V posledním čísle časopisu A report (2/2011) byl publikovaný rozhovor s vedoucím poradců ministra obrany a provozovatelem tohoto blogu Františkem Šulcem. V rozhovoru mne zaujala jedna velice zajímavá myšlenka. Musím přiznat, že mne jako vojáka trochu rozžhavila do běla. Připouštím, že tento článek je trošičku ostřejší, ale nedá mi to jinak.

Odměna či motivace nemusí být zdaleka pouze finanční, ale může jít například i o „pýchu na značku“. Jsem tedy ochoten pracovat za menší peníze, ale to, že pracuji pro „firmu“, jejíž značka je ve společnosti ceněna, mi to vynahrazuje.

Rozumím autorovi výroku a chápu co tím myslí. Ovšem nesouhlasím s jejím zasazením do současnosti. Domnívám se, že tato myšlenka se nehodí do reality panující v současných ozbrojených silách ČR (OS ČR). Proč? Každé profesionální OS, které mají za něco stát, stojí a padají s množstvím peněz, které jsou do nich napumpovány ze státního rozpočtu. To je základní podmínka pro řádné fungování profesionálních OS. Nejsou peníze, není kvalitní a hrdá profesionální armáda. To je fakt. To se nedá vyvrátit. I proto mi přijde zmínka o „pýše na značku“ jako dělání z nouze cnost, které je navíc založené na špatném předpokladu, že vojáci na to budou slyšet.

Doporučuji všem vedoucím funkcionářům, aby se důkladně seznámili s jiným pojmem než je „pýcha na značku“. A tím je Maslowova pyramida potřeb. Je třeba se zaměřit na potřeby bezpečí a jistoty. Tyto potřeby našich vojáků na základních funkcích musí být uspokojeny jako první, pokud chceme, aby se jejich myšlení posunulo někam jinam. Jsou to totiž jistota zaměstnání, jistota příjmu a přístupu ke zdrojům a následně jistota rodiny, které budou rozhodovat o tom, jak se vojáci budou dívat na „firmu“.

Toho si je například vědoma i ta zmiňovaná americká armáda. Vojáci mají veškeré možné a dostupné služby, které mají za cíl, aby se soustředili na svojí práci vojáka. Zpravidla nemusí řešit existenční potíže nebo komplikace spojené s nízkým finančním zabezpečením. Pokud armáda musí snižovat rozpočet, klidně sáhne i do peněz na modernizační nebo zbrojní investice a nelpí na nějakém šíleném poměru s výdaji na vojáky. Kvalitní vojáci něco stojí, ať se to někomu líbí nebo ne. A to by mělo být konečně pochopeno i tady u nás.

Třeba v amerických ozbrojených silách slouží mnoho lidí kvůli tomu, že pak jsou poměrně dobře uplatnitelní na trhu práce, nebo kvůli příspěvkům na studium. Američtí vojáci jsou poměrně dobře uplatnitelní na trhu práce.

To je pravda. Pokud budeme hovořit speciálně o vzdělávání, pak si musí každý uvědomit, že i to stojí nemalé sumy. Systém amerického vzdělávání pro vojáky také funguje za jiných podmínek než rigidní a nepřizpůsobivý český systém. Učitelé dochází na základny, uplatňuje se v hojné míře e-learning nebo online výuka, univerzity přizpůsobují své nabídky vojákům a jejich potřebám a také je snadná přenositelnost zkoušek mezi školami a přizpůsobená délka studia. Něco takového však stojí spoustu peněz, takže jakékoliv srovnání našich OS ČR s americkou armádou vyznívá do ztracena v okamžiku, kdy si položíme otázku, kde na to vezmeme.

Měli bychom mít zájem, aby vojáci své závazky prodlužovali. Investovali jsme do nich. Mají znalosti, praxi a tudíž i vyšší hodnotu než začátečníci.

Ano, měli bychom mít zájem, ale jenom o kvalitní vojáky. A to se za podmínek neustálého snižování rozpočtu (a platů) nedá realizovat. Bohužel se musíme snažit udržet každého bez ohledu na jeho kvalitu. A to jde přímo proti smyslu existence profesionální armády.

Na závěr bych rád poznamenal následující. Operování s „pýchou na značku“ je pěkná věc, ale jsem zvědavý, jak bude tato myšlenka vnímána řadovými vojáky počínaje lednem 2012. Trošku mě to nutí parafrázovat jedno české rčení: „Hladový sytému nevěří“. Pokud se urychleně něco neudělá s platy vojáků zejména na základních funkcích, pak se může vedení OS ČR rozloučit s velkým množstvím vojáků ve výkonu, protože Ti budou muset řešit svoje finanční závazky a úpravy příspěvku na bydlení je v roce 2012 zasáhnou velice citelně. Do té doby neexistuje reálná šance, aby naše mužstvo a poddůstojníci v nějakém masovém měřítku slyšeli na termíny, jako jsou „pýcha na značku“ a „firma“.