Tento text mi přišel jako reakce na dekorování z 11. 11., o kterém jsem psal včera. Autor si nepřál zveřejnit své jméno. Respektuji jeho přání. V textu je několik zajímavých postřehů (byť ne se vším zcela souhlasím), proto jsem jej dal na stránky celý, ačkoli je dosti dlouhý. Končí poněkud „surrealisticky“, což má ale svůj půvab. Úpravy jsem provedl minimální, v zásadě se týkaly pouze překlepů.

Kříž za zásluhy je vojenským vyznamenáním, které uděluje ministr obrany – za hrdinství v boji, za nasazení života i za plnění pracovních povinností a zásluhy o resort obrany. Mají ho veteráni i Gross.

Už v minulosti řád dostávali váleční veteráni, ale i politici. V roce 2002 si ho připnul Stanislav Gross za to, že jako ministr vnitra zvládl zasedání NATO. Dal mu ho kolega z vlády Jaroslav Tvrdík. Když ale v roce 2006 uděloval řády ministr Šedivý, dostalo se jen na vojáky. Nezbývá než vyjádřit úctu bývalému ministru obrany Jiřímu Šedivému a dodat následující komentář:

Kdokoliv někdy viděl například ředitele Vojenského historického ústavu plukovníka Knížka musí mít pocit, že se se snad osobně zúčastnil všech operací, které se snaží uchovat v paměti národa a k tomu ještě navíc i nějakých přísně utajovaných (a to si ještě myslím, že některé už některé „stužky“ sundal a nenosí je). Omlouvám se mu, že takto používán zrovna jeho příkladu, protože si jinak úrovně jím odvedené práce cením a spíše si myslím, že stal obětí (aniž by tím nějak zvlášť trpěl) velmi špatně nastaveného systému. Lidé, kteří jsou hodně vidět, jsou vyznamenávaní u nás víc a na ty, kteří by si medaile skutečně zasloužili už nevyjde řada. Je zde přece jen určitá snaha, aby se vyznamenání nedevalvovala úplně, protože by je pak  nechtěli třeba nosit ani ti, kteří si je „vylobovali“, „vypoklonkovali“, nebo „vyusmívali“ a to by mohl být už fakt problém.

Abych v tom nenechal plukovníka Knížka samotného, tak mě napadají i naši další vojenští „velikáni“ jako například bývalý NGŠ Štefka, jenž nosil stužek víc, než generálové Syrový a Krejčí dohromady (aniž kdy velel přímo jediné skutečné operaci). Současný NGŠ Picek („lev“ hradních salónů bez jediné reálné operační zkušenosti) je podobným příkladem vojáka, který prostě nemůže za to, že mu jeho funkce a vyznamenání „systém“ neustále nutil a nutí.

Dalším zajímavým fenoménem našich ozbrojených sil se stalo přímo raketové tempo jmenování do generálských hodností. Jak si správně všimnul autor posledního článku, je průměr některých z nich – téměř jedna generálská hvězda za rok skutečně raketové tempo (Štefka, Picek, Páleník a určitě by se našli i další) a to můžeme bý rádi, že to tempo není ještě rychlejší (představte si, že bychom měli těch generálských hvězd ne čtyři, ale třeba pět, nebo šest).

Zatímco běžně existují časová období a další kritéria, v případě některých generálů prostě přestávají platit pravidla pro běžné smrtelníky (škoda, že ne gravitace, protože by se vznesli, ale na zem už neklesli), a taky se podle toho chovají. Nevím, ale třeba také tyto praktiky podporují  aroganci moci a poukazují na nezdravé propojení politické kontroly resortu s některými genrály, jenž by měli být spíše nezávislí.

Poslanec Vidím a někteří další vyznamenaní jsou demonstrací dalšího a možná ještě nebezpečnějšího jevu, kterým je bratříčkování se s mocí zákonodárnou, která plní zároveň funkci kontrolní. Jde tedy o to, že kontrolovaný vlastně odměňuje svého kontrolora.  I když jsou zde jisté nepřehlédnutelné zásluhy, jako například přispění k likvidaci SOGu a propagace neotemplářství formou nošení symbolu svého řádu hrdě na klopě saka při zasedáních poslanecké sněmovny (do doby než to „velmistr“ Landa položil – počínání Vidíma a daších pak připomínalo chování následovníků Foresta Gumpa, když najednou praštil se svým během), není možné nevidět že „jest cosi shnilého ve státě dánském“. Stejné samozřejmě platí o dalších vyznamenaných, jejichž organizce plní určitou formou kontrolní funkci ve vztahu k rezortu obrany (NBÚ, BIS).

Cestou, jak toto překonat je transparentnost a veřejná kontrola, ostatně stejně jako jako je tomu v mnoha jiných oblastech. Vůbec nechápu proč rezort MO nesdělí veřejnosti například něco v tom smyslu, že Vidím hrdinsky doletěl až do Afghánistánu a pak zpět, čímž, ať se to někomu líbí, nebo ne, vpodstatě riskoval život a zdraví. K tomu tam ještě navíc osobně poradil našim vojákům nejenom co, ale také jak s tím Talibanem mají vlastně naložit (protože se už celých 20 let zajímá o armádu a navíc si vypálil i ruský film 9. rota a viděl ho snad ještě častěji než film Černý jestřáb sestřelen – v jehož sledování drží navíc český rekord).

Dále z vlastní iniciativy poradil Američanům, že klíčem k úspěchu je zaměření se na pricipy COIN (za prvé, za druhé atd.) v kombinaci s jeho vlastní teorií zvanou „bojuj, nebo uteč“, kterou vypracoval na základě douhodobého pozorování života zvířat, protože se navíc dvacettři a půl roku zajímá o zvířata a zná se osobně s ředitelem ZOO v Praze. Touto analogií si vysloužil uznání nejen amerických speciálů, ale i nespeciálů a přispěl tím k získání nebývalé prestiže českých politiků u výzamných spojenců (navazujíce na již tak slovy nevyjádřitelné  zásluhy kámoše „Hombreho“ – Páleníka).

S největší pravděpodbností tedy Vidíma čeká navíc významné americké vyznamenání. Vzhledem k úspěchu jeho předchozím mise v Afghánistánu a na základě spontánní a masové žádosti nasazených vojáků o další rady od Vidíma se očekává, že bude opět riskovat život a zdraví a do Afghánistánu i zpět opět poletí. V souvislosti s těmito cestami se tedy dá očekávat, že bude opět vyznamenán v rytmu: co cesta – to rada – to záslužný kříž.

Nechápu, proč by se něco takového mělo tajit, protože to takto klidně i mohlo být a netrasnparentnost pouze přispívá k dalším spekulacím a fámám, což neprospěje nakonec nikomu. Politikové přece do misí jezdí, riskují tím a určitě tam padne i nějáká ta dobrá rada na úrodnou půdu. Politikové totiž mají mnohem větší rozhled, zkušenosti i vzdělání (někteří dokonce z Plzně), ale hlavně mají nezbytný odstup, který často tolik chybí vojákům přímo v místě probíhajících konfliktů. Někteří vojáci mohou být dokonce tak zmatení veškerým tím děním, když jej vidí zblízka, že jim „naskočí jiná smyčka“ a myslí si, že se ocitli v 2. světové válce a navíc, že patří k jednotkám SS.

Nezbývá než říci: jen více takových jako je Vidím, více „křížů“ pro politiky-hrdiny a méně závisti ze strany těch, kteří by si sice možná přáli „kříž“ také, ale nevědí, že jsou ……., však víte, …………. takové ty věci ………. mezi …….. nebem …….. a  zemí …………., a že …………(ale ten kdo se vyzná, ví o čem teď mluvím a chytře mlčí, protože ví, že on ví, a že ostatní …………, prostě  ………… bacha !………………..pšššššt ……….. radši opatrně …………. a třeba na Vás ten „kříž“ někdy taky zbude – přece byste se nechtěli srovnávat s takovou osobností jako je Vidím?!).