Americké letectvo letos poprvé vycvičí více pilotů bezpilotních letounů, než pilotů stíhacích a bombardovacích letounů dohromady. Tato statistika je dalším důkazem o proměně vzdušné války, kterou můžeme sledovat zvláště v posledních deseti letech. Tradičnímu letectvu vyrostl konkurent, což má samozřejmě pozitivní i negativní aspekty.

Nejvíce pilotů bezpilotních strojů projde Hollomanovou leteckou základnou v Novém Mexiku. Učí se létat se stroji MQ-1 Predator a MQ-9 Reaper.

The student pilots at Holloman begin their training in simulator bays — small rooms jam-packed with computer processors and monitors. It’s there that they first get their hands on the remote controls. At their workstations, the student pilot sits on the left, the sensor operator — the person who monitors the aircraft and weapons systems — on the right. An instructor loads in images of Afghanistan and gives the assignment: The pilots, sitting in New Mexico, are to fly a drone over Afghanistan, providing an escort for Humvees… After the student pilots have mastered the simulator, they move on to ground control stations out on the tarmac. From these metal rectangular storage containers, the student pilots control Predators and Reapers out on test runs.

Jedním z negativních trendů vývoje je prohlubující se propast mezi „piloty“ a „piloty“ v souvislosti s nárůstem počtů před pár lety ještě „operátorů“. K nevraživosti těch, kteří se vždy považovali za špičku letectva, přispívají i finanční škrty projevující se v tradičním a drahém letectvu. U bezpilotních strojů, které jsou levné, je trend přesně opačný.

Samozřejmě nevraživost, ať má jakékoli kořeny, má i své symboly. V tomto případě jde například o to, že jsou všichni označováni jako „piloti“, že obsluhy bezpilotních strojů nosí letecké kombinézy, aniž by kdy opustily zemi, že musejí procházet stejnými přísnými testy, že mají příplatky a podobně. Zkrátka to, co se odehrává je kulturní změna, nikoli sci-fi, a my máme to štěstí, že ji můžeme sledovat v přímém přenosu.

…It’s something Steve is still trying to make sense of for himself. „That distance and that separation is there that prevents you from feeling that piece of the airplane, or maybe being as one with the airplane. But what it also does is take the risk out of you flying the airplane, so you don’t have to worry about being shot down,“ he says.
So the very thing that protects these pilots — not being in the cockpit — is what makes them wonder if they’re really pilots.
Outside, an F-22 flies overhead — a plane with a fighter pilot in the cockpit. Fighter jets do fly out of Holloman. It helps remind new pilots like Kelly how they are supposed to think of themselves when they’re flying a drone.