Archiv Březen 2010
O pozadí somálské hrozby
Autor: Petr Z. Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 31. 3. 2010
24. a 25. března proběhla ve skotském St. Andrews konference nazvaná „The Globalization(s) of the Conflict in Somalia“. Rád bych zdůraznil, že s jedinou výjimkou, se nejedná o mé myšlenky a nečiním si na ně žádný nárok, pouze předávám dál.
Španělská loď Navarra pomáhá íránským rybářům, kteří byli přepadeni piráty a dva dny zadržováni. Jejich loď byla vyloupena. Museli vydržet čtyři dny bez jídla a pití; Foto EU NAVFOR
Pirátství
Fenomén pirátství není pro Somálsko ničím novým. Novodobý rozvoj pirátství dokonce o několik let předešel rozpad centrální vlády v Somálsku. Větší nárůst ovšem zaznamenává až v polovině devadesátých let. Mezi Somálci je velmi populární představa, že po pádu Barreho režimu, začali rybáři cizích států agresivně a nelegálně vytěžovat somálská loviště, či se dokonce zbavovat toxického odpadu při pobřeží Afrického Rohu. Pro žádná z těchto tvrzení sice nemáme důkazy, to jim ovšem neubírá na síle.
Silný rozvoj pirátství v Somálsku může souviset s ekonomickou krizí, korupcí a státním bankrotem v Puntlandu – většina pirátů je právě z této oblasti. Po únosu lodě Le Ponant a sedmimístném výkupném, se vidina rychlého zisku postarala o pirátskou zlatou horečku. Lukrativního byznysu se účastní jak malé skupinky formátu otec a syn, tak velké sítě čítající 200 pirátů. V polovině 90. let měly proběhnout milionové investice, podpořené donory ze zahraničí, pro rozvoj infrastruktury a schopností některých těchto pirátských sítí. Pirátské sítě jsou napojené na sub-klanová a rodinná uskupení s výrazným vlivem stařešinů, jejichž mediace možných sporů zabraňuje degeneraci násilí, jako tomu jsme svědky například v deltě Nigeru. Mezi piráty můžeme nalézt určitý kód cti, mající pravděpodobně původ v nomádské kultuře.
Vláda v Somalilandu díky dobré zpravodajské činnosti a policejním aktivitám na pobřeží byla schopna značně snížit pirátskou činnost s operačním původem v této oblasti. Naopak se zdá, že puntlandská vláda může mít zájem v pokračování tohoto fenoménu. Oblíbené zkazky, že somálské hnutí aš-Šabáb se přímo podílí na pirátství terénní průzkum nepotvrdil. Jen minimum pirátské aktivity má své centrum v přístavních městech Merka a Kismajo, které jsou pod kontrolou aš-Šabáb. Naopak aš-Šabáb podobně jako Svaz islámských soudů vůči pirátství (nikoli pašování) již několikrát zakročil.
V roce 2010 pirátská aktivita či spíše její úspěšnost značně poklesla a je to pravděpodobně důsledek několika faktorů. Námořní přítomnost v Adenském zálivu má určitě vliv na působení pirátů, došlo k několika zatčení či překažení únosů. V jednom z posledních případů došlo i k zabití piráta soukromými bezpečnostními silami. Podle některých odborníků se může jednat o nebezpečný precedent.
Muži podezřelí z pirátství se snaží uplavat před mezinárodními silami; Foto EU NAVFOR
Za prvé, soukromé síly se mohou stát až příliš ochotné k užívání síly vůči tomu co považují za piráty, což může vést až k smrti nevinných. Dále zde panuje obava, že použití násilí vůči pirátům může zapříčinit eskalaci napětí, zvýšení agresivity pirátů a znovu úmrtí nevinných.
Úspěšnost pirátů poklesla i díky krokům námořních společností. Ty si uvědomují vážnost situace a zvýšily přípravu posádky pro rizikové situace, vybavily paluby ostnatými dráty, či zvýšily rychlost plavidel. Právě poslední jmenované by mohlo být úplným řešením situace. Navýšením rychlosti z obvyklých deseti uzlů na šestnáct by mělo představovat velmi efektivní obranu proti pirátům – loď jim jednoduše může ujet. Takové zvýšení rychlosti ovšem představuje značné náklady z hlediska paliva a společnosti se tomuto řešení brání.
aš-Šabáb a Al Kajda
Odtajněné dokumenty (tzv. Harmony project) týkající se Al Kajdy a jejího působení v Africkém rohu ukazují, že ač se Al Kajda pokoušela skrze salafistické hnutí al-Ittihád al-Islámíja zřídit v 90. letech v Somálsku operační základny, nepodařilo se jí to. Opět se nabízí několik důvodů.
Za prvé, al-Ittihád byl velmi slabou organizací vis-á-vis politickým aktérům a politickému terénu v 90. letech. Ittihád byl z hlediska politické strategie značně názorově roztříštěn, hlavní vedení preferovalo politický aktivismus a regionální vedení Ogaden preferovalo džihádistickou konfrontaci. Operativci Al Kajdy působili jako instruktoři v regionech Gedo, Ogaden a možná Ras Kambůní, dokud nebyli tlakem hlavního vedení Ittihád nuceni některá výcviková střediska uzavřít. Hlavním důvodem ke skončení operací Al Kajdy ovšem byly série operací etiopské armády, která de facto ukončila život al-Ittihádu jako organizaci. Somálsko se pro Al Kajdu stává pak spíše tranzitní zemí.
