Námořní pěšáci z 3. čety, roty India patřící k 6. regimentu námořní pěchoty provádějí pěší patrolu u městečka Mardžáh; Foto Lance Cpl. Tommy Bellegarde, U.S. Marine Corps

Název operace Moshtarak se vůbec neujal a tak každý hovoří buď o „té operaci“ v Hílmandu nebo o operaci Mardžáh. Ale nápad to byl moc pěkný… Akce přesně podle not COIN běží už deset dnů a jestli má člověk věřit zprávám, které z Afghánistánu přicházejí, je zatím úspěšná – fáze čištění (byť se někde odehrávají tvrdší boje, než se čekalo, území bylo obsazeno bez problémů, až na miny a IED) je nahrazována fází hold (například, úřadů se už ujímají lidé věrní Kábulu, afghánská armáda ani spojenecké jednotky se zatím nestahují) a všichni slibují, že dají dost prostředků na rozvoj oblasti, kde doposud působil Taliban a výrobci drog. A konečně, předpokládá se, že by operace mohla být zkopírována v Kandaháru.

Chtěl jsem o Moshtaraku/Mardžáh psát za poslední týden už mnohokrát, původně jsem předpokládal, že textů bude více. Problémem je to, že jsem moc nevěděl co psát. Jde o významnou akci, bezesporu. Pokud bude úspěšná (a teď mi definujte úspěch…) a podaří se jí replikovat, může přispět k „zachování si tváře“ či obdobě „čestného míru“ a ke stažení se z Afghánistánu (Nizozemci – a kdo další? – na to ovšem čekat nehodlají a chtějí prý vyrazit domů už letos). Nikdo netouží po ničem jiném.

Navíc, zřejmě náhodně, došlo k několika dalším důležitým počinům, které mohou napomoci jistému obratu v Afghánistánu – podařilo se pozatýkat či zabít několik důležitých představitelů Talibanu (a někteří by se prý chtěli reintegrovat). Byť se hnutí tváří, že mu to nevadí a stále oficiálně (co se děje za zavřenými dveřmi?), vsadil bych se, že je to pro něj problém a že v kombinaci s operací typu Moshtarak/Mardžáh, pokračujícím tlakem v Pákistánu a obnovou na zemi, se nakonec některé elementy začnou domlouvat s Karzáího vládou, což by vedlo k ztrátě půdy Talibanu a vytvoření nikoli demokratického, nikoli zaměřeného na lidská práva, nikoli bezproblémového, ale přesto „feudálně“ stabilního Afghánistánu. Ale nepředbíhejme.

Takže, byť jsem chtěl psát, nějak jsem nevěděl, co psát, kromě svodek událostí a zpráv. A to se mi moc nechtělo. Tolikrát jsme zde debatovali a psali o COIN, že když jedna taková operace konečně probíhá, mohu akorát sedět a sledovat. Counterinsurgency je mimo jiné o trpělivosti, flexibilitě a netradičních postupech – a to vše bylo doposud aplikováno. Co k tomu dodat, kromě toho, že je dobré se obrnit trpělivostí a počkat si na výsledek?

Zde je několik odkazů na texty, které mně v posledních dnech zaujaly:

• tento text dokládá, že povstalci jsou schopni velice rychle se přizpůsobovat vývoji na bojišti a přicházet s novými taktikami – jeden z nových problémů, na který spojenci narazili je použití odstřelovačů Talibanem
• při minulých operacích nebyl kladen takový důraz na civilní aspekty při dobývání a obsazování území – opět, další věc, jako z učebnic COIN; ustavování civilní správy a rekonstrukce se neobejde ovšem bez problémů, ale lidé, kteří budou v Mardžáh a okolí vládnout, budou klíčoví – bez nich tato oblast opět padne do rukou zločincům, kteří „ovšem nejsou naši zločinci“ (abych parafrázoval jeden prastarý výrok o Trujillovi). Na Small Wars Journal se objevil text o této problematice, který stojí za to si přečíst.
• tato operace, stejně jako poslední pokus o záchranu působení Západu v Afghánistánu je spojen nejenom s lidmi kolem generála McChrystala, ale především sázkou na starého a už skoro odepsaného „spojence“ Hámida Karzáího, je to hodně na něm
• samozřejmě, přes veškerou snahu se během operace nepodařilo vyhnout zasažení nevinných Afghánců, nicméně přehmaty byly minimální; o to horší je přehmat, ke kterému došlo v sousední provincii Uruzgán, kde bylo zabito 27 civilistů, což poškozuje obraz spojenců v očích Afghánců i lidí na Západě (pokud se podíváte do médií, docela úspěšně na nějakou dobu zastínil probíhající operaci).

U textu o zahájení Moshtaraku na OWOP se objevil komentář „civila“ týkající se jednak akce v Hílmandu a také otázek kolem COIN. Částečně na něj odpověděli Ondřej Rajkovič i Petr Z. Přesto jej přidám k tomu textu textu, protože jej shledávám zajímavým a zároveň se chci krátce vyjádřit k jednomu zmíněnému aspektu:

Operace Moshtarak úspěšně pokračuje (minimální ztráty spojenců, postupné ovládání města Mardžáh, atd.) ALE Taliban bojuje jako povstalecká ,,armáda” ,to jest spojenci provádějí konvenční operace za účelem ovládnutí území,které je předem (případně dodatečně) infiltrováno Talibanem který počká s operacemi až ta velká síla spojenců bude stažena z oblasti a následně začne opět působit (pokládáním IED omezuje pohyb spojeneckých jednotek,početně slabší spoj. jednotky napadá KDYŽ má převahu a tím opět omezuje jejich pohyb a kontrolu nad oblastí, zabíjí a zastrašuje kmenové vůdce, korumpuje afghánskou policii, atd., atd., a OPĚT splývá s obyvatelstvem dané oblasti,když situace začne být opět kritická) a spojenci zahajují další konvenční operaci za ovládnutí již ,,ovládnuté” oblasti. Pokud se nemýlím v roce 2001 Severní aliance (Tádžikové aj.) za logistické, vzdušné podpory US. army porazila Taliban za několik týdnů a můj názor je takový že Taliban byl v roce 2001 poražen protože bojoval jako konvenční armáda. Moje otázka laika na odborníky. Je stávající strategie, taktika spojenců ta vítězná? A nebo (můj názor) po afghanizaci konfliktu (z mnoha důvodů k němu musí dojít) dojde ke zhroucení centrální vlády se všemi důsledky (rozpad nákladně budované ANA,ANP,návrat před rok 2001) Děkuji za odpovědi.

„Civil“ píše o vítězné strategii, taktice. To je velice velice zajímavé téma (alespoň pro mně), protože má vliv na obraz konce jakéhokoli konfliktu. Jsme zvyklí vnímat zásadní věci duálně – prohra x vítězství, černý x bílý, hodný x zlý, přítel x nepřítel – a podle toho popisovat svět a kategorizovat jej (byť trávíme hodiny vysvětlováním, že svět je složitější a nelze se na něj dívat zjednodušeně duálně). Shledávám to velice důležité pro aplikaci COIN – ta se totiž do jisté míry duální vnímání vzpírá a dokonce je pro ni smrtící.

Problémem je, že byť hovoříme o vítězství či prohře v Afghánistánu, každý si pod tím představujeme něco jiného a automaticky očekáváme, že probíhající akce v konfliktní oblasti – jako například Moshtarak/Mardžáh – naplní NAŠÍ definici vítězství, nebo prohry. Pak ovšem můžeme být snadno zklamáni, protože ten či onen aspekt ve skládance chybí.

Jaká je vaše definice úspěchu/neúspěchu Moshtaraku/Mardžáh, která by měla šanci na to, aby byla využívána „marketingově“ (to znamená při komunikaci s netrpělivou veřejností)? (Řekněme z hlediska několika málo měsíců a poté více jak jednoho roku.)