Příspěvky označené výcvik
Kdo je vlastně pilot
Autor: František Šulc Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 3. 12. 2011
Americké letectvo letos poprvé vycvičí více pilotů bezpilotních letounů, než pilotů stíhacích a bombardovacích letounů dohromady. Tato statistika je dalším důkazem o proměně vzdušné války, kterou můžeme sledovat zvláště v posledních deseti letech. Tradičnímu letectvu vyrostl konkurent, což má samozřejmě pozitivní i negativní aspekty.
Nejvíce pilotů bezpilotních strojů projde Hollomanovou leteckou základnou v Novém Mexiku. Učí se létat se stroji MQ-1 Predator a MQ-9 Reaper.
The student pilots at Holloman begin their training in simulator bays — small rooms jam-packed with computer processors and monitors. It’s there that they first get their hands on the remote controls. At their workstations, the student pilot sits on the left, the sensor operator — the person who monitors the aircraft and weapons systems — on the right. An instructor loads in images of Afghanistan and gives the assignment: The pilots, sitting in New Mexico, are to fly a drone over Afghanistan, providing an escort for Humvees… After the student pilots have mastered the simulator, they move on to ground control stations out on the tarmac. From these metal rectangular storage containers, the student pilots control Predators and Reapers out on test runs.
Jedním z negativních trendů vývoje je prohlubující se propast mezi „piloty“ a „piloty“ v souvislosti s nárůstem počtů před pár lety ještě „operátorů“. K nevraživosti těch, kteří se vždy považovali za špičku letectva, přispívají i finanční škrty projevující se v tradičním a drahém letectvu. U bezpilotních strojů, které jsou levné, je trend přesně opačný.
Samozřejmě nevraživost, ať má jakékoli kořeny, má i své symboly. V tomto případě jde například o to, že jsou všichni označováni jako „piloti“, že obsluhy bezpilotních strojů nosí letecké kombinézy, aniž by kdy opustily zemi, že musejí procházet stejnými přísnými testy, že mají příplatky a podobně. Zkrátka to, co se odehrává je kulturní změna, nikoli sci-fi, a my máme to štěstí, že ji můžeme sledovat v přímém přenosu.
…It’s something Steve is still trying to make sense of for himself. „That distance and that separation is there that prevents you from feeling that piece of the airplane, or maybe being as one with the airplane. But what it also does is take the risk out of you flying the airplane, so you don’t have to worry about being shot down,“ he says.
So the very thing that protects these pilots — not being in the cockpit — is what makes them wonder if they’re really pilots.
Outside, an F-22 flies overhead — a plane with a fighter pilot in the cockpit. Fighter jets do fly out of Holloman. It helps remind new pilots like Kelly how they are supposed to think of themselves when they’re flying a drone.
Na výcviku s bývalým příslušníkem Delta Force
Autor: Ondrej Slechta Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 1. 12. 2011
Přepadení VIP kolony; Foto Ondřej Šlechta
Hrdiny akčních hollywoodských trháků s protiteroristickou tématikou bereme zpravidla s rezervou. Filmy o nesmrtelných strojích na zabíjení mají málo společného s realitou. Existuje pár povedených výjimek, jejichž děj a obsazení s realitou velmi souhlasí. Takovým je třeba snímek Černý jestřáb sestřelen, natočený na motivy americké operace „Obnovená naděje“ jejímž cílem bylo chytit hlavu somálské milice Mohammeda Farraha Aidina a která se zvrtla v několikahodinový boj proti desetinásobné přesile. Naskytla se mi příležitost, dostat se do přítomnosti člověka, který jako mladý člen úderného týmu jednotky 1st. SFOD Delta bojoval v roce 1993 v ulicích somálského Mogadiša. Přijel na pozvání slovenské výcvikové firmy Raid and Defense Academy školit příslušníky zvláštních jednotek v technikách boje proti terorismu.
Jim Smith působil v minulosti v US Army Rangers, odkud přešel do Delta Force. V Somálsku patřil k prvnímu týmu, který se během akce v Mogadišu po zásahu raketou zřítil v helikoptéře UH-60 Black Hawk k zemi. Veterán elitní protiteroristické jednotky po odchodu ze služby ale nezahodil samopal do žita. Tak jako řada jeho amerických kolegů se svezl na vlně privatizace bezpečnostního sektoru a založil výcvikovou firmu Spartan Tactical, která poskytuje střelecký a taktický výcvik pro federální a státní složky, ale také zájemce z řad civilistů ve Spojených státech i po celém světě.
Těžko na cvičišti
Nové Mesto nad Váhom, které se nachází jen několik kilometrů od česko-slovenské hranice, bylo chladného říjnového víkendu svědkem výcvikového kurzu, na který se sjeli čeští i slovenští instruktoři různých jednotek speciálního určení. Agentura RDA, pořádající kurz, byla před časem založena bývalými příslušníky speciálních jednotek slovenské armády. Vyvinuli zde celý systém přípravy na rizikové a nebezpečné situace.
Bývalý příslušník Delta Force a nyní soukromý instruktor Jim Smith; Foto Ondřej Šlechta
Můžete zde absolvovat základní kurzy taktické střelby z pistole i útočné pušky, naučit se bojovat v zastavěném prostředí, projít kurzem přežití v extrémních podmínkách, potápět se ve velkých hloubkách, nebo získat certifikaci osobního strážce. Většina výcvikových programů je primárně určena pro bezpečnostní složky, proto sem jezdí cvičit policisté, vojáci i soukromé bezpečnostní agentury, nicméně i civilista bez sebemenších bezpečnostních dovedností může podstoupit některý z výcviků. Když si ho zaplatí.
Slovenští instruktoři nepozvali veterána z Mogadiša na přátelskou besedu o střílení. Smith přiletěl podělit se o své dlouholeté zkušenosti a účastníky, sestávající z instruktorů policejních zásahových, i speciálních vojenských jednotek Česka i Slovenska připravit na rizikové operace, vykonávané ve vozidle. To znamená jak se pokud možno nenechat zabít během přepadu kolony vozidel, což je velmi častá taktika povstalců a teroristických skupin na Blízkém východě, ale čím dál častěji i kriminálních gangů na Západě.
Nacvičovala se například reakce na přepad kolony s diplomatickým vozidlem a evakuace důležité osoby do bezpečí. Autor článku dostal možnost vyzkoušet si na vlastní kůži, jaké to je být v kůži VIP osoby, která je například během cesty na jednání v rizikové oblasti napadena nepřátelskými ozbrojenci.
Nenechte se mýlit, že jako chráněný subjekt, obklopený vycvičenými lidmi to máte nejsnazší. Naopak, ti na druhé straně v reálu střílí na vás a ne na ochranku, která je pro ně pouze nevítanou překážkou. Bohužel se pak při evakuaci příliš nehledí na komfort, úkolem je totiž ochránit život VIP, takže se na nějaké boule od rantlu dveří z toho, jak vás osobní strážce ověšený samopalem a zásobníky cpe do auta, moc nehledí. Dlužno dodat, že jsem to celé absolvoval několikrát, takříkajíc „na sucho“, i v podmínkách reálné střelby.
Soukromí bojovníci
Jaká je motivace lidí, kteří opustí armádu, aby si založili firmu, trénující armádu? Odpověď je jednoduchá – finance. Stále nové škrty nutí vojáky, ale i policejní složky omezovat výdaje a na nákup nové techniky a další prohlubování znalostí a schopností příslušníků často už nezbývají peníze. Soukromé výcvikové středisko s profesionálním zázemím si za kvalitní výcvik nechá tučně zaplatit a získané peníze může investovat do nákupu nových zbraní bez zprostředkovatelů, nebo zaplatit přílet zkušeného odborníka s mnohaletými zkušenostmi z protiteroristických operací. Takovému trendu se nevyhne ani Česká republika.
Indie i Pákistán se zapojují do výcviku Afghánců
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 2. 7. 2010
Afghánští vojáci cvičí zastavení krvácení (9. června 2010); Foto Chief Mass Communication Specialist Jeremy L. Wood, U.S. Navy
Afghánský prezident Hámid Karzáí souhlasil s tím, že skupina afghánských důstojníků dostane výcvik v Pákistánu. Jde o průlom, protože dosavadní vztahy mezi Karzáím a Pákistánci nebyly nikterak dobré. Karzáí například Pákistán obviňoval z toho, že torpéduje jeho snahu o dohodu s některými Talibanci tím, že zatýká ty, se kterými chce jednat.
