fbpx

Studie: pocit viny může způsobovat PTSD

Předběžné závěry studie prováděné na příslušnících námořní pěchoty ukazují, že posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD) může způsobovat pocit viny. Zdrojem viny jsou morální dilemata, kterým musejí vojáci v bojových zónách čelit, ať už jde o prožitek z útoku, při kterém zahynuli spolubojovníci, či o náhodné zabití civilistů během operace.

„How do they come to terms with that? They have to forgive themselves for pulling the trigger,“ says retired Navy captain Bill Nash, a psychiatrist and study co-author. The idea of „moral injury“ as a cause of PTSD is new to psychiatry. The American Psychiatric Association is only now considering new diagnostic criteria for the disorder that would include feelings of shame and guilt, says David Spiegel, a member of the working group rewriting the PTSD section. Traditionally, PTSD symptoms such as nightmares or numbness to the world have been linked to combat violence, fear of being killed or loss of friends.

Jde o poměrně zajímavé zjištění. Ve Spojených státech jsou se studiem PTSD poměrně daleko, už jenom proto, že podle odhadů touto poruchou trpí na dvě stě tisíc veteránů, kteří prošli Irákem a Afghánistánem. Mezi symptomy poruchy patří úzkost, deprese, či noční můry, veteráni jsou náchylnější k alkoholismu, užívání drog, je vyšší pravděpodobnost, že spáchají trestný čin, nebo sebevraždu a podobně. To má samozřejmě dopad nejenom na ně samotné, ale především na jejich okolí a rodiny.

Na stránkách amerického úřadu pro veterány je proto PTSD věnována velká pozornost. Bylo vytvořeno Národní středisko pro PTSD, které se věnuje výzkumu a shromažďování informací o poruše. Na stránkách jsou i telefonní čísla a další kontakty pro všechny, kteří buď trpí posttraumatickou stresovou poruchou, či pro jejich blízké. Je tam například i rádce pro vojáky i rodiny těch, kteří se vracejí z bojové zóny.

Už asi dnes nikdo nebude „léčit“ PTSD tak, jako generál Patton, který za války nafackoval v nemocnici vojákovi otřesenému výbuchem. Nezraněný voják v nemocnici byl pro něj něco naprosto nepředstavitelného. PTSD je ostatně relativně nový fenomén, jehož vážnější studium se datuje až do 80. let minulého století.

Asi nejvýše postaveným důstojníkem, který ukončil službu v armádě kvůli PTSD byl kanadský generál Roméo Dallaire. Ten velel kontingentu OSN ve Rwandě v roce 1994 v době genocidy. I přes veškerou snahu nebyl schopen masakrům zabránit, protože se vlastně do toho žádné z velmocí nechtělo. Jeho zpověď je velice otevřená a bolestná. Jak píše v knize Shake Hands with the Devil poté, co genocida skončila, nebyl schopen normální komunikace a utíkal ode všech lidí.

I would just sneak away and then drive around, thinking all manner of black thoughts that I couldn’t permit myself to say to anyone for fear of the effect on the morale of my troops. Without my marking the moment, death became a desired option. I hoped I would hit a mine or run into ambush and just end it all. I think some part of me wanted to join the legions of the dead, whom I felt I had failed. I could not face the thought of leaving Rwanda alive after so many people had died. On my travels around the country, whole roads and villages were empty, as if they’d been hit by a nuclear bomb or the bubonic plague. You could drive for miles without seeing a single human being or a single living creature. Everything seemed so dead.

Ale zpátky na začátek tohoto textu, respektive k výzkumu, který označil pocit viny za hlavního viníka posttraumatické stresové poruchy. Asi bych neměl být překvapen, když jsem si listoval Dallairovou knihou a hledal, který z popisů jeho tehdejších stavů by byl nejvhodnější, že jsem našel tuto větu:

The guilt I felt was incalculable.

37 comments
Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

37 Comments

  • Profilový obrázek
    Schneider
    28. 11. 2011, 11:46

    Eichmann žádným syndromem netrpěl. – Do horoucích pekel, oni se snaží léčit zase jen následky, ne příčiny. Kdy už si uvědomí, že expedice žoldáckých armád exportujících „svobodu“ a „demokracii“ a celý tento „světonázor“ je zrůdný? Že PTSD je přirozenou reakcí živého organismu, který je nadán svědomím? A že absence PTSD u účastníků téhož je řadí k Eichmannovi, a že by s nimi ělo být podle toho jednáno?

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Tomas.Kolar
    28. 11. 2011, 18:39

    Takže každý, kdo prošel misí kupříkladu v Afghánistánu a netrpí PTSD, by měl být oběšen?!

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Dušan Rovenský
    28. 11. 2011, 22:51

    Pro Schneider: Exportovat „svobodu a demokracii“ jste poslal tyto lidi i Vy a ostatní občané tím, že jste zvolil současnou politickou garnituru, která nám vládne. Máte pocit viny? Pokud ne, tak Vás řadím k Eichmannovi a mělo by s Vámi být podle toho jednáno.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Schneider
    11. 12. 2011, 23:47

    ad Rovenský: Pletete si pojmy a trpíte iluzí vševědoucnosti. Jinak byste si nemohl namlouvat, že víte, koho jsem volil či nevolil. Pokud jste z mého příspěvku nevyčetl nejen pocit viny, ale především bezmocnosti, přečtěte si jej prosím znovu. Proto si tady třepím hubu, aby si lidé jako Tomas.Kolar uvědomili, že tam byli ve stejné pozici, jako Rusové tady i tam, a všichni další agresoři. Kolar by si měl navíc uvědomit rozdíl mezi slovy „jednáno“ a „odsouzeno“. Ano, žoldáci jsou nájemné síly a absence svědomí je u nich zřejmě výhodou. Já vím, že je to lákavé být konečně jednou na straně vítězného velkého bratra a za poměrně dlouhé love. A že je těžké obstát se zdravým rozumem proti té demagogické mašinérii, která si vycucá z prstu cokoliv, aby „zdůvodnila“ vpád kam se té hrůzné síle zachce. Ale ať se na mne nikdo nezlobí, ani můj kamarád odstřelovač, s nímž vedu líté debaty, ale nemohu oslavovat padlé vojáky jako „národní hrdiny“. Padli při výkonu své profese, to je vše. Je to jistě nepříjemné konstatování, ale právě absence osobní odpovědnosti vedla v hrůzám minulého století. A to byli vojáci rekrutováni ze zákona. Zde je to jejich volba. Proto ta nutná tvrdá důslednost.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Tomas.Kolar
    12. 12. 2011, 9:57

    Pokud budu s někým jednat, jako s jiným, jež byl oběšen, musím jej také oběsit. To je neúprosná logika vycházející z vaší argumentace. Nebo se mi tak alespoň jeví nevědíc, co se vám lidově řečeno „honí v hlavě“. Občas není od věci si uvědomit, že ostatní neví přesně, co máte na mysli, a vyvodit z toho přesnější formulace.

    Nikde v mém příspěvku není nic o tom, jestli si myslím, že jsme měli do Afghánistánu/Iráku/Kosova…. jít bojovat nebo ne, to mi tam vkládáte vy.

    Poslední poznámka, vztahující se k oné přesnosti vyjadřování – podívejte se prosím do nějakého slovníku, co znamená slovo žoldák.

    REPLY

Nejnovější komentáře