Někteří operativci Al Kajdy působili i v rámci struktur Svazu islámských soudů, ovšem jejich dopad nebyl příliš velký. To se mění s vytvořením Harakatu‘ š-Šabáb al-Mudžahidína, jejíž vedoucí kádry byly trénovány v Afghánistánu. Tato společná identita, i přes značnou decentralizaci hnutí, dovoluje relativně koherentní formování strategie. V tomto je zcela odlišná od al-Ittihád. Dalším rozdílem je relativní síla vůči ostatním politickým aktérům, především po absorbování tzv. Ras Kambůnské brigády. Aš-Šabáb je nejsilnějším hráčem v jižním Somálsku. Někteří operativci Al Kajdy pak působí i na důležitých velících postech aš-Šabáb. Kooperace s hnutím Al Kajdy ovšem nedávno nabyla zcela jiný rozměr.
Aš-Šabáb se čím dál více hlásí k vizi globálního džihádu, který reprezentuje Al Kajda. Je to patrné z televizních nahrávek, které mediální skupiny sympatizující s oběma hnutími distribuují, ale také z prohlášení čelních představitelů aš-Šabáb. V nich se často můžeme setkat s výhružkami vůči Etiopii, Keni, Dánsku a USA, které jednoznačně přesahují somálský rámec.
Aš-Šabáb dále přejímá repertoár hnutí Al Kajdy. Především sebevražedné útoky, což je z hlediska somálské kultury totální novum. V roce 2008 došlo ke slavnostnímu složení přísahy hnutí aš-Šabáb v zastoupení Saliha Nabhana (člena jak aš-Šabáb, tak Al Kajdy) emíru Ládinovi, tj. symbolickému vůdci Al Kajdy. Tímto se somálské hnutí aš-Šabáb stává součástí globálního džihádistického hnutí. V současnosti má v Afghánistánu působit kolem dvou set zahraničních bojovníků.
Aš-Šabáb poutá světovou pozornost právě díky rekrutaci v zahraničí. Probíhající výzkum v americkém Minneapolis ukazuje, že aš-Šabáb je schopen nasadit své náhončí i v tak dalekých končinách. Zatím se mu zde mělo povést zverbovat kolem padesáti Zobrazit další »
Čísla z Británie (s výhledem pro ostatní)
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 30. 3. 2010
Minulý týden představil ministr financí Alistair Darling britský rozpočet na roky 2010-2011, který má začít záhy platit. Nikoho asi nepřekvapuje vysoký deficit (kumulativně má v příštích pěti letech dosáhnout částky 567 miliard liber) a všem je jasné, že se musí šetřit. Ostatně, Alistair Darling už dříve poznamenal, že jím navrhovaný rozpočet bude odrážet dobu, ve které žijeme:
„I don’t think anyone’s expecting some sort of Christmas-tree-of-a-Budget. They’re not going to get anything like that,“ Mr Darling told the BBC’s chief economics correspondent Hugh Pym. „What you’re going to get is a sensible Budget, a Budget for the times in which we live, a Budget for the future of the country.“
Škrtat se bude muset prakticky všude. Například, počet úředníků úřadujících v Londýně by měl být v následujících letech zredukován o třetinu – v drahé metropoli nyní úřaduje 85 tisíc lidí, přičemž 30 tisíc by mělo být odstěhováno za město. Konkrétně v příštích pěti letech má odejít z metropole 15 tisíc úředníků, čímž se má ušetřit 20 miliard liber. Nápad to není špatný a dal by se uplatnit i v Česku (vystavět vládní komplex na okraji města pro naprostou většinu ministerstev a vše tam přestěhovat – krátkodobě drahé, ale dlouhodobě jednoznačně rentabilní). Fanoušci seriálu BBC Jistě, pane ministře však už začínájí tušit, jak takovéto plány obvykle končívají.
Ministerstvo obrany dostane více peněz – necelých 37 miliard liber, což je o 1,5 procenta více než loni -, ale škrty se dlouhodobě nevyhnou ani jemu (ti z vás, kteří se zajímají o výdaje na obranu se mohou podívat sem, naleznou tam hromady, hromady čísel od konce 17. století). Byť se třeba ministerstvo stále hlásí k výstavbě dvou letadlových lodí a dalších projektů a slibuje, že na ně bude dost peněz, realita je, zdá se, odlišná. K tomu alespoň došel minulý týden parlamentní výbor sledující vládní výdaje. Předseda Výboru pro veřejné finance (Committee of Public Accounts) Edward Leigh to shrnul takto:
„Britain’s defence budget is fundamentally unaffordable. The MoD estimates it at £6 billion over the next ten years but that figure depends on the assumption (surely optimistic) that there will be a year-on-year increase in funding of 2.7 per cent. According to the National Audit Office (NAO), even if cash spending on defence remains flat, then the projected deficit will be of the order of £36 billion. The deficit could be even higher than that. „Matters have worsened to the point where the Department will have to take difficult decisions, such as to cancel whole equipment programmes.
Problém je mimo jiné v tom, že se podepisovaly kontrakty, aniž by se uvažovalo o reálném vývoji rozpočtu. Například v roce 2008 ministerstvo podepsalo kontrakt na výstavbu dvou letadlových lodí za čtyři miliardy liber. O sedm měsíců později úřad ovšem rozhodl o pozdržení projektu, čímž se odhadované náklady okamžitě zdvihly o 674 milionů liber. Výbor také ministerstvo kritizuje, že některé projekty ruší bez ohledu na to, jaké to bude mít provozní důsledky.