Vzájemná nedůvěra byla poměrně velká, i kvůli vlivu tajné služby Inter-Services Intelligence (ISI) na Taliban a na dění v Afghánistánu. Nicméně, situace je prý horší a horší a tak si Karzáí s Pákistánci nakonec potřásl rukama. Důstojníků neprojde výcvikem mnoho, ale tento krok má význam pro vzájemné vztahy a neměl by zůstat nepovšimnutý Západem.
Some key U.S. officials involved in Afghanistan said they knew nothing of the arrangement. „We are neither aware of nor have we been asked to facilitate training of the Afghan officer corps with the Pakistani military,“ Lt. Gen. William B. Caldwell IV, head of the NATO training command in Afghanistan, said in an e-mail. But Afghanistan, he said, „is a sovereign nation and can make bilateral agreements with other nations to provide training.“
Jen Spojené státy údajně doposud utratily od roku 2002 za výcvik a vybavení afghánských bezpečnostních sil 27 miliard dolarů. Do podzimu příštího roku má být počet afghánských vojáků a policistů dvojnásobný. Američané, kteří o dohodě příliš nevěděli, nejsou nikterak proti, i když z toho někdo může mít nepříjemný pocit, že nemají věci příliš pod kontrolou, když jim Hámid Karzáí zamlčí takovou „novinu“.
V této souvislosti je zajímavý ještě jeden aspekt. Před pár týdny se objevila informace, že Indie bude od srpna cvičit důstojníky a mužstvo afghánské armády. Půjde o pár desítek lidí a v Indii jim má být poskytnut především výcvik v protipovstaleckém boji. Ani nemusím připomínat, že Indie je tradiční rival Pákistánu a podle Washington Postu Pákistán tlačil na Afghánce, aby s výcvikem souhlasili, několik týdnů.
While ANA personnel have attended courses at Indian military training establishments before, this is the first time basic training is being provided to them. And while the first batch consists of 55 ANA personnel, it is unclear whether this number is likely to go up later and would depend on requests from the ANA, available vacancies in regimental training centers and Indian government policy.
Indie údajně zvažovala, že vyšle do Afghánistánu instruktory, ale kvůli obnoveným útokům na Indy a indická zařízení a zároveň kvůli silné Pákistánské opozici se jí do toho nechce. Tyto události jsou dalším důkazem toho, že regionální hra o Afghánistán je v plném proudu. A pokud bych měl být hodně hrubý, asi bych to zhodnotil tak, že se Západem nikdo moc do budoucna nepočítá.
Zkušenosti z výcviku ANA a ANP
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 9. 11. 2009
V souvislosti s vraždou pěti britských vojáků afghánským policistou jsem vás vyzval, zda byste se nepodělili o nějaké zkušenosti z výcviku ANA či ANP. Položil jsem několik otázek: Jaká jsou při výcviku rizika? Dá se podobným incidentům nějak předejít? A jaké jsou dle vás dosavadní lessons learned v oblasti výcviku a spolupráce s ANP a ANA?
Chci poděkovat Ivovi, že se rozhodl přispět a doufám, že se ozve ještě někdo další:
- Výcvik – zde žádná “rizika” nevidím. Výcvik probíhá na poměrně elementární úrovni (mluvím o 4. kandaku v Logaru), nejde o nic hi-tech, tedy zneužitelného. Češi se podíleli pouze jako doplněk činnosti francouzského OMLT týmu, a to v rozsahu jednoho dne v týdnu (střelecká příprava, zdravotnická příprava, řidičská příprava). Doplňovali jsme je v oblastech, které nebyli schopni sami zabezpečit (na příkladu řidičské – vozidla HMMWV nejsou ve francouzské armádě zavedena, v české ano). Obecně lze říci, že by byl nutný mnohem systematičtější výcvik a začít s výcvikem menších jednotek. Toho ale Francouzi nebyli schopní, především díky nevhodné struktuře OMLT týmu – nebyla ambice ani schopnost cvičit menší celky než rota.
- Operace s ANA – překvapivě dobré zkušenosti. Veškeré operace, které jsme s vojáky ANA dělali, proběhly bez problémů a splnily svůj účel. Najdou se věci, ve kterých jsou velmi dobří a nopak, které jim vůbec nic neříkají – to je dáno ale jejich výcvikem.
