Stínadla se vzbouří?

V televizním seriálu Záhada hlavolamu napsaném podle Foglarových románů Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří vystupuje postava tajemného EM. Ta je do určité míry spjatá s celým příběhem hledání hlavolamu ježka v kleci ukrývající tajemství létajícího kola. Postava tajemného EM jistě není tou hlavní postavou příběhů o Rychlých šípech, přesto je postavou důležitou a mocnou, protože spouští určité děje a události.

Při troše fantazie lze pro potřeby analýzy české bezpečnostní politiky najít v celém příběhu inspiraci. Bezpečnostní politiku totiž nakonec ovládá někdo jiný, než by se mohlo zdát z toho, co říká teorie. Parafrázováno řečí kohouta, kterého přijde Nastěnka prosit o zdržení východu Slunce:

Siloví ministři jsou slabí páni, to ministerstvo financí řídí bezpečnostní kokrhání.

A tak si v minulosti bylo možno psát bezpečnostní dokumenty – strategie, koncepce, transformace, knihy, příběh však nakonec opanoval nějaký ten tajemný eMKa, nebo EdJa, BoS či naprosto někdo jiný řídící státní finance. A dělo se tak nezávisle na struktuře rizik a hrozeb.

Výdaje na vnitřní a vnější bezpečnost se zdají být autonomními (stejně jako politika v oblasti vnitřní a vnější bezpečnosti). To nastoluje otázku, kdo vlastně českou bezpečnostní politiku řídí? Je to kolektivní koaliční shoda vládnoucích politických stran nad programovým prohlášením vlády a shoda jednotlivých členů vlády při schvalování strategických dokumentů, nebo to je automatismus rozpočtového mechanismu, do něhož se nepokoušejí zasahovat ani poslanci, byť mají tuto možnost v rámci svých pravomocí při schvalování návrhu zákona o státním rozpočtu a také oni mají mít zájem nad realizací cílů definovaných strategickými dokumenty v oblasti bezpečnosti?

Tyto otázky se mimo jiné objevují v analýze, kterou jsem zpracoval pro projekt TRS a publikoval pod názvem Strategické dokumenty a rozpočtová politika české vlády po roce 1998 v podobě working paperu. Tímto příspěvkem tak reaguji na to, co v diskusi k příspěvku Bílá kniha je ke stažení napsal Studnet. Paradoxně tímto zásahem tajemného eMKa dostal původní název příspěvku další a naprosto nechtěný smysl, což neznamená, že Bílá kniha o obraně má být přepracována. Bílá kniha je totiž analýzou, indikací, stavu, který se jistojistě nezlepší, budou-li ubývat zdroje pro dosažení toho, co si vytkly strategie a koncepce. A zdá se, že na dlouhou dobu bylo rozhodnuto o vítězi souboje mezi máslem a děly.

23 comments

Bohuslav Pernica

CONTRIBUTOR

PROFILE

23 Comments

Dušan Rovenský
1. 7. 2011, 20:47

Ano, Bohuslave, názor že máslo je silnější než děla tu už byl mnohokrát a pokaždé se ukázal chybným. Ve Spojených státech si to mysleli v letech 1945 – 1950 a následná Korejská válka byla jedna obrovská blamáž. Následovala ji tzv. „pentomická éra“ (o které v současné době píši článek) v druhé polovině 50. let 20. století, která byla opět gigantickým selháním:

„Economic recession in the United States, it said, would „seriously preludice the security of the free world.“ Conversely, „a sound, strong, and growing US economy“ would enable the nation „to support over the long pull a satisfactory posture of defense.““ According to standard Republican thinking of the day, the Federal Government best could encourage growth and maintain a strong dollar by putting a clamp on its own spending, Since defense outlays formed the largest part of the Federal budget, Republicans saw an inverse relationship between defense spending and economic well-being.“

Doporučuji knihu The Pentomic Era: The US Army Between Korea and Vietnam od Andrewa J. Baceviche: http://www.dtic.mil/cgi-bin/GetTRDoc?AD=ADA956178&Location=U2&doc=GetTRDoc.pdf
Ivo
1. 7. 2011, 21:04

Zcela úmyslně jsem na nově zvěřejněnou informaci o rozpočtovém výhledu MO do roku 2014 prozatím nereagoval, nechával jsem si to projít hlavou. Nakonec jsem došel k následujícím závěrům:

1. Od začátku až do dokončení jsem projektu Bílé knihy bezvýhradně držel palce. Byla a je odvážná, realisticky a bez předsudků hodnotí co je a není důležité, přijímá podle toho opatření atp. Problém je, že téměř ihned po dokončení se dostala do vleku vnějších okolností, které jen těžko umožní naplnit její vize v nastíněné podobě kvůli rozpočtovým škrtům. Koneckonců je to tak hezky řečeno na straně 54: „Hlavním problémem pro plánování je nestabilita rozpočtového rámce. Koncepce výstavby
profesionální AČR z roku 2002 počítala s tím, že rozpočet Ministerstva obrany bude
2 % HDP do roku 2010. K tomu nikdy nedošlo. Již v roce 2003 musela být tato koncepce
přepracována na změněný zdrojový rámec. A tento rámec se dále zmenšoval navzdory
tomu, že v roce 2006 vláda přislíbila usilovat o jeho zvětšení“.

