Archiv Listopad 2010
Škrtání bez spolupráce? To asi nevyjde (UPDATED)
Autor: František Šulc Kategorie: European Union and Defence Datum: 30. 11. 2010
Británie se chystá blokovat zvýšení rozpočtu Evropské obranné agentury (EDA). Britský ministr obrany už napsal dopis vysoké představitelce EU pro zahraniční vztahy baronce Ashtonové, že navrhované navýšení rozpočtu agentury o 3,8 procenta by bylo na domácí scéně neobhajitelné.
EDA sídlí v Bruselu a pracuje v ní přibližně sto lidí, jejichž hlavním úkolem je koordinovat akvizice členských zemí Evropské unie. Její rozpočet byl v loňském roce 29,2 milionu eur. Většina peněz pochází z členských států. Nejvíce přispívá Německo a hned po něm Británie. Ministr obrany Liam Fox je toho názoru, že by se měl rozpočet v „nejlepším případě“ zmrazit:
The UK has consistently urged the Agency to be realistic about future funding levels given the difficult economic climate…. As you know, we have recently announced spending plans which will see the UK’s defence budget reduced by around 7.5%, and we are not the only nation facing such a challenging position…. we would want, at best, zero growth for the agency’s total budget for 2011. It will be impossible to justify… a 3.9% increase in the EDA budget, costing the UK taxpayer nearly £200,000 when we are having to cut capabilities and reduce service personnel at home.
Před letošními volbami konzervativci vyhrožovali, že pokud se dostanou k moci, Británie se z Evropské obranné agentury stáhne. Poté, co byli nuceni sestavit vládu s proevropštějším Nickem Cleggem, od svých záměrů ustoupili. Nicméně jen dočasně – po dvou letech má proběhnout revize britského členství a pak se uvidí.
Pokud bude požadované navýšení rozpočtu EDA zablokované, agentura kvůli tomu neskončí. Nicméně jde o náznak, že Britové, kteří se stále více pragmaticky propojují ve vojenské oblasti s Francií, nebudou mít příliš velkou chuť přenášet tento přístup dále do Evropy a pokud ano, tak striktně na bilaterální bázi a ještě v oblastech výhodných především pro Británii. To už tak dobrá zpráva pro země v naší oblasti není.
Škrtání rozpočtů na obranu se stalo v Evropě trendem a zatím se nezdá, že by bylo provázáno se širší spoluprácí, která by zeštíhlování mohla nahradit vyšší efektivitou ve všech oblastech. Jestliže se tento přístup nezmění, propast mezi Spojenými státy, i kdyby rozpočet snižovaly, se bude prohlubovat.
In recent years, total NATO European spending has declined to only 1.6% of GDP, well below the 2% guideline suggested by NATO leaders and far below the U.S. level of more than 4%. Overall European defence spending currently totals about €210bn annually, but only about €45bn of that is available for investment – well below the amount needed to transform European militaries for new missions. The current defence budgets of many NATO countries are already “austerity budgets”, additional cuts look set to magnify the problem at a time when more funds are needed. A recent Gallup Poll showed that 55% of Europeans feel defence spending should either be held constant or increased, so the pressure to cut defence spending is not coming from public opinion.
Pokud se člověk podívá na data EDA za rok 2008, tedy před krizí státních rozpočtů, zjistí, že už tehdy to nebyla žádná sláva. Natož pak nyní. Materiál European – United States Defence Expenditure in 2008 uvádí některá zajímavá čísla. Například, Evropané sdružení v EDA měli 1 800 707 vojáků, Spojené státy 1 401 757. Evropských občanských zaměstnanců pracovalo ve prospěch sil 433 780. V USA to bylo 707 680. Na investice (akvizice a výzkum a vývoj) na jednoho vojáka evropské země dávaly 23 247 eur, zatímco Spojené státy 127 296 eur. Aktuálnější data nemá agentura k dispozici, ale nemyslím si, že by byly o mnoho lepší.
Z těchto a další údajů vyplývá, že Evropané zaostávají například v outsourcingu, který snižuje náklady (v roce 2008 USA vydaly za „outsourcování“ služeb 99 miliard eur a evropské státy 12 miliard). Zjednodušeně řečeno, vojáci na funkcích, které nejsou využitelné pro bojové operace, či jejich přímou podporu, jsou příliš drahá pracovní síla. Opakuji, že tato věta je zjednodušením problematiky, ale je dobré si ji neustále připomínat. Pokud se v Evropě nebude škrtat na správných místech a zároveň se neprohloubí spolupráce, bude dobré rovnou zahodit všechny vytyčené cíle v „dohánění“ Spojených států.
UPDATE: Přesně podle přání Británie, ministři obrany EU souhlasili 9. prosince se zmražením rozpočtu Evropské obranné agentury ve výši 30,5 milionu eur.
The information came from France’s Defense Minister Alain Juppe and was confirmed by a European Defence Agency official. Juppe said that everyone had agreed on a renewal of the budget, which he called understandable given „the situation our respective countries are in, with their budgets not going up.“
Co (ne)řekl Medveděv a kolik bude stát deštník
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 29. 11. 2010
Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen (vpravo) vítá ruského prezidenta Dmitrije Medveděva na summitu aliance v Lisabonu; Foto NATO
Jedním ze sledovaných témat lisabonského summitu Severoatlantické aliance bylo budování protiraketové obrany a především spolupráce s Ruskem při výstavbě deštníku. V prvních chvílích u některých politiků i médií převládala spokojenost z toho, že se podařilo překonat rozpory a zahájit spolupráci. Týden poté už se objevují informace nasvědčující tomu, že to není zas tak jasné.
První pochybnosti se týkají toho, co vlastně členským zemím ruský prezident Dmitrij Medveděv navrhl. Podle některých zdrojů neučinil žádnou konkrétní nabídku, pouze vyslovil vůli ke spolupráci, pokud bude Rusko pro alianci naprosto rovnocenným partnerem.
„I was present in the room. … Our president made no concrete proposal,“ Russian Ambassador to NATO Dmitry Rogozin said in reaction to a report about the alliance’s meeting with the Russian leader at the Lisbon summit last week. „He simply expressed the principles of cooperation that we support, such as equality between Russia and its NATO partners and that the future antimissile system does not constitute a risk for our nuclear deterrent arsenal,“ he said.
List The Wall Street Journal napsal, že Medveděv měl nabídnout, že Rusko bude sestřelovat balistické rakety, které by směřovaly na Evropu a byly by mimo dosah aliančních antiraket. Totéž by měl dělat alianční deštník v případě raket směřujících na Rusko.
Podle dalších informací z NATO měli představitelé aliance zamítnout ruský návrh na sjednocení obou štítů. Diplomaticky měl tuto snahu odmítnout americký prezident Barack Obama s tím, že nejprve je nutné, aby problematiku pořádně prozkoumali techničtí experti. Mimochodem, už po zasedání představitelů členských zemí řekl například český prezident Václav Klaus, že by v žádném případě nemělo jít o jeden deštník, ale o dva – alianční a ruský -, které by byly úzce propojeny sdílenými informacemi.
Není tedy příliš jasné, co se vlastně dohodlo. Na jednu stranu debata skutečně proběhla, na stranu druhou, zástupci zemí NATO prý nebyli zcela nadšeni ruskými požadavky podmiňujícími hlubší spolupráci. Zatímco je spolupráce NATO-Rusko v oblasti protiraketové obrany v centru dění, už méně se mluví o tom, co vlastně budování štítu bude znamenat pro Evropu. A popravdě, dokud si my sami neuděláme jasno v tom, jak má protiraketová budoucnost vypadat, nebude mít smysl zatahovat Moskvu do nějakého projektu. Tedy pokud má být víc, než jenom proklamativní.
To se týká třeba i financí. Hovořilo se o tom, že by deštník neměl stát více, než miliardu eur. Představitelé členských zemí souhlasili s tím, že se do deštníku zpočátku investuje dvě stě milionů eur. To by mělo stačit maximálně na vybudování velitelské a řídící „sítě“, která by měla spojit jednotlivé části systému. Podle některých odhadů by ve skutečnosti evropský funkční protiraketový štít mohl stát miliardy, možná i desítky miliard eur.
„Individual European states will have to decide what national missile-defence assets they can afford,“ a Nato official said, „we’re only providing architecture it can be plugged in to.“
David Betz, a defence expert at King’s College, London, said he „did not expect European states to be willing to spend the kind of money we’re taking about involves for the next decade or more.“
„Its impossible to speculate on what the final costs will be,“ Dr Betz said, „but I think the US figures offer a useful guide.“
Jak zahynula Linda Norgroveová
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 28. 11. 2010
Příslušník sil ISAF v provincii Kunar hledá nepřátelské pozice; Foto U.S. Army
Ve středu nebo ve čtvrtek má britský ministr zahraničí William Hague oznámit závěry vyšetřování smrti humanitární pracovnice Lindy Norgroveové. Ta byla v září unesena v provincii Kunar a zahynula při pokusu o osvobození. Podle prvních informací byla Britka zabita únosci, když jeden z nich odpálil vestu s výbušninami.
In a statement, Hague said: „Working with our allies, we received information about where Linda was being held and we decided that, given the danger she was facing, her best chance of safe release was to act on that information. Responsibility for this tragic outcome rests squarely with the hostage-takers. „From the moment they took her, her life was under grave threat. Given who held her, and the danger she was in, we judged that Linda’s best chance lay in attempting to rescue her.“
Vyšetřování ovšem ukázalo, že Linda Norgreová zemřela poté, když jeden z členů NAVY Seals Team 6 použil během akce granát. Prý šlo o velice nepřehlednou situaci, což není při osvobozovacích akcích nic zvláštního.
One senior Foreign Office source told The Sunday Telegraph: „The report states that Miss Norgrove was tragically killed by a high explosive grenade thrown by a members of the US Special Forces. „It is not up to us whether or not the individual who threw the grenade should face disciplinary action, but we are aware that he didn’t offer up the information in the immediate aftermath of the rescue operation. Why he didn’t do that still remains unclear. But we all have to remember that the US military pulled out all the stops in an attempt to save the life of Miss Norgrove and before anyone is blamed for her death – blame her kidnappers. The rescue attempt missed at the end. It was a high-risk mission but one which had to be undertaken; there was no other choice.“
Osvobozovací operace byla spuštěna ve chvíli, kdy spojenci dostali informace, že by Linda Norgroveová měla být převezena do Pákistánu a předána Al Kajdě. Akce se zúčastnila jednotka NAVY Seals, AC-130 Spectre a bezpilotní letouny Predator. Vyšetřování neobviňuje americké příslušníky Seals z toho, že by nesli za smrt humanitární pracovnice odpovědnost. Nicméně neoficiálně se objevila kritika ze strany britských SAS. Jeden z nich řekl, že považuje za chybu, že při osvobozování rukojmí byly použity vysoce explozivní granáty.
Kdo všechno opouští Irák
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 27. 11. 2010
Irácký policista ve městě Wynot nedaleko rodiště Saddáma Husajna Tikrítu; Foto Staff Sgt. Luke P. Thelen, US Air Force
Irák zmizel z titulních stránek. Situace se sice zlepšuje, jak naznačují statistiky, ale stále má daleko k normálu. Politika je zablokovaná – devět měsíců od voleb stále nemá země vládu. Ve čtvrtek byl pověřen pokusem sestavit vládu Núrí al Malikí. Má na to třicet dnů, než musí předstoupit před parlament. Jeho koalice, která získala 89 mandátů, bude jen těžko získávat většinu 163 křesel. A není zcela pravděpodobné, že se dohodne se sekulárním šiítem Ajádem Alávím, jehož blok podporovaný sunnity získal ve volbách 91 mandátů.
Za letošek zatím zemřelo v Iráku 59 amerických vojáků, což je nejméně od invaze v roce 2003. Iráčané jsou na tom o poznání hůře, byť se to nedá srovnávat s nejhoršími léty sektářského násilí. Irácké bezpečnostní složky jsou stále lepší a například dnes oznámily, že se podařilo zadržet 12 příslušníků organizace Islámský stát Irák, která je napojena na Al Kajdu. Tato skupina má stát za útokem na křesťanský kostel, který se v Bagdádu odehrál 1. listopadu. Teroristé tehdy obsadili katolický svatostánek a zadržovali v něm více než sto lidí. Při policejní akci zemřelo 52 rukojmích a policistů.
General Ahmed Abu Ragheef, the Interior Ministry’s head of internal affairs, said security forces arrested al Qaeda’s Baghdad leader, Huthaifa al-Batawi, and 11 others. „Iraqi forces have successfully arrested the terrorist group involved in the attack on the church in Baghdad,“ he said. Security forces also killed Abu Ammar al-Najadi, a leader of the Islamic State of Iraq (ISI), al Qaeda’s local affiliate, and seized 6.5 tonnes of explosives planned for use against a government ministry, hotels and the Christian community, Ragheef said.
Od počátku listopadu došlo k řadě dalších útoků na křesťany. Byť žijí v Iráku mnohem déle, než se objevil Mohammed, přesto se řada z nich chystá k odchodu ze země, protože se necítí bezpeční. Irácká vláda se snaží exodu zabránit, ale pokud budou útoky pokračovat, nebude mít šanci. V této souvislosti se může zdát paradoxní, že nejbezpečnější jsou křesťané v baasistické Sýrii.
Human Rights Watch says the number of Christians in Iraq had fallen to about 675,000 in 2008 from 1 million at the time of the U.S.-led invasion in 2003. The Catholic Church in Iraq says there are 1.5 million Christians in Iraq, 1 million fewer than 2003. Many Christians have fled Iraq for Syria, Jordan or Egypt. Many of those who remain in the country are leaving their homes behind for safer areas such as the Kurdish-held north.
Křesťané ovšem nejsou sami, kdo opouští Irák. Někteří už tak činí podruhé. Odhaduje se, že během vrcholících násilností odešly z Iráku na dva miliony lidí. Podle Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky se jich přibližně sto tisíc vrátilo, ale řada z nich nemá opět stání a chce odejít. Nejenom kvůli násilí, ale i kvůli tomu, že nemohou najít obživu.
In a recent survey by the United Nations refugee office, 61 percent of those who returned to Baghdad said they regretted coming back, most saying they did not feel safe. The majority, 87 percent, said they could not make enough money here to support their families. Applications for asylum in Syria have risen more than 50 percent since May.
A konečně, poslední odcházející – Američané. Ti se na rozdíl od ostatních netěší na nic jiného, než na návrat domů (kolik z nich vymění Irák za Afghánistán?). Iráčané potvrzují, že konec roku 2011 bude v každém případě koncem americké přítomnosti v zemi. Část z méně než padesáti tisíc vojáků nyní pokračuje ve výcviku iráckých sil a další část pracuje na velkém logistickém úkolu – odstěhovat to, co má smysl odstěhovat a předat to, co se stěhovat nevyplatí.
„An optimist would say, ‘We’ve got three-quarters of the work done,’ but a pessimist would say, ‘But, the hard part is left to go,’“ said Lt. Gen. Mitchell Stevenson, deputy chief of staff for logistics (G-4). „Both would be right.“ The U.S. military used to occupy more than 400 bases in the country. „Today, we sit on 88,“ Stevenson said. However, the bases that are left to close are among the largest, making them more difficult to shut down, he said.
Pěchota doposud předala Iráčanům více než 904 tisíc kusů vybavení a 559 obrněných humvee. Irácká vláda platí stovky milionů za odkupování techniky i munice (to se týká například munice do tanků Abrams). Iráčané nebudou platit podle všeho za jednu kategorii materiálu – za betonové zátarasy, vstupy na kontrolní stanoviště, či za ubytovací jednotky. Ty zkoušela americká pěchota převážet do Afghánistánu, ale příliš se to neosvědčilo, proto zůstanou tam, kde jsou. Zajímavý přístup je, že každý z amerických velitelů má pravomoc do určité hodnoty vyjádřené dolary rozhodnout o tom, co zůstane v Iráku bez papírování. Pokud chce nechat za sebou něco dražšího, musí požádat o svolení.
Agent WC 40 a Talib No 2
Autor: František Šulc Kategorie: Afghánistán Datum: 26. 11. 2010
Tenhle příběh má svou poetiku. Každý konflikt má asi jeden dva tři a možná více podobných. Afghánská válka zatím takhle dobrý neměla. Agenti britské MI6 zaplatili statisíce dolarů mulláhovi Akhtarovi Muhammadovi Mansúrovi, až možná prý dvojce v Talibanu, za ochotu vyjednávat o míru. Všechno vypadalo dobře, dokud se nezjistilo, že chlapík je podvodník, který vodí spojence za nos.
V červenci, nebo srpnu Britové údajného významného Talibance přivedli i k prezidentovi Hámidovi Karzáímu. Během jednání některý z Afghánců poznamenal, že to není Mansúr. Britové si však nedali říct a dále pokračovali ve zpravodajské hře s nadějí na mír. Afghánci teď do novin tvrdí, že tento případ dokazuje nutnost, aby oni vedli jednání a další procesy v zemi. Co dodat, hodí se všechno a Talibanci jsou šikovní.
As recently as last month, US and Afghan officials held high hopes for the talks. Senior US officials, including General David Petraeus, said the talks indicated that Taliban leaders, whose rank-and-file fighters are under extraordinary pressure from the US-led offensive, were at least willing to discuss an end to the war. Last month, White House officials asked The New York Times to withhold Mansour’s name from an article about the peace talks, expressing concern that the talks would be jeopardised – and Mansour’s life put at risk – if his involvement were publicised. The Times agreed to withhold Mansour’s name, along with the names of two other Taliban leaders said to be involved in the discussions.
Tak trochu to připomíná jiný přehmat, který minimálně zčásti posloužil jako důvod k zahájení války v Iráku. Zajisté si dobře pamatujete nebohého tehdejšího ministra zahraničí Colina Powella v Radě bezpečnosti OSN, když ukazoval mobilní „továrny“ na biologické zbraně, které měl mít Saddám Husajn k dispozici. Tato informace pocházela od iráckého „informátora“ Rafida Ahmeda Alwana, který byl pod křídly německé tajné služby BND a od Američanů dostal trefné (tehdy to ještě nikdo netušil) krycí jméno Curveball (v baseballu tzv. „točka“ – nadhoz se zvýšenou rotací).
Němci předávali Američanům informace, které tento „inženýr“ ze sebe chrlil. Část americké zpravodajské komunity chtěla věřit (paradoxně to prý byli především analytici) a tak věřila. A ti co nevěřili, byli upozaděni. Nikoho nenapadlo se podívat na internet, odkud „informátor“ především čerpal. BND nechtěla Curveballa Američanům půjčit, Alwana to pak přestalo bavit a tak vypovídal méně a méně a jen si užíval. Válka proběhla a v Iráku se nic nenašlo.
Němci se postupně chtěli z případu vyvázat, protože si uvědomili, že něco nehraje (v tu chvíli to věděli i Američané) a zahrát ho do autu. Nejbizarnější ovšem bylo, že německá tajná služba BND Rafidovi Ahmedovi Alwanovi dál platila, i když věděla, že je úplně k ničemu. Bála se totiž vyšetřování v parlamentu, kdyby to prasklo. Což se nakonec stejně stalo. Zcela skvěle popsal tento případ, který kdyby si někdo vymyslel, tak by mu nikdo nevěřil, novinář Bob Drogin v knize Curveball. Nevím, jestli vyšla v Česku, ale určitě vyšla loni na Slovensku. Věru ji doporučuji.
Ale zpátky k Talibancovi-neTalibancovi, který si dokázal vydělat. Na tento malér se dá nahlížet různě, každopádně ne příliš shovívavě. Dosti trefně případ okomentoval jeden známý (doufám, že se IK nebudeš zlobit, nemohl jsem odolat):
Šikovný kluk. A ještě může Talibanu za další prachy prodat poměrně přesné informace o tom, co Zápaďáci v Afghánistánu považují za nejpalčivější problémy, a co vlastně těmi jednáními sledovali.
Úplně nejděsivější ovšem je, že zpravodajci nepřišli a neřekli – vy volové tohle je nějaký jouda z Horní Dolní. Já být Afghánec, tak jsem totálně frustrovaný. Když ti kreténi ani nevědí, jak vypadá druhý nejdůležitější Talib, tak jak chtějí rozeznat obyčejného Afghánce od místního velitele Talibanu?
Skrzypczak: Voják má šest měsíců válčit, spát a jíst
Autor: Jan Spacek Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 23. 11. 2010
Toto je překlad části rozhovoru generála Waldemara Skrzypczaka, bývalého velitele pozemních vojsk, s novinářem Marcinem Ogdowskim ze stránek Interia.pl o afghánské misi, spojencích a řízení armády. Rozhovor vyšel 5. října 2010. Marcin Ogdowski provozuje také vlastní blog, na kterém se věnuje polské misi v Afghánistánu. Generál Skrzypczak minulý rok odstoupil z funkce na protest proti rozrůstání byrokracie. Jakákoliv podobnost s reáliemi v Česku je čistě náhodná.
V době prezidentské kampaně se velmi hovořilo o Afghánistánu. Poté diskuze skončily a armádě zůstala v Polsku nepopulární válka.
A stále nám schází pořádná strategie na úrovni NATO, která by definovala cíl války. Jestli bude vyplývat z toho, co chceme dosáhnout, nebo bude omezena výlučně na dobu trvání mise.
To by měla být strategie „Stahování“ polské vlády?
Ovšem. A bylo by to výhodné i pro politiky, kteří by konečně věděli, co mají říkat národu. Tak bychom unikli situaci, do které jsme se dostali během kampaně jednostranným stanovením data odchodu z Afghánistánu. To nepomohlo obrazu Polska jako věrohodného člena NATO.
A jak by se měly definovat cíle mise?
To se mělo udělat před zahájením mise v Afghánistánu.
Přejděme na vojenské záležitosti. Zdá se vám složení kontingentu, ve kterém je jen pětina vojáků v bojových jednotkách a zbytek tvoří tzv. podporu odpovídající?
Nejdřív musíme vědět, jaké jsou cíle a poté tomu přizpůsobit složení kontingentu. Klidně ať je „válečníků“ jen pětina, ale pod podmínkou že bude natolik početný, že bude moci zároveň válčit i budovat infrastrukturu. Dnes nejsou polští vojáci schopni zvládnout situaci ani vojensky ani logisticky.
Polsky řečeno „vyšleme, co máme a nějak bude“?
Tak nějak. Řeknu vám, jak se u nás buduje kontingent. Na generálním štábu se sejdou velitelé -představitelé rozvědky, kontrarozvědky, logistiky, zdravotníci, Vojenští policisté, Vojenští hasiči atd. A každý chce poslat co nejvíc „svých“. Jestliže má mít kontingent 2500 vojáků, nakonec bude jen 500 z bojových jednotek. Ve finále spousta lidí překáží na základnách a je bez práce.
Vezměte si takového výstrojního skladníka. Otevře sklad jednou za den v době výdeje. Potom dvě hodiny vede papírovou válku, eviduje výdej, příjem, no a má po práci. S klidným srdcem může vzít útokem jídelnu. Stačilo by přitom vytvořit víceúčelové sklady a odbourat nepotřebný personál.
Proč takový stav dopustí velitel kontingentu?
Velitele přece nikdo neposlouchá! Kontingent formuje vojenská byrokracie, která prosadí, co pokládá za nejdůležitější. V následné bitvě o místa zaniká hlavní cíl mise.
A voják „válečník“ dělá dvě patroly za den, padá únavou a nemá žádný volný čas…
Počkat, počkat – volný čas? Na co! To by voják mohl začít přemýšlet. Ne o válce, ale o rodině. Začít tesknit po rodině, být frustrován. Tím by se ale snížila jeho schopnost bojovat. Voják má šest měsíců válčit, spát – protože spánek regeneruje – a jíst. Zbytek volného času je k přípravě materiálu k boji. Volejbal, fotbal? Na to voják nemá čas. Voják se vrátí na základnu, umyje se a jde spát.
Když mluvíme o nedostatcích polského kontingentu, často se hovoří o slabé úrovni rozvědky a kontrarozvědky…
To je zásluha pana Macierewicze, který ty služby rozložil. Je pravda že v Polsku vojenský WSI neměl dobrou pověst. Ale v Iráku – sám jsem se o tom přesvědčil – byli zpravodajci velmi výkonní. Z toho co vím, v Afghánistánu měli také dobrý start. Ale poté co služby převzal pan Macierewicz se všechno zhroutilo. A teď bude zapotřebí mnoho let práce aby se to obnovilo.
Co si myslíte o mediálním pokrytí mise?
Pozoruji snahu minimalizovat to, že v Afghánistánu umírají polští vojáci. Je to nepohodlné téma. Když se podívám k jiným členům NATO, co se tam děje, žasnu. Tam je pohřeb vojáka manifestace vlastenectví přenášená několika televizemi. A u nás? Uvažte, v jakém kontextu se objevuje Afghánistán v polských mediích: Nanghar Khel, IED nebo návštěva ministra s davem oblíbených novinářů. Ale poslechněte si, co si o tom myslí vojáci. Hrůza.To je katastrofa, jak se dnes referuje v Polsku o Afghánistánu.
Obviňujete media?
Ne, myslím, že za to může ministerstvo obrany. Tamější funkcionáři nejraději ukazují ministra obklopeného vojáky a sugerují, že je vše perfektní. Není!
Nastoupení polští vojáci v Iráku při návštěvě generála Raye Odierna na jejich základně (25. července 2007); Foto Staff Sgt. Curt Cashour, U.S. Army
Zanechme Afghánistán a promluvme o armádě jako o celku. Co je dnes největší problém?
Velmi lehce přijímáme rozhodnutí o redukci bojových jednotek, jako je například likvidace 1. mechanizované divize. A ve stejné chvíli rozšiřujeme různé centrální instituce, třeba poslední výmysl – Armádní krizové centrum. K čertu, k čemu nám bude? Už máme Národní krizové centrum, které řídí premiér.
Jiný příklad: Krakov, ve kterém udržujeme strukturu sloužící výlučně k zajištění pobytu VIP v tomto městě. 2. mechanizovaný sbor je už jen cedule. Není žádné další operační opodstatnění k existenci 2. mechanizovaného sboru v Krakově. A kolik to stojí? Zdvojujeme armádní struktury a osekáváme bojový potencionál. V důsledku je v armádě čím dál méně vojáků. Doufám, že za to někdo ponese před národem odpovědnost.
Naštěstí máme spojence.
Připomeňme, že už nám jednou Francie s Britanií garantovaly pomoc při obraně. A jak to dopadlo, všichni víme. Němci, to samé. Rozmyslí si, jestli nám mají pomoc, protože s Ruskem mají mnohem lepší vztahy než my. Francouzi? Vůbec je nezajímáme. Milovali nás, když bylo potřeba vyslat kontingent do Čadu. Mise už skončila a z lásky nic nezbylo. Zůstává Amerika, ale o její rychlé reakci nejsem zcela přesvědčen. A my mezitím začínáme odzbrojovat armádu.
Ale třeba jen změníme formulaci – na armádu lehčí, více expediční?
To by bylo skandální neporozumění. Znamená to, že nikdo cíleně poškozuje bezpečnostní systém země. Vím určitě, že pánové, kteří to dělají, nemají žádné vůdcovské myšlení. Ale vlastně mají – k osekání nákladů. Nemá to nic společného se strategií nebo s koncepcí obrany Polska.
A kteří pánové to jsou?
Politici spravující armádu a část generality. Mám dojem, že pánové necítí odpovědnost za stát a armádu. Protože kdyby jí cítili, usilovali by o výstavbu armády, která by v případě potřeby vydržela první úder. Potom by došlo k jednání nebo by se čekalo, až nás spojenci podpoří. Protože spojenci, jestli by přišli, by dorazili až po dlouhých politických diskuzích. V té době by náš protivník už mohl stát na Odře nebo Bugu – záleží na tom, odkud by přišel úder.
Připadá mi to jako politická fikce.
Víte, historie se stále opakuje. A jestli dnes máme dobré vztahy s Ruskem, za dva roky mohou být špatné. Armáda musí předvídat ohrožení. A všichni musíme mít na vědomí, že když to nebudou naši, budou to muset být cizí vojáci.
Má dnes Polská armáda odpovídající potenciál?
Ne nemá. A hned tak mít nebude. Protože je to stále horší.
Nefunguje tedy civilní kontrola armády?
Fungovala by, kdyby si politici nepřisvojovali kompetence velitelů. A to na všech úrovních. Dnes dokonce samospráva naříká, chce mít na svém území vojsko. Vojáci se už smířili s tím, že do toho nemají mluvit. Začalo to v roce 2002, kdy se Náčelníkem generálního štábu stal generál Czesław Piątas který se zcela oddal vůli politiků. V té chvíli Zobrazit další »
Francouzský Pentagon a nábor
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 22. 11. 2010
Pamatujete, když se za Jaroslava Tvrdíka plánovalo vybudování „českého Pentagonu?“. Už dva roky mělo být přestěhováno. Nutno dodat, že to nebyl tak zcela hloupý nápad, kdyby nebyl tak velkorysý. Je svatá pravda, že při stěhování se objeví řada „kostlivců“ a že si člověk může stanovit počet kanceláří (to ovšem nebylo primárním záměrem „českého Pentagonu“), což má blahodárný vliv na úřad. Třeba úvahy o tom, že by neuškodilo vybudovat vládní komplex na okraji Prahy pro většinu ministerstev, sice nikdy neopustily rovinu teorie, ale jsou nesmírně podnětné. Nicméně na uskutečnění takovýchto plánů je zapotřebí snad války.
Vzpomněl jsem si na to, když jsem si četl o projektu Balard 2015, což je sestěhování francouzského ministerstva obrany do jedné budovy. Jde o obří projekt, který by měl být zcela dokončen v roce 2016 (fungovat by ovšem měl začít už v letech 2014/2015) a přijít má na 600 milionů eur.
Dokončení projektu Balard umožní ministerstvu obrany ušetřit 600 pracovních míst v administrativě a přitom si uchovat veškerý nemovitý majetek. Příjmy z prodeje nemovitostí v hlavním městě se pak odhadují na 700 mil. € (zhruba 17 mld. CZK).
Výše uvedené se praví ve čtrnáctideníku nazvaném Pařížský bulletin, který elektronicky vydává francouzská vojenská mise při velvyslanectví v České republice. Jde o zajímavý počin – obvykle dvě stránky v češtině s odkazy na francouzské zdroje s vojenskými tématy. Říkal jsem si už několikrát, že o bulletinu napíšu, ale tohle, v pořadí už čtvrté číslo (zde najdete všechna čísla, nicméně ještě v pondělí večer tam to čtvrté nebylo), stojí za to, proto jsem přistoupil k činu.
Jeho hlavním tématem ovšem není „francouzský Pentagon“, ale „Rekrutování ve francouzské armádě“. Témata jako vzdělávání, výchova, řízení kariér, poddůstojnický, praporčický a důstojnický sboru jsou na OWOP často diskutovaná, proto jsem považoval za nezbytné upozornit na tento text v Pařížském bulletinu, který je samozřejmě pouze koncentrátem, nicméně velice dobrým. Tak třeba důstojníci u pěchoty:
Kariérní důstojníci (z nichž 50% pochází z řad praporčíků)
Požadavky: nejméně 2 roky studií po maturitní zkoušce, fyzická a psychická zdatnost
Speciální vojenská škola v Saint-Cyr (ESM): Přijímací zkoušky ve 20-22 letech; 3 roky univerzitního a vojenského vzdělání, 1 rok výcviku na specializované škole (pěchota, dělostřelectvo…);
Vševojsková akademie (EMIA): Přijímací zkoušky ve 22-29 letech pro praporčíky bakaláře a pro důstojníky s limitovanou smlouvou se službou délší než 2 roky; 2 roky vojenského a univerzitního vzdělání, 1 rok výcviku na specializované škole;
Akademie vojenského managementu (EAM): Přijímací zkoušky do 25 let věku nebo pro praporčíky bakaláře s minimálně dvouletou službou; 2 roky univerzitního a vojenského vzdělání; určeno vysokým administrativním pracovníkům;
Pozdní nábor důstojníků: Na základě výběrového řízení pro vyšší praporčíky, kteří odsloužili minimálně 10 let; 1 rok vzdělání na vojenské škole
Důstojníci s limitovanou smlouvou (kvalifikované pozice, komplement nižších důstojníků)
Požadavky: nejméně 3 roky studií od maturitní zkoušky, fyzická a psychická zdatnost
Důstojníci s limitovanou smlouvou: Na základě přijímacího řízení do 29 let věku; 3 až 5 měsíců univerzitního a vojenského vzdělání na ESM, 1 rok výcviku na specializované škole pro důstojníky, kteří budou sloužit jako velitelé čety; obnovitelná smlouva na 5 až 8 let, celkově až na 20 let.
Poslední věc, na kterou bych chtěl upozornit, je odkaz na pěchotní manuál „Obecná taktika“ z letošního července. Opět, hodně na OWOP debatujeme o podobných materiálech především americké provenience, tak není od věci se podívat na jeden francouzský, který má jasný cíl:
As the first one, „Winning the battle, building peace“ (FT-01) concerns the role of Land Forces, the present document „General Tactics“ (FT-02), lays down the general framework for their use. It describes HOW to conduct operations and which tactics are to be used throughout three main objectives: coerce the adversary, control the environment and influence the minds, which are the main effects Land Forces can produce.
Strategický koncept NATO a budoucnost
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 21. 11. 2010
Po více jak deseti letech (1999) má Severoatlantická aliance novou strategickou doktrínu. Koncept, který více než rok připravovala „skupina moudrých“, má reflektovat nejenom uplynulou dekádu, ale především vysvětlit občanům, proč má existence aliance stále smysl a hlavně co se musí stát, aby smysl měla i v dalších dekádách 21. století.
Aliance má tři základní úkoly – kolektivní obrana (žádné posilování článku 5 po gruzínské eskapádě v roce 2008 se nekoná, „pouze“ je zdůrazněna jeho platnost), mechanismy na zvládání krizí (crisis management) a kooperativní bezpečnost. NATO nevyjmenovává žádného nepřítele, ale zdůrazňuje „rozhodností“ aliance v případě ohrožení bezpečnosti některého členského státu. Je to detail, ale byť tato „rozhodnost“ není specifikovaná, nechává otevřené dveře k jednání už při „ohrožení“ a nikoli pouze při „napadení“. Významné je, že i přes debaty a tlak některých členských zemí zůstal v textu zachován jaderný detergent, jako ústřední bod strategie aliance:
Deterrence, based on an appropriate mix of nuclear and conventional capabilities, remains a core element of our overall strategy. The circumstances in which any use of nuclear weapons might have to be contemplated are extremely remote. As long as nuclear weapons exist, NATO will remain a nuclear alliance.
Důležité je zdůraznění nutnosti budování kybernetické obrany – mimo jiné jde o centralizaci úřadů, které zastřešují problematiku v členských zemích. Nechybí rozvoj kapacit k ochraně proti zbraním hromadného ničení a hlavně odhodlání vybudovat (pospojovat) protiraketový deštník nad teritoriem členských zemí.
Hned bylo do projektu zapojeno Rusko, aby bylo potvrzeno, že nejde o nic proti němu. Ale jak řekl český prezident Václav Klaus, budou to vlastně dva systémy založené na otevřené výměně informací. Každopádně prezident i ostatní členové české delegace budování protiraketové obrany přivítali a přislíbili aktivní účast Česka. Půjde za místnost s obrazovkami?
Mechanismy na zvládání krizí vycházejí z konfliktních a postkonfliktních zkušeností aliance posledních patnácti let. Důležité je samozřejmě předcházení krizím a k tomu je zapotřebí spolupráce tajných služeb členských zemí. To, že je „enhance intelligence sharing“ zmíněno na prvním místě bodů „jak být efektivní“ se dá číst také tak, že se po 11. září slibovaná výměna informací tajných služeb příliš nedaří, nedaří a nedaří…
Konečně, bez spolupráce nebude bezpečnosti. Proto je aliance připravena spolupracovat s kýmkoli, kdo to myslí s tímto světem jenom trochu dobře na odzbrojování a kontrole šíření zbraní. Zaujal mně následující bod:
In any future reductions, our aim should be to seek Russian agreement to increase transparency on its nuclear weapons in Europe and relocate these weapons away from the territory of NATO members. Any further steps must take into account the disparity with the greater Russian stockpiles of short-range nuclear weapons.
Co se „otevřených dveří“ týče, z těch tří vět v textu čiší spíše povinnost, než nadšení. Alespoň, když to člověk porovná s textem koncepce z roku 1999, ve které se mimo jiné praví:
It expects to extend further invitations in coming years to nations willing and able to assume the responsibilities and obligations of membership, and as NATO determines that the inclusion of these nations would serve the overall political and strategic interests of the Alliance, strengthen its effectiveness and cohesion, and enhance overall European security and stability.
Aliance je samozřejmě připravena rozvíjet partnerství s každým, kdo má vážný zájem. Mezi významné organizace pro NATO patří OSN a Evropská unie. Drobný postřeh, oproti textu z roku 1999 v tom novém zcela chybí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (je na místě významné, nebo bezvýznamné hmmmmm?). Mezi partnerskými zeměmi je na prvním místě Rusko, což není velké překvapení, státy Středozemí, Ukrajina, Gruzie a státy Západního Balkánu a Perského zálivu. Zvláště v případě Ukrajiny jde, pochopitelně, o opatrnou formulaci. Posuďte sami, zde je pasáž z textu z roku 1999:
Ukraine occupies a special place in the Euro-Atlantic security environment and is an important and valuable partner in promoting stability and common democratic values. NATO is committed to further strengthening its distinctive partnership with Ukraine on the basis of the NATO-Ukraine Charter, including political consultations on issues of common concern and a broad range of practical cooperation activities. The Alliance continues to support Ukrainian sovereignty and independence, territorial integrity, democratic development, economic prosperity and its status as a non-nuclear weapons state as key factors of stability and security in central and eastern Europe and in Europe as a whole.
