Tanky jsou na bojišti 21. století zbytečné

Tanky jsou na bojišti 21. století zbytečné

Poctivá polemika může být velice přínosným mentálním cvičením. Vybíráme pro čtenáře z 51 tezí připravených Institutem moderní války na West Pointu. Po textu o (ne)možnosti nové světové války přinášíme polemiku o tom, jestli má použití tanků na moderních bojištích smysl. Píší: Vlastimil Šindelář (proti) a Samuel Kolesar (pro).

PROTI:

Idea konce éry tanků na bojištích 21. století je naivní a nepodložená zkušenostmi z reálného světa. Tanková vojska a tanky budou existovat dále a jediné, co se bude měnit, je míra technologií a koncepce jejich využití. Svůj argument stavím na kombinaci následujících tvrzení: tanky jsou na bojišti stále esenciální, státy s nimi počítají a investují nemalé prostředky do jejich vývoje a modernizace, navíc neexistuje nic, co by je v této době efektivně nahradilo.

Tanky jsou na moderním bojišti nenahraditelným prostředkem. Tank je stroj kombinující arzenál těžkých zbraní s výbornou ochranou pro posádku, schopný se pohybovat v obtížném terénu. Může útočit na různé složky vojska nepřítele, překonávat překážky a poskytovat fyzický kryt pro vlastní jednotky. Žádný jiný stroj na bojištích kombinující tyto přednosti neexistuje.

Ano, role tanků se změnila, už nikdo nepředpokládá existenci velkých tankových bitev jako ta u Kursku. Změnil se modus operandi tankového vojska, ale ne jeho potřeba. Když se podíváme na dnešní situaci ve světě, tak vidíme, že existuje množství nových konfliktů, kde jsou tanky na bojišti klíčové; ať je to konflikt na Ukrajině, občanská válka v Sýrii anebo konflikt dvou znepřátelených kmenů v Libyi, kde tanky excelují právě díky jejich výše popsaným atributům. Tank je na moderním bojišti v participaci s ostatními složkami vojska silným a obávaným protivníkem, je nepostradatelný v roli, kterou vykonává, a jeho přítomnost je stále rozhodující. A to i přes mnoho opačných názorů, které vyplynuly na povrch po letech asymetrických konfliktů, které západní státy vedly např. v Iráku nebo Afghánistánu, kde se tyto mocnosti setkaly po prvotním vítězství s tuhým guerillovým odporem. To, že tanky bojovaly v konfliktech, na které nebyly úplně uzpůsobené (jak svou podstatou tak použitou taktikou), neznamená, že budou nadále bojovat jen v těchto konfliktech a že podstata konfliktů se navždy změnila.  Poslední vývoj událostí např. na Ukrajině mi dává za pravdu. Je vidět, že je lepší tanky mít než nemít.

Státy jsou si v dnešní době těchto argumentů dobře vědomy, a proto se nezdráhají investovat horentní sumy peněz do jejich vývoje a modernizace. Příkladem nového vývoje budiž ruská Armata nebo polský Pl-01. Státy investují i do modernizace, což můžeme pozorovat v Polsku, USA, Rusku nebo na Ukrajině. Modernizují zbraňové jednotky, řešení aktivní a pasivní ochrany, techniku pro zajištění lepší komunikaci a přehled o situaci na bojišti, lepší ovládání zbraňových jednotek nebo úplné oproštění tanků od nutnosti být ovládány posádkou. Tím by došlo až k vytvoření velmi efektivních, dobře ozbrojených a nebezpečných pozemních dronů (jako první vlaštovku můžeme vidět ruský URAN-9).

Ovšem s vývojem ochrany a schopností tanků se také vyvíjí prostředky pro jejich zničení. Na moderním bojišti je samostatný tank snadnou obětí ATGM nebo bojového vrtulníku. Proto se jejich vlastní efektivita odvíjí spíše od způsobu využití a výcviku posádky, který obvykle determinuje úspěch či neúspěch jejich nasazení.  To je vidno na různých příkladech z historie: Britové útočící na postavení chráněná obávanými 88mm kanony, Izraelci dělající stejnou chybu v jomkipurské válce, tentokrát oproti moderním sovětským protitankovým střelám, nebo iráčtí tankisté naprosto tristně a zbytečně přicházející o tanky Abrams v boji proti IS, jen kvůli své vlastní neschopnosti. Tento argument se dá použít pro jakoukoliv složku armády – samostatný tank, helikoptéra nebo letadlo bez podpory ostatních složek a čelící protiopatřením protivníka nenadělá nic. Proto závisí hlavně na způsobu jeho využití z globálního pohledu na operace.

Je jasné, že tanky z bojišť v nejbližší době nezmizí, imperativem použití tanků ale samozřejmě zůstává jejich integrace do celého „koncertu“ a spojení všech typů bojových sil na bojišti. Když v tomto některá z armád selhává, tak se potom příslovečný Goliáš reprezentovaný tankem může stát snadnou obětí Davida s ATGM.

PRO:

Tanky jsou mrtvá záležitost a obrovské investice, které do nich některé státy vkládají, jsou vyhozené peníze. Důvod, proč se to dělá, je jediný a poměrně jednoduchý – setrvačnost. Současní velící důstojníci ozbrojených sil většiny států NATO, i těch, které ve studené válce byly součástí Varšavské smlouvy i dalších vojenských mocností, jsou odchovanci právě studenoválečných doktrín. I když většina válek, kterých se hlavní studenoválečné mocnosti účastnily, byly proxy-války nekonvenčního charakteru, plány operací obou soupeřících bloků se soustředily na středoevropský prostor, který měl být dějištěm obřích tankových bitev.

Toto se naštěstí nikdy nestalo, ale myšlení, které tyto bitvy plánovalo, nás ani po více než 25 letech od skončení bipolárního konfliktu neopouští. Důstojníci, odchováni na plánech obřích tankových manévrů, dnes zastávají generálské pozice a z jejich myšlení plyne také nepochopitelné ulpívání na potřebnosti tankového vojska. Toto myšlení pak přebírají mimo států NATO, dalších evropských států a Ruska i regionální vojenské mocnosti jako Čína, Írán, nebo Indie.

Jistě, tanky mají jistý smysl, pokud mluvíme o konvenčním konfliktu moderního ražení. Většina států NATO, zejména pak ty menší, se ale podobných konfliktů neúčastní. Místo toho tady máme nekonvenční konflikty nízké intenzity, které vyžadují úplně jiný druh výzbroje, než jsou tanky. Jako příklady můžeme uvést třeba pokročilé obrněné transportéry s moderní pasivní i aktivní ochranou a výzbrojí pro podporu vysazené pěchoty, vyspělou komunikační techniku, rychlé transportní vrtulníky nebo letadla schopná přistávat na improvizovaných dráhách či prostředky přesné vzdušné podpory. Nejsou to levné záležitosti, nicméně téměř vždy jde o lépe utracené peníze, než by byla investice do obrněného vojska.

Kupříkladu cena tanku Leopard 2A6 v současných dolarech činí téměř 6 milionů, cena amerického M1A2 Abrams se šplhá k 9 milionům dolarů a i nejnovější tank ruské provenience T14 Armata se s cenou šplhá k 4 milionům dolarů v přepočtu. Pořízení a udržování velkých tankových jednotek vyzbrojených těmito moderními stroji, případně jejich přímými předchůdci (přičemž si dovolíme tvrdit, že udržování starších strojů nemá smysl už vůbec), se tak stává extrémně finančně náročné a nenese s sebou moc výhod. Mnohem lépe využitými prostředky pro současné bojiště mohou být například letadla pro blízkou vzdušnou podporu jako L-159 Alca, nebo A-29 Super Tucano, s cenou pod 10 milionů dolarů za kus. Jejich využití v postmoderním konfliktu nízké intenzity, kde jsou vlastní a spojenecké jednotky na palební podpoře životně závislé, je mnohem větší než tanku. Stejným prizmatem se můžeme dívat na samohybné i tažené dělostřelectvo, které je v současnosti už na takové úrovni, že dokáže onu blízkou palebnou podporu poskytovat také. Lépe utracenými prostředky při budování současných ozbrojených sil jsou pak i finance na obrněná bojová vozidla pěchoty, která dokáží po vyložení výsadku podporovat pěchotu palbou a zároveň disponují i prostředky pro boj s většími obrněnými vozidly. Dále pak vozidla kategorie MRAP, která v post-moderních konfliktech za posledních 10 let stihla dokázat, že jim patří čestné a nenahraditelné místo ve výzbroji současných armád.

Netvrdím, že na světě neexistují armády, pro které pořizování tanků nemá smysl. Ovšem jak bylo načrtnuto na předcházejících řádcích, pro menší armádu typu AČR je pořizovaní a udržování velkých moderních tankových jednotek vyhazování peněz. Ty by zároveň mohly být utraceny za mnohem důležitější výzbroj, která AČR nebo armádě podobného ražení a kompozice skutečně pomůže v plnění jejích úkolů.

7 comments

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

7 Comments

  • Profilový obrázek
    PanzerKopf
    14. 12. 2016, 10:45

    Na bojišti 21. století jsou snad tanky zbytečné, ale do našich skladů v Rančířově se jich jistě vejde spoustu, když máme utratit 2 % HDP (cca 100 mld. Kč) ročně a kde z toho 20 % (20 mld. Kč) má jít na nákupy. Jen trapná modernizace 73. tankového praporu Josefa Škvoreckého na Libavé vyšla, bratru legionáři, na 10 mld. rozložených do pěti let. No, a když už by se nevešli do skladů kvůli optimalizaci logistiky nebo jiné podobné manažerskoleaderšopské mantře, rád si je za zůstatkovou hodnotu vezme Czechoslovak Group, zmodernizuje je s vysokou přidanou hodnotou a prodá někam na východ nebo jih. Hej, dobre už bolo! Ale pět kilo tankistů v posádkách kolem zbylých čtyřech vycvikáčů to by zvedlo nejenom prestiž armády před přehlídkou bezpečnosních složek 2018, kde už budou za armádu pochodovat ti "marodi", co je musela letos armáda nabrat, aby splnila své plány, ale zsadně by to zrychlilo i realizaci POKOSu neboť by se armáda fyzicky přiblížila občanům.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    David Khol
    14. 12. 2016, 13:31

    Myšlenka zrušit tankové vojsko je na první pohled lákavá (úspora prostředků atd), ale připadá mi poněkud naivní. Pořád zůstává ona základní otázka – čím by měly být tanky nahrazeny? Bojovými vozidly pěchoty? ta se ale tankům nemohou rovnat, nemají jejich odolnost. Bitevními vrtulníky? Ale ty také mohou plnit jen část spektra úkolů tanků. Drony? Nesmysl, jejich úkoly jsou naprosto odlišné od úkolů tanků. A tak by se mohlo pokračovat dále.
    Nabízí se i další otázka. Má smysl likvidovat tanky dnes, v současné Evropě? Podotýkám, že početným tankovým vojskem disponuje Rusko, tedy stát, jehož vztahy vůči Evropě nejsou zrovna přátelské. Rusko má tisíce tanků T-72/90, připravuje výrobu Armaty. Stejně tak tisíci tanky disponuje Turecko, arabské státy atd. Prakticky všude jsou tanky vyvíjeny a vyráběny v tisícových sériích. Za takovéto situace by zrušení tanků bylo poněkud neprozřetelné.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Honza
    15. 12. 2016, 8:40

    Jak psali na SOFREP.. Unconventional is the new conventional, nebo parafrázovaně, special is the new ordinary. V salónních diskusích se tak nějak zapomíná na základní cíl jevu zvaného válka – zlomit vůli k odporu. Ano, u manhattanského hipstera zlomíte jeho vůli k odporu tím, že mu zakážete dodávky fair trade organic kafe. EU unii zlomí hackeři hrozící vypnutím ruského plynu. Jenže v Africe nebo Afghanistánu i jinde s těmito cyberhrozbami neobstojíme. Tam totiž neměli bezprecedentní období třech generací blahobytu bez války. Tam se odpor láme tím ošklivým a nehygienickým způsobem, který nechává krvavé cákance na zdech. Mimochodem, naši drazí spojenci nespojenci v sýrii jednoznačně dokázali, že na bojišti které je nevhodné pro tanky kvůli saturaci ATGM se moc nevede ani vrtulníkům, zvláště pak ne žem transportním. Co se týče označení L-159 nebo SuperTucana za "credible" platformy CAS.. V mírovém prostředí evropských velkoměst je zakázán provoz jednomotorových vrtulníků.. L-159 nebo SuperTucano jsou CAS platformy chudého muže.. No, chudý muž by se asi neměl pouštět do expedičních válek na cizím území.

    REPLY
  • Profilový obrázek
    Bohuslav Pernica
    15. 12. 2016, 14:02

    Neměli bychom se spíš ptát na 22. století s ohledem na očekávaný sociální rozvoj, změnu technologií atd.?

    REPLY
  • Profilový obrázek
    David Khol
    16. 12. 2016, 9:45

    Náhodně jsem se nyní dostal k jednomu staršímu textu, z šedesátých (! ) let již minulého století. Psalo se tam, že tanky jsou již přežitek, že to jsou jen pozůstatky druhé světové války a že by bylo třeba je vyřadit a nahradit raketami. A hle, uplynulo půl století a tanky stále potvrzují svůj význam.
    A já osobně se domnívám, že si tanky svůj význam podrží, minimálně pro ono 21 století. Už třeba díky své schopnosti. Takový ruský T-14 teprve přichází do služby – a bude sloužit minimálně do r. 2070. Stejně tank třeba turecký Altay nebo čínské tanky. Bohudíky totéž se dá říci o připravovaném německo-francouzském Leopard 3 (či jak se bude jmenovat). Tyto tanky tak budou jistě sloužit prakticky po celé 21 století (stačí se ostatně podívat třeba na africké armády, kde ve velkých počtech stále slouží staré T-55).
    Jak píše B. Pernica, je otázkou, co bude ve 22 století. Ale na takové otázky mi připadá poněkud brzo a každopádně odsouvat tanky do starého železa je předčasné

    REPLY
    • Profilový obrázek
      Bohuslav Pernica@David Khol
      17. 12. 2016, 11:00

      Jenže vše je v onom životním cyklu toho, co má ta která armáda. Před 5 lety BKO upozornila na otázku jak dál v tankovém vojsku: modernizovaný T-72 vyrobený v ČSSR v roce 1983, kde se nepřekvapivě nenaplnil jeho vývozní potenciál, by asi neměl procházet další modernizací, pokud je tu snaha o konvergenci v technologiích nutných pro společnou armádu. Všichni "znalci" s absolutoriem totalitních vojenských kateder melodramaticky volají po 5000 vojáků plus, jenže neříkají, kam s nimi operačně v koaliční lineární operaci (takto je to furt ve vládních dokumentech závazných pro ministerstva). Slyšet je jen "zbabělé" stýskání o tom, že armáda je tak malá, že by se na území ČR neubránila. Proti komu? Když už bychom se museli bránit na našel území proti těm, které si za protivníka vybral minulý náčelník GŠ, tak to bychom se určitě neubránili, když by se jim podařilo přejít území Ukrajiny, Polska a Slovenska. Politickovojenské ambice zůstávají po letech v NATO definované jen jako počet pěšáků (bez těch co studují, ale s těmi, kdo jsou na dispozicích jako mateřská, rodičovská atd.) a jako nic neříkající uskupení (pro jaký sled?). Jaká je tedy ambice pro jednotlivá vojska? Kde bychom chtěli mít české tankového vojsko? V prvním sledu, ve druhém sledu nebo jen jako over horizont reserves (i tak lze plánovat úkolové uskupení)? Obávám se, že z velitelů NATO nikdo T-72 M4CZ v prvním ani ve druhém sledu nechce. Co systémově řeší pořízení ojetých Leopardů 1? Jen vyplácání peněz do limitu 1,4 % HDP. Kdo si postaví první linii fronty kvalitativně nevyrovnanou a programově vytvoří nejslabší článek řetězu (a ještě to utají před protivníkem, na jehož výzvědné aktivity neustále žehrá ve výročních zprávách zpravodajských služeb)? S tímto pojetím by snad musel přijít jen na penězích, moci nebo alkoholu závislý mozek.

      REPLY

Nejnovější komentáře