2. Zcela realisticky neexistuje v naší republice nejnižší hladina podílu rozpočtu MO na HDP. Evidentně to není ani 1/2 doporučené hladiny NATO. Dnes v roce 2011 již nejsme ani na 1/2 s čím počítala Tvrdíkova reforma. Když jsme na toto téma s jedním nejmenovaným generálem na GŠ před necelými 2 lety vedli debatu, v nadsázce prohlásil, že AČR se dá ufinancovat i za 30 miliard, ale tato částka musí bý garantována na dekádu dopředu. No, k částce 30 miliard se v roce 2014 máme plánovaně dostat, jen o garancích si můžeme nechat zdát…

3. Samozřejmě chápu, že AČR nežije ve vzduchoprázdnu. Považuji se za pravicového voliče, nechci aby se stát zadlužoval. Chápu i nelehký půdorys koaličního vládnutí. Přesto mě mrzí, že škrty se dělají podle principu snadnosti provedení. Přestože například ropočet MO je řádově 10x nižší než Práce a sociálních věcí, mezi roky 2011 – 2014 bude muset KAŽDÝ rok ušetřit dalších 5 miliard (na konečných 32,6), zatímco Práce a sociálních věcí si KAŽDÝ rok přilepší o 15 miliard (na konečných 530,7). Je toto pravicové opatření? Vždy jsem se učil, že dle pravicové doktríny má být stát silný ve třech resortech – Ministerstvo zahraničních věcí, Vnitra a Obrany. Změnilo se něco?

4. Nechci strašit, ale domnívám se, že státy, které se nedokáží počit z vlastních dějin je budou nuceny prožít znovu. Skutečně jsem zapomněli z jakého podhoubí vznikla 2. světová válka? Hospodářsky zbídačená Evropa zasažená světovou krizí 30. let, odzbrojování dohodových mocností, neschopnost mezinárodních institucí prosadit svou vůli vůči těm, kteří narušovali světový mír, neschopnost jednoho státu platit dusivé finanční podmínky reparací, ústup jedné z mocností ze slávy… Historie se samozřejmě nikdy neopakuje 2x stejně, nástup Hitlera není na pořadu dne. Ale všem musí být jasné, že závětří 70. a 80. let (myšleno ve svobodném světě) je nenávratně pryč. Nerad bych se dožil toho, že budu muset na stará kolena s hrstkou kamrádů utíkat za exilovou vládou do Londýna a doufat, že nás zase někdo osvobodí. Už proto, že na diverzní výsadky na území Protektorátu budu už počertu starý :-).

5. Na závěr si dovolím doufat, že zveřejněná čísla jsou jen pokusným balónkem pro vyjednávání a že zafunguje princip perského trhu. Jinak vážně nevím…
121BAT
1. 7. 2011, 21:46

Mnohokrát tu byla zmíněna „hrdost na značku“ nebo esprit de corps. Předpokládám, nebo spíše doufám, že se tento srdeční vztah k armádě vyskytuje i u nejvyššího managementu armády, na GŠ apod. Myslím, že kdyby nejvyšší velení pohrozilo rezignací, protože snad nechce být u toho jak AČR bude pomalu zacházet na úbytě, tak by se těch 5 – 8 miliard navíc pro armádu snad našlo. A GŠ by mělo podržet ministerstvo, jsou snad na jedné lodi.
Emil Frída
2. 7. 2011, 19:39

Nejsem si vůbec jist, jestli se lze na vývoj v Česku v posledních 20 letech dívat prizmatem pravice a levice. Konečně, v Africe je jedno, jestli je u moci pravice nebo levice. Vždy vítězí soukromý zájem a poučení z vlastní historie není žádné. Nemůže být. Na to jsou dějiny těch zemí příliš krátké, nebo příliš dlouhé a slíbit lze vždy více, než lze splnit…
J.D.
3. 7. 2011, 10:49

http://dialog.ihned.cz/c1-51953980-sedlackova-videoglosa-svet-se-trese-a-nam-chybi-plan-b