Takže už to začalo. Myslím tím veřejně. Ve čtvrteční Mladé Frontě se objevilo to, o čem se mluví či šušká nějakou chvíli. V tuto chvíli oficiálně odcházejí Josef Prokš a Jiří Halaška.

„Vyhověl jsem žádosti obou generálů odejít z armády. je to věc jejich osobního rozhodnutí,“ říká ministr obrany Martin Barták. Na adresu odcházejících velitelů dodává, že si jich přesto lidsky váží.

Soudě dle tohoto citátu, generálové před ministrem klečeli a  museli ho doslova uprosit, aby je vyhodil…

Ze závěrů analýzy, jejíž nástin má MF DNES k dispozici, vyplývá, že Barták už nehodlá tolerovat zatajování informací o extremismu či jiných průšvihů armády, jak se to stalo i v případě erbů jednotek SS. Je pravděpodobné, že nezůstane jen u odchodu dvou generálů a budou je následovat další důstojníci.

Operace „Dead Donkey“ je spuštěna. Neskončí pouze tito dva generálové, ale i další. V první řadě by mohlo jít o dva, kteří jsou v současnosti v zahraničí. Po novém roce by mohli jít další. A jistotu nemá ani nejvyšší, i když to jsou dohady (kdopak by generála Picka tak mohl vystřídat…) Každopádně, všichni půjdou sami. Tu někdo ze zdravotních důvodů, tu proto, jak říká generál Prokš, že „pětatřicet let v armádě je akorát tak dost, aby začal normálně žít i v civilu.“ A co ho to tak napadalo zrovna před Vánocema?

Na Prokšovo místo přijde generál Miroslav Žižka a na místo Jiřího Halašky generál Aleš Opata. Hodně štěstí pánové, ta bárka se hodně, hodně, hodně kymácí. A docela do ní zatéká. Rozhodně nechci být špatným prorokem, ale jste v nevýhodě.

Honza Gazdík článek pojal tak, že je to důsledek kauzy s extremisty v Afghánistánu i v Česku a malérů v Kosovu, respektive že jde o potřebnou očistu na nejvyšších místech:

Jeden z vysoce postavených úředníků ministerstva obrany MF DNES řekl, že právě Kosovo je „lakmusovým papírkem situace v níž se armáda ocitla“. Velitelé ztrácejí podle experta přehled o tom, co se v jednotkách děje, a jsou stále tolerantnější k nejrůznějším prohřeškům – ty extremistické nevyjímaje. „V Afghánistánu či Kosovu jen vyústilo mnohaleté přehlížení informací o extremismu,“ řekl armádní analytik.

Kdybych chtěl být hodně jízlivý, pokud je v armádě problém s extremismem, co dělalo Vojenské zpravodajství v posledních letech? A co Vojenská policie?  Co si má člověk myslet, když čte dva roky starý článek o poprasku, které vyvolalo odhalení několika lidí patřících k ultrapravici v brigádě rychlého nasazení, kde nějaký policista říká, že armádu na tyto lidi upozorňuje už dlouho a nic? Dva roky poté bouchne podobný šrapnel. Teď už se dějí věci. Ale muselo to dojít tak daleko? Nemuselo.

Ale jde o mnohem víc, než o extremismus. Na začátku listopadu jsem na OWOP o problému s nacistickými symboly na potazích psal a dodal tam pár doušek na závěr. Číst celý text nemá smysl. Doporučuji pouze tři poslední odstavce. Zvláště úplný konec. Teď mohu říci, civilové to začali řešit za vás, vojáci. A nejspíš není se čemu divit. Můj kvalifikovaný odhad je, že to bude ještě hodně lidí bolet.

Podle mně tou poslední kapkou nebyli extremisté, nebo Kosovo, ale štábem navržená Koncepce rozvoje Armády České republiky. Pokud bych měl být hodně metaforický, pak bych řekl, že snaha udržet se na větvi vedla k jejímu podřezání. Struktury se  budou zeštíhlovat a zeštíhlovat. Nebudu překvapen, pokud ve finále na Vítězném náměstí a okolí zůstane třeba něco okolo dvouset lidí. Třístupňová velitelská struktura se dá už teď také považovat za minulost. Budou se zjednodušovat a prořezávat další „větve“ stromu atd.

Pouze doufám, že všechny kroky budou promyšlené a to nikoli do voleb, které proběhnou za pár měsíců, ale aspoň na deset let a že bude ochota plán dodržet. Pokud ano, stalo by se tak poprvé za posledních dvacet let. Hlavně ale doufám, že to vše neskončí jenom vyřízením si účtů a převzetím moci.

Pozná se to jednoduše, pokud se bude pokračovat dál směrem ke ztransparentnění celého systému, třeba oddělení 601. od Vojenského zpravodajství a vytvoření systému v jehož rámci budou moci existovat speciální jednotky pod náčelníkem generálního štábu, ukončení neprůhledných a podezřelých nákupů bez výběrových řízení, ukončení stranické „parcelizace“ ministerstva obrany a podobně, bude to znamenat, že je možné začít křičet Halelujá. Pokud ale po zemětřesení v okolí Vítězného náměstí nebude následovat nic víc, pak sbohem, armádo.

UPDATE: Mohl jsem to udělat hned, ale v noci mně to nějak neseplo. Naťuknul mně až komentářem Ivo. Co se týče Koncepce rozvoje AČR, který byl (je?) v neveřejném režimu, může napovědět projev ministra obrany Martina Bartáka na velitelském shromáždění, v němž ministr předložený dokument roztrhal:

Co se týká budoucnosti, v roce 2009 jsem si nechal vyhodnotit připravenost resortu Ministerstva obrany v zajištění obrany země a naplnění politicko-vojenských ambicí ČR. Vedle pozitivních výsledků byly identifikovány i problémy a znepokojující trendy, které mají příčiny jak uvnitř, tak i vně našeho resortu. Nebudu se zabývat definováním problémů, které všichni dobře známe a které někteří z vás již několik let analyzují. Zaměřím se na zásadní věc, kterou z hlediska budoucnosti armády ČR představuje dokument Koncepce rozvoje AČR.
Podrobněji jsem se seznámil s navrhovaným materiálem a mohu prohlásit, že dokument v tomto znění nelze přijmout, protože se nejedná o koncepci, ale spíše o technický prováděcí plán. Místo hledání racionálních úspor, které by umožnily udržení stávající úrovně ambicí a zvyšování nasaditelnosti sil, si autoři s odkazem na rozpočtovou situaci vytvářejí prostor pro konzervaci současného stavu či dokonce na několika místech naznačují možnost snižování ambicí. Je nezbytné, abych ve velmi krátké době vydal pokyny tento dokument přepracovat ve smyslu posílení koncepční části, tj. role AČR v kontextu kolektivní obrany NATO, základních principů a směrů jejího rozvoje s cílovým stavem roku 2020 a jejího jasného oddělení od části implementační, přičemž upozorňuji, že pouhé kosmetické úpravy jsou tentokrát nepřijatelné. Jak už jsem řekl v úvodu, považuji rozpočtovou tíseň za další proreformní argument. Proto od Koncepce AČR očekávám odvážný přístup či vyřešení problémů, o kterých mě pravidelně informujete a které stěžují plnění úkolů AČR. Předpokládám, že tento dokument bude mimo jiné obsahovat analýzu příčin nedostatků.
Nedostatek finančních prostředků je uváděn jako hlavní zdroj problémů, ovšem chybí jakákoliv analýza tohoto typu příčiny, systémových nedostatků a nesprávně přijatých či překonaných manažerských rozhodnutí. Dále postrádám analýzu efektivnosti a racionality třístupňového velení, které se jeví jako nadbytečné, nad poměry malé Armády ČR, a to včetně hodnocení předpokladů pro efektivní řízení a odstranění stávajících duplicit a nesystémových vazeb.
Kromě vlastních vazeb mezi Generálním štábem, Společným operačním centrem a velitelstvím společných sil AČR se to týká též například velitelství sil podpory. Dále rozpracování odkazu na princip kolektivní ochrany, tzn. provázání s obranným plánováním NATO, a to jak metodicky, tak obsahově. To by mělo být výrazným atributem této koncepce. Dále posouzení pravděpodobně neudržitelné a dnes už nenaplněné fikce o nutnosti a udržitelnosti vševojskového charakteru AČR. Malé a středně velké spojenecké země si nemohou dovolit rozvíjet celé spektrum vojenských schopností a musí hledat optimální specializace v rámci celkových aliančních schopností na principu sdílení nákladů na rizika. Armáda potřebuje dokument koncepční povahy, který nemusí navrhovat například detailní změny struktury jednotek, tabulkových počtů a míst dislokace. Připomínám, že právě toto pochybení obsahovaly reformní dokumenty v letech 2002 a 2003. Skutečná koncepce musí v této fázi stanovit základní principy systému velení a řízení, struktury sil a změny rozvoje schopností, problematiku reformy Generálního štábu AČR a další. Neboť základním problémem je optimalizace systému velení a řízení AČR. A to v kontextu struktury celého resortu Ministerstva obrany.
Koncepce AČR by měla zohlednit vývoj celkových počtů vojenského i civilního personálu v resortu Ministerstva, včetně optimalizace role Generálního štábu v rámci Ministerstva a armády ve smyslu důsledného převedení aktivit souvisejících s výkonem státní správy na civilní struktury. Koncepci potřebuji i k přijetí rozhodnutí o realizaci klíčových vyzbrojovacích projektů, kterými jsou například protiletadlové raketové komplety a nadzvukové letouny. Jejich zdrojová náročnost pravděpodobně velmi zásadně ovlivní celkový rámec rozvoje AČR v budoucnu.
Dále to musí být stanovení priorit na základě funkcionality, a ne podle struktur. Musí obsahovat řešení problematiky komunikačních a informačních systémů jako základního nástroje C3, v minulosti byly do této oblasti vloženy obrovské prostředky, přičemž dosažený stav tomu neodpovídá. Signalizuje to existenci systémových nedostatků, které pouhé navýšení prostředků nikdy nenapraví. Výše uvedenými připomínkami vyjadřuji nejen námět ke zpracování Koncepce AČR, ale naznačuji též hlavní úkoly či spíše řečeno směrování naší práce a úsilí v příštím roce.