- Dá se takovým incidentům zabránit – těžko. To ale neznamená, že bychom neměli ve spolupráci pokračovat. Za prvé je obrovský rozdíl mezi spolehlivostí ANA a ANP, mnohem větší, než se může z Evropy zdát. Za druhé je to incident vytržený z kontextu. Za dobu, co jsme byli v Logaru, se stal pouze jeden incident, který zahrnoval zranění nebo smrt příslušníka US Army od ANA/ANP. Za tu samou dobu jich tam zemřelo minimálně 15 jinými způsoby. Stát se to může, stávat se to bude, ale masivní a kvalitní výcvik ANA a ANP je jedinou exit strategy, kterou NATO vůbec má.
- Řešením (tohohle segmentu problému – bezpečnosti) jsou jednoznačně OMLT teamy a něco na způsob “combined platoons”, tak jak byly činné u US Marines ve Vietnamu.
Britské problémy a pár otázek pro vás
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 5. 11. 2009
Podle statistik Brity čeká nejkrvavější rok od války o Falklandy v roce 1982. Ještě před včerejším incidentem, při kterém zemřelo pět vojáků rukou afghánského vojáka policisty statistika říkala, že Britové letos přišli o 87 lidí. Teď je toto číslo ještě vyšší. Do konce roku zbývají dva měsíce a v Afghánistánu letos tedy zemřelo 92 britských vojáků. (Následující citát nepočítá s oněmi pěti ztrátami ze včerejška.)
A total of 224 British service personnel have died since the start of operations in Afghanistan in 2001, compared to 255 in the two-month war against Argentina 24 years ago. The number of servicemen and women injured has also been extensive – a total of 940 in the four years of combat.
Včerejší incident je ovšem v mnohém více šokující, než přechozí ztráty v boji. Vojáci, jejichž úkolem byl výcvik ANP zemřeli, když se zastavili na afghánské policejní stanici. Jeden z afghánských policistů po nich začal střílet zřejmě ve chvíli, kdy si sundali neprůstřelné vesty. Útočník uprchl, k útoku se přihlásil Taliban. Britský premiér Gordon Brown řekl:
„While we are assembling evidence, the Taliban have claimed responsibility for this incident,“ Mr Brown told MPs in the Commons on Wednesday. “It may be that the Taliban have used an Afghan police member or they have infiltrated the Afghan police force and that is what we’ve got to look at,“ he said.
Podle některých informací však střelec pracoval pro policii tři roky. Pravděpodobnější bude, že dlouhodobě nepatřil k Talibanu, ale že ho někdo uplatil. Napadlo mně také, že není nemožné, že si vyřizoval osobní účty, například kvůli někomu z bližší či širší rodiny. Ale to je skutečně jenom spekulace. Nic z výše uvedeného však nezmění na tom, že o život přišlo pět lidí, kteří se snažili Afgháncům pomoci. Jsou to:
- Sergeant Major Darren Chant, 1st Battalion The Grenadier Guards
- Sergeant Matthew Telford, 1st Battalion The Grenadier Guards
- Guardsman James Major, 1st Battalion The Grenadier Guards
- Acting Corporal Steven Boote, Royal Military Police
- Corporal Nicholas Webster-Smith, Royal Military Police
Tato událost má a bude mít velký vliv na veřejné mínění, které je už tak proti britské angažovannosti v Afghánistánu. Jsou obavy, že by mohla být vláda přinucena dříve či později ke stažení. Co by to znamenalo pro misi v Afghánistánu není potřeba zdůrazňovat.
Lord Ashdown writes in The Times: “There is now a real chance that we will lose this struggle in the bars and front-rooms of Britain, before we lose it in the deserts and mountains of Afghanistan.” Lord Powell said that the public wouldn’t accept a strategy that did not include a cut-off point within three years.
Výcvik afghánských sil je klíčový, ale včerejší incident ukazuje na rizika, která jsou s tím spojena. A řekl bych, že toto je jedno z mnoha. Docela by mně proto zajímaly vaše názory a zkušenosti. Předpokládám, že někteří z vás něco podobného v Afghánistánu dělali a nebylo by od věci se podělit o názory na tuto věc. Mohou být velice zajímavé, ale havně mohou i někomu pomoci.
Jaká jsou při výcviku rizika? Dá se podobným incidentům nějak předejít? A jaké jsou dle vás dosavadní lessons learned v oblasti výcviku a spolupráce s ANP a ANA?