A zde je text současný:
…continue and develop the partnerships with Ukraine and Georgia within the NATO-Ukraine and NATO-Georgia Commissions, based on the NATO decision at the Bucharest summit 2008, and taking into account the Euro-Atlantic orientation or aspiration of each of the countries;
Tento vývoj budiž připomínkou všem, kteří pracují na dlouhodobých koncepčních dokumentech, že svět je mnohem zajímavější a pestřejší, než by si jeden v určitém okamžiku myslel.
A nakonec nechybí, možná jedna z nejdůležitějších pasáží – reforma. Zkrátka, velitelství je příliš a zaměstnanců v nich také. Snad to tentokrát, s krizí za zády, dopadne lépe, než jak se říkalo v roce 1999. O místa by měly přijít tisíce lidí.
NATO agreed to reduce staff in its military command structure by one-third, from 13,500 to around 8,500, but it put off a decision on which and how many facilities would close down… NATO officials have signalled that four or five out of the 11 headquarters could be shut. The headquarters are spread across Europe, including air commands in Ramstein, Germany, and Izmir, Turkey, maritime commands in Northwood, England, and Naples, Italy, as well as another sea component in Lisbon. The alliance also decided to cut the number of agencies, which are spread across seven countries, from 14 to three.
Česko poprvé vstoupilo do kybernetické války – a uspělo
Autor: Giuliano Giannetti Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 19. 11. 2010
České vojenské středisko kybernetické obrany se zúčastnilo poprvé v historii cvičení NATO Cyber Coalition 2010 a ihned obsadilo zlatou příčku. Více než roční příprava cvičení tak přinesla své ovoce, cvičení však také syrově odkrylo spoustu problémů, které mohou stát i životy. Tento článek popisuje mojí osobní zkušenost, kterou si ze cvičení odnáším.
NATO musí ukončit okamžitě okupaci původního Kamonskeho území a vrátit se domů. Jinak Kaim využije všech možných prostředků, aby zničil oči a uši vojáků NATO a zanechal je slepé a hluché škemrající o záchranu.
Toto je vzkaz teroristické hackerské skupiny Kaim vojákům stabilizační mise NISFOR na území fiktivního kontinentu CEURASIA, který je v současnosti zmítán etnickým konfliktem mezi státem KAMONEM a jeho slabším sousedem TYTANEM. NATO se rozhodlo zabránit etnickým čistkám na sporné hranici mezi oběma státy a vyslalo do oblasti mírovou misi – a spolu s ní také spoustu počítačů a jiné životně důležité techniky, která je terčem kybernetických útoku Kamonských separatistů.
Cvičení bylo řízeno z podzemního bunkru vrchního velitelství NATO, kde více než dvacet zástupců členských státu aliance dohlíželo na jeho průběh. Tito lidé zastupovali schopnost aliance chránit bezpečnost informací všech svých počítačových systémů rozprostírající se po tisícikilometrových vzdálenostech od Spojených států amerických po Afghánistán.
Cvičení probíhalo tak, že rozhodčí cvičení v určený čas seznamovali hráče – v našem případě příslušníky CIRC MO s informacemi, který by za reálných okolností dostaly buď od techniky hlídající naše sítě, nebo od uživatelů, kteří narazili na problém. Těmto informacím se říkalo vstupy, a já jako rozhodčí cvičení a můj „local trainer“ v Praze jsme monitorovali tzv. výstupy, kdy naši hráči provedou očekávanou reakci (dají například pokyn k odvirování počítače či předají informaci spojencům).
Česká republika se v rámci scénáře cvičení účastnila mírové operace v blíže nespecifikované zemi fiktivního kontinentu CEURASIA. Ačkoliv počítače na napadené systémy aliance byly smyšlené, bezpečnostní analytici NATO a Cyber Defence Centre of Excellence v Estonsku připravili skutečné viry a kopie infikovaných serverů, u kterých museli čeští analytici zjistit způsob napadení, možný únik informací a původce útoku. Virus napadl i počítače spojeneckých států a zlikvidování útoku proto vyžadovalo těsnou spolupráci a výměnu informací mezi všemi členy aliance i střediska kybernetické obrany NATO CIRC.
Na monitorování cvičení se využívalo speciálního systému s názvem JEMM, který vyvinula agentura NATO NC3A, kde bylo přesně nadefinované, kdy má kdo co udělat a v kolik se očekává reakce. Díky tomu jsme mohli sledovat přes webové rozhraní v reálném čase co dělají naši kolegové v celé alianci. Tento systém lze využít i na bojová cvičení a co je na něm nejlepší… je naprosto zdarma. Již jsem o tom informoval našeho zástupce v Bruselu, tak doufám, že v průběhu příštího roku, jej budeme moci využívat i pro národní účely.
Nečekané vítězství
Naši kluci – ostřílení veteráni ryze technických workshopů – zde po prvé cvičili scénář, který míchal realitu skutečné operace, aliančního prostředí a potřebu mezinárodní operace. Z toho důvodu jsem byl připraven na nejhorší – spoustu problémů jsme čekali a také nastaly, ale ještě větší množství zdánlivých maličkostí.
Obrovským problémem, byl napřílad fakt, že počítače, které slouží ke komunikaci s aliancí jsou z finančních i bezpečnostních důvodů v jiných prostorách než, kde CIRC ministerstva obrany normálně pracuje. Tyto terminály musí ze zákona splňovat velmi přísná bezpečnostní kritéria, a proto jejich zajištění stojí i několik set tisíc korun. Díky tomu jsou pouze na několika místech v republice… a nejbližší terminál pro CIRC, který sídlí v v Brně se nachází až ve Vyškově. Ono to zní jako maličkost, ale představte si, že pracujete v Brně a musíte dojíždět s cédéčkem do Vyškova, abyste si vybrali a odeslali poštu. Pro cvičení jsme proto kluky přesunuli do Prahy, kde byli stísněni v buňce s jedním telefonním připojením, internetem, který padal každých třicet minut a „pouhých 300 metrů“ od utajovaných počítačů, pomocí kterých komunikovali s kolegy z NATO a které potřebovali mít na stole.
Tento problém bohužel trvá od roku 2006 a teprve tento rok se podařilo dosáhnout toho, že byl naplánovaný projekt na uvedení tohoto spojení do Brna. Bohužel podle posledních zpráv rozpočtové škrty způsobily, že se peníze na vyhrazené na tuto činnost ztratily. Z těchto a jiných důvodů proto vypadala, když jsem 17. listopadu večer vypínal počítač, situace kriticky – do naší cvičící buňky neustále přicházela nová hlášení útoků a atmosféra houstla. Věděli jsme, že klíč k rozluštění situace se nachází v zašifrovaném skriptu, který jsme nalezli na utajované síti, ale naši analytici neměli dostatečné nástroje na rozbití kódu a hrozilo, že úkol vůbec nesplní.
O to větším překvapením bylo, když za mnou druhý den ráno přišla hlavní koordinátorka cvičení se zprávou, že Česká republika jako první z účastnících členských států NATO dokončila hlavní úkol cvičení. Naši vojáci místo toho, aby strávili podvečer státního svátku se svými rodinami, do noci pracovali na tom, aby zabránili úniku citlivých informací. Vím, že to je jenom cvičení, ale v reálné situaci by toto jednání mohlo zachránit lidské životy a rozhodně jim za to patří uznání.
Musím říct, že toto bylo obrovským zadostiučiněním – zapnul jsem intercom a nechal si zavolat do místnosti všechny účastníky cvičení, aby mě slyšeli. V místnosti se rozhostilo napjaté ticho a kluci pravděpodobně očekávali, že je seznámím s dalším problémem. Myslím, že když jsem je seznámil s dobrou zprávou, tomu zpočátku snad nemohli ani uvěřit.
Ponaučení
Paradoxní bylo, že cvičení vlastně mělo zastřešit ministerstvo vnitra jako národní gestor problematiky kybernetické obrany. Vnitro dostalo za úkol řešit problematiku Cyber Defence začátkem roku. Byl okamžitě zřízen odbor, ale po volbách se postup řešení značně zpomalil. Odbor v současnosti tvoří ředitel, pracovník a asistentka.
Společně s koordinátorem cvičení v Praze jsme dali dohromady několik stránek připomínek a problémů – či jak říkají vojáci Lesson identified, které budeme muset vyřešit a o kterých bude informován i ministr obrany. Cvičení bylo proto velkým ponaučením a jak poznamenala slovenská delegace – možná to byl malý krok pro NATO ale obrovský skok pro Slovensko. Za Českou republiku můžu říct přesně to samé.
Kolik stojí poručík?
Autor: Petr Seifert Kategorie: Různé | Other Datum: 18. 11. 2010
Toto je první text nadpraporčíka Petra Seiferta na OWOP. Vítám jej mezi přispěvateli a doufám, že další texty budou brzy následovat.
V posledním čísle amerického periodika Army Times ( What price to develop leaders?, 22. listopadu 2010) vyšel zajímavý článek o nákladech na přípravu důstojníků ozbrojených sil USA. Jelikož na OWOP probíhá poměrně intenzivní diskuse nad tématem přípravy nových důstojníků pro české ozbrojené síly, rozhodl jsem se napsat tento krátký článek a umožnit Vám udělat si obrázek o nákladnosti přípravy nejnižších důstojníků v USA.
Autoři článku Michelle Tan a Michael Hoffman porovnali náklady na přípravu důstojníků u US Army. V akademickém roce 2010/2011 americká pěchota vycvičila (vycvičí) 8760 nových důstojníků a zaplatila (zaplatí) za to 785 miliónů dolarů. Průměrná cena přípravy poručíka amerických ozbrojených sil tak dosahuje bezmála 90 000 dolarů.
The most expensive officers are 988 second lieutenants who come out of the U.S. Military Academy…
Nejdražšími armádními důstojníky-nováčky je tedy 988 absolventů Vojenské akademie ve West Pointu (17 procent z celkových počtů), kde cena přípravy jednoho dosahuje 141 000 dolarů. Celkově činí náklady na tyto důstojníky 141 milionů dolarů. Délka přípravy důstojníků ve West Pointu činí čtyři roky. Nutno dodat, že suma není úplná, protože nezahrnuje náklady samotné školy na provoz. Tyto údaje americká armáda neposkytnula.
…the cheapest are the 3143 enlisted soldiers who attend Officer Candidate School.
Naproti tomu nejlevnějšími důstojníky je tedy 3143 příslušníků mužstva (12 procent z celkových počtů), kteří prošli školou pro důstojníky (OCS). V jejich případě suma činí 27 935 dolarů. US Army za OCS platí celkem 28 milionů dolarů a přitom je délka přípravy nejkratší. Činí pouhých 14 týdnů. To je ovšem umožněno předchozí službou kandidátů v pěchotě v řadách mužstva.
Kurz pro záložní důstojníky (ROTC), kterým prošlo celkem 4629 studentů (71 procent z celkových počtů) je oceněný sumou 120 518 dolarů. Délka přípravy důstojníka se pohybuje od dvou do čtyř let a americká armáda na něj musí vyčlenit celkem 121 milionů dolarů. Autoři si kladou otázku, který druh přípravy produkuje nejlepší důstojníky.
Yet it is impossible to objectively say which program produces the best officer. There is a place in the Army for a professional soldier class, trained at military academy. And there is an important role for the citizen-soldier trained while attending college with civilian peers and commissioned through ROTC. Enlisted soldiers who become officers through OCS also contribute to the diversity ot the officer corps and bring with them invaluable hands-on experience.
S nadcházejícími rozpočtovými změnami v amerických ozbrojených silách, kdy se zcela vážně uvažuje o zkrácení mandatorních výdajů (zmrazení platů, omezení výsluh, zvýšení spoluúčasti na zdravotním pojištění a mnoho jiných) tak přišlo na pořad dne i vzdělávání nejmladších důstojníků a finanční efektivita tohoto procesu. Za podmínky, kdy všechny druhy přípravy produkují důstojníky srovnatelných kvalit, se autoři ptají, zda by nebylo možné dosahovat těchto výsledků za cenu snížení nákladů.
Domnívám se, že je to legitimní a správná otázka. Nikdo asi nepředpokládá, že by odpověď na ní zrušila nejdražší a tím i nejméně efektivní systém přípravy (vojenská akademie West Point), jelikož zde jde i o zachování prestiže a pokračování historické tradice důstojnického sboru, ale určitě přinese diskusi nad efektivitou nakládání s finančními prostředky a optimalizací jejich využívání.
V tom vidím paralelu s ozbrojenými silami ČR a umím si představit podobnou debatu nad náklady na přípravu nejnižších důstojníků našich ozbrojených sil, pokud by byly zveřejněny. Ovšem takovou, která by vedla k jednoznačným závěrům a následným opatřením.
-
Procházíte archivy Listopad 2010
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments