Příspěvky označené Británie
Britské konvenční/jaderné dilema
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 4. 10. 2010
Britská ponorka třídy Vanguard vybavená jadernými raketami Trident opouští přístav; Foto via Wikimedia Commons
Téměř všichni se nikoli s radostí, ale s vervou pouštějí do škrtání výdajů na obranu. Na rozdíl od minulosti je snaha učinit hlubší strukturální změny, které by umožnily ušetřit. Nicméně ne vše se dá dohnat vnitřními změnami, takže je nutné snižovat i stavy. Někde, jako například v Británii, jsou škrty dosti hluboké – 10-20 procent rozpočtu. A logicky, to začíná znervózňovat ty, kteří se hodlají uskrovňovat mnohem pomaleji a zároveň udržovat své globální zájmy, tedy Spojené státy.
Mr. Fox told reporters later that, after any cuts, the British military would be able to respond to a broad array of threats and retain capabilities particularly valued by the Pentagon. He identified those as Britain’s Special Forces, its nuclear deterrent, its participation in the Joint Strike Fighter program and its ability to deploy substantial forces when needed. “We would be able to maintain a moderate deployable force for a considerable length of time, if required,” Mr. Fox added. “Maybe not exactly at the level we have now, but at still a respectable and useful level.” Still, the entire active-duty British armed forces are smaller than the United States Marine Corps, and some critics at home have charged that the review is little more than a budgetary drill dressed up as a broader assessment of military requirements.
V posledním desetiletí byli Britové ti, na které se Američané spoléhali nejvíce. Jak se nyní zdá, už to nebude tak jednoduché. Aniž bych chtěl přeceňovat britské škrty, nedá se opominout obecný pocit, že v zahraničí již bylo obětováno mnoho, a že je na čase pomýšlet na konsolidaci doma, i za cenu kroků, které mohou být vykládány jako ústupky. Každopádně Britové jsou skutečně v nezáviděníhodné situaci. Problémem je, jak dodržet volební sliby, respektive si udržet obraz země s respektovaným jaderným odstrašením.
Hlavní strana vládní koalice – konzervativci – už v předvolební kampani nenechávala nikoho na pochybách, že náhrada za Tridenty je téma, o kterém se nevyjednává. Menší koaliční partner – liberální demokraté – naopak odmítali do ponorek třídy Vanguard vybavených jadernými raketami Trident investovat. Zvítězili konzervativci, a aniž bych chtěl jakkoli předbíhat, zdá se, že britské ozbrojené síly (s výjimkou ponorkového loďstva) z toho zcela šťastné být nemohou (byť by se samozřejmě škrtalo tak jako tak).
Britský rozpočet na obranu je 58 miliard dolarů. Výměna čtyř ponorek bude stát v příští dekádě 30 miliard. Snížení počtu o 20 tisíc vojáků přinese úsporu dvě miliardy dolarů ročně:
Scaling back the submarine replacement plan — or deferring it, as the junior partner, the Liberal Democrats, urge — could save enough to keep the army at its current strength of 105,000. There is no reason for Britain to press ahead with the submarines now. The current fleet, built in the 1990s, will remain operational for another decade — longer if Britain relaxes its cold war policy of keeping at least one sub continuously at sea. (United States subs stay in service for 40 years.) It is also hard to see why — in today’s world — Britain needs four new subs, each of which can carry up to 160 nuclear warheads. Only a fraction of that capacity is currently used, roughly 48 warheads per submarine, for a total of 192.
Úvahy o tom, jak by mohla Británie šetřit, se v minulých týdnech objevovaly hojně v britských médiích. Výsledkem bylo vesměs rozhořčené dementi ze strany ministerstva obrany. První, co nadzdvihlo řadu lidí, byl nápad sdílet s Francouzi letadlové lodě. Nyní se mluví o tom, že by se Britové a Francouzi střídali na „jaderných patrolách“ tak, aby v případě útoku na jednu, či druhou zemi, byla vždy v moři ponorka schopná odpovědět. Sdílení by ušetřilo oběma zemím docela dost peněz.
Britsko-francouzské rozhovory o tomto sdílení sil jsou údajně v počáteční fázi a dál by se mohly dostat v listopadu, kdy se sejdou britský premiér a francouzský prezident na pravidelném summitu. Teď už je ale jasné, že jde o velice citlivé téma, které může být snadno shozené ze stolu tak, jak se to stalo v minulosti, konkrétně Edwardu Heathovi v 70. letech minulého století.
Nakonec se dopustím ještě jedné obecné úvahy. Na jednu stranu zde máme výhodu, že nemusíme řešit britské jaderné dilema a americký strach z dalšího britského ústupu. Ostatně nervozitě Američanů se nedá příliš divit, protože už jednou něco podobného zažili, když po 2. Světové válce kvůli prázdné pokladně Britové prakticky vyklidili Východní Středomoří, konkrétně Řecko a Turecko, takže je musely zastoupit USA (viz Trumanova doktrína). Na druhou stranu bychom se ale měli zabývat jinou věcí – do jaké míry šetření ovlivní schopnosti Severoatlantické aliance jako celku, respektive, jak moc spojenci při šetření spolupracují. Abychom totiž nakonec nezjistili, že se kvůli špatné komunikaci poškodily schopnosti, se kterými se stoprocentně v plánech počítalo.
Anglo-francouzské líbánky-nelíbánky
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 4. 9. 2010
Před sto šesti lety byla podepsána Entente cordiale. Šlo o sérii dohod, jejichž účelem bylo primárně uspořádat koloniální expanzi, nicméně vedly k přehodnocení vztahů obou zemí, které se od středověku nedaly nazvat jinak, než jako vysoce konkurenční. Od té doby jsou britsko-francouzské vztahy spíše přátelské, i když spolupráce nebyla vždy ideální. Mnozí Francouzi dodnes například britskému loďstvu nezapomenou potopení flotily u alžírských břehů v roce 1940. Při útoku tehdy zemřelo 1200 námořníků.
Podle některých zpráv z tohoto týdne se měla Srdečná dohoda dostat na mnohem vyšší úroveň. Kvůli nedostatku finančních prostředků měli totiž Britové a Francouzi mimo jiné začít sdílet i letadlové lodě.
„We’re in a phase where we must absolutely synchronise our budget cuts so that, in the end, there’s no loss in our military capacities,“ a senior French diplomat told AFP on condition of anonymity. There was a lot of work over the summer. We are expecting a lot from the Franco-British summit in November. I hope there’ll be real options,“ he said, adding that talks had been under way since June 18.
V Británii to vyvolalo docela pozdvižení a ministerstvo obrany to spíše vyvracelo, než potvrzovalo. Nicméně stejně všichni s napětím čekali na včerejší tiskovku, jestli přece jenom náhodou britský a francouzský ministr obrany neoznámí nějakou překvapivou informaci. Liam Fox a jeho francouzský kolega Herve Morin ale nakonec řekli, že spolupráci sice chtějí prohlubovat, ale letadlové lodě sdílet nebudou.
But at a press conference with French Defence Minister Herve Morin, Dr Fox dismissed suggestions the two could share aircraft carriers as a cost-saving measure. „In terms of actually being able to share an aircraft carrier, I would have thought that was utterly unrealistic,“ he said. However, the two men said they would look at ways of sharing their respective fleets of A400M, a plane designed to transport soldiers and heavy equipment to combat zones.
Kromě zdravotnictví a mezinárodní pomoci, škrtají v rozpočtech všechna britská ministerstva v rozmezí 25 – 40 procent. Proto se objevily spekulace, že výstavba dvou nových letadlových lodí, které mají přijít na 5,2 miliardy liber (přibližně 156 miliard korun), bude zastavena, či že se dobudují ve spolupráci s Francií. Francie má nejmodernější letadlovou loď na jaderný pohon Charles De Gaulle, ale je jediná své třídy a dost času také tráví v docích. Podle všeho se alespoň obě země domluvily na koordinaci patrol, takže na moři by mohla být vždy jedna loď.
Podle mně, ale nejde o nějaké divoké úvahy. Jistě, Britové a Francouzi nemusejí zrovna začít sdílet v tuto chvíli letadlové lodě, ale užší provázanosti, spolupráci a nakonec i společnému budování sil se na evropském kontinentu s největší pravděpodobností nevyhneme. Jinak nebudeme schopni v příštích letech schopni zlepšit obranné schopnosti a přijdeme o potenciál odstrašení. Je na čase začít vážně přemýšlet o změně tradičního nahlížení na obranné plánování.
Černé díry v transatlantickém prostoru
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 19. 8. 2010
Někteří lidé se obávají, že urychlovač částic ve Švýcarsku může vytvořit miniaturní černé díry, které zlikvidují náš svět. Není zapotřebí se bát, černé díry už vznikly i bez bombardování částic a nahradily to, co se dříve nazývalo veřejné rozpočty. Důsledek tohoto trendu se zvláště viditelně projevuje ve výdajích na obranu.
V posledních několika měsících jsem zde psal mnohokrát o škrtech v rozpočtech na obranu v různých evropských zemích (v Německu, ve Švédsku, v Británii) a ve Spojených státech. Nyní bych se chtěl ještě vrátit k Británii, kde se, soudě podle stále konkrétnějších vyjádření představitelů ministerstva obrany, chystají poměrně radikální kroky.
Ministr obrany Liam Fox už nařídil zhodnocení, jak funguje ministerstvo a ozbrojené síly. Vytvořil reformní skupinu, které předsedá lord Peter Levene (předseda rady Lloyds). Zkušenosti má velké, v 80. letech minulého století dohlížel z pověření tehdejší premiérky Margaret Thatcherové na radikální restrukturalizaci akvizičních procesů na ministerstvu obrany.
Fox said Levene’s team will help devise a new structure for the MoD based around the pillars of policy and strategy, the armed forces, and procurement and estates. Fox promised the review would also take in a cultural shift which will see a „leaner and less centralized organization combined with devolved process, which carry greater accountability and transparency.“ Military chiefs and the defense reform unit are being asked to come up with ways of giving the services greater responsibility for running their own affairs. „We must get away from the overcentralizing tendency that has become the hallmark of the MoD in recent years,“ he said.
Liam Fox nezastírá, že proběhnou velké změny, ale snaží se, aby to bylo pokud možno koncepčně. Zároveň během jednoho vystoupení zdůrazňoval, že neplánuje slučování jednotlivých ozbrojených složek tak, jak se spekulovalo. Konzervativně-liberální vláda chce v příštích letech seškrtat výdaje na obranu až o 20 procent. Nedotčen zůstane, i přes nesouhlas liberálů, jediný podnik – modernizace jaderných ponorek, která přijde na 20 miliard liber (letošní rozpočet je přitom 36,7 miliardy liber, z čehož 12,9 miliardy jde na nákup a údržbu).
Ušetřit a to prý hodně, se má na vysokých důstojnících.
According to Financial Times analysis, the ratio of officers to “lower ranks” has fallen from 1/7 during the 1970s and 1980s to 1/5 today, as non-commissioned personnel have borne the brunt of the squeeze on force levels. The imbalance is such that the military could shed almost a quarter of all officers and still remain at the same ratio as prevailed through the cold war. In salaries alone, this would save about £400m a year. Mr Fox is looking at a range of reforms for the services, including cutting numbers, removing entire officer ranks and overhauling the promotion process.
V této souvislosti položil zajímavou otázku bývalý ministr pro veterány Kevan Jones: Jaktože je americká námořní pěchota o 15 procent větší, než britské ozbrojené síly, přičemž v námořní pěchotě slouží pětkrát méně vysokých důstojníků? Dobrá otázka, která by se asi dala položit i v dalších zemích. A konečně, kromě důstojníků přijdou o práci i tisíce občanských zaměstnanců.
Ale to není zdaleka všechno. Symbolicky nejbolestivější by bylo – pokud by se to potvrdilo – praktické zneschopnění legendárního Výsadkového regimentu (Parachute Regiment), jehož kořeny sahají do druhé světové války a který vznikl na přání premiéra Winstona Churchilla. Kvůli nedostatku financí by se měl omezit výcvik této jednotky a zároveň by se měly snížit její počty.
Under one scenario, just 120 members of this famous fighting force will be required to leap into battle, which seems to defeat the object of having airborne units at all. It is claimed that a lack of RAF Hercules transport aircraft – another target for cuts – means there is little point in having such a large paratroop force. The rest of the paras will continue to fight as ordinary infantry while a small elite group continues to prepare for possible airborne assaults. In view of the parsimony now being shown in the MoD, they can count themselves lucky to be given a parachute.
Nejžádanější zboží? Dobré nápady
Autor: František Šulc Kategorie: Armáda ČR | Czech Armed Forces Datum: 12. 7. 2010
Předem se chci mluvit za odmlku, ale strávil jsem poslední dny manuální prací a mimo dosah internetu. Je to rarita, obojí. A věřte mi, že v prvním případě je to vzhledem k mé šikovnosti i dobře…
Před pár dny byla zveřejněna a dnes podepsána koaliční smlouva. Má 57 stránek, a když se do ní člověk začte, zjistí, že je hodně restriktivní. Škrtat se má skoro všude, i když „sociálně citlivě“, alespoň někdy. Pokud jsme někdy před dvanácti lety hovořili o utahování opasků, poznáme nyní, co to znamená. Ne, že by to nebylo smysluplné – čím je menší stát a čím menší jsou jeho zásahy, tím lépe. Na druhu stranu to neznamená, že se má škrtnout celý stát, nebo většina služeb, které poskytuje.
V současnosti je škrtání a šetření velká móda. Dělají to téměř všichni v Evropě. Struktura výdajů (rozežranost) nás totiž postupně přivádí na buben. Důležité ovšem je, kde se škrtá a co. Klíčem by mělo být, aby škrty nebyly nahodilé a byly koncepční. Ne vždy, ale když už tedy politici říkají, co se škrtne, mělo by být zároveň jasné, jaké to bude mít návazné dopady a jak se bude čelit negativním jevům vyplývajícím z toho, či onoho škrtu.
Například, ve zmiňované koaliční dohodě je na samém počátku, mezi různými škrty uvedeno toto:
Zdaníme výsluhový příspěvek ozbrojených sborů jako součást daně z příjmů fyzických osob. Příspěvek na bydlení bude redukován o 36%, nebo méně, ale tak, aby redukce příspěvku a daň z příjmu z něj dosahovala 36%.
Těžko říct, co to znamená, respektive bude přesně znamenat. Obecně z toho samozřejmě vyplývá, že se vojákům ve službě i na odpočinku do budoucna sníží příjmy. Může to mít svůj pozitivní efekt, ale musí být doprovázeno dalšími opatřeními, aby nenastal v příštích měsících, tedy především před schválením výše uvedeného, nekontrolovatelný úprk z ozbrojených sil. Ten by se v případě, pokud někdo nechce ozbrojené síly zlikvidovat, dlouhodobě jedině prodražil.
Redukce příspěvku na bydlení v této míře by měla uspíšit jeho zrušení a nahrazení novým systémem, který nebude plošný a nebude penalizovat lidi, kteří denně dojíždějí apod. Příspěvek se totiž stal až na výjimky paušálním zvýšením platu, což je špatný přístup. Stejně špatné ale je říkat A a nedoříct B, tedy jaká bude kompenzace za snížení příspěvku pro ty, kteří jsou v tomto ohledu „potřební“. Nemá smysl si namlouvat, že se nějaká nebude muset objevit. Jen je otázka, kolik bude stát a kde se na ní vezme.
Na druhou stranu, škrtat se dá řada, mimo jiné investičních, výdajů a většinou to nikomu moc ani nebude chybět. Koaliční dohoda přichází v kapitole „Obrana“ s řadou náznaků nutnosti strukturálních změn a dlouhodobého hlídání efektivity výdajů. To je správné. Naopak snížení rozpočtu na příští rok o 2,1 miliardy a přesun těchto peněz do školství je nesystémová úlitba jedné straně. Činěná takto na rychlo bude mít těžko pozitivní efekt na obranu této země a na tolik zdůrazňované mise a Integrovaný záchranný systém. Jde však o politické rozhodnutí, které je nutné respektovat a jen doufat, že tyto peníze nebudou „prožrány“.
Co se týče hledání úspor, ve fóru je nyní hledání nápadů, kde škrtat, aby to přineslo efekt. Je velké množství výdajů, kterých politická reprezentace na jednotlivých ministerstvech nedohlédne, a které by přitom mohly přinést relativně rychle peníze. V tomto ohledu se dá inspirovat v Británii, kde ministerstvo financí vytvořilo internetový formulář, do kterého mohou lidé přispívat návrhy na šetření. Na ostrovech probíhá tzv. Spending Review, které by mělo vést k restrukturalizaci státních výdajů a ke snížení obřího deficitu.
The first phase of the Spending Challenge was open to people who work in the public sector, to get their professional insights and views on everything from how to cut back on wasteful spending to how to radically change the way services are provided. The response has been overwhelming with over 60,000 ideas in just two weeks.
Nápady jsou rozčleněny podle jednotlivých oblastí. Pod tagem „defence“ se tak dnes skrývalo 131 položek. Některé z nich jsou zajímavější, jiné jsou k pousmání. Třeba ta vyzývající ke zrušení hudby v ozbrojených silách:
Surely we don’t need soldier „X“ to be able to play a bugle, when he/she should be fighting? We should focus our Money on more important areas such as the Infantry and Bomb Disposal.
Úvaha správným směrem je zaměřit se na PR a marketingová oddělení ve státní správě a na jejich fungování, či návrh týkající se penzí a struktury ozbrojených sil. Jeden z navrhovatelů by chtěl, aby byly sloučeny jednotlivé složky sil, protože integrací by se ušetřilo:
There could be no bigger supporter of our armed services than myself. However, now is the time to amalgamate and streamline ALL the so called back office stuff and then move rapidly to a single Armed Force. We are no longer big enough to sustain three different components and, after all, we are all playing for the same team.
Mnoho nápadů, které vygeneruje dotazování veřejnosti, zapadne, což bude jenom dobře. Některé ale mohou být přínosné. Proč se tedy v Británii neinspirovat. Mít takový formulář na stránkách ministerstva financí s promluvou Miroslava Kalouska… Kdo by se nepodíval a třeba i nepřispěl pro dobro nás všech.
Co byste připsali pod šetřící položku „Defence“ a jak byste dané úspory chtěli docílit?
Co stojí za úspěchem Al Kajdy?
Autor: Petr Z. Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 7. 7. 2010
Článek je výtahem některých zjištění plynoucích z jedné diplomové práce. Účelem je předat některé závěry a případně o nich diskutovat s čtenáři OWOP.
Al Kajda je populárním tématem politických a akademických debat, ale zřídkakdy předmětem podložených analýz. Snad nejznámější tezí je, či přinejmenším bylo, že Al Kajdě (podobně jako terorismu jako takovému) se daří v selhávajících státech. To jsou státy, jejichž legitimita v očích obyvatel je malá a infrastrukturální a vynucovací kapacity jsou velmi nízké. Tento přístup pak přímo volá po nápravě zbídačených a slabých států, aby bylo odepřeno útočiště transnacionálnímu terorismu. Teze o kauzálním vztahu mezi státní silou a terorismem se ovšem ukazuje jako příliš zjednodušující a ve světle některých zjištění mylná.
Často v debatách absentuje i zcela základní otázka, a sice co to je Al Kajda. Dříve bylo populární ji vyobrazovat jako pevně semknutou skupinu kolem bin Ládina a Zawáhirího, jenže toto pojetí má jen malou vypovídací hodnotu mimo region Jižní Asie, protože se dlouhodobě nedaří najít nějakou spojitost mezi většinou současných útoků a právě oním řídícím centrem.
Následně se stala dominantním přístupem vize sítí. Malá skupina kolem bin Ládina je tak chápána pouze jako jeden uzel v rámci vzájemně spolupracující sítě skupin a organizací. Gravitačním centrem pak mají být interakce, nikoli jedna skupina. Jenže i zde jsou patrné limity tohoto přístupu. Je každá skupina, která spolupracuje s Al Kajdou skutečně součástí kooperativní sítě a je vhodné ji za ni považovat? Dále, především v Evropě jsme svědky útoků, které nejsou napojené na nějaké etablované sítě či skupiny.
Je tedy patrně nejlepší chápat Al Kajdu jako globální džihádistické hnutí, které je jako celek neřízené, byť v sobě pojí více či méně organizované či spolupracující skupiny. Hnutí pak můžeme definovat na základě přihlášení k militantnímu takfírismu (džihád je možno použít i proti odpadlým muslimům), k vizi světového chalífátu, kterého má být dosaženo boje s tzv. vzdáleným nepřítelem. To vše je propojené společnou identitou ozbrojené avantgardy, která chrání a zároveň burcuje muslimskou obec. Takto zde budeme chápat Al Kajdu. Ale nyní zpět k tomu, proč se jí někde daří a někde ne.
Al Kajdě se kupříkladu relativně daří ve Velké Británii, kde dle některých odborníků mělo dojít až ke dvanácti významným útokům či pokusům o ně ze strany džihádistů v posledních deseti letech. Úspěch Al Kajdy lze definovat jako schopnost produkovat určité výstupy, které směřují jak k přesvědčování publika (především muslimů), tak k utvrzování vlastní identity. Teroristické útoky jsou tedy pouze částí úspěchu. Ve Velké Británii ovšem sídlí většina džihádistických periodik a jsou zde vydávány i fatwy, které podporují vize a metody Al Kajdy. Velká Británie je silný moderní stát, a přesto se zde Al Kajdě daří. Původní teze doznává značných trhlin, ale ještě než jí odvrhneme, podívejme se na případ Somálska.
Somálsko je považováno za nejslabší stát vůbec. Al Kajdě se zde v 90. letech nedařilo a naopak v současnosti zaznamenává poměrně značný úspěch, kdy její ideje a metody jsou šířeny hnutím aš-Šabáb, které se sympatiemi k Al Kajdě otevřeně chlubí. Aš-Šabáb se postupem času radikalizoval až do té míry, že jej lze považovat za součást globálního džihádistického hnutí – Al Kajdu. V rétorice čím dál častěji zaznamenáváme výhružky mimo kontext Afrického rohu, aš-Šabáb veřejně odkazuje k bin Ládinovi či nabídla pomoc tzv. Al Kajdě na Arabském poloostrově, která je těžce zkoušena selektivními útoky USA a akcemi jemenské vlády. O převzetí sebevražedného repertoáru somálským hnutím není třeba se blíže rozepisovat.
Co tedy stojí za úspěchem Al Kajdy? Jako hnutí potřebuje partnera, který bude šířit dál její ideje a útočit na její cíle a tím posilovat identitu a její obraz. Zatímco v Somálsku to je strategický partner (aš-Šabáb), který je jak dostatečně silný vis-á-vis somálskému politickému terénu a má podobnou až shodnou vizi akce a hodnot jako Al Kajda, v Británii takové uskupení nenalézáme, přesto zde zaznamenává úspěch.
Onou klíčovou proměnnou je zde přítomnost radikálních islamistických subkultur, kdy se do Británie a především Londýna dlouhodobě stahovaly džihádistické elementy z Evropy, jejich přítomnost způsobila určitý synergický efekt a spolupráci mezi nimi, takže se postupně vytváří radikální prostředí, které je již na dílčích aktérech nezávislé. Alžírská Group Islamique Armée, či Group Salafiste pour le Prédicamant et le Combat se nepřímo spolupodílela na vytvoření této struktury, stejně jako hnutí al-Muhadžirúna či Zastánci šarí´i.
Počet muslimů, jejich integrace či sociální status neprokázal žádný kauzální vztah na úspěch Al Kajdy. Na vině je nepočetná skupinka radikálních islamistických duchovních, kteří hrají klíčovou roli v radikalizaci a rekrutaci osob (nejen z prostředí muslimských komunit). Většina protiteroristických politik se soustřeďuje na imigraci a monitorování muslimské komunity a tím do značné míry ztrácí ze zřetele klíčového aktéra – radikální duchovní. I mediální ataky jsou spíše směřovány na komunitu jako celek a tím jen posilují možnosti radikálních duchovních při radikalizaci.
Když zobecníme zjištění plynoucí z případů Somálska a Velké Británie, dostaneme dvě tvrzení:
- Jestliže bude Al Kajda působit v prostředí silného státu, ve kterém bude přítomna radikální islamistická subkultura, bude tam úspěšná;
- Jestliže bude Al Kajda působit v prostředí selhávajícího státu a bude v něm mít strategického spojence, bude tam úspěšná.
Tento předpoklad je třeba dále testovat, slouží ovšem jako vodítko lépe než původní teze, že (transnacionálnímu) terorismu se daří ve slabých či selhávajících státech. A nabízí řadu konkrétních otázek pro současnou bezpečnostní politiku.
Více zde.
Británie na rozcestí
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 26. 4. 2010
Předseda Liberálních demokratů Nick Clegg na konferenci v Bournemouthu; Foto David Spender, Wikimedia Commons
Před několika dny zveřejnil britský Royal United Services Institute (RUSI) průzkum mezi více jak dvěma tisíci experty z bezpečnostní komunity týkající se budoucnosti Spojeného království. Samozřejmě, tento výzkum souvisí s parlamentními volbami, která mají v Británii proběhnout 6. května 2010. Ústav si vytyčil šest oblastí a požádal dotázané, jestli s vyřčenými tezemi souhlasí či nikoli. Dopadlo to následujícím způsobem:
- The UK needs a radical reassessment of the position it wants, and is able to play in the world. 88% (1776 respondents) agreed with the statement, 7% disagreed (146 respondents) and 5% (102 respondents) were undecided.
- Current operations in Afghanistan play an intrinsic part in maintaining the UK’s security. 57% (1146) agreed, whereas 34% (693) disagreed and 9% (185) undecided.
- The security and political benefits to the UK of the Trident system clearly outweigh its diplomatic and economic costs. 53% (1072) agreed, 34% (689) disagreed and 13% (263) undecided.
- The UK’s interests are best served by maintaining a special relationship with the United States, ahead of all other strategic partnerships. 58% (1189) agreed, 32% (643) disagreed and 10% (192) undecided.
- Tackling terrorism will continue to be the most immediate security priority for the next government. 81% (1639) agreed, 12% (241) disagreed and 7% (144) undecided.
- When it comes to defence, there are some significant differences between the main political parties. 55% (1113) agreed, 23% (475) disagreed and 22% (436) undecided.
Data byla zveřejněna krátce před čtvrteční druhou debatou mezi představiteli hlavních stran. Z první debaty, která se týkala především domácích témat vyšel podle diváků (i mně) vítězně předseda Liberálních demokratů Nick Clegg, který narozdíl od Davida Camerona i Gordona Browna působil svěžím dojmem, přicházel s novými nápady a konkrétními návrhy a především, mohl si dovolit distancovat se od výsledků vlád posledních několika desítek let. Británie objevila svou „naději na změnu“ a „ano, my to dokážeme“. Samozřejmě, ne tak úplně. Byť se pár dnů po první debatě objevila úvaha o tom, že by Nick Clegg mohl být britský Barack Obama, byla o něco později ve stejném listě zkarikována.
Nick Clegg a jeho strana neskončí jinak, než na třetím místě. Zdálo se, že vzestup Liberálních demokratů poškodí nejvíce konzervativce a povede k tomu, že žádná ze stran nezíská většinu, takže si „Cleggovci“ budou moci diktovat. Ale teď se zase zdá, že by přece jenom konzervativci mohli být schopni sestavit vládu sami. A to díky tomu, že (prý) nyní mají větší šanci díky Cleggovým liberálům porazit labouristy ve 20 obvodech, které předtím stratégové konzervativců považovali za nevyhratelné. (Pár slov k volebnímu systému – byť mají všechny strany podle průzkumů preference okolo třiceti procent, nepromítne se to do volebního výsledku kvůli volebnímu systému prosté většiny, kdy „vítěz bere vše“; Liberální demokraté tedy skončí třetí s 80-100 mandáty z 650).
Bezpečnostní otázky samozřejmě předvolební kampani nedominují, ale hrají v ní důležitou roli. Zmíním tři oblasti: 1) Afghánistán, 2) nahrazení Tridentů a 3) vztah s USA, potažmo s kontinentální Evropou. Nick Clegg se k Afghánistánu vyjadřuje podobně, jako se Barack Obama vyjadřoval v předvolební kampani k Iráku – považuje jej za dosti nešťastně vedený a byť to neříká nahlas, dá se odhadovat, že při první příležitost by nějraději britské vojáky stahoval domů.
The Lib Dems hope their foreign affairs theme of opposition to the Iraq war and criticism of the conduct of military operations in Afghanistan may work to their advantage.
Jak labouristé, tak konzervativci jsou mnohem zdrženlivější. Samozřejmě, že vnímají opozici veřejnosti, ale stojí si pevně za britskou účastí a posílením kontingentu v Afghánistánu. Rozdíl je pouze v tom, že konzervativci mají volné ruce k napadání labouristů za to, že dostatečně materiálně nezabezpečili vojáky, což se samozřejmě projevuje na výši ztrát. Gordon Brown je odsouzen k tomu dokola obhajovat kroky labouristů v Afghánistánu a Iráku v posledních devíti letech. A to není zcela jednoduché.
Druhým bodem je modernizace ostrovního jaderného arzenálu, respektive nahrazení ponorek Trident. Nick Clegg se nechal jasně slyšet, že se klidně jaderného odstrašení vzdá, což je přímo v kontrastu s tím, co prosazují konzervativci i labouristé. A také to od nich během poslední debaty schytal. Nicméně, ve svém uvažování není osamocen. Například mu ve vhodnou chvíli přispěchal na pomoc i kvartet bývalých představitelů ozbrojených sil, kteří se podobně jako Clegg vyjádřili v tom smyslu, že 80 miliard liber, které by byly vynaloženy na nahrazení Tridentů, by mohly být použity jinak, že by o celé věci měla proběhnout hlubší debata a že by se měl vzít v úvahu i odzbrojovací proces nastartovaný Barackem Obamou.
It may well be that money spent on new nuclear weapons will be money that is not available to support our frontline troops, or for crucial counterterrorism work; money not available for buying helicopters, armoured vehicles, frigates or even for paying for more manpower.
A konečně je tématem vztah ke Spojeným státům. Nadpoloviční většina respondentů (58 %) oslovených RUSI je přesvědčena, že „zvláštní vztah“ s USA slouží britským zájmům. Psal jsem o tom, že se už před měsícem objevila skupinka poslanců, kteří by chtěli vztah s USA „narovnat“. A totéž nahlas razí i proevropský Nick Clegg, v čemž se opět výrazně odlišuje od svých rivalů.
“We were joined at the hip with our American friends in that existential ideological conflict. Those days are past. Our world is not so simple, threats are multiple. Obama has said clearly the greatest threats are not state-to-state Cold War conflict, they are terrorist groups with dirty bombs,“ he said. “Speak to hardened foreign affairs folk in Washington and they say, ‘Yeah, it’s a good relationship but it’s not the special relationship’ … it’s almost embarrassing the way the Conservatives talk in this slavish way. If I was sitting in Washington, I’d be thinking it’s important to get on with the Chinese, the Indians, the Brazilians, Europe as a whole.“
Nyní je namístě dotaz, proč jsem zasvětil tolik místa muži, který nemá vlastně šanci na větší úspěch. Přinejlepším bude moci spolurozhodovat o tom, kdo se stane premiérem (na Gordona Browna se Clegg zrovna příjemně netváří), takže by mohl mít alespoň nějaký vliv na budoucí politiku. A pokud by konzervativcům vyšel jejich plán na porážku labouristů, nebo se Brownovi podařil zázrak, nemusí mít vliv vůbec žádný. Důvodem k tomu texto o tom, co razí Nick Clegg je to, že Británie stojí na rozcestí a předseda Liberálních demokratů podle mně reprezentuje změnu britské politiky, nejenom té bezpečností. To, co říká rezonuje ve veřejnosti, která je do jisté míry (jak ukazují průzkumy) unavená politikou labouristů a konzervativců a chce dát prostor jakési změně, kterou by měl podpořit tlak třetí strany, tedy Liberálních demokratů. Zkrátka, Británie se v příštích letech promění, ať už se Cleggovi dostane výraznějšího hlasu, či nikoli. Nebudu překvapen, pokud dojde k dalšímu „ústupu ze slávy“ jaký Briránie zažívá od konce 2. světové války a větší prohloubení spolupráce s kontinentální Evropou.
Čísla z Británie (s výhledem pro ostatní)
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 30. 3. 2010
Minulý týden představil ministr financí Alistair Darling britský rozpočet na roky 2010-2011, který má začít záhy platit. Nikoho asi nepřekvapuje vysoký deficit (kumulativně má v příštích pěti letech dosáhnout částky 567 miliard liber) a všem je jasné, že se musí šetřit. Ostatně, Alistair Darling už dříve poznamenal, že jím navrhovaný rozpočet bude odrážet dobu, ve které žijeme:
„I don’t think anyone’s expecting some sort of Christmas-tree-of-a-Budget. They’re not going to get anything like that,“ Mr Darling told the BBC’s chief economics correspondent Hugh Pym. „What you’re going to get is a sensible Budget, a Budget for the times in which we live, a Budget for the future of the country.“
Škrtat se bude muset prakticky všude. Například, počet úředníků úřadujících v Londýně by měl být v následujících letech zredukován o třetinu – v drahé metropoli nyní úřaduje 85 tisíc lidí, přičemž 30 tisíc by mělo být odstěhováno za město. Konkrétně v příštích pěti letech má odejít z metropole 15 tisíc úředníků, čímž se má ušetřit 20 miliard liber. Nápad to není špatný a dal by se uplatnit i v Česku (vystavět vládní komplex na okraji města pro naprostou většinu ministerstev a vše tam přestěhovat – krátkodobě drahé, ale dlouhodobě jednoznačně rentabilní). Fanoušci seriálu BBC Jistě, pane ministře však už začínájí tušit, jak takovéto plány obvykle končívají.
Ministerstvo obrany dostane více peněz – necelých 37 miliard liber, což je o 1,5 procenta více než loni -, ale škrty se dlouhodobě nevyhnou ani jemu (ti z vás, kteří se zajímají o výdaje na obranu se mohou podívat sem, naleznou tam hromady, hromady čísel od konce 17. století). Byť se třeba ministerstvo stále hlásí k výstavbě dvou letadlových lodí a dalších projektů a slibuje, že na ně bude dost peněz, realita je, zdá se, odlišná. K tomu alespoň došel minulý týden parlamentní výbor sledující vládní výdaje. Předseda Výboru pro veřejné finance (Committee of Public Accounts) Edward Leigh to shrnul takto:
„Britain’s defence budget is fundamentally unaffordable. The MoD estimates it at £6 billion over the next ten years but that figure depends on the assumption (surely optimistic) that there will be a year-on-year increase in funding of 2.7 per cent. According to the National Audit Office (NAO), even if cash spending on defence remains flat, then the projected deficit will be of the order of £36 billion. The deficit could be even higher than that. „Matters have worsened to the point where the Department will have to take difficult decisions, such as to cancel whole equipment programmes.
Problém je mimo jiné v tom, že se podepisovaly kontrakty, aniž by se uvažovalo o reálném vývoji rozpočtu. Například v roce 2008 ministerstvo podepsalo kontrakt na výstavbu dvou letadlových lodí za čtyři miliardy liber. O sedm měsíců později úřad ovšem rozhodl o pozdržení projektu, čímž se odhadované náklady okamžitě zdvihly o 674 milionů liber. Výbor také ministerstvo kritizuje, že některé projekty ruší bez ohledu na to, jaké to bude mít provozní důsledky.
Vzhledem k výhledu, který celkově pro příští léta není dobrý (ekonomika se zajisté bude zotavovat, ale ty nasekané dluhy musí někdo zaplatit) se dá předpokládat, že se to dotkne určitého množství dříve naplánovaných projektů. Navíc se bude muset šetřit na provozních nákladech, například na investicích do výstavby apod. Výše uvedené se ovšem nebude týkat pouze Británie, ale většiny států v Evropě. Důsledek bude zřejmě dvojí:
- Zvýšení a prohloubení nejenom bilaterální spolupráce, ale i té na evropské úrovni (EU, evropská část NATO), protože to bude jediný způsob, jak ušetřit náklady a zároveň držet krok. V Británii se klade stále větší důraz na úzkou spolupráci s Francií, která má dlouhodobě snížit náklady a udržet zemi technologicky a materiálně na úrovni. Je to jenom spekulace, ale tipnul bych si, že Británie bude v příštích letech víc a víc pokukovat po Evropě, podobně jako se po 2. světové válce orientovala (z praktických důvodů) na USA. Snaha vyvázat se ze „zvláštního svazku“ s USA ostatně byla zajímavě formulována skupinou britských poslanců. Ti si myslí, že by Británie neměla být tak „poníženě uctivá“ k Washingtonu a že formulace „zvláštní vztah“ („special relationship“) už neodráží „moderní“ anglo-americký vztah a proto by se něměla používat.
- Problém pro zbrojní průmysl, který se v posledních deseti letech neměl zas tak špatně. Například poslední zpráva SIPRI o transferech zbraní hovoří o tom, že v letech 2005-2009 vzrostly zbrojní obchody (kumulovaně) oproti letům 2000-2004 o 22 procent. Nejvíce podle zprávy zbrojila Asie a Oceánie (41 %), následovaná Evropou (24 %). Britští zbrojaři varují, že pokud vláda bude škrtat ve výzkumu a akvizicích a zároveň nebude podporovat britské zbraně v zahraničí, pak se tamní zbrojní průmysl může „zmenšit“ o 70 procent. Jinými slovy, může se mu stát téměř totéž, co se stalo ostrovnímu chemickému a automobilovému průmyslu. V současnosti má Británie celosvětově desetiprocentní podíl na zbrojních obchodech a během příštích let už může mít jen tři procenta. Mimochodem, toto se zdaleka nemusí týkat pouze britských zbrojovek.
A konečně, v britském rozpočtu na rok 2010-11 se dá nalézt ještě jeden vzkaz – tempo operací v Afghánistánu v příštích dvanácti měsících nebude nižší. Na operace v Afghánistánu jsou vyčleněny – nikoli z rozpočtu ministerstva obrany, ale z rezervy ministerstva financí – čtyři miliardy liber. Tyto náklady jsou mnohem vyšší, než kdy byly na Irák a jsou přibližně šestinásobné oproti roku 2006, kdy začala být Británie aktivní v Hílmandu.
Professor Malcolm Chalmers, an expert on MoD spending at the Royal United Services Institute in London, said Mr Darling’s announcement that expenditure would remain at £4bn in 2010-11 was significant… Prof Chalmers also argued that the level of expenditure in Afghanistan is so high that the Treasury, after the election, is bound to question whether Britain should continue with the scale of its commitment to Helmand now that the US has significantly increased its presence there. “I would expect the Treasury to ask some very hard questions about how quickly Britain can reduce expenditure by giving up more of the tasks it is undertaking in Helmand,” he said.
Dannattova válka s politiky (UPDATED)
Autor: František Šulc Kategorie: Bezpečnost | Security Datum: 24. 8. 2009
Náčelník generálního štábu generál Sir Richard Dannatt (vlevo) během návštěvy afghánského Hílmandu v roce 2007; copyright britské ministerstvo obrany; Foto seržant Will Craig
Britové už ztratili od roku 2001 v Afghánistánu 206 vojáků. Pokud se člověk podívá na statistiky zjistí, že doposud nejhorším měsícem za celou dobu byl letošní červenec (22 Britů+2 jiné národnosti), září 2006 (18+1), na které se dotahuje letošní srpen (10+5). Kvůli nárůstu počtu mrtvých se v Británii rozpoutalo zemětřesení. Poslední The Sunday Times například získaly tajnou zprávu, podle které jsou životy bristkých vojáků v Afghánistánu v ohrožení kvůli „endemickým selháním ministerstva obrany“.
The 296-page report, leaked to The Sunday Times, claims the scale of MoD bungling is so severe it “is harming our ability . . . to conduct difficult current operations”. The publication of the document will be a severe embarrassment for Gordon Brown, who has insisted that the armed forces always receive the equipment they need. Today’s projects, the report says, are over budget by £35 billion and arrive five years later than expected.
Autorem zprávy je podle londýnských Timesů Bernard Gray, obchodník a bývalý zvláštní poradce labouristických ministrů obrany. Zpráva je psána velice přímočaře a to, že se dostala na veřejnoust labouristům a zvláště premiéru Brownovi vůbec nepomůže (když jsem si četl článek v londýnských Timesech, několikrát jsem si říkal, jak trefné a jak univerzální platnost mají Grayovy postřehy).
The Gray dossier says that nimble enemies such as the Taliban “are unlikely to wait for our sclerotic acquisition systems to catch up”… “The problems, and the sums of money involved, have almost lost their power to shock, so endemic is the issue,” writes Gray. “It seems as though military equipment acquisition is vying in a technological race with the delivery of civilian software systems for the title of ‘world’s most delayed technical solution’. Even British trains cannot compete.” Gray argues that the MoD has a “substantially overheated equipment programme, with too many types of equipment being ordered for too large a range of tasks at too high a specification”.
Jedním z důležitých kritiků ministerstva obrany byl dlouhodobě generál Sir Richard Dannatt, náčelník generálního štábu, který by měl v nejbližších dnech opustit úřad a odejít do důchodu. Dannatt (* 23. 12. 1953) je velice zajímavá postava, která si zaslouží pozonost. V armádě je od roku 1971, odloužil si sedm rotací v Severním Irsku, byl na Kypru, v Německu, v Bosně a Hercegovině a v Kosovu. Jeden z jeho synů sloužil v Iráku i v Afghánistánu a Dannatt jednou řekl: „Neposílal bych armádu nikam, kam bych neposlal i své dítě.“
The Daily Telegraph nazývá Sira Richarda „Hrdinným obhájcem armády„. Další média a lidé volí podobná hodnocení. Dannatt totiž obhajoval ozbrojené síly a jejich potřeby i proti jakémukoli politikovi. Jeho vlastnost říkat co si myslí se projevila krátce po nástupu do úřadu v roce 2006, kdy byl frustrovaný ze stavu a vybavení sil v Iráku a Afghánistánu. A posledně jmenovaná mise přerostla letos v létě do otevřené války mezi Sirem Richardem a labouristickou válkou. Richard, podobně jako opoziční konzervativci a další experti nahlas upozorňovali na to, že britské síly nejsou adekvátně vybavené, že mají nedostatek například vrtulníků, že technika, kterou mají je proti útokům nástražných výbušných systémů (IED) nedostatečná.
Tričko OWOP | OWOP T-shirt
Knihovna | Library
Komentáře | Comments