Vzhledem k výhledu, který celkově pro příští léta není dobrý (ekonomika se zajisté bude zotavovat, ale ty nasekané dluhy musí někdo zaplatit) se dá předpokládat, že se to dotkne určitého množství dříve naplánovaných projektů. Navíc se bude muset šetřit na provozních nákladech, například na investicích do výstavby apod. Výše uvedené se ovšem nebude týkat pouze Británie, ale většiny států v Evropě. Důsledek bude zřejmě dvojí:
- Zvýšení a prohloubení nejenom bilaterální spolupráce, ale i té na evropské úrovni (EU, evropská část NATO), protože to bude jediný způsob, jak ušetřit náklady a zároveň držet krok. V Británii se klade stále větší důraz na úzkou spolupráci s Francií, která má dlouhodobě snížit náklady a udržet zemi technologicky a materiálně na úrovni. Je to jenom spekulace, ale tipnul bych si, že Británie bude v příštích letech víc a víc pokukovat po Evropě, podobně jako se po 2. světové válce orientovala (z praktických důvodů) na USA. Snaha vyvázat se ze „zvláštního svazku“ s USA ostatně byla zajímavě formulována skupinou britských poslanců. Ti si myslí, že by Británie neměla být tak „poníženě uctivá“ k Washingtonu a že formulace „zvláštní vztah“ („special relationship“) už neodráží „moderní“ anglo-americký vztah a proto by se něměla používat.
- Problém pro zbrojní průmysl, který se v posledních deseti letech neměl zas tak špatně. Například poslední zpráva SIPRI o transferech zbraní hovoří o tom, že v letech 2005-2009 vzrostly zbrojní obchody (kumulovaně) oproti letům 2000-2004 o 22 procent. Nejvíce podle zprávy zbrojila Asie a Oceánie (41 %), následovaná Evropou (24 %). Britští zbrojaři varují, že pokud vláda bude škrtat ve výzkumu a akvizicích a zároveň nebude podporovat britské zbraně v zahraničí, pak se tamní zbrojní průmysl může „zmenšit“ o 70 procent. Jinými slovy, může se mu stát téměř totéž, co se stalo ostrovnímu chemickému a automobilovému průmyslu. V současnosti má Británie celosvětově desetiprocentní podíl na zbrojních obchodech a během příštích let už může mít jen tři procenta. Mimochodem, toto se zdaleka nemusí týkat pouze britských zbrojovek.
A konečně, v britském rozpočtu na rok 2010-11 se dá nalézt ještě jeden vzkaz – tempo operací v Afghánistánu v příštích dvanácti měsících nebude nižší. Na operace v Afghánistánu jsou vyčleněny – nikoli z rozpočtu ministerstva obrany, ale z rezervy ministerstva financí – čtyři miliardy liber. Tyto náklady jsou mnohem vyšší, než kdy byly na Irák a jsou přibližně šestinásobné oproti roku 2006, kdy začala být Británie aktivní v Hílmandu.
Professor Malcolm Chalmers, an expert on MoD spending at the Royal United Services Institute in London, said Mr Darling’s announcement that expenditure would remain at £4bn in 2010-11 was significant… Prof Chalmers also argued that the level of expenditure in Afghanistan is so high that the Treasury, after the election, is bound to question whether Britain should continue with the scale of its commitment to Helmand now that the US has significantly increased its presence there. “I would expect the Treasury to ask some very hard questions about how quickly Britain can reduce expenditure by giving up more of the tasks it is undertaking in Helmand,” he said.
Nový úkol pro Dračí dámu
Autor: Vojtěch Dohnal Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 29. 3. 2010
Špionážní letoun U-2 "Dragon Lady" přistává na základně kdesi v jihovýchodní Asii a je možné, že se právě vrací z mise nad Irákem či Afghánistánem (2009); Foto Senior Airman Brian J. Ellis, U.S. Air Force
Legendární špionážní letouny Lockheed Martin U-2 ještě pár let z výzbroje ozbrojených sil USA nezmizí. Po řadě polemik z minulých let o tom, kdy U-2 doslouží se zdá (alespoň dle článku v The New York Times), že Dragon Lady bude křižovat oblohu ještě minimálně do roku 2013.
Letoun U-2, který poprvé vzlétl v roce 1956, se první velké „slávy“ dočkal v květnu roku 1960, kdy byl při svém průzkumném letu na SSSR sestřelen. Způsobená diplomatická roztržka byla později urovnána a letoun se vryl do paměti všem nepřátelům USA. Dragon Lady se ukázala jako velice účínný špionážní nástroj. I díky jejím snímkům odstartovala Kubánská krize.
Sedmdesátá a osmdesátá léta byla pro Dragon Lady nešťastná. Mnoho letounů se ztratilo z důvodu špatné ovladatelnosti a už tehdy se uvažovalo o jejím poslání „do starého železa“. Naštěstí se tak nestalo a v současné době stroj (s potřebnou dávkou modifikací) stále plní své úkoly v Afganistánu a Iráku na výbornou a stále se těší velké přízní velitelů USAF, o čemž nakonec svědčí i graf publikovaný v NY Times.
Člověk by si řekl, že v ozbrojených silách USA, které využívají nejvíce moderních technologií na světě, nemůže více jak padesát let starý veterán najít své místo. Určitě by se našla i řada důvodů, proč Dragon Lady vyřadit z výstroje. Oproti svému bezpilotnímu nástupci Global Hawku vydrží ve vzduchu méně hodin v kuse (U-2 maximálně čtrnáct hodin, GH okolo dvaceti hodin) a zejména, u Global Hawku nehrozí, že při havárii či sestřelu přijde o život pilot.
V posledních pár letech také vyplouvají na povrch četná svědectví pilotů, kteří po prudkém vystoupání do letové výše 20 km, času ve vzduchu a následném přistání trpěli obtížemi podobným onemocnění z dekomprese.
As the number of flights increases, some of the plane’s 60 pilots have suffered from the same disorienting illness, known as the bends, that afflicts deep-sea divers who ascend too quickly. Relaxing recently in their clubhouse at Beale Air Force Base near Sacramento, Calif., the U-2’s home base, several pilots said the most common problems are sharp joint pain or a temporary fogginess. But in 2006, a U-2 pilot almost crashed after drifting in and out of consciousness during a flight over Afghanistan. The pilot, Kevin Henry, now a retired Air Force lieutenant colonel, said in an interview that he felt as if he were drunk, and he suffered some brain damage. At one point, he said, he came within five feet of smashing into the ground before miraculously finding a runway.
Ale U-2 má i mnoho světlých stránek. Především má na svém trupu více fotoaparátů (konkrétně sedm), které jsou schopny fungovat současně. Oproti tomu Global Hawk „pouhých“ pět. Dalším faktem hovořícím pro Dragon Lady je i její ověřenost časem. Jak jsem již několikrát zmínil – firma Lockheed Martin (teď má mimo jiné trochu problémy kvůli F-35) zkonstruovala letoun sloužící nepřetržitě více jak padesát let, což je poměrně unikátní. Je jasné, že takto spolehlivého a výkonného stroje by byla škoda se zbavit, což si uvědomili i odpovědní lidé ve Spojených státech, a tak bude ještě minimálně další čtyři roky napomáhat vojenským operacím. Pro Dragon Lady tedy platí – není nad osvědčenou kvalitu.
Now the U-2 and its pilots, once isolated in their spacesuits at 70,000 feet, are in direct radio contact with the troops in Afghanistan. And instead of following a rote path, they are now shifted frequently in midflight to scout roads for convoys and aid soldiers in firefights.
Obama a princ Charles na návštěvě A’stánu
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 28. 3. 2010
Princ Charles (druhý zleva) tento týden překvapivě navštívil Afghánistán. Šlo o návštěvu dosud nejvýše postaveného člena královské rodiny. Princ strávil většinu času na jihu; Foto MoD
Americký prezident Barack Obama si dnes zaletěl na první neohlášenou návštěvu Afghánistánu za dobu, co je ve funkci (poprvé byl v Afghánistánu ještě jako prezidentský kandidát v roce 2008). Cesta byla zcela utajovaná a po příletu na Bagrám prý nebylo možné hlavu USA fotografovat s bleskem.
Z Bagrámu byl Barack Obama ještě za tmy převezen helikoptérou do Kábulu, kde se setkal s afghánským prezidentem Hámidem Karzáím. Ten se prý o hostovi přitom dozvěděl hodinu předem. Co přesně si oba muži přesně řekli a jak se u toho tvářili se asi jen tak nedozvíme, byť by to bylo zajímavé. (Ne)oficiálně prý Obama chtěl Karzáímu zdůraznit, že musí být mnohem tvrdší v potírání korupce, soustředit se na zabavování peněz z produkce drog, přestat s bratříčkováním (klientelismem) a vytvořit funkční soudní systém.
„This is something that simply has to be done,“ said Obama’s national security adviser, Jim Jones. „Both presidents have to be on the same wavelength.“ The White House insisted that Karzai’s Cabinet participate in most of the meetings with Obama, making the point that Karzai must work with his ministers.
To vše se ale lépe řekne, než udělá. Nyní už nezbývá než věřit, že ze zfalšovaných voleb se zrodil nový Karzáí, který se pokusí udělat vše pro to, aby dohnal předchozí ztracená léta. Ostatně, bude to trvat maximálně pár let, než se všichni přesvědčíme o tom, jak vážně myslí svá slova a co skutečně udělal. S oslabováním přítomnosti spojenců v zemi bude jeho efektivita podrobena velké zkoušce.
Barack Obama se pak ještě setkal s velitelem spojeneckých sil generálem Stanleym McChrystalem a vojáky. Hámid Karzáí by měl Obamovi návštěvu oplatit za měsíc a půl. Každopádně měl tento týden americký prezident více štěstí, než zástupce krvácejících Britů princ Charles. Ten strávil v Afghánistánu dva dny, ale na afghánského prezidenta nenarazil. A podle e-mailu, který získal list The Sunday Telegraph z toho byl poněkud smutný. Zprávu s nápisem „vyhrazené“ posílal po princově odjezdu do Londýna zvláštní britský vyslanec v Afghánistánu Sir Sherard Cowper-Coles.
„Owing to the President’s staff’s all too credible incompetence (but nothing more sinister), Karzai was away in China throughout a Royal visit which the President himself had long solicited. „This defeated one of its main purposes – to continue to develop the invaluable relationship between Karzai and someone he regards (along with the Prime Minister) as one of his few true friends in the West. „Warm phone calls before – and, I hope, after – the visit have kept the Prince-President relationship in good repair… So, for all the frustration, we probably ended up with the best of both worlds.“
Soudě podle kabelogramu si princ ale jinak návštěvu užil, včetně „vojáckého humoru“. To když byl seznámen s „Pouštní růží“, jak jsou nazývany latríny v Camp Bastion.
Co je na obou návštěvách zajímavé je, že se v Afghánistánu nyní „netrhnou“ dveře (princovi Charlesovi se diplomatická návštěva příliš nevydařila, ale po stránce vojenské prý splnila zcela svůj účel – morálka je nyní vyšší). Podle mně to souvisí s tím, že všichni cítí, že Západ se chce v blízkých letech ze země vyvázat a tak se rozehrává klíčová regionální hra, ve které má Kábul sehrávat tu roli jazýčku na vahách, tu nárazníkového pásma a tu prostředku k vyřizování účtů. Buď lídři a emisarové do Kábulu jezdí, nebo naopak Hámid Karzáí objíždí je.
Jak už jsem psal v jiném textu, Afghánistán navštívil íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád, který má se svým sousedem samozřejmě své záměry. V Kábulu jednají indičtí emisarové, Hámid Karzáí debatuje v Pákistánu a v Číně a samozřejmě stranou (na nejvyšší úrovni zprostředkovaně přes Indii) nezůstává ani Rusko.
Snad měl Barack Obama, kromě tlaku na boj s korupcí a tak, čas prohodit s Hámidem Karzáím pár slov i na toto téma. Bylo by smutné, pokud by po těch letech, obětech na životech a vydaných desítkách miliard dolarů Západ z Afghánistánu odešel a předal jej pouze jako „regionální polygon, nebo dokonce střelnici“ sousedům.
Nepřipraveni na kybernetickou válku
Autor: Mr. Deep Purple Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 27. 3. 2010
Je s podivem, že mnohé z velmi zajímavých a důležitých událostí zůstávají českými masovými sdělovacími prostředky zcela nesděleny, a naopak „drobnostem“ je věnována až velká pozornost. Někdy lze dokonce získat dojem, např. z informací o zem škrtajícím vrtulníku a samovolně střílejícím kulometu, že informování o věcech naší národní bezpečnosti se dostává do schematu hlavních zpravodajských relací.
Ve zpravodajství ovšem hrají prim dopravní nehody a situace na D1. Už proto si asi nejeden z nás už zvykl na to, že česká mediální scéna je tu hlavně sama pro sebe a že za vděk mnohdy vezme jakoukoli informací, kterou může zpracovat takřka bez vynaložení jakékoliv námahy. To je i možná důvod, proč se uveřejňují „radostné“ zprávy z prostředí ministerstva obrany, jejichž hlavním posláním je vzbudit v občanovi pocit, že všechno je OK, že je postaráno o jeho pohodu, bezpečí a budoucnost.
Takovou zprávou bylo odhalení sítě Chuck Norris experty Ministerstva obrany z 15. 2. 2010, kterou dokonce převzala Mladá Fronta Dnes či ČT24. Málokdo mimo Ministerstvo obrany si však mohl dát zprávu do souvislostí.
V průběhu ledna vyšel totiž rozkaz ministra obrany ke kybernetické obraně (cyberdefence) a v zápětí měla být ustavena rada kybernetické obrany Ministerstva obrany, jejíž složení odpovídá víceméně složení kolegia ministra. To je orgán, ve kterém byly v posledních několika letech projednány mnohé plány, za které nakonec nikdo nechtěl převzít odpovědnost. Například šlo o požadavek na nákup obrněných transportérů, nákup lehkých obrněných vozidel apod.
Nikoho znalého českých poměru proto nemůže překvapit, že bylo nutné zahájit činnost tohoto orgánu nějakou pozitivní zprávou; zvláště pak, když kybernetická obrana bude vyžadovat nemalé investice, zejména na vybudování odpovídajících kapacit.
To nejzajímavější se však objevilo teprve týden poté. Defence News (22. února 2010, strana 24) přinesly článek s názvem U.S. Gov‘t Unprepared for Large Cyber Attack: Experts. Článek shrnoval výsledky válečné hry, která proběhla 16. února 2010 v jednom washingtonském hotelu a byla sponzorována washingtonským think tankem Bipartisan Policy Group. Šlo o první veřejně přístupnou simulaci kybernetického útoku, která měla za úkol zjistit, jak jsou Spojené státy na tento druh útoku připraveny.
Jednu ze zpráv o výsledcích této válečné hry lze najít na stránkách InformationWeek. Z článku z Defense News si stačí uvést jen několik úryvků. A ty je dobré si srovnat s informacemi doposud prezentovanými o kybernetické obraně České republiky:
The simulation illuminated areas where the government appears not to be prepared:
Federal agencies don’t have the legal authority to turn off people’s cell phones and terminate Internet and cell phone service to stop an attack. Cell phone and Internet service providers may be reluctant to cooperate with federal actions to cease Internet or cell phone services, pointing to the need for security agencies to include them in their cybersecurity planning to coordinate responses before an attack. Citizens would be hard-pressed to know what to do during an attack if major news organizations are inaccessible. Federal agencies do not adequately control federal employees’ access to social networking sites while at work even though those sites may be used to spread malware and viruses during an attack. Governors may be reluctant to surrender power to the federal government, forcing the president to nationalize the National Guard. …Former Deputy Attorney General Jamie Gorelick, as attorney general, said the nation’s laws don’t permit that. When asked how she would advise the president before his press conference, Gorelick said he must tell Americans to change their views on privacy. “We have to make sure they don’t have an expectation of privacy if we’re going to have to take some of the decisive actions we’re hearing around this table. We may find our-selves in an aggressive position against people’s devices that they view as theirs and theirs alone,” she said.
Failed State na vlastní kůži
Autor: Pavel Novotny Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 25. 3. 2010
Před několika týdny jsem poprosil kolegu Pavla Novotného, jestli by nenapsal něco o tom, co se stane, když se v nějaké zemi během pár hodin vše zhroutí. Bohužel je zaneprázdněný, takže se k napsání textu dostal až nyní. Přesto doufám, že jej shledáte stále ještě zajímavým.
Provizorní ubytování, Foto Pavel Novotný, MF Dnes
Ve čtvrti zvané Malý Carrefour toho dne nebyl jediný policista. Na rozdíl od tlejících, bezprizorních mrtvol, které tu lidé zanechali ležet při okrajích cest po nelítostném zemětřesení z 12. ledna.
Jsem v haitském hlavním městě Port-au-Prince, píše se 15. leden a na vlastní oči vidím, jak vypadá bezmála ryzí „failed state“, v tomto případě spíše totálně „failed quarters“.
Toto není pokus o černý humor, pokud lze v souvislosti s Haiti vůbec žertovat jinak než cynicky. Nešťastná část ostrova Hispaňola (zbytek území zabírá v porovnání s Haiti bohatá a především klidná i bezpečná Dominikánská republika) se potýkala se zásadními problémy dávno před zemětřesením, které si vyžádalo jistě přes 230 tisíc lidí.
Dějiny Haiti jsou totiž v podstatě synonymem pro chaos, korupci, diktaturu, nepotismus, neprofesionalitu a jiné nešvary. Blogeři se liší v názoru po důvodech haitských neúspěchů i v receptech, které mají zemi z marasmu vyvést. Za všechny odkazy na dva blogy: jeden je z webu agentury Reuters, druhý ze stránek televizní stanice Al Džazíra.
Ovšem zpět na Haiti. Bezpečnostní teoretik by patrně jásal nad „čistotou“ situace, mě spíše děsila. Tedy několik amatérských poznámek:
- ve čtvrti Malý Carrefour, která bylo postižena zemětřesením velmi dramaticky toho dne nebyl jediný policista, respektive uniformovaný strážce bezpečnosti. Armádu Haiťané zrušili, prý v obavě před pučem. Hasiči měli zřejmě práci jinde. Ostatně, potkávali jsme tu v první fázi především záchranáře ze sousední Dominikánské republiky;
- policisté naopak stáli na příjezdových, relativně bezpečných a zemětřesením nepostižených cestách do Port-au-Prince, kde si počínali velmi vehementně. Výsledkem byl dopravní chaos;
- uniformy naopak chyběly na komunikaci – alespoň podle mé letmé zkušenosti – spojující centrum města se zlopověstným slumem Cité Soleil;
- letiště bylo v tu dobu pod kontrolou amerických jednotek, které tu ochotně pózovaly pro fotografy. Těžká dopravní letadla i hbité helikoptéry tu přistávaly v rychlém sledu. Snad do neděle však američtí vojáci nevytáhli z letiště paty, nad Port-au-Prince létaly jen vrtulníky;
- jediní, kteří se občas vypravili do města, byli vojáci OSN. Ti na Haiti byli již před zemětřesením, při kterém zahynuli i někteří bojovníci Světové organizace;
- informace o nočních přestřelkách a rabování jsme získali od vcelku spolehlivých zdrojů, totiž od fixera (průvodce a tlumočníka), který žije v centru haitského města. Jistě je tedy měli i na Haiti přítomné uniformy – jak policie, tak modré přilby.
Foto Pavel Novotný, MF Dnes
Fakt je, že v chaotickém Port-au-Prince je těžké zasahovat i v době relativního klidu. Katastrofální zemětřesení vše posunulo ještě nad hranice lidských možností. Haiti je dobrým příkladem, jak snadno se může zhroutit infrastruktura i stát a jak složité je zajistit základní pomoc i pro bohaté a kvalitně vybavené země, jako jsou Spojené státy či členské země Evropské unie.
Lidé se po zemětřesení snaží přežít jak se dá; Foto Pavel Novotný, MF Dnes
Děkuji MF Dnes za souhlas, aby Pavel Novotný napsal několik postřehů z Haiti a za poskytnutí fotografií.
Znovu o krabech, tentokrát v Mardžáh
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 24. 3. 2010
Helikoptéra nad základnou Tombstone v Hílmandu; Foto Tech. Sgt. Efren Lopez, U.S. Air Force
Před 14 dny jsem psal o tom, že když ustoupí moře vylezou krabi. Zajímavé je, že moře v Mardžáh ani příliš neustoupilo a krabi stejně vystrkují klepítka. Na Mardžáh se vyzkoušel nový přístup, který má být v letošním roce aplikován na dalších místech Afghánistánu, čímž by se mělo urychlit uklidnění situace, předání odpovědnosti Afgháncům a odchod.
Mardžáh bylo relativně bez větších problémů dobito, spojenečtí a afghánští vojáci zůstali v relativně (oproti jiným místům) velkých počtech na místě, aby zajistili etablování lokální i centrální vlády. Netrvalo ale příliš dlouho a začaly se objevovat první případy působení Talibanu přímo pod nosem spojeneckým vojákům.
The Taliban tactics have included at least one beheading in a broader effort to terrorize residents and undermine what military officials have said is the most important aim of the offensive: the attempt to establish a strong local government that can restore services. The offensive ousted the Taliban from control of their last population center in southern Helmand Province, but maintaining control over such territory has proved elusive in the past. Though Marja has an occupation force numbering more than one coalition soldier or police officer for every eight residents, Taliban agitators have been able to wage an underground campaign of subversion, which residents say has intensified in the past two weeks. “After dark the city is like the kingdom of the Taliban,” said a tribal elder living in Marja, who spoke on the condition of anonymity out of fear of the Taliban. “The government and international forces cannot defend anyone even one kilometer from their bases.”
Členové Talibanu prý zastrašují místní, aby nespolupracovali se spojeneckými silami ani s novými vládci. Používají třeba „noční dopisy“, které se objevují v mešitách či na sloupech a varují lidi před spoluprací. Také lidem vyhrožují, aby jim poskytli přístřeší a jídlo. Po setmění se podle jednoho staršiny mohou Talibanci pohybovat ve městě poměrně svobodně.
(The new governor of Marja, Haji Abdul) Zahir said it was difficult for the authorities to counter the Taliban’s campaign because the militants were mostly moving around without guns, relying on fear rather than threats. “If they are detained, they claim they are just ordinary citizens,” he said. “At the same time, they still have a lot of sympathy among the people.” He said it was impossible to estimate how many Taliban fighters remained in the city. “It’s like an ant hole,” he said. “When you look into an ant hole, who knows how many ants there are?”
V této souvislosti mě zaujal text válečného zpravodaje Edwarda Girardeta v The Christian Science Monitor. Girardet se účastnil protisovětské kampaně vedené mudžáhedíny v Afghánistánu v 80. letech a ve zmiňovaném článku porovnává Operaci Moshtarak/Mardžáh se sovětskou akcí v Panšíru. Sovětští vojáci, podobně jako dnes ti spojenečtí, varovali prostřednictvím letáků a rozhlasu místní obyvatele před ofenzivou a nabízeli jim výměnou za spolupráci peníze a řadu výhod, třeba dotovanou pšenici. Zkrátka chtěli, aby přestali podporovat povstalce a začali spolupracovat s kábulskou vládou.
To, co Girardet popisuje se stalo v roce 1982. Neznamená to, a ani on to netvrdí, že se historie opakuje a co jednou v minulosti skončilo špatně musí skončit špatně vždycky. Důležité je se probrat těmito lekcemi z minulosti a pokusit se jich využít ve svůj prospěch. Ne napáchat podobné chyby.
The Soviet/Afghan force quickly took the valley, proclaiming victory. The reality was far different. Massoud’s experienced guerrillas suffered few casualties and, within days, launched assaults against the entrenched Red Army troops. Afghan government soldiers, too, poorly paid and disheartened, slipped out at night with their weapons to join the resistance. Massoud eventually made a truce with the Soviets. This enabled the Red Army a „take and hold“ policy with several garrisons in the Panjshir. Some civilians returned, while the guerrillas established their own concealed bases in mountains beyond. The truce was much criticized by rival groups of mujahideen, but it was part of a long-term strategy: Massoud had no intention of collaborating with the regime. Occupation troops first had to leave before any unity government could be formed. It’s the same refrain today by the Taliban, Hezb-e-Islami Gulbuddin, and other opposition groups.
Jaderná energie pro všechny, jaderné zbraně pro nikoho…
Autor: Vojtěch Dohnal Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 24. 3. 2010
Vojtěch Dohnal je novým přispěvatelem na OWOP. S jeho texty byste se měli ode dneška setkávat častěji.
Šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii Mohammed El Baradei; Foto IAEA
Přesně v takovémto duchu se má nést konference, která bude probíhat v Teheránu od 17. do 18. dubna, a kterou organizuje íránská vláda. Samozřejmě, jde o reakci na stále sílící tlak západních států proti íránským nukleárním ambicím. Pod íránskou taktovkou mají za pár týdnů odborníci ze šedesáti států debatovat zejména o porušování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). Název jasně napovídá, k čemu se „konference“ dobere a jaký bude její význam – nejčastější slovo bude „mír“, ale obohacování uranu nikdo neukončí.
Ostatně podobně se to má i se sankcemi kvůli nedodržování podmínek NPT ze strany Íránu. Jeho jaderný program je sice trnem v oku jiným státům, ale schválení sankcí je dosti citlivé. Každopádně, ať už to s nimi dodpadne jak chce, íránský ropný průmysl z toho vyjde s největší pravděpodobností nepošramocený. Pochybnost o uvalení embarga podporuje postoj Číny, která má jakožto stálý člen Rady bezpečnosti OSN právo veta. Ze slov nového čínského vyslance při OSN v Ženevě Che Ja-feje je cítit, jak moc se Číně do sankcí nechce:
„I can tell you honestly we don’t like sanctions,“ he said. „I think the door of compromise through negotiation, the door of diplomacy, is not closed,“ he added. „We need to exhaust every avenue before we decide on whether we should have new additional sanction measures.“
Che Ja-fej při své první schůzce po příletu do Ženevy opět zmínil plán Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA, MAAE) o výměně méně obohaceného uranu za klasické jaderné palivo užívané například i u nás v Temelíně. Tato výměna by pro Teherán samozřejmě nebyla nevýhodná a s jejím financováním by dopomohlo i OSN. Každopádně je to Čína, kdo bude rozhodovat a budoucnosti Íránského programu. A možností zase tolik nemá.
China has backed past resolutions on Iran, after working to cut measures that could threaten flows of oil and Chinese investments. In 2009, Iran was China’s third biggest source of imported crude oil, behind Angola and the top supplier Saudi Arabia. But Beijing must also weigh the views of Arab states, especially Saudi Arabia, which have shown growing impatience with Tehran. And He said that his government would not accept Iran gaining the capability to make nuclear weapons.
Těžké břímě
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán, Bezpečnost | Security Datum: 24. 3. 2010
Vojáci z 1. pěší divize se loučí s vojáky, kteří padli v Iráku (2005); Foto F.Š.
Čím je válka vyhrocenější a nepopulárnější, tím se více a více vedou debaty nejenom o tom, kdo za to může, ale i o tom, kdo vesluje a kdo se jenom veze. Ohledně Afghánistánu to v posledním roce nebylo nic zas tak neobvyklého, byť málokdy byla kritika otevřená. Pro vyjádření aktivnosti jednotlivých zemí se používají různé statistické ukazatele. Tu lepší, tu horší.
Například Steve Coll použil na webu časopisu The New Yorker přepočet mrtvých vojáků v Afghánistánu na počet obyvatel dané země. Pro lidi posedlé statistickými daty to může vypadat impresivně. Je ale dobré, když se danými daty proberete, položit si otázku o čem vlastně vypovídají.
Using Afghan-war fatality figures from ICasualties.org and population estimates as of July, 2009 from the C.I.A. World Factbook, and rounding up numbers, I took out my calculator this morning and came up with the following ratios of deaths-per-population among coalition countries that have fought in the Afghan war, since 2001, starting with the most burdened:
Denmark, 1 per 177,000 (31 deaths)
Estonia, 1 per 186,000 (7 deaths)
United Kingdom, 1 per 224,000 (272 deaths)
Canada, 1 per 236,000 (140 deaths)
United States, 1 per 302,000 (1017 deaths)
Latvia, 1 per 733,000 (3 deaths)
Netherlands, 1 per 810,000 (21 deaths)
Some other major European countries have been less burdened, per capita:
Spain, 1 per 1,500,000 (28 deaths)
France, 1 per 1,600,000 (40 deaths)
Germany, 1 per 2,400,000 (34 deaths)
Poland, 1 per 2,400,000 (16 deaths)
Italy, 1 per 2,600,000 (22 deaths)
Chce se tím říct, že ten, kdo má větší kontingent, má automaticky vyšší ztráty? Nebo ten, kdo má vyšší ztráty, že více bojuje? Že ten, kdo má vyšší ztráty je platnější při spojeneckém úsilí? Že čím víc mrtvých, tím vyšší pomoc Afghánistánu? Atp.
