Přebal knihy Starship Troopers (americké vydání z roku 1961)
Když jsem si před více než rokem koupil knihu Starship Troopers (Hvězdná pěchota) od Roberta A. Heinleina, tak mě okamžitě nadchla. Nebudu zde rozebírat nepodobnost se stejnojmenným filmem z roku 1997, ale chtěl bych poukázat na kvality výše zmíněné knihy a jednu konkrétní pasáž. Její četba je nezbytností pro všechny, kteří se chtějí seriózně zabývat vojenskou teorií i historií. Tato kniha je, mimochodem, i na seznamu povinné četby důstojnických akademií čtyř hlavních složek amerických ozbrojených sil – U.S. Army (West Point), U.S. Navy (Annapolis), U.S. Air Force (Colorado Springs) a U.S. Coast Guard (New London).
Pro pochopení autorových myšlenek je nezbytné brát do úvahy, kdy byla zmíněná kniha napsána – koncem 50. let 20. století. V té době se, v rámci tzv. koncepce New Look, hledalo nové postavení U.S. Army. V rámci vojensko-politické debaty padaly dokonce návrhy na úplné zrušení této pozemní složky, popřípadě její přetvoření na miliční sílu. Prim tehdy hrála U.S. Air Force se svými strategickými bombardéry, které měly nesenými jadernými bombami vyřešit každou případnou budoucí válku.
Pozemní složka amerických ozbrojených sil se nacházela v dezolátním stavu. Podfinancovaná, demoralizovaná, přehlížená a personálně stagnující. Její hodnostní složení bylo podobné současné AČR – vysoké procento důstojníků a vyšších poddůstojníků (v AČR – praporčíků) a nízké zastoupení mužstva (v AČR – rotmistrů). Mobilní pěchota (Mobile Infantry) – tak se v knize nazývají pozemní expediční síly – mají být jejím budoucím opakem. Mohutně vyzbrojené, perfektně vycvičené a odhodlané za každou cenu zvítězit. Proto není od věci se podívat na organizační strukturu zmiňované Mobilní pěchoty, u které slouží a o níž v této pasáži vypráví hlavní hrdina románu, mladý voják Juan Rico:
Divize (Mobilní pěchoty – poznámka autora článku) má 10 800 vojínů a poddůstojníků v 216 četách – každá s 1 poručíkem. Tři čety v rotě s celkem 72 kapitány, čtyři roty v praporu s celkem 18 majory nebo podplukovníky. Šest pluků s 6 plukovníky tvoří dvě nebo tři brigády. Každá brigáda s nižším generálem, plus střední generál jako velitel divize.
Celkem tedy 317 důstojníků z počtu 11 117 vojáků všech hodností.
Ideálně zde nejsou žádná neobsazená místa a každý důstojník velí jednotce. Z celkových počtů jsou však důstojníků pouhá 3 procenta. Ve skutečnosti je tak dost čet vedených poddůstojníky a spousta důstojníků „sedí na víc než jedné židli“, aby zastávali některé naprosto nezbytné štábní funkce.
I velitel čety by měl mít svůj „štáb“ – vrchního poddůstojníka čety (v originále „Platoon Sergeant“ – poznámka autora článku). Obejde se však i bez něj stejně tak, jak se jeho vrchní poddůstojník čety může obejít bez velitele čety.
…
Kromě nezbytného štábu by, každá jednotka větší než četa, měla mít zástupce velitele (v originále „Executive Officer“ – poznámka autora článku). Ale důstojníků není nikdy plánovaný počet, takže vycházíme ze skutečného stavu. K zaplnění každé nezbytné funkce, jeden úkol na jednoho důstojníka, by byl potřeba 5 procent důstojníků – ale 3 procenta je maximum, které máme.
Místo těchto optimálních 5 procent důstojníků, měla řada armád v minulosti 10 procent nebo až 15 procent – někdy nepředstavitelných 20 procent důstojníků (k 1.1.2009 měla AČR 27,34 procent důstojníků – poznámka autora článku)! To zní jako pohádka, ale je to fakt, zvlášť ve 20. století. Co je to za armádu, která má víc důstojníků než desátníků? (A víc poddůstojníků než vojínů!)
Armáda předurčená k tomu, aby prohrála válku. Armáda, která je samá organizace, úřednictvo, režijní náklady, a v níž většina „vojáků“ nikdy nebojuje.
Ale co dělali důstojníci, kteří nebyli na velitelských funkcích?
Nesmyslné činnosti, evidentně – důstojník pro podporu kvality života, tělocvikář, důstojník pro styk s veřejnosti, psycholog, právník, kaplan, zástupce kaplana, mladší zástupce kaplana, důstojník pro cokoliv, co si lze představit.
V naší době zvládají tyhle věci jako extra povinnosti velící důstojníci nebo, když to jsou skutečně potřebné činnosti, je dělají lépe a levněji (a bez demoralizace bojové jednotky) najatí civilisté.
(volně přeloženo z anglického originálu autorem článku)
Poučné, nemyslíte? A tak mě napadá, jakou že to mají povinnou četbu na Univerzitě obrany v Brně? A je budoucnost ve hvězdách jejích absolventů nebo prostě jen ve hvězdách?
25 comments
25 Comments
Ondrej Rajkovic
17. 3. 2010, 9:37Starship Troopers jsem měl možnost přečíst před více jak rokem a musím dát Dušanovi za pravdu, kniha je napsaná tak, aby čtenáře nadchla (teda aspoň ty, kteří vědí o tématice armády více než to, že je to zbytečná banda žoldáků která požírá peníze nás ostatních).
REPLYCitace, kterou autor vybral je opravdu trefná protože je krátká a výstižná. Každopádně doporučuju přečíst i další pasáže – zejména o základním výcviku (kde je neskutečně dobře popsán charakter výcvikového personálu (zejména seržanta Zima (velitele výcvikové roty vojína Rica) a kapitán Frankel (velitel výcvikového praporu)) a také pasáž o důstojnickém výcviku kde je jasně vidět jak mohou důstojníci a poddůstojníci, kteří byli při nasazení zraněni, uvolnit zdravé vojáky pro bojové nasazení.
Myslím, že důstojnické akademie US Armed Forces dělají jenom dobře, že tuto knihu řadí na seznam povinné literatury. Jen tak se zeptám – jak je to ve „Wyšpointu“ nebo na UNOBu?
Petr Z.
17. 3. 2010, 11:00Henlein patří mezi hvězdné sci-fi trio, spolu s Asimovem a Clarkem, jen bych rád zdůraznil některé i negativní prvky tohoto výborného díla.
Několikrát tam jsou lehce fašizující tóny, kupříkladu během výuky dějepisu se dovídáme, že morální rozklad společnosti a její kriminalizace, byla odvrácena až spolkem moudrých, resp. vojáků. Právo volit je podmíněno službou vlasti, a co to obnáší a přináší nikdy nemůže civil pochopit..
Obecně je velmi pěkně napsaný a čtivý román, který glorifikuje armádu a užití síly. Občas se to vyobrazuje jako rekrutační literatura, především pro Mariňáky..Co tím jen chci říci, brát některé věci s odstupem, jinak je to samozřejmě výborné dílo.
Mimochodem, pokud si dobře vzpomínám, tak tak Henlein tam nechává Rica a další cíleně útočit na neozbrojené civilní cíle, tj. to co se dnes by se dalo považovat za terorizmus či válečné zločiny (výprava proti Dlouhánům). Taková holt byla ještě doba v 50 letech, kdy byla spousta věcí nahlížena prizmatem totální války a sepjetí populace, vlády a armády.
REPLYDušan Rovenský
17. 3. 2010, 11:09Pro Petra Z. : Ano, máte pravdu v řadě věcí, ale ne ve všem. Viz. autorův doslov:
The criticisms are usually based on a failure to understand simple indicative English sentences, couched in simple words…Their failures to understand English are usually these:
1. „Veteran“ does not mean in English dictionaries or in this novel solely a person who has served in military forces. I concede that in commonest usage today it means a war veteran . . . but no one hesitates to speak of a veteran fireman or veteran school teacher. In STARSHIP TROOPERS it is stated flatly and more than once that nineteen out of twenty veterans are not military veterans. Instead, 95% of voters are what we call today „former members of federal civil service.“
2. He/she can resign at any time other than during combat — i.e. 100% of the time for 19 out of 20; 99%+ of the time for those in the military branches of federal service.
3. There is no conscription. (I am opposed to conscription for any reason at any time, war or peace, and have said so repeatedly in fiction, in nonfiction, from platforms, and in angry sessions in think tanks. I was sworn in first in 1923, and have not been off the hook since that time. My principle pride in my family is that I know of not one in over two centuries who was drafted; they all volunteered. But the draft is involuntary servitude, immoral, and unconstitutional no matter what the Supreme Court says.
Robert Anson Heinlein, Afterword of „Who Are the Heirs of Patrick Henry?“ in Expanded Universe, Ace Books 1980
REPLYOndrej Rajkovic
17. 3. 2010, 11:36tak Federace bojuje totální válku proti Broukům, takže bych i ten přístup útoků na civilní cíle dokázal pochopit (krom toho, že to je prostě román spojený se svojí dobou)
s těmi fašizujícími náladami můžu pouze souhlasit, ale zase na druhou stranu, musím uznat, že na principu zaslouženého volebního práva něco je
REPLYPetr Z.
17. 3. 2010, 12:00ad. Dušan Rovenský: četl jsem tu knížku, jak v češtině, tak v angličtině a nikdy jsem nenabyl dojmu, že by volební právo mělo být podmíněno pouze úředničinou ve vládních složkách :) Ať si říká Henlein co chce…
REPLYad. Ondřej Rajkovic: jak říkám je to dáno ještě obrazem druhé světové války, kdy mezi populací a ozbrojenou silu nebyl činěn významný rozdíl. To bylo jen tak pro zamyšlení. Ohledně toho volebního práva, ono to zní lákavě. Vrací nás to dob řeckých polis, kde platila ještě ta pravá přímá demokraci, právě na základě toho, že každý svobodný občan bránil svou domovinu. Ale promyšleno do důsledků by to myslím nebyl krok správným směrem :)