Žijící/nežijící tankové vojsko
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 16. 9. 2009
Foto army.cz
O možném konci tankové jednotky v Přáslavicích (což ministerstvo odmítlo, i když je otázka, zda to není odmítnutí pouze dočasné) jsem na OWOP psal zde a zde. Tomáš Soušek nyní napsal rozsáhlý text v zářijovém ATM, který si stojí za to přečíst. A to nejenom kvůli úvahám o tom, jestli mají tanky ještě místo v moderním válečnictví, ale spíše kvůli stavu, ve kterém se tankové vojsko v ČR nachází a „pozornosti“, která je mu věnována. Je to bída, bída bída…
Na jednu stranu ministerstvo, ale třeba i poslanec Vidím hlasitě říkají: musíme mít vše, jsme přeci suverénní stát. Praxe je ovšem zcela odlišná:
Provozni limity tankoveho praporu se proto prakticky každym rokem snižuji, a to dosti radikalně. Napřiklad v roce 2004, kdy 73. tpr převzal prvnich 9 modernizovanych tanků, najel každy T-72M4 CZ v průměru vice než 800 km a vystřelil 68 ran plnou raži. O rok později už každy z 18 tanků najel průměrně jen 572 km a vystřelil 28 ran. V roce 2008 se pak průměrny ročni najezd jednoto T-72M4 CZ a tudiž i jedne posadky dostal na pouhych 167,5 km, přičemž každy tank vypalil v průměru jen 17 ran plnou raži. Ani limity pro letošni rok nejsou nijak přiznive, navic přislušnici tankoveho praporu se připravuji na nasazeni v roli pěši jednotky v ramci aliančniho uskupeni sil okamžite reakce NRF-14. Utvar tak ma stanoveno maximalně 250 km na jeden tank a jeden rok s tim, že dalšich 300 km mohou přidělit nadřizene stupně veleni. Letošni realita bude ovšem takova, že posadky 1. a 2. tankove roty najedou jen asi 75-100 km při vycviku zaměřenem na udrženi vycvičenosti specialisty… Pokud jde o střelby plnou raži, limit stanovuje 20 vystřelů na tank za rok, ovšem cely 73. tpr dostal na letošek jen 400 cvičnych nabojů raže 125 mm. V praxi se tudiž 1. a 2. tr budou tankistickemu vycviku věnovat pouze 2-3 tydny v roce, 3. tr pak zhruba o dva tydny dele. Je zcela jasne, že takoveto limity neumožňuji zvyšovani operačnich schopnosti tankoveho vojska a začinaji se už dostavat i pod uroveň nutnou pro proste udrženi schopnosti současnych. Podle odbornych odhadů by při kvalitnim vycviku musela jedna posadka najet alespoň 500 km ročně a vystřelit kolem 40-50 ran plnou raži. O takovych limitech si ale dnešni češti tankiste mohou nechat jen zdat.
Poněkud smutný popis. Je to důsledek neschopnosti rozhodnout se, co vlastně chci a přijmou odpovědnost za radikální kroky. Když člověk čte o tankistech z Přáslavic, několikrát ho napadne: dejte jim ránu z milosti, i přesto že tankové vojsko má v této zemi dlouhodoubou tradici, jak upozorňuje Tomáš Soušek. Tahle existence/neexistence je mnohem horší, než neexistence, řekl bych.
Tomáš v článku správně připomíná, že některé země nasazují tanky v Afghánistánu. Jistě, i české modernizované tanky, za které se utratily miliardy, by mohly být nasazeny v Afghánistánu. Šlo by asi ale o tak náročnou operaci, která by byla minimálně stejně komplikovaná, možná ještě komplikovanější než nasazení vrtulníků. A těžko říct, jakou by nasazení tanků mělo efektivitu. A 30 tanků na obranu ČR?
Zkrátka, čeští politici by měli přestat veřejnosti nalhávat, že ČR má a může mít vševojskovou armádu. Nemá. Má odevšeho (až na výjimky) zbytky. Proto, buď dejte tankistům dost prostředků, aby mohli cvičit a nebo řekněte: nemáme na to a tanky pro naši obranu nepotřebujeme. To, co se děje je mnohem horší a je to nefér nejenom vůči veřejnosti, která za svou bezpečnost platí nemalé částky a hlavně vůči lidem v Přáslavicích, kteří stále doufají, že se jednou situace zlepší, ale zatím se zhoršuje a zhoršuje.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments