Bilboard v Mauretánii; via Wikimedia Commons
Možná se bude na první pohled zdát tento příspěvek off toppic, ale vzhledem k tomu, že do jisté míry popisovaný případ (ale i další zmiňované) přispívají k negativnímu obrazu Ministerstva obrany, myslím, že se patří. Včera Vrchní soud v Praze definitivně zprostil viny bývalého ministra obrany Martina Bartáka a podnikatele Michala Smrže, kteří se měli dopustit korupce při pořizování vozidel Tatra.
Upřímně, moc velké překvapení – soudě podle toho, co bylo o stavu důkazů publikováno v médiích – to není, snad jen pro křiklouny v diskusích na internetu a po hospodách. Jsem rád, že to tak dopadlo, protože se ukázalo, že spravedlnost je slepá a že právní stát u nás funguje. Bohužel až u soudu a po letech tahání člověka stokou, ze které se jen tak nevzpamatuje. Stačí si připomenout, jak před léty vypadaly zprávy o tomto případu – vyšetřovaní byli předem odsouzeni. V tom je podle mě hlavní problém vymáhání práva v České republice. Obdobná podezření v jiných zemích jsou obvykle vyšetřována a řešena prioritně, protože poplivání někoho je snadné a zničení mu života také. V tom se skrývá hlavní díl nespravedlnosti ve spravedlnosti včera vyřčené soudem – proč to trvalo tak dlouho?
Nikdy jsem nepatřil k přátelům, ani obdivovatelům Martina Bartáka. Naše vztahy za moc nestály, takže to, co jsem napsal výše, vyjadřuje mou nespokojenost nikoli, jako jeho kamaráda, ale jako občana České republiky. Velice mě trápí vyšetřování, které trvá léta, a když už se neví kudy kam, začnou „záhadně“ unikat kousky spisů do médií. Někdy „déle rozhodně neznamená lépe“, důkazy se vysedět nedají a případ, který byl včera rozetnut, je toho zářným příkladem.
Jsem upřímně zvědav na vyústění dalších zásadních kauz, jako je například nákup letounů CASA, respektive obvinění exministryně obrany Parkanové. Vyšetřování se také táhne léta a nic. A lidé, na které bylo ukázáno, musí chodit kanály. Pro obviněné z tak společensky závažných činů, jako je korupce, jsou léta vyšetřování, kdy o sobě čtou v novinách, jací jsou zločinci, lidé si na ně na ulici ukazují prstem, těžko shánějí práci a vše se navíc mnohdy přenáší i na jejich děti, naprosto ponižující a poškozují obraz právního státu.
To se dá krásně dovozovat například z reakcí pod články týkajícími se včerejšího rozhodnutí. Nechci přeceňovat remcaly na internetu, ale jsem přesvědčen, že jejich „logika“ funguje i mimo virtuální svět. Parafrázoval bych webový názor asi takto: Barták i Smrž jsou jednoznačně vinní z úplatkářství a za to, že nesedí, je zodpovědná soudcovská mafie. Bohužel se neobjeví názor, který je více na místě, než výkřiky o soudcovské mafii (je nutné si neustále připomínat, že pokud existuje pochybnost, dotyčný musí být osvobozen): je chybou policie, že nedodala důkazy, které by u soudu obstály, je chybou státního zástupce, že obviněné nechal vláčet blátem tak dlouho (při vědomí toho, že korupce se prokazuje složitě).
Případ, který mě trápí mnohem víc, se ovšem týká jednoho generála, kterého si velice vážím. Jde o kauzu, která měla být od začátku naprosto jasná, alespoň tak byla prezentována v médiích a státní zástupce předpokládal rychlé uzavření a soud. Nestalo se tak. Mimochodem, jde o dosti vážný případ, kvůli němuž padla i vláda. Případ „zneužití Vojenského zpravodajství“ se dostal k soudu až více než rok poté, zatímco jiné případy, které byly servírovány dohromady jako velký konspirační propletenec, v zásadě vyšuměly do prázdna. Jde přitom o zcela závažný případ a na rozdíl od „ukrytého zlata v sejfech banky“ o mnohem – z hlediska důkazního – triviálnější. Alespoň se tak může zdát třeba z „náhodou uniklých“ odposlechů a vůbec všeho, co se objevilo v médiích.
Proč to tedy trvá tak dlouho? Protože to zas není tak neprůstřelné, jak mohl před časem naznačit trestní příkaz soudu pro Prahu 1, který rozhodl, že zpravodajci mají být potrestáni kázeňsky, jinými slovy, že se nestal trestný čin? Nevím, jsem zvědav, jak to dopadne, až se znovu všichni před soudem sejdou v lednu. Ale hlavně doufám, že to dopadne už brzy, protože k odvedení ředitele vojenské tajné služby v poutech z areálu Ministerstva obrany, vláčení generála bahnem, pro uvržení jeho i jeho rodiny do nejistoty musejí být hodně vážné důvody, řekl bych principiálně i systémově naprosto zásadní. Pokud jsou, pak předpokládám, že obvinění budou potrestáni a prokáže se správnost tehdejšího postupu policie i státního zastupitelství. Pokud nikoli, jsem hodně zvědav, co se bude dít. Každopádně všechno to trvá příliš dlouho a je to nedůstojné i člověka, který by byl nakrásně vinen.
To, co jsem napsal výše, nosím v hlavě už měsíce. Bylo nevhodné, abych takové věty říkal veřejně dříve coby zaměstnanec Ministerstva obrany. Již pár měsíců ovšem nejsem státním úředníkem a tak si myslím, že si mohu takovýto komentář dovolit. Nikterak nepředjímám rozhodnutí soudu, byť generálovi Kovandovi držím palce, protože jsem jej měl možnost poznat jako slušného a čestného člověka, který se nevyhýbá zodpovědnosti. Pokud bude shledán vinným, můj vztah k němu se nikterak nezmění. Pokud bude osvobozený, budu hodně zvědavý, co se bude dít potom.
A navíc, nejde jenom o tyto viditelné případy. Podobně dlouho trvají i jiné případy, které nejsou v radaru médií a netýkají se podezření z korupce, ale třeba i pochybení při správě státního majetku. Mnoho z těchto případů končí po létech osvobozením a po člověku se chce, aby zapomněl a začal žít stejně, jako předtím.
18 comments
18 Comments
Doppler
4. 12. 2014, 22:53Příspěvek není zas tak moc „off topic“ obraz armády a politiků na veřejnosti vždy budou utvářet takové nejasnosti. Těžko pak někomu vysvětlovat za co nebo za koho to má vlastně, v případě potřeby, nasadit i svůj život.
Prokázat korupci je v tomto státě těžké i v případě, že u někoho naleznete „sedmičku“ v krabici. :-)
V tomto článku je řečeno asi dost, pan Schwarzeneberg, alespoň dle mého názoru nemluví do větru:
http://ceskapozice.lidovky.cz/karel-schwarzenberg-nam-vysvetlil-jak-se-zivi-politicke-strany-pwp-/tema.aspx?c=A120713_113339_pozice_72615
…dříve se dokonce v jednom rozhovoru rozpovídal i o tom jak to chodilo v případech zakázek v Rakousku, zmińoval dokonce konkrétní procenta provizí jednotlivých politických stran.
O morálce na české politické scéně snad raději netřeba psát.
REPLYVít
4. 12. 2014, 23:48Pane Šulci vaše články už nejsou novinářsky nestranné, začínáte se vyjadřovat jako politik. Je vidět, že vaše politická zkušenost Vám jako novináři spíše ubrala. Na začátku vašeho blogu to byly zajímavé články, nyní je zde cítit určitá vyprahlost vašich témat. Je samozřejmě velice jednoduché někoho odsoudit, ale v tomto státě je nemožné cokoliv někomu dokázat. Což znamená pouze to, že všichni jsou nevinní. Přesvědčování veřejnosti o tom, že sledování premiérovy manželky je tím pravým úkolem pro VZ (nikoliv civilní složky) a morální kvalitách obviněných je dobrá mediální masáž. Je s podivem, že se k tomu uchyluje novinář, který má nálepku „nezávislý.“ Pokud jediná prokázaná vina je ve špatně utracených penězích, tak opět zde máme další nevinné. Staré osvědčené heslo „jsou rovní a rovnější“ opět začíná být v módě.