Nic z toho neplatí samo o sobě, pouze v kombinaci s dalšími ukazateli. Takže vlastně komplexně se z výše uvedených čísel toho moc vyčíst nedá. Respektive dá, ale pouze u některých zemí. Třeba, ze všech ukazatelů jasně vyplývá, že největší díl úsilí v Afghánistánu nesou USA, Británie, Kanada a pak menší státy, jako je Dánsko. Colleova data to potvrzují. Ale co se zbytkem? Jak poměřovat ten? Okouzlení čísly je nebezpečné v tom, že občas dokáže víc zastřít, než odhalit.
Když už jsme u morbidních statistik, není od věci se podívat na data týkající se psychických problémů navrátilců, která mají také svou vypovídací hodnotu. A zdá se, že Afghánistán si začíná ve větším vybírat svou daň. Extrémním vyjádřením je počet sebevražd veteránů. Podle všeho jsou téměř všude na vzestupu a logicky nejvíce v zemích, které nesou nejvyšší díl tíhy na svých bedrech. Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že ne všechny státy mají propracovaný systém sledování psychického stavu navrátivších se vojáků, takže napříkald sebevraždy spáchané s delším časovým odstupem nemusejí být vůbec do statistik započítány.
Každopádně ale, debata o psychickém stavu veteránů se rozeběhla v Dánsku, kde za posledních 30 měsíců spáchalo sebevraždu 11 vojáků (nejenom z Afghánistánu, ale dá se předpokládat, že tato mise bude dominovat), přičemž skutečné číslo může být i vyšší. V Kanadských silách došlo za loňský rok k 16 sebevraždám, což je nejvyšší počet od roku 1995, nicméně dlouhodobě míra sebevražd podle ministerstva obrany klesá.
Dá se předpokládat, že velké problémy budou mít Britové. Podle loni zveřejněné studie jsou veteráni ve věku 18-23 let třikrát náchylnější spáchat sebevraždu než jejich vrstevníci v civilu. Byť přesná čísla se mi nepodařilo dohledat, data o sebevraždách po předcházejících konfliktech jsou alarmující. A důsledky Afghánistánu by měly být horší, protože například ani Falklandy ani první válka v Zálivu se nedají srovnat se současným dlouhodobým nasazením v Asii.
An estimated 264 Falklands veterans have committed suicide since the conflict ended, compared with 255 soldiers killed in action, according to an ex-servicemen’s organisation. Twenty-four British soldiers died during the 1991 Gulf War, but the Ministry of Defence disclosed last year that 169 veterans of the conflict had died from „intentional self-harm“ or in circumstances that led to open verdicts at inquests. Mr Fox told The Independent: „The suicide figures for past conflicts are deeply concerning. I worry that with the intensity of current operations in Afghanistan we are building up a timebomb of mental health problems.“
I přes největší snahu o zmírnění následků jsou na tom v tomto ohledu nejhůře Američané. Extenzivní využívání ozbrojených sil v konfliktních zónách v posledních devíti letech vede k rapidnímu nárůstu psychických problémů, včetně sebevražd mezi veterány. Například mezi lety 2005-2007 vzrostl počet sebevražd mezi navrátilci z konfliktů o 26 procent. Podle odhadů to v absolutních číslech znamená následující: v USA spáchá ročně sebevraždu třicet tisíc lidí, 20 procent z nich jsou veteráni.
Suicides among active duty personnel have also risen, with 147 reported suicides in the Army from January through November 2009 – an increase from 127 in the same period of 2008. Among non-active duty reserve soldiers, 50 suicides were reported in 2008 but the number had risen to 71 during the first 11 months of 2009. Suicide rates in all four services of the military are significantly higher than in the general population, with 52 Marines, 48 sailors, and 41 members of the Air force committing suicide in 2009.
Sci-fi u Boeingů
Autor: Pavel Pokorny Kategorie: Technologie | Hi-tech Datum: 23. 3. 2010
Pavel Pokorný je novým přispěvatelem na OWOP. S jeho texty byste se měli ode dneška setkávat častěji.
Firma Boeing 18. Března ohlásila úspěšné vytvoření prototypu konceptu laserové zbraně typu Free electron laser (FEL). Americké ozbrojené síly mají dlouhodobě zájem o využití laserových technologií. Ale i po desítkách let skončila většina dosavadních projektů s rozporuplnými výsledky – finální produkty byly příliš rozměrné nebo příliš energeticky náročné.
Zdá se však, že nastává nová éra snahy využít laser pro vojenské účely. Jak bylo předesláno v úvodu, americký gigant Boeing oznámil první úspěch projektu, který se snaží vytvořit lodní laserový obranný systém typu FEL.
„The Free Electron Laser will use a ship’s electrical power to create, in effect, unlimited ammunition and provide the ultra-precise, speed-of-light capability required to defend U.S. naval forces against emerging threats, such as hyper-velocity cruise missiles,“ said Gary Fitzmire, vice president and program director of Boeing Directed Energy Systems. „The successful completion of this preliminary design review is an important milestone in developing a weapon system that will transform naval warfare.“
Ovšem, jak si pozornější čtenář všimne, takový laserový systém potřebuje pro svůj funkční provoz značné množství elektrické energie, pro jeho použití je základním předpokladem nasazení moderních, plně „elektrizovaných“ lodí.
Přes jistý úspěch Boeingu je však efektivní využití laseru pro účely námořnictva stále hudbou (třebaže možná ne příliš vzdálené) budoucnosti. Už několikrát se na OWOP psalo o laseru pro protiraketovou obranu. Následující video ukazuje použití laserové zbraně na zneškodnění nevybuchlé munice a trhavin. Shodou okolností jde o další laserový systém z dílny Boeingu.
-
Procházíte archivy Březen 2010
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments