Dostal jsem dva texty od českých vojáků ke kauze „nácků“ v armádě. Ani jeden z pisatelů si nepřál být jmenován, což respektuji. Přesto jsem se rozhodl, že články umístím na stránky, protože jsou podle mně zajímavými příspěvky do diskuse.

Ještě, že máme  novináře, protože bez jejich přispění by zřejmě činnost Vojenské policie neměla na kauzu s nacistickými symboly příliš velký vliv a peníze daňových poplatníků vynakládané na její udržování by se míjely účinkem. Plukovník Procházka by sám sebe pochválil za to jak situaci „vyřešil“ a úplně by mu uniklo, že se s velkou pravděpodobností dopustil maření vyšetřování trestného činu, a že „bohorovně“ překročil svou velitelskou pravomoc. Jan Gazdík ve svém článku píše:

Překvapen byl i náčelník generálního štábu Vlastimil Picek, kterého Blaško o skandálu poté informoval. Picek ještě před odletem do zahraničí nařídil, aby vojenská policie zakročila. Problém je však v tom, že policisté sloužící v Afghánistánu o chování Čermáka i Matonohy informovali své nadřízené. A nestalo se nic. Přesněji jen to, že velitel kontingentu v Lógaru plukovník Petr Procházka nařídil spálit potahy přileb se znaky SS jednotek. Z jeho rozkazu pak byly zlikvidovány i usvědčující fotografie. Zachovalo se jich jen několik. Vojáci z elitní brigády, kteří se na MF Dnes obrátili, se proto domnívají, že velení armády incident cílevědomě zamlčuje a zametá po něm všechny stopy. „Nikdo nám to nevymluví,“ říká jeden z nich.

Vím, že to každému čtenáři nemusí být na první pohled zřejmé, ale jedná se zde o mnohem závažnější systémový problém než  „pouze“ o selhání  těchto příslušníků a jejich velitelů. Tím problémem je dlouhodobá snaha ovlivňovat nezávislost Vojenské policie a snaha GŠ začlenit Vojenskou policii do vlastní organizační struktury a tedy podřízenosti. Otázka zní, co k tomu GŠ vede? Koncepčnost, efektivita, jednotnost nebo jiný rádoby důležitě znějící termín, který když se rozebere, tak může jeho obsah jen těžko obstát proti obsahu termínu nezávislost.

Nezávislost jakéhokoliv orgánu činného v trestním řízení je totiž tím prvním a vůbec nejdůležitějším předpokladem. Pouze pokud je tento atribut naplněn můžeme hovořit o funkčnosti tohoto prvku ozbrojených sil. Jak je možné, že Vojenská policie nebyla schopna pokračovat ve své činnosti, tzn. informovat státního zástupce o tom co se děje a předat mu k tomu dokumentaci, jak jí to ukládá zákon? Jak je možné, že Vojenská policie dovolil „zamést kauzu pod koberec“ na základě rozhodnutí plukovníka Procházky?

Skoro se nabízí se otázka, zda potrestání provinilců formou spálení pokrývek neprovázel rituál s pochodněmi a bubny? Jednalo se o ojedinělý jev (nátlak ze strany plukovníka Procházky v kombinaci s neprofesionalitou konkrétních vojenských policistů), nebo se jedná o nebezpečný trend panující v našich ozbrojených silách (tzn. Vojenští policisté si nechávají „navelet“ co a jak mají dělat od velitelů kontingentů v zahraničí)?

Pokud se jedná spíše o trend, pak je třeba se ptát, co jej způsobuje a co je nastaveno systémově špatně? Já se domnívám, že se jedná spíše o trend, ktrerý má za cíl učinit Vojenskou policii podřízenou GŠ a to jak v ČR, tak i v zahraničí a zajistit si tím prostor pro ovlivňování odhalování a vyšetřování trestné činnosti vojáků. Konečně, po všech těch ostudných aférách vysokých funkcionářů GŠ, se jim člověk ani nediví, a je mu jasné, proč by spousta z nich Vojenské polici ráda „přistřihla křídla“.

Vojenská policie má zůstat nezávislá (tzn. v přímé podřízenosti civilní kontrole resortu – tedy minstra obrany). V demokratickém sytému, ve kterém se tato civilní kontrola často obměňuje je obtížné, aby byla tato přímá podřízenost zneužívána, a že by se z ní stala jakási „pretoriánská garda“. Mnohem větší nebezpečí však hrozí v případě podřízenosti Vojenské policie generálnímu štábu, protože to nastavení by mnohem více umožňovalo i lákalo ovlivňovat její nezávislost.

Četl jsem řadu příspěvků k této „náckovské“ kauze a trochu mi připadá, že jejich obsah je ovlivněn současnou „ožehavostí tématu“ ve vztahu k současnému předsedovi vlády, ohrožení jeho rodiny a zřejmostí nebezpečnosti propagace nacismu. Překvapuje mě však, že téměř nikdo není schopen, nebo ochoten jít hlouběji pod povrch a poukázat na velmi nebezpečné systémové nedostatky (pokud se tedy neomezí na konstatování o systémových nedostatcích), které by měly být podle mého názoru postřehnutelné a vyvolat diskusi (a případně i akci).

Vojenská policie je velice důležitá, ale něco jí očividně brání v tom, aby mohla fungovat dobře a naplňovat své poslání. Pokud se kauza s „českými nácky v uniformě“ odbude pouze potrestáním přímých viníků a jejich velitelů (což je samozřejmě správné) a neučiní se opatření nezbytná k tomu, aby Vojenská policie mohla nezávisle vykonávat svojí činnost, pak můžeme pouze doufat, že si generální štáb nějakým způsobem časem nepodřídí i české novináře. Pak bychom měli skutečně „ozbrojené síly k pohledání“( co jiného se dá, ale čekat od generace důstojníku, kteří byli formováni natíráním trávy na zeleno, když nebyla dostatečně zelená).