Ami-go Home! aneb COIN do rukou Iráčanů

Jakub Szántó z České televize a jeho kolega, kameraman Petr Svidenský byli od 6. do 22. května s americkými jednotkami v Iráku. Jsem rád, že Jakub byl ochoten něco pro OWOP o tamní situaci napsat. Je to jeho první příspěvek pro OWOP.

Kurdský pešmerga; Foto Jakub Szántó, ČT

Naším hlavním cílem bylo zpravodajsky pokrýt stahování jednotek ze země v souladu s Obamovým plánem, podle kterého má v zemi po konci srpna zůstat jen 50 tisíc mužů a žen v uniformách (z maximálního počtu 168 000 po tzv. Surge v roce 2007). Přiděleni jsme byli k 1/64 Armor Regiment, 2nd Combat Team, který je v těchto dnech na základně na FOB Marez ležící na okraji severoiráckého Mosulu. Právě tato jednotka má mimo jiné za úkol podporovat irácké jednotky v rámci counterinsurgency a zároveň zažívá postupný přechod z aktivních bojových operací na logistickou a zpravodajskou podporu místních iráckých bezpečnostních sil.

FOB Marez v tuto chvíli hostí necelých šest tisíc koaličních, převážně amerických, vojáků a civilních kontraktorů, kteří mají na starost zajištění chodu základny, včetně tzv. Force Protection neboli vnější ochrany báze i její vnitřní bezpečnosti. Jen pro zajímavost: kontraktorské firmy zaměstnávají nebývale pestrou národností směsici: společnost Serka, která zajišťuje chod kantýn, sprch a toalet, zaměstnává převážně Nepálce a Indy; EODT zajišťující Force Protection vedou bosenští Srbové, o vlastní hlídky se starají ugandští vojáci, kterých je v Iráku kolem 10 000! Camp Marez spolu se sousední leteckou základnou Diamondback je klíčovou základnou pro oblast severního Iráku a spravuje severoirácké provincie na pomezí dnes de facto autonomního Kurdistánu.

Příslušník iráckého komanda; Foto Jakub Szántó, ČT

15. května předali Američané iráckým bezpečnostním silám menší pevnosti Ašúra a Tal Abtah, které spravují klíčové křižovatky na příjezdu do Mosulu. Právě toto severoirácké město je považováno za jednu ze zbývajících bašt islámských extremistů n

apojených na Al Kajdu, která navzdory sérii ztrát svých klíčových vůdců byla v květnu opět schopna po celé zemi

zorganizovat v jediném dni útoky se stovkou

mrtvých a skoro sedmi sty zraněných.

Na těchto operacích se Američané podíleli spolu s Iráčany a de facto hráli klíčovou úlohu, byť kredit byl z politických důvodů přenechán sílící irácké policii. Ta, spolu s jednotkami lépe vycvičené i vybavené irácké armády, postupně v oblasti převezme všechny ostatní opěrné body i check-pointy, které už v tuto chvíli s Američany sdílí. Hlavním cílem je, aby Iráčané v uniformách byli co nejvíc vidět, zatímco Američané se postupně stáhnou do velkých základen a budou asistovat při výcviku, stále výrazně kvalitnější technologickou výbavou (bezpilotní letouny, GPS navigace, automatizované systémy sledování apod.) a leteckým krytím.

Na mladých vojácích 1/64 AR, která proslula během tzv. Thunder Runu, kontroverzního a riskantního průlomu amerických tanků do Bagdádu s cílem ukázat na samém konci útoku v roce 2003, že koaliční velení kontroluje dění v Saddámově hlavním městě, se jasně projevuje „nuda“ současné fáze okupace. Žádné útočné operace, jen zdlouhavé cesty obrněných čet na hlídkování na check-pointech (kde ovšem zůstávají v bezpečí za betonovými kryty daleko od hlídaných silnic) a občasné PRT výjezdy. Útoky povstalců se díky vysoce efektivním vozidlům MRAP (převážně International MaxxPro a RG-33L), jejichž pancéřování prorazí jen větší auta nacpaná výbušninou, soustřeďují hlavně na civilisty a irácké bezpečnostní síly.

Jednání PRT. Tlumočník má zakrytou tvář, protože je nutné chránit jeho identitu; Foto Jakub Szántó, ČT

Kromě obligátní policie a armády v oblasti působí i dobře vycvičení pešmergové, příslušníci kurdských milic, zocelených desetiletími boje proti Saddámově armádě. Všichni dohromady slouží spolu s Američany v hlídkách zvaných Zlatí lvi, částečně pro dosažení lepší efektivity, částečně proto, aby se zabránilo desítkám minulých incidentů, kdy proti sobě iráčtí arabští policisté a kurdští pešmergové stříleli. Podle toho, co jsme viděli, je ale dnes situace mnohem klidnější a vzájemné střety by neměly hrozit ani po úplném stažení Američanů, už jen proto, že politicky zdatní Kurdové začali obsazovat i posty v irácké policii a armádě, a ke sporům tedy v zásadě není důvod.

Na hodnocení amerického angažmá, od úspěšné invaze, přes překotné a ve výsledku nešťastné rozpuštění iráckých bezpečnostních sil, přešlapování na místě za prudkého nárůstu násilí v letech 2005 až 2007, úspěšného navýšení sil a kooperaci s nově budovanou armádou od roku 2007 až po současnou možná opět poněkud překotnou irakizaci vývoje je ještě brzy. Na základě přiznaně časově i rozhledově omezeného žurnalistického pohledua ve srovnání téhože z loňského února a března a letošního května spěje Irák opatrně kupředu. Je to poznat nejen na statistikách útoků ale i na bojovém nasazení amerického kontingentu v zemi. A soudě dle všudypřítomného nedostatku skutečných bojových misí to vypadá, že snad už brzy budou Iráčané – po alespoň částečném překonání povolebních rozporů a etnických a osobních ambicí – schopni převzít plnou odpovědnost za svůj osud.

Profilový obrázek
Jakub Szanto
CONTRIBUTOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře