Americký voják Rufino Persaud sleduje okolí na pohraničním stanovišti na afghánsko-pákistánském pomezí; Foto Sgt. Matthew C. Moeller, U.S. Army

Ani omluva za několik dnů starý incident, při kterém americké vrtulníky, které jsou součástí ISAF, překročily afghánsko-pákistánské hranice a omylem zabily několik vojáků, příliš Pákistán neuklidnila. Sice byla přivítána, ale odveta – uzavření hranic pro konvoje NATO – zasáhla citlivý bod spojenců. Hranice, přes kterou prochází většina zásob pro síly aliance v Afghánistánu, byla uzavřena ještě včera.

That followed two other U.S. apologies issued Wednesday, nearly a week after the U.S. missile strike, acknowledging that two of the American military’s Afghanistan-based assault helicopters had entered Pakistani airspace „several times“ and mistakenly fired at a military post. Statements from the U.S. Embassy in Islamabad and coalition force headquarters in Kabul largely agreed with Pakistan’s initial assessment that its troops had fired rifle shots to warn the helicopters they were on the Pakistani side of the border. The helicopters, on an anti-insurgent mission, responded with missiles that destroyed the post, killing two Pakistanis and wounding four. Coalition statements initially said the missiles were fired in self-defense.

Útok na pákistánské pohraničníky následoval po mnohem větší operaci, při které americké vrtulníky sil ISAF před více než týdnem pozabíjeli na pákistánském území na 50 povstalců prchajících z Afghánistánu. Incidenty nepřicházejí v nejlepší dobu, protože jitří už tak napjaté americko-pákistánské vztahy. Americký prezident Barack Obama se loni po nástupu do úřadu pokusil zahájit diplomatickou ofenzivu pro Afghánistán a Pákistán – strategii AfPak -, která měla být důležitou součástí řešení konfliktu v Afghánistánu. Tuto iniciativu po vzniku loni v březnu označoval národní poradce pro bezpečnost James Jones jako „nejdůležitější prezidentovo zahraničně-politické prohlášení“.

And for the first time, we will treat Afghanistan and Pakistan as two countries, but as – with one challenge in one region. Our strategy focuses more intensively on Pakistan than in the past, and this is normal, because it’s a newer problem. Calling – and this calls for more significant increases in U.S. and international support, both economic and military, linked to performance against terror.

Ne, že by strategie komplexního regionálního řešení byl špatný nápad, ale na její prosazení jsou zapotřebí i Pákistánci a ti nijak zvlášť vstřícní nejsou, nebo zvláštní velvyslanec pro AfPak Richard Holbrook nemá příliš štěstí. A mimochodem, v pátek Barack Obama oznámil, že z jeho týmu odchází i bývalý generál James Jones, který bude nahrazen dosavadní dvojkou poradcovského týmu Tomem Donilonem.

Jones’s resignation had been rumored for months, amid reports he struggled to fit in with the Obama team from the start. The friction between Jones and the president’s closest advisers — including senior adviser David Axelrod, White House press secretary Robert Gibbs and former chief of staff Rahm Emanuel — reportedly incensed Obama and may have hastened Jones’ pre-planned departure. But neither Jones nor the president hinted at any behind-the-scenes tensions.

Obamova administrativa je frustrována z toho, že Islamabádu se nechce do dalších ofenziv proti útočištím povstalců při hranicích s Afghánistánem. Loni pákistánští vojáci uštědřili fundamentalistům několik tvrdých zásahů, ale důvodem nebyl ani tak Afghánistán, jako přežití vlády. Když se situace zklidnila, Pákistán od razantního přístupu, k nelibosti USA, upustil. Americká kritika Pákistánu se otevřeně objevila tento týden ve zprávě Bílého domu zaslané Kongresu.

„The Pakistani military continued to avoid military engagements that would put it in direct conflict with Afghan Taliban or al-Qaeda forces in North Waziristan,“ the report said. „This is as much a political choice as it is a reflection of an under-resourced military prioritising its targets.“ The US has long expressed frustration about Pakistan’s reluctance to take on militants in the tribal areas.

AfPak nefunguje tak, jak se předpokládalo a obraz Spojených států v Pákistánu není nejlepší. Ale u toho by se nemělo končit. Jak ukazují průzkumy v příhraničních oblastech, kde jsou extremisté nejaktivnější, místní lidé jsou sice proti americkým útokům bezpilotními letouny na Talibance a příslušníky Al Kajdy. Na stranu druhou by ale naprostá většina z nich neměla nic proti tomu, kdyby podobně zasahovala pákistánská armáda. Pákistáncům na extremistech příliš nezáleží, takže jim nevadí ani útoky. Vadí jim ovšem, kdo útoky provádí, což by si možná zasloužilo zamyšlení.