REPLYFrantišek Šulc@Vít
5. 12. 2014, 13:08Dobrý den, dovolím si pár poznámek:
1) již delší dobu nejsem novinář a nenazývám se tak, byť příležitostně píši;
REPLY2) nestrannost a objektivita jsou nedosažitelne mety a používají se spíše jako hůl. Byť se člověk snaží sebevíc, vždy pracují – minimálně podvědomě – preference (jen těžko budu nestranný, když budu psát o masovém vrahovi). U komentářů, což je případ tohoto textu, nestrannost a objektivita neni možná a tudíž ani vyžadovaná;
3) nevkládejte mi do úst to, co jsem neřekl, ani nenapsal. Ten text není o pravých úkolech pro vojenské zpravodajství a podobně, nehodnotím, co se stalo, protože neznám spis ani všechny detaily;
4) pozastavuji se nad něčím jiným, konkrétně nad délkou vyšetřováni, kdy jsou lidé – kteří byli poté soudy mnohokrát osvobozeni – veřejně ponižováni. Jsou příklady lidí z policejního prezídia, z ministerstva obrany a odjinud. Flagrantním příběhem toho, co kritizuji, je třeba to, co se stalo Věře Jourové;
5) korupce se dokazuje obecně komplikovaně, nejenom u nás, ale všude ve světě, čehož by si měly být dobře vědomé orgány činné v trestním řízení a přemýšlet i o tom, zda to, co na někoho mají, má šanci obstát;
6) o vině může rozhodnout soud nebo Bůh. Nejsem ani jedno a tak si – asi na rozdíl od Vás – nedovoluji vinu stanovovat. Zůstávají maximálně pochybnosti.
Vít
5. 12. 2014, 21:45Dobrý den
REPLYděkuji Vám, že jste připsal vaši reakci na poněkud tvrdší komentář.
1) Pokud jsem Vás nazval novinářem, soudě tak podle Vaší praxe pro různá média.
2) Zde s vámi souhlasím, samozřejmě na Vašem blogu (to jsem opomněl, že je to váš blog) je neutralita Vaše podvědomí, nás čtenářů je naše podvědomí. V tom bude vždy názorový nesoulad.
3) Rozdíl v podvědomí vnímání situace, samozřejmě vychází s osobní zkušenosti či kontaktu, který někdo má a někdo nemá.
4) Těžko můžeme soudit co je odpovídající délka vyšetřování a soudů, nevyšetřujeme a ani nesoudíme, nezávidím ani jedné straně, hledat vinu či nevinnu… myslím, že jsme opět u toho podvědomí.
6) Vinu jsem nestanovil, jeden rozsudek již zazněl. Myslím si, že bůh nesoudí (o jeho existenci mám pochybnosti) a soudy – ve světle různých soudů jako obyčejný člověk nevím jestli soud soudí ve prospěch státních zástupců, kteří věří ve vinu, nebo obhájců, kteří věří v nevinu nebo soudí podle zákonů, kterých je příliš mnoho. Zde nastupují pochybnosti a naše podvědomí. K uvedené kauze mi schází jedna podstatná věc. Každý, kdo pracuje nejen pro státní správu má určité povinnosti a odpovědnost, kterou hodnotí a stanovují nadřízení. Nechápu proč odpovědnost za jednání vojáků služebně činných musí rozhodnou soud, proč není možné aby o tom zda bylo pochybeno či nikoliv není schopen rozhodnout nadřízená složka. Samozřejmě nevím, kdo to je podle zákona, ale někdo to být musí. Povinnosti a pravomoce jsou snad jasně určeny. Ty zná i ten nejnižší voják, natož šéf VZ.
Jinak samozřejmě každý názor má svou váhu, včetně toho Vašeho. Čtenářem Vašeho blogu zůstávám, byť nemusím souhlasit s Vašimi názory, ostřejší komentář je motorem k hlubšímu zkoumání a pochopení toho, co je možná napsáno jen obecně.
Ivo@Vít
6. 12. 2014, 8:42Ad Vít)
Trochu tangenta ode mně, ale neodpustím si to, jelikož ta myšlenka by mohla někde zakořenit.
Rok jsem strávil v Americe u Námořní pěchoty a měl jsem proto možnost z blízka se seznámit se systémem po kterém tak voláte: „Nechápu proč odpovědnost za [trestní] jednání vojáků služebně činných musí rozhodnou soud, proč není možné aby o tom zda bylo pochybeno či nikoliv není schopen rozhodnout nadřízená složka.“
Chraň nás ruka Páně, to je totiž návrat k vojenské prokuratuře a vojenským soudům, byť to tak nenazýváte. Byť tento systém má i své výhody (kompetenci soudce v dané problematice – plné pochopení závažnosti všech konotací kolem neuposlechnutí rozkazu vojáka na bojové misi je pro civilní soudkyni trochu oříšek), má v sobě neodmyslitelně zabudovanou jednu konstrukční vadu.
Pokud se v USA příslušníkovi/příslušnici ozbrojených sil stane nějaký trestný čin a dojde k němu ve vojenském prostoru/na základně jediný oznamovací orgán je vojenská policie, která má výlučnou jurisdikci. Ta podání prošetří / nebo taky ne. Následně se přes vojenskou prokuraturu dostane před vojenský soud. Ten rozhodne tak či tak. Jenže:
1. Je třeba mít na paměti, že se jedná o uzavřený vojenský systém, který na rozdíl od civilního má v sobě mentálně, z dobrých důvodů, zakódovaný princip upřednostňovaný princip upřednostňování zájmů kolektivu nad zájmy jednotlivce. A teď si onen princip promítněme do trestního případu… Velitel, jehož „kázeňská“ pravomoc, na rozdíl od ČR, rozhodně nekončí u bagatelního nežádoucího jednání, má v mnohých případech zájem, aby jméno jednotky zůstalo nepoškozeno. Tudíž vyvine tlak na: toho, kdo podání podal, na VP, na vojenský justiční systém, aby se tak stalo. Mnohdy není třeba vynakládat ani žádný tlak, oni to v tom uzavřeném vojenském systému „všichni tak nějak cítí“…
2. Druhým aspektem je, když pachatelem je sám velitel. Modelovým příkladem je případ znásilnění, noční můra amerických ozbrojených sil, zejména proto, že je tak rozšířená (v AČR byl, pokud se nemýlím takový případ zaznamenán v roce 2004 u Hradní stráže). U amerických ozbrojených složek jsou to tisíce ročně. Pocit moci a de fakto presumtivní beztrestnosti, které si je vědom jak pachatel, tak oběť, vede k ohromnému nárůstu takového jednání.
http://www.usatoday.com/story/nation/2014/05/02/military-sexual-assault/8630871/
Při jedné řízené diskusi o této problematice, jež následovala po instruktážním filmu, jsem zmínil názor, že problém není v nedostatečném proškolení mužstva a důstojníků, že „sexual assault is bad“, ale v chorobně nastaveném systému. Američané nemohli uvěřit, že v ČR voják/vojačka vystavené trestnému činu, například znásilnění, prostě zajdou na nejbližší civilní policejní služebnu, tam to ze sebe vysypou a od té doby plní v trestním řízení AČR pouze roli asistenční. Pokud by to samé udělal voják USA, tak na něj budou koukat, jako by šel s případem znásilnění na drážní inspekci…
Sečteno a podtrženo, buďme rádi za náš justiční systém. Nezkoušejme žádné experimenty, důsledky druhé a třetího řádu mohou být úplně jiné, než bychom zamýšleli.
REPLYMeldik@Vít
6. 12. 2014, 13:15Dovolim si upresnit drobne rozdily, ktere popsal Ivo ve sve odpovedi. V zasade naprosty souhlas s Ivem, ze vojenska prokuratura nema v nynejsi ACR a obecne resortu MO smysl (uzavrenost kolektivu, provazanost a „kamaradsoft“ mezi pripadnymi veliteli a vojenskymi soudci s tlaky na predem dohodnuty vysledek atd..). Odpoved na Vasi otazku, proc nerozhoduje velitel je snadna. Dle Ustavy, listiny prav a svobod obcanu a zakonu muze o vine a odneti svobody rozhodnout jen a pouze soud. Jelikoz vojenska prokuratura byla zrusena, musi to byt „civilni“ soud. Neco jineho je rizeni s vojaky v ramci prestupku, ci jinych spravnich deliktu, kdy naopak zakon o prestupcich 200/1990 v § 10 praví: Podle zvláštních předpisů se projedná jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustily
a) osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci, příslušníci bezpečnostních sborů,
jedna se napriklad o klasicke dopravni prestupky, prestupky proti domacimu nasili, verejny poradek atd.. k rozhodnuti ma velitel (spravni organ) moznost vyuzit sveho pravniho poradce a ma opravneni nahlizet do spisu,registru atd…neumim si ale predstavit, ze stejny velitel posle vojaka napr. na 10 let do vezeni za vrazdu,pokus o ni ci co jineho.
