fbpx

Francouzi, Američané a Íránci mají zájmy v Nigeru

Děti sledují výcvik ozbrojených sil Nigeru americkou námořní pěchotou (2006); Tahoua Niger Kids (2006); Foto Cpl. Enrique Saenz, US NAVY

Před deseti lety ve své Zprávě o stavu unie prezident George W. Bush pronesl 16 slov, které se staly jedním z důvodů pro odstranění iráckého autokrata Saddáma Husajna. Týkala se pokusů bagdádského režimu získat uran v Nigeru a podle všeho byla pravdivá. Saddám Husajn se pokoušel na konci 90. let minulého století uran v Nigeru získat, ale neúspěšně. V současnosti Niger sehrává poměrně důležitou roli v americké protiteroristické strategii v subsaharské Africe, ve francouzské geopolitice/geostrategii a jeho význam si uvědomuje i takový stát, jakým je Írán.

Američané nedávno v Nigeru otevřeli základnu bezpilotních letounů, ze které nyní provádějí především průzkumné operace nad Mali, které bylo těsně před zhroucením, a zachránila jej jen francouzská intervence letos v lednu. Chaos a šíření extremistických skupin v subsaharské Africe ohrožuje i Niger, jehož prezident Mahamadou Issoufou byl před dvěma lety zvolený ve svobodných volbách. Dobře si uvědomuje ohrožení a mimo jiné i proto nabídl Američanům možnost „usídlit“ se v jeho zemi. Druhým důvodem, který mně napadá (byť si jím nejsem zcela jist) je pokus o diverzifikaci nejenom v ekonomické oblasti (k tomu se vrátím za chvíli), ale i v té politické.

“Today, everyone agrees with the links between security, democracy and development,” he [president] said, speaking in French and dressed in white tribal regalia. “For the short term, the solution is military, but for the long term it is development.”

Američané a jejich aktivity v subsaharské Africe nacházejí poměrně slušnou odezvu u místních politiků (ať už zvolených demokraticky, či nikoli), protože ti si většinou uvědomují riziko zhroucení státu a jejich pádu. Američané jsou viděni jako šance, jak se tomu vyhnout. Spolupráce je jednodušší i proto, že, jak se zdá, administrativa Baracka Obamy nemá „demokratizaci“ zemí světa ve slovníku na předním místě (což mu vyčítá řada komentátorů i lidsko-právních organizací) tak, jako třeba ta George W. Bushe.

Niger je ovšem historicky v oblasti zájmu Francie a po objevení uranu a zahájení těžby sehrává ve všech jejích strategických úvahách významnou roli. Niger je čtvrtým největším producentem uranu na světě. Hlavním partnerem stále je francouzská obří společnost Areva, nicméně představitelé Nigeru dali jasně najevo, že mají zájem obchodní vztahy diverzifikovat, aby produkce uranu přinášela vyšší příjmy do státní pokladny. Nyní je vhodná příležitost, protože dvě velké smlouvy s Francouzi vyprší na konci letošního roku.

Niger will this year revise its mining code to make procedures to receive and manage permits more efficient, Tchiana said.
“We want an attractive mining code to bring in investors,” he said. “We will have a forum with mining companies to get their input as well. We want to make our mining code much more attractive and we want to resolve the problems the mining companies have.”
France has stationed troops at Areva’s mines in Niger, Tchiana said. Niger has sent special forces and attack helicopters to protect the operations, he said.

Na diverzifikaci má podle všeho velký zájem i teokratický Írán, který je obecně jedním z páriů světa. Jeho prezident Mahmúd Ahmanídežád dorazil včera do Nigeru a vyjádřil touhu po prohloubení spolupráce a íránském podílu na „diverzifikaci“. Prezident Nigeru během setkání zdůrazňoval, že pokud by Írán chtěl uran, podléhalo by to samozřejmě mezinárodním regulacím (jinými slovy žádný v tuto chvíli nedostane). Nicméně zájem Íránu je jednoznačný – uran by se mu k jeho výzkumu, kterým ohrožuje řadu zemí světa a snaží se upevnit svou pozici, jako regionální velmoc hodil.

Some Western analysts say Iran may be close to exhausting reserves of raw uranium crucial to its nuclear activity and might have to seek out foreign sources, although the U.N. sanctions would forbid such purchases.
Last week, Iran said it had started up two uranium mines and a milling plant, and that Western opposition would not slow its nuclear work.

Niger je druhá zastávka na Ahmadenížádově cestě po Africe. První byla v Beninu a poslední je v na ropu bohaté Ghaně. Bez zajímavosti není ani pohled na jednu mapu. O Niger má velký zájem Francie, Spojené státy i Írán (a samozřejmě další země), ale Číňané podle všeho nikoli. Byť jsou v Africe hodně aktivní, jejich představitelé se Nigeru v posledních dvaceti letech vyhýbali.

Profilový obrázek
František Šulc
ADMINISTRATOR
PROFILE

Ďalší články

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked with *

Cancel reply

Nejnovější komentáře