnout pomoc těm jednotlivcům, u kterých – na základě jejich chování – vyvstává podezření, že mají určitý problém v souvislosti s vysoce stresujícím zážitkem.