uvodni paragrafy trestniho radu (Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ) hovori jasne, jaky zpusobem, jakymi prostredky a s jakym ucelem je trestni rizeni vedeno, kdy hierarchie vysetrovani TC je jasne dana:
pachatel + obet -> policejni organ -> statni zastupce -> soud -> verdikt.
Dovolim si jen nesouhlasit s Ivem v nametovem bodu znasilneni. Kazdy vojak ci vojacka ma pravo se s podezrenim na TC obratit na vojenskou policii, ktera ma ze zakona stejnou povinnost v takovem pripade konat jako „nejbližší civilní policejní služebna“. trestni rad v §12 odst. 2 pism. e) [policejnimi organy se rozumeji] pověřené orgány Vojenské policie v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil a osob, které páchají trestnou činnost proti příslušníkům ozbrojených sil ve vojenských objektech, proti vojenským objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku státu, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo obrany,
vysetrovani je uz potom otazkou soucinosti organu VP, PCR, pripadne dalsich organizaci a zejmena rozhodnutimi statniho zastupce, ktery bud prelozi vysetrovani nekomu jinemu, zastavi, ci ukoluje policejniho organ.
REPLYKarel@Meldik
8. 12. 2014, 23:11Předesílám, že mít v současné miniaturní armádě ještě vojenskou justici, to by asi bylo opravdu příliš; už té policie se mi zdá ažaž.
REPLYNicméně jako pamětník se musím smutně usmívat nad názory typu „uzavrenost kolektivu, provazanost a „kamaradsoft“ mezi pripadnymi veliteli a vojenskymi soudci s tlaky na predem dohodnuty vysledek atd.“. Docela mne takové úvahy překvapují, zřejmě jde o něco hlubšího – takové jednání se nyní asi považuje za normální nebo za aspoň nikoliv neobvyklé. Koneckonců není čemu divit, havlovská morální devastace po roce 1989 je zoufalá.
Ale ono tomu tak všude není a nebylo ani u nás. Mohu posloužit příkladem z bývalého režimu: to takhle chvíli po rozdílení celodenní směny, asi v 17:30, u brány zastavil žigulík, v něm mladší muž a žena. Muž se u dozorčího pluku prokáže jako npor. JUDr. XY, prokurátor Vyšší vojenské prokuratury ZVO, žena je zapisovatelka. Nechá si zavolat velitele pluku, vyčlenit kancelář, povolat některé příslušníky štábu a předložit jejich dokumentaci. O co šlo? Na velitele pluku přišlo oznámení, že zneužil svoji pravomoc, například že bez souhlasu velitele ZVO povolil zapůjčit výkonnou elektrocentrálu blízkému JZD, kde vyhořela trafostanice a během hodiny by jim uhynuly tisíce kuřat, nebo že ženisté při výcviku místo aby buldozerem vyhrábli jámu a pak ji zase zasypali zplanýrovali mez pro obec. Prokurátor šetřil asi týden a zjistil opodstatněnost oznámení. Závěr? Velitel pluku, samozřejmě člen KSČ, ze své trestné činnosti neměl žádný osobní prospěch, takže dostal jen podmínku.
Anonym@Karel
11. 12. 2014, 13:06coz ovsem nemuze vyloucit, ze dotycny velitel pluku nemel spatnou povest u nadrizeneho stupne a nekdo ho nechtel napriklad klepnout pres prsty a napriklad mu timto nechtel znemoznit postup vys..muzete se nad timto smutne pousmivat, ale to je tak jedine co s tim muzete, protoze toto plati obecne a ne jen v armadach
REPLYeinstein@Meldik
25. 1. 2015, 12:10Dovolím si také přispět do této diskuze……po zkušenostech, které mám z období před listopadem 1989, považuji zrušení vojenské prokuratury a systému vojenských soudů, za nesprávný krok….Zapomíná se tu na to, že vojáci řešili problematiku přečinů a tr. činů, všech ozbrojených složek státu, nevyjímaje VB a příslušníky tehdejší STB….je to podle latinského „a kdo hlídá hlídače“……např. v. roce 1986 se mi pplk ing Kouřil /příslušník generálního štábu Tábor/ pokusil znásilnit družku…..a v souvislosti s tím mi kpt. od VB /dopravní odbor/ nabídl úplatek ve výši 20 000,- aby bylo oznámení vzato zpět…….nebýt voj. prokuratury, věc by se nedostala ani k soudu……..dnešní systém postihu protiprávního jednání příslušníků ozbrojených složek je naprostá fraška, kdy se vám „útvary kontroly“ a inspekce smějí do „obličeje“/ odmítnou vyslechnout svědky/, státní zastupitelství oznámení nepřijme, nebo ho předá orgánu proti němuž je směřováno……..samozřejmě mluvím o zcela konkrětních „činech“…….je samozřejmě faktem, že zprofesionalizováním AČR a snížením fyzického počtu jeho příslušníků, je tak velké „monstrum“ jako byla VP a voj. soudy naprostým nesmyslem, ale důsledkem jeho zrušení je vznik vakua, které nebylo žádným nezávislým orgánem nahrazeno…. Stát dle mého názoru v současwné době není schopen garantovat dodržování vlastní ústavy a práva a to následně vymáhat…….Výsledkem toho je, že většina lidí /myslím ty, které fyzicky, osobně znám/, se domnívají že faktickou moc u nás přebírá SZ, PČR a soudy……
REPLYkrull@einstein
27. 1. 2015, 18:35Mno, myslím si, že podávat jakékoliv podněty např. Inspekci MO se jeví jako zbytečné. Jak asi může dopadnout vyšetřování vojáků bývalými vojáky…? A prosím nepište mi tu, že nic nevím o tom jak pracuje IMO…
REPLYDušan Rovenský
6. 12. 2014, 8:22„A lidé, na které bylo ukázáno, musí chodit kanály.“
A kteří lidé konkrétně to jsou?
REPLYDoppler@Dušan Rovenský
6. 12. 2014, 15:21“ Bohužel až u soudu a po letech tahání člověka stokou, ze které se jen tak nevzpamatuje.“
REPLYPatrně tu autor přirovnává naši „justiční mafii“ a systém advokacie ke stoce, a jak napsal Meldik, pan Barták si tu procházku růžovým sadem prodloužil sám, i díky „zdravotním problémům“ neumožňujícím mu přijít k soudu.
Tomas.Kolar
6. 12. 2014, 10:45V principu souhlasím s tím, že délka soudního řízení obecně je u nás často neúnosná. Nemám problém ani s argumentem, že OČTR by měly být skutečně dobře vybavené důkazy, jdou-li zatknout někoho kvůli korupci či překročení pravomoci. Tím spíše, jedná-li se o velitele VZ či o možnou destabilizaci vlády. Trohu mne ale překvapilo tvrzení: „Pokud bude shledán vinným, můj vztah k němu se nikterak nezmění.“ Možná jsem divný, ale pokud by nějaký můj známý byl shledán vinným v tak závažné věci jako je porušení pravomocí velitele zpravodajské služby, asi by to můj vztah k němu nějakým způsobem změnilo. Tím netvrdím, že bych se s ním hned přestal stýkat nebo jej považoval za méněceného či tak něco. Prostě jen, že změna by nastala.
Nicméně v obecné rovině s článkem skutečně souhlasím. Míra očernění obviněných je skutečně značná, bylo by proto záhodno, kdyby státní zástupci sdělovali obvinění, až když budou mít pádné důkazy. Netýká se to ovšem jen korupce, ale i spousty dalších TČ.
Ivo: Díky za výborný komentář.
REPLY