Bílá kniha o obraně pět let poté: Gripen, Gripen, Gripen!

Podle § 16 odst. 2, písm. f) zákona č. 2/1969 Sb O zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, česká vláda zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru České republiky. Této otázce se nemohla nevyhnout ani BKO. Schopnostem vzdušných sil jsou věnovány odstavce 7.6.9 až 7.6.14. Schopnosti ochrany vzdušného prostoru České republiky ilustruje obrázek na straně 101, který pro daňové poplatníky vynakládající v té době v průměru 2 mld. Kč za pronájem 12 letounů JAS-39 Gripen vizualizuje vztah mezi prostředkem zajištění nedotknutelnosti vzdušného prostoru a měřitelnými výkony naší účasti v integrovaném systému letecké obrany NATO.

V době schválení BKO v květnu 2011 jako závazného programového dokumentu vlády zbývalo do konce pronájmu 14 letounů necelých pět let a koncepce ochrany vzdušného prostoru hovořila jasně. Protože se program Gripen osvědčil, bylo nejenom rozhodnuto v něm pokračovat a pokusit se vyjednávat o druhé periodě pronájmu 12+2 letounů JAS-39 Gripen, ale také provést jeho technické zhodnocení, aniž by se Česká republika zavázala k převodu letounů do svého vlastnictví. Nadšení panovalo zejména z faktu, že obchodní vztah vláda-vláda nemůže být spojen s jakýmkoliv podezřením z úplatku.

Vyjednávače ze Švédského království hlídalo jejich ministerstvo financí a poslanci. Vyjednávače za českou stranu sledoval někdo jiný, těžko říct, jestli to bylo Vojenské zpravodajství, anebo libanonská zpravodajská služba. V každém případě se nenaplnilo očekávání, že švédský daňový poplatník bude na českého daňového poplatníka hodnější a dopřeje mu výraznou slevu. Na obou stranách tohoto modelu totiž stojí zákony chránící zájmy daňových poplatníků, které neumožňují vyjednáváním srazit obchodní marži zbrojního výrobce a obchodníka jak by tomu bylo v případě otevřeného výběrového řízení.

Spoléhat na tento obchodní model je proto nejenom docela obchodně naivní, ale také pošetilé. Ve skutečnosti nejsou cizí vlády ničím jiným než obchodními prostředníky. Pokud ony „nakoupily s korupcí“, anebo v dobré víře „předražily nákup“ od domácího výrobce, proč by měly toho, komu věc dále předprodávají, byť by to byla spřátelená vláda, šetřit? Umožnění nákupů zahraničního vojenského materiálu bez prostředníků, jež BKO iniciovala před pěti lety, bylo nakonec zbytečné. Český daňový poplatník prostě na otevřenou soutěž na globálním, nebo alespoň evropském, trhu zbrojních technologií nemá